• narodil se *1975
• od roku 2008 je držitelem licence UIAGM

Napsal o sobě...

"Odmalička jsem měl problémy s průduškami. Paradoxně díky tomu se moje cesta do hor začala odvíjet už v ranném dětství. Na doporučení lékařů mě totiž tatínek často brával na procházky do lesů a na výlety do Krkonoš a Jizerských hor. Tam jsem se také o něco později naučil lyžovat.

Na základní škole jsem se věnoval mnoha sportům – bavila mně kanoistika a lehká atletika, později jsem se hodně věnoval běhání

Také jsem začal chodit do mysliveckého kroužku. S kamarády jsme často vyráželi na trampy do Českého Švýcarska. Právě tam došlo na první „šplhání“ za vrcholovými knížkami menších věží. Trávil jsem hodně času v přírodě a můj zájem o ni se prohluboval.

Proto, když jsem se později hlásil na střední školu, padla moje volba na Střední lesnickou školu v Trutnově. Tak jsem se ocitl v Trutnově, odkud to bylo už jen kousek do Teplicko-adršpašských skal, cíle našich odvážných klukovských výjezdů za lezením. Někdy koncem osmdesátých let jsem na horolezeckém festivalu v Teplicích nad Metují získal svoje první lano – třicetimetrovou statiku. Ale co, hlavně že to bylo opravdové lano. S touto „výbavou“ se nám otevřely nové možnosti.

Ve stejné době jsem také poprvé vyrazil do hor. Okouzlily mně fotografie v knížkách Viléma Heckela, proto jsem neváhal, když mi starší kamarád nabídl místo ve výpravě do italských Dolomit. Život v horách mne nadchnul. Dodnes mně přitahuje dobrodružství, vzdálenost od civilizace, nutnost být odkázán sám na sebe, na své schopnosti a zodpovědnost. Život v horách mne nadchnul.

Po maturitě jsem rozhodl studovat na Lesnické a dřevařské fakultě Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Začal jsem se naplno věnovat lezení a lyžování, což postupně přerostlo nad zájmem o školu. Ani po 11 letech se mi ji bohužel nepodařilo dokončit. Vydělával jsem si výškovými pracemi a také brigádami v HUDYsportu, kde jsem potkal podobně založené lidi. Díky nim jsem objevil další krásy hor, zejména Alp. Získal jsem mnoho zkušeností při asi dvou stech výstupů ve skále a ledu a stovce skialpových túr.

Během studia v Brně jsem se dostal do horolezeckého oddílu Lokomotiva. V oddíle byl tehdy nedostatek instruktorů. Využil jsem možnosti a přihlásil se na instruktorský kurz pod vedením Dušan Stuchlíka, tehdejšího předsedy metodické komise ČHS. Velmi na mě zapůsobil. V průběhu instruktorského kurzu jsem si uvědomil, že by mě bavilo pracovat jako on – učit lidi životu v horách, předávat jim cenné a užitečné znalosti a hlavně se podílet na vytváření jejich osobního vztahu k horám a přírodě. Pokoušel jsem se o to v následujících letech, kdy jsem působil jako instruktor nových členů oddílu. Díky Dušanovi jsem se stal také lektorem metodické komise ČHS. Zjistil jsem, že tato práce mě opravdu baví. Mým dalším cílem je, stát se horským vůdcem."

... a proč jsem se stal vůdcem?

"Na vůdcovském kurzu mě bavilo úplně všechno. Více než vědomostem jsem se však naučil odpovědnosti za druhé. Uvědomil jsem si, že není jen tak, vzít cizího člověka na lano. Každý může udělat chybu a také ji často udělá. A já na to musím být neustále připravený.

Vůdcovské zkoušky jsem ještě nesložil. Využil jsem totiž příležitosti pracovat ve Švédsku, kvůli které jsem v zimě nestihl absolvovat dva kurzy. Zkoušky však, doufám úspěšně, složím příští léto. I kdy je mým velkým snem, zalyžovat si v Jižní Americe, nejraději a nejčastěji se vracím na pískovce do Adršpachu, které mi nejvíce přirostly k srdci."