NEPÁL: 18 dní na stezkách u Annapuren – 1. část

Po příjezdu do Káthmándú jsme začali přemýšlet, zda se vypravit na některý ze známých nepálských treků. Říkali jsme si, že jedny z nejoblíbenějších tras světa pro nás budou příliš drahé. Nakonec jsme se ale rozhodli, že absolvujeme kratší stezku vedoucí přímo mezi horské velikány do základního tábora Annapurny.

Zažádali jsme o povolení do hor a vyrazili autobusem do Pokhary. Pěší túra měla trvat přibližně týden. My jsme však po několika dnech s údivem zjistili, že utrácíme dokonce méně peněz než v nepálských městech. Himalájská příroda nás také naprosto uchvátila a my jsme se rozhodli pokračovat z ABC dále na Annapurna Circuit trek. Naše dobrodružství se tak protáhlo na 18 skvělých dní!

V předchozím článku Jak na Annapurny jsme vám přiblížili, že annapurnské treky nejsou jen pro bohaté turisty a že je můžete absolvovat i s velmi omezeným rozpočtem.

Nyní vám představíme podrobnou trasu naší výpravy k Annapurnám, abyste si mohli udělat obrázek o tom, jak to tam chodí a naplánovat tu vaší cestu do Nepálu!

Annapurna BaseCamp

DEN 1: Pokhara – Phedi (1130 m) – Landruk (1565 m)

Několik nocí jsme strávili u jezera v Pokhaře, kam se snadno dostanete autobusem z Káthmándú. Oproti hlavnímu městu Nepálu jsme už byli na dosah Himálajím a za pěkného počasí mohli vidět zasněžené horské vrcholy. Právě zde začíná příprava na treky k Annapurnám a všude se to hemží turisty z celého světa.

Brzy ráno jsme se vydali na autobusovou zastávku, abychom se dostali do Phedi. Od Pokhary je to nejbližší místo, ze kterého se túra do Annapurna Base Campu začíná. Dorazili jsme na místo, kde jsme si všimli ukazatele s „ABC“ nápisem. „To bude ono!“, zajásali jsme a započali náš první trek do himalájského pohoří. Po chvíli chůze jsme ze sebe začali odhazovat oblečení, neboť stezka stoupala asi 3 hodiny do prudkého kopce. „To je teda začátek, ze mě úplně leje!“, postěžoval jsem si na nečekaně drsný start.

Zanedlouho už mi ale útrapy vynahradily krásné výhledy na vrcholky himalájského pohoří. Byla vidět hlavně Jižní Annapurna a posvátná hora Machhapuchhre, přezdívaná Rybí ocas. Pokračovali jsme v chůzi krásnými nepálskými vesničkami až do Landruku.

DEN 2: Landruk (1565 m) – Chhomrong (2170 m)

V oblasti kolem Landruku určitě nespěchejte, neboť právě tam byly vesnice a údolí snad nejkrásnější. Ráno jsme se probudili a přes rýžová pole viděli probouzející se Jižní Annapurnu. Ranní mlha se rozplynula a my se kochali opravdu kouzelnými výhledy.

Když jsme se dostali do vesnice New Bridge, asi 45 minut jsme fotili fotografie s mostem a Annapurnou v pozadí. Bylo to přesně jak na typické pohlednici z Nepálu: Zasněžené hory, tibetské vlaječky a most. Už nám chyběl jenom procházející se yak! Na nepálských stezkách je běžné překonávat údolí stylem nahoru-dolů. Když už si myslíte, že jste vystoupali vysoko, tak vás trek zavede zase zpět dolů k řece. Ocitnete se tak v podobné nadmořské výšce, ve které jste začínali. Občas to může být trochu frustrující pocit.

Druhý den byl velmi náročný, neboť na jeho konci následovalo několikahodinové stoupání do Chhomrongu. Pokračovali jsme nejprve do vesnice Taulung, kde nás jedna paní seznámila s místní specialitou „divokým“ medem, tzv. wild honey! Himalájské divoké včely opylují květy rododendronů, které obsahují jedovaté látky. Na člověka pak tyto látky působí jako halucinogeny. Nepálští lovci včel se dvakrát do roka neohroženě vydávají ke skalním útesům a trhlinám, aby tento med získali ze spárů agresivních včel. Tyto skalní včely jsou největší a nejútočnější v celé Asii.

