Cesta Ivy Vejmolové na Mistrovství světa v Innsbrucku

Mistrovství světa ve sportovním lezení v rakouském Innsbrucku začíná! Podívejte se, jak se na vrchol sezóny připravovala naše ambasadorka Iva Vejmolová, nedávnému zranění navzdory.

Na Mistrovství světa v Innsbrucku jsem se začala připravovat už na konci prosince. Touhle dobou totiž vždy podle cílů, které si stanovím, plánuji další rok. Díky tomu, že se mistrovství koná právě letos, navíc nedaleko za hranicemi, jsem dlouze nemusela přemýšlet a zařadila jej k vrcholům roku.

Na stěně i ve skalách

Když chce mít sportovec v září vyladěnou formu, musí se podrobit několikaměsíční přípravě. A s tou jsem začala v lednu. Učila jsem se na zkoušky na vysoké škole a trénovala. Po měsíci jsem vyrazila na tři týdny do Saint Léger du Ventoux. Tam mě sice trochu vypeklo počasí, i tak se mi však podařilo předcházející všeobecnou přípravu přetavit do lezeckého pohybu na skále. Odvezla jsem si odtamtud dvě cesty v obtížnosti 8b+. Velkou klasiku Le Concept a novější linku La gouverne mentale. Návrat domů znamenal i další semestr na univerzitě. To je období, kdy musím být přes týden v Brně, a tak toho využívám k specifickému tréninku, ve kterém ale stále ještě převažuje objem nad kvalitou.

Během sezóny je potřeba průběžně sledovat nárůst výkonnosti v daných tréninkových obdobích. Lze se testovat na kampusu, při shybech, s parťáky nebo ve vymyšlených kolečkách na boulderovce. Anebo taky můžete využít jarních podmínek ve skalách a zkusit vylézt nějaký projekt venku v přírodě. Využívám všeho. Doma v Krasu jsem si rozlezla cestu I pro staré bojovníky (10+ UIAA) a v Arcu v Itálii si vybrala opravdu těžkou linii Reini´s Vibes (8c/c+). Vyplatí se své projekty po pár týdnech dalšího tréninku navštívit znovu a zjistit, zda forma stoupá a přelez projektu se blíží, nebo je ještě na míle vzdálen.

Závodní nasazení

K tomu, abych se mistrovství světa vůbec mohla zúčastnit, se musím nejdřív nominovat do reprezentace. Místo v týmu jsem si zajistila třemi výhrami na Českých pohárech v Praze, Ostravě a Písku. Domácí píseček ale není to samé jako mezinárodní soutěže, ať už stylem závodních cest, tak i výkonností závodníků. V červnu jsem proto jela otestovat formu na Akademické mistrovství světa do Bratislavy. Zde jsem skončila devátá, tedy před branami finále na prvním nepostupovém místě.Domů jsem si přivezla jednu zásadní věc. Natrénováno mám, ale nejsem rozlezená na závodních cestách. Ty na mezinárodních závodech vypadají asi následovně. Každý krok je těžký. Expresky cvakáte z velmi nepříjemných pozic, kdy nevíte, jestli to dáte, nebo spadnete s expreskou v ruce. Stupy jsou přesně jinde, než byste je chtěli mít. Věděla jsem, že před Innsbruckem budu potřebovat strávit nějaký čas přímo na místě, abych se v takovýchto cestách rozlezla.

Čára přes rozpočet

První ladění v tomto roce jsem si naplánovala před červencovým výjezdem do Kanady. Byla jsem spokojená. Zatím nejlepší forma, co jsem kdy měla. V okolí Canmore jsem ji chtěla zúročit přelezem další cesty v obtížnosti 8c. Bohužel jsem se zranila, zablokovala si krk, a celá tahle skládačka se mi před očima rozsypala jako domeček z karet. Rázem jsem se ocitla na dně, odkud jsem se snažila rozhýbat zpátky do normálního života.

Po návratu domů mě čekalo těžké rozhodnutí. Dokážu se na zářijové mistrovství po třítýdenním výpadku ještě připravit? Měla jsem tak na úroveň obtížnosti 8a a zbývalo mi jen pět neděl. Plánovat trénink, když nic nebolí, je hračka, po zranění se však pohybujete na tenkém ledě. Řekla jsem si, že to zkusím! V prvním srpnovém týdnu jsem se cítila bídně. Výkony byly mizerné a šílená vedra k potřebné pohodě taky moc nepřispívala. Po deseti dnech tréninku jsem však vyrazila za přípravou do Innsbrucku, kde mi svitla naděje, že by to přeci jen nemuselo být tak špatné. Po návratu na domácí stěnu jsem se už cítila dobře, a tak jsem se začala těšit na to, jak zase budu reprezentovat české barvy.

V centru dění

Týden před mým startem v kvalifikaci jsem zase zde, přímo v Innsbrucku. Ladím formu, tréninky jsou kvalitní a tělo dostává po náročném měsíci taky trochu času odpočinek. Jak to tu dopadne už nezáleží jen na mně. V tréninku jsem udělala, co jsem mohla. Ostatní se taktéž připravili, jak nejlépe to šlo. Těším se na závodní cesty a doufám, že mi aspoň jedna sedne. Startovní pole je velmi vyrovnané, rozhoduje každý detail. Teď je nejdůležitější odevzdat vše, co je v mých silách, ustát tlak v hlavě a celý závod si užít. Už jen možnost zde být a lézt je přece super!

Foto: Petr Pavlíček, archiv Ivy Vejmolové

JEDEN DEN S IVOU VEJMOLOVOU

Chcete se o Ivě, jejím přístupu k lezení i plánech do budoucna dozvědět více? Podívejte se na video a zažijte s ní náročný den v cestě Pietra Murata 8b+, která vede v dech beroucím převisu jeskyně Pueblo v oblasti Massone v italském Arcu.