Renata Horáková
Představujeme...
…HUDY team je skupina vynikajících sportovců a výborných lidí, kterým pomáháme uskutečnit jejich cíle a plány v oblastech lezení a outdooru. Každý z nich je vyhraněnou osobností s vlastními názory a svým pohledem na věc. Spojuje je ale bezmezné nadšení pro to co dělají a také to, že jsou ve svém "oboru" špičkovými profesionály, kteří jdou svou vlastní cestou...
Renata Horáková - usměvavá blondýnka, která je spjatá s HUDY již dlouhá léta. Kromě své práce, kterou zde zastává se věnuje celý život sportu a speciálně běhu. Od roku 1997, kdy zaběhla svůj první klasický maraton 42 195 metrů, se stal její doménou běh právě na tuto trať. V posledních letech také několikrát stála na startech ultramaratonů délky 100 kilometrů a 30. 7. 2011 se na své třetí 24 hodinovce vitězstvím a výkonem 171, 243 km nominovala na Mistrovství světa pro rok 2012.
Závod se běžel na okruhu v Kladně a byl pořádán Sri Chinmoy Marathon Team - mezinárodní organizací, která se 30 let specializuje na vytrvalostní a ultramaratonské podniky.
Vytrvalou a houževnatou běžkyni vám představíme v krátkém rozhovoru, který proběhl asi týden po 24 hodinovém závodě v benešovské cukrárně s romantickým jménem Pusinka za neromantickéhu bručení mrazících boxů se zmrzlinou, kterou jsem si povídání vylepšili.
Pár otázek na Renču...
- Co Tě přivedlo k vytrvalostnímu běhání a jaké byly Tvoje začátky?
Sportu se věnuji od dětství. Začínala jsem gymnastikou, lezla po skalách, běhala za školu:) Běh je nyní součástí mého života jako pro jiného večerní zprávy nebo ranní káva. K vytrvalosti mě přivedl můj pes, který se mnou běhal a ne, a ne se unavit. Tak se moje "psí venčení" prodlužovalo a začala jsem získávat vytrvalost. Nakonec proč nezkusit maraton, když vydržím běhat několik hodin se psem po lese, a tak se před 14 lety také stalo.
- Tvůj počet absolvovaných maratonů je úctyhodný. Máš je spočítané?
Nepočítám je přesně, ale oficiálně měřených a zaznamenaných bude něco kolem sedmdesáti. Po prvním byla asi tříletá pauza a od roku 2000 se to nějak nasčítalo.
- Kde trénuješ a jak často?
Vyhledávám terén, silnici se snažím z pochopitelných důvodů vyhnout. Běhám prakticky denně.
- Dokážeš odhadnout objem, vedeš si tréninkový deník?
Neběhám na kilometry, ale měřím si hrubě čas. Podle hodin to odhaduji na 300 km měsíčně. Minimálně tedy 14 hodin týdně strávím v běhu. Tréninkový deník nevedu, ale intezitu běhu volím podle závodů, kterých je hodně. Po maratonu regeneruji volnějším tempem, před výkonem naopak držím některé úseky v tempu.
- Trénuješ systematicky? Sleduješ například tep?
Vůbec ne. Tím by pro mě běh ztratil svoje kouzlo a přesunul by se z koníčku do profesionální roviny, to si nepřeji.
- Běháš sama, posloucháš třeba iPod? Přece jenom jsou to nějaké hodiny...
Na závodech mám vodiče, kterému poslední dobou utíkám. Tréninky absolvuju sama. Muziku si do uší nepouštím, líbí se mi vnímat okolí, kde běžím.
- Co oblečení a především boty? Máš nějaké oblíbené?
Jednoznačně důležitá věc. Takže podle nálady - růžové, hlavní je to vyladit barevně (smích). Boty mám oblíbené Quantum od LaSportivy, v kterých jsem běžela poslední 24 hodinovku. Oblečení přiléhavé, jež zabraňuje odřeninám, no a samozřejmě si hlídám exponované části před odřeninami a mažu...
- Jak jsi na tom se zdravím? Řešíš stravu, nějaká zranění?
Celkem to jde. Kolena a klouby bolí, to je ale normální. Byla jedna únavová zlomenina v chodidle, jinak nic zvláštního. Stravu řeším doplňky tzn. minerály a vitamíny v tabletách. Jím všechno. Vepřo, knedlo, zelo není problém. Hlídat se při takovém výdeji opravdu nemusím.
- Jak regeneruješ, kromě běhu tedy?
Spím. Spánek mi nejlépe pomáhá. Další ingrediencí odpočinku je regenerační lázeň s bylinkami. Je to poněkud časové náročné, ale tělo to ocení.
- Úspěchy, kterých si ceníš?
Myslím, že jsou pro mě cenné ty počty, ve kterých dominuji. Vážím si výdrže, kterou nemá leckterý chlap. Běhám maratony na pohodu, takže dokáži zregenerovat a běžet i několik maratonů za měsíc.
- Je něco co Ti na běhání vůbec vadí? Počasí, kopce....
Nemusím kopce, teď mám na mysli ten směr do kopce. Na proti tomu seběhy dolů miluji, ty jsou pro mě odměnou. Lze se na kopce dívat i jinak, je možné do kopce odpočinout chůzí a předejít tak některé běžce, kteří toho mají již takzvaně dost. Nejsem si vlastně jistá, jestli mi tak vadí. Počasí zvládám libovolné a vedro, zima, déšť, sníh k běhání patří.
- Co budoucnost. Jak dlouho plánuješ tyhle objemy držet dále, co tě motivuje?
Poslouchám svoje tělo a až řekne dost, tak přestanu. Zatím si kosti a svaly příliš nestěžují. Motivaci mám jednoduchou, baví mě závodit a atmosféra závodů. Mám ráda sebe překonávání a sebeovládání. Trénink bych občas vynechala, ale bez něj to nejde. Trénovat se zkrátka musí. Žadné konkrétní cíle si nedávám. Ty mě poněkud svazují. Uvolněnost a svoboda mě vyhovují a mnohdy naopak docílím i lepších časů, které jsou pro mě sice druhořadé, nicméně potěší. Velmi ráda bych zkusila alpský maraton ve švýcarském Zermattu a ještě běh v marocké poušti.
- Jak řešíš krize během výkonu, pokud jsou?
Takové klasické výkonové krize nemám, protože neběhám tzv. na krev. Někdy se stane, že se začnu trochu nudit a ptám se sama sebe, co tu dělám. Takže krize, jestli se to dá takto nazvat jsou spíše mentální. Obvykle se o těch otázkách, co my vyplavou v hlavě snažím přemýšlet a než je dovypřemýšlím jsem v cíli:)
- Kdo Tě podporuje?
HUDY (spontánní smích). Jednoznačně mi vycházejí v práci vstříc. HUDY mi poskytne boty a oblečení. Jiná podpora není. Samozřejmě doma má maminka radost, když dobře zaběhnu. Jsem trochu samorost a vystačím si sama.
- Co dnes? Až dojíme tu zmrzlinu na stole, půjdeš běhat?
Asi ano. Po 24 hodinovce jsem odpočívala několik dní, takže dnes skutečně půjdu běhat.
- Díky za rozhovor a přeji pevné zdraví do dalších desítek maratonů.
Autor: HUDYteam