Sběrači medu jsou prý na žihadla zvyklí a za směnu jich dostanou i několik tisíc! Neuvěřitelé! Právo sbírat včely se dědí z otce na syna. Samozřejmě nesbírají jen „divoký“ med, ale i med normální, který pak prodávají. Jak hodně bude med halucinogenní, určují podle barvy, kterou medu dodává právě jedovatý rododendron. Byli jsme už po celém dni na konci svých sil, když nám paní nabídla malou ochutnávku. Trošku se nám z toho zatočila hlava. Cítili jsme se asi jako po velkém panáku slivovice a pokračovali jsme veseleji dále do Chhomrongu.

DEN 3: Chhomrong (2170 m) – Dobhan (2520 m)

Chhomrong je nejvýše položenou trvale obydlenou osadou na ABC treku. Ve vesnici najdete školu, hotely a několik obchodů. Při sestupu do dalšího údolí jsme potkávali místní Nepálce, jak nosí na zádech snad tuny trávy nebo dříví. Využívají speciálního popruhu, který si od nůše připnou přímo na čelo. Hlavou si pak pomáhají do strmých kopců či schodů.

Míjeli jsme také mladé hochy s koňmi a osli, kteří zajišťují logistiku zboží mezi vesnicemi. Další kategorií jsou průvodci a nosiči, kteří se starají o turisty. Cestovali jsme v červnu, a proto jsme nepotkali obávané davy turistů. Na některých horských chatách jsme spali dokonce sami.

Mysleli jsme si, že tento den dojdeme ještě o chatu dále, ale stopku nám vystavil odpolední déšť. Také už jsme byli dost unavení, a tak jsme šli brzy spát. Přes den panovalo většinou velmi teplé slunečné počasí a večer nebo v noci pršelo. Přeci jen už je červen začátkem období dešťů. Vůbec nás to však neomezovalo, protože přes den téměř nesprchlo.

DEN 4: Dobhan (2520 m) – Annapurna Base Camp (4130 m)

Jelikož jsme toho předchozí den příliš neušli, chtěli jsme se pokusit dojít 4. den až do základního tábora Annapurny (ABC). Vstali jsme proto už v 6 hodin, abychom časně vyrazili. Začalo to zábavně, neboť jsem si nešikovným pohybem při oblékání a možná i trochu ranní zimou vykloubil rameno. S pomocí Natálie a hrany postele se mi rameno podařilo opět nahodit. Mám s tím trochu problém a jen jsem čekal, kdy se to zase přihodí.

Zabalili jsme si konečně věci a vyrazili na 12hodinový pochod do ABC. Šli jsme celkem svižně a kilometry ubíhaly. Základ je začít brzy ráno, kdy ještě není takové teplo. To se pak jde nejlépe. Procházeli jsme kolem vodopádů a úžasných scenérii až jsme odpoledne došli do základního tábora Machhapuchhre (MPC). Tuto nádhernou horu ve tvaru rybího ocasu s nadmořskou výškou  6 993 m ještě nikdo nevylezl, neboť je to z náboženských důvodů zakázáno. V horní oblasti Annapurna Base Camp treku je rovněž z náboženských důvodů zakázáno donášet a jíst maso.

Byli jsme vyčerpaní a nevěděli, zda setrvat na noc v kempu, anebo pokračovat dále. Oblačná obloha se vyjasňovala, a proto jsme se rozhodli jít do konce. Úsek mezi MBC a ABC byl naštěstí nejlehčím z celé trasy a už neměl takové převýšení. Celkově jsme za čtvrtý den vystoupali 1400 nadmořských metrů.

„Jsme tady, konečně!“, zajásali jsme při příchodu do základního tábora ABC, ze kterého se vyráží i na osmitisícovku Annapurna I. Počasí se vybralo a my mohli fotografovat a natáčet úžasný západ slunce nad Machhapuchhre a Jižní Annapurnou. V kempu bylo poloprázdno a 3 ze 4 chat zrovna po sezóně zavíraly.

DEN 5: Annapurna Base Camp (4130 m)

Východ slunce v základním táboře Annapurny byl naprosto skvělý. Nikde nebyl ani mráček a my pozorovali obrovské skalní masivy Jižní Annapurny i okolních hor. Udělali jsme několik povinných fotek s všudypřítomnými tibetskými vlaječkami a šli se ještě trochu dospat. Ze čtyřdenní chůze a nadmořské výšky jsme byli hodně unavení. Řekli jsme si, že nemusíme nikam spěchat a že zůstaneme v základním kempu celý den a další noc. Nejen, že jsme si odpočinuli a udělali spousty fotek, ale také jsme viděli východ slunce dvakrát!

Hodně lidí přespí v nižším kempu MBC a ráno se přijdou jen podívat na východ slunce. Kempy jsou však od sebe asi 2 hodiny chůze, a proto musíte vstávat brzy. V ABC se nám trochu hůře spalo, neboť jsme na nadmořskou výšku nebyli zvyklí. Ranní bolest hlavy však rychle odezněla. 4130m není závratná výška, přesto nikdy nevíte, co s vámi může udělat. Základem je hodně pít (nealko), hodně jíst a dělat pauzy v chůzi.

DEN 6: Annapurna Base Camp (4130 m) – Sinuwa (2360 m)

Po odpočinku jsme to zase pěkně napálili ve směru zpět na Chhomrong. Úsek mezi Chhomrong a ABC je jediný, který musíte absolvovat tam i zpět. Jiná cesta do základního tábora nevede. Po východu slunce v základním táboře jsme sešli do MBC a přes další vesnice až do Sinuwa. Tam už se nám spalo o poznání lépe, neboť jsme sestoupili téměř 2000 metrů!

DEN 7: Sinuwa (2360 m) – Chuile (2309 m)

Trasa ze Sinuwa do Chuile byla typickou ukázkou nepálské krajiny, kde se po 10 hodinách celodenní chůze nahoru a dolů údolími ocitnete ve stejné nadmořské výšce. Opět jsme míjeli malebné vesničky a povídali si s přátelskými Nepálci. Výhledy byly nejlepší hlavně v okolí Chhomrongu, ze kterého jsme se vydali jiným směrem než původně. Naším cílem byla vesnice Ghorepani a oblíbený Poon Hill, ze kterého měly být nádherné výhledy na osmitisícové hory. Cesta nám nakonec zabrala dva dny.

DEN 8: Chuile (2309 m) – Ghorepani (2860 m)

Ghorepani je na místní poměry větší vesnicí, ve které objevíte vysoké hotely se stovkami pokojů. Jelikož jsme cestovali mimo sezónu, připomínalo Ghorepani spíše město duchů. Přespat nás nechali opět zadarmo s příslibem, že si u nich zakoupíme večeři.

V hotelu jsme potkali jen pár turistů. Argentinský pár se zrovna vracel z Annapurna Circuit treku, a tak nám předal cenné informace o trase. Tou dobou už jsme byli rozhodnutí, že u ABC neskončíme a budeme pokračovat dále alespoň na část okruhu Annapurna Circuit. Jediný problém byl, že téměř všichni absolvují slavný Annapurna Circuit z opačné strany. Ze strany od Tatopani totiž musíte zvládnout převýšení ze 4200 m do 5416 m, což může být v této nadmořské výšce už celkem náročné. Všichni lidé, kterým jsme náš úmysl sdělili, se nám smáli a klepali si na čelo.

Těšit se můžete na pokračování dalších dní, kdy se dozvíte více o další části treku, Annapurna Circuit.

Jak se vybavit na cestu do Himálají?

Na vysokohorské treky do nejvyššího pohoří světa v Nepálu je důležité mít kvalitní outdoor vybavení, na které se můžete spolehnout. Počasí v Himálajích se totiž může měnit velmi rychle!

Zabalte si nalehko!

Čím méně věcí na treku ponesete, tím více ulevíte vašim zádům. Věřte tomu, že při 10 hodinové každodenní chůzi mezi nepálskými údolími se každé kilo váhy pronese. Základem jsou podle nás následující věci:

1. Pevný pohodlný batoh

Nedáme dopustit na německou kvalitu batohů deuter. Batoh deuter Air Contact Pro (70+15L) jsem dostatečně prověřil na dvouleté cestě kolem světa. Byl se mnou na vícedenních horských túrách i na stopování z Argentiny do Mexika.

Po všech cestách na něm nejsou žádné větší známky opotřebení. Investice do kvalitního batohu se určitě vyplatí, neboť při běžném i intenzivním používání vám bude batoh sloužit dlouhá léta. Pokud vám jej samozřejmě nikdo neukradne. Důležitá je i nepromokavá pláštěnka batohu, která je zpravidla jeho součástí.

2. Lehké materiály a minimum oblečení

Většina lidí si na trek zabalí příliš mnoho věcí. V Nepálu je hodně slunečných dní a silné paprsky slunce vám věci rychle usuší. Není tak lepší rada, než si vzít věcí méně a na horských chatách si oblečení vyprat v ruce. Pokud vám oděv přes noc neuschne, můžete si jej připnout na batoh během chůze. Je dobré mít s sebou rychleschnoucí vybavení!

Zabalte si 2 prodyšná termo trika a jednu rychleschnoucí košili. Jedno triko může být použito na spaní. Při chůzi se budete hodně potit, a tak je důležité, aby vše dýchalo a rychle schlo.

Na trek si vezměte nejlépe jedny lehké kalhoty, ze kterých se dají odepnutím nohavic vytvořit kraťasy. Ušetříte tak další kus oblečení. Velmi důležitá je také dobrá a pevná obuv. Nám se osvědčily pohorky od La Sportiva a Mammut, které nám nejlépe seděli na noze. Tato investice je opět dlouhodobá a boty s námi bez problémů vydržely stovky nachozených kilometrů na trecích v Jižní Americe a na Novém Zélandu.

Spodní prádlo a ponožky se dají pořídit také z lehkých a rychleschnoucích materiálů. Na túru si jich přibalte jen několik. Vždy si můžete na horské chatě svoje oblečení vyprat.

3. Vrstvy proti zimě i dešti

Počasí v Himalájích může být nevyzpytatelné. Přes den vám může být velké horko a večer a ve vyšších nadmořských výškách zase velká zima. Proto je dobré oblečení vrstvit. Měli jsme s sebou lehkou funkční spodní vrstvu (podvlíkačky a dlouhý rukáv) a jednu lehkou mikinu jako střední vrstvu. Dále jsme měli péřovou bundu a windstopper bundy od značky Millet. Tyto bundy jsou doslova kouzelné. Nejen, že skvěle zabrání větru a dešti, ale jejich váhu v batohu ani nepoznáte! Je neuvěřitelné, jak se outdoorové vybavení v posledních letech vyvinulo.

Na co ještě nezapomenout?

Určitě si na trek nezapomeňte vzít čelovku, kvalitní sluneční brýle, pokrývku hlavy, nůž, opalovací krém a lékárničku. Občas se budete nacházet celkem daleko od civilizace a nikdy nevíte, kdy se vám  mohou tyto potřeby hodit.

Můžete si přibalit plavky, neboť na trasách narazíte na několik termálních pramenů. Stan není na trecích u Annapuren potřeba, neboť vás nechají spát zadarmo či za drobný poplatek v horských chatách. Vyžadují, abyste si zakoupili alespoň večeři. Vždy nám poskytli též silné deky na přikrytí, a tak jsme nepotřebovali ani spacáky. Ušetříte tím podstatnou část váhy v batohu! My jsme si na trek vzali potřeby na vaření - vařič a malý lehký hrnec. Ušetřili jsme tak velkou část financí!

Sledujte naše další dobrodružství na facebooku.

Napsal Karel Štěpánek
www.travel4ver.cz
HIMALÁJSKÝ ÚSMĚV