Alpská rozcvička

Prosincové dny v Krkonoších byly vhodné spíše pro sázení brambor, tak se náš ambasador Radoslav "Radar" Groh rozhodl vyrazit s kamarády zimě naproti. V Zillertalských Alpách si užili skialpu i máchaní cepínem.

To byly časy, když člověk plánoval své výpady do hor podle počasí, sněhových podmínek, kondice stěny, atd. V dnešní době bohužel rozhodne především stupeň proti epidemiologických opatření, na základě kterého se rozhodne, zda vůbec můžeme vycestovat. O to více je třeba využít každé šance a spěchat horám naproti…

Hned co to bylo možné, vyrazila naše parta ve sloužení Háček, Banán, Honza a já do Zillertalských Alp. Lyže jsme obuli hned na parkovišti ve vísce Nocker Alp a stoupali údolím vstříc příjemnému winterraumu u chaty Geraer Hütte. Chata představuje ideální výchozí bod jak pro lezecké, tak skialpové výpady do okolí.

Vyzývavě krásných vrcholů je v této části Alp nespočet. Naše volba padla nejprve na Fussstein (3 380 m) přes hřeben Hüttengrad a následný výpad na Schrammacher (3 410 m) cestou North-Ostgrad. Obě hory nabízí šťastlivcům, kteří se rozhodnou pokoušet štěstí na jejich žebrech, spoustu zábavy. Tyto výstupy jsou vhodné spíše pro letní období, ale v prosinci si na nich jako bonus užijete všechny radosti zimního alpinismu.

Nástup představuje pěknou skialpovou túru, zatímco vlastní lezení je báječnou kombinací všemožných disciplín zahrnující pachtění se v hlubokém sněhu, ledové klofaní i bouldering na vyhřáté žulové stěně.

Zároveň musím přiznat, že při volbě výstupových tras hrál významnou roli charakter cest, které v sobě kombinují různé terény. Pestrá škála lezeckých technik je tím nejlepším prostředkem pro nácvik dovedností nezbytných pro praxi horského vůdce, na něhož aspiruji. Měl jsem tedy báječnou příležitost sledovat při práci zkušeného guida Zdeňka „Háčka“ Háka, a snažit se tak okoukat co nejvíce dovedností z jeho vůdcovského repertoáru.

Na svazích pod Schrammacherem si navíc odbyly křest perly mého lyžařského arzenálu, nové Fischery TRANSALP 90 CARBON. S jejich štíhlejšími sestrami jsem měl jen tu nejlepší zkušenost, a tak jsem se nemohl dočkat, co předvedou tyhle širší krásky. Lyže mile překvapí, už když je chňapnete do ruky. 1 230 gramů na jednu lyži?! Krása!

Nostalgicky jsem vzpomínal na své zavodní začátky, kdy tolik vážily nejlepší zavodní skialpy. Navíc symbióza závodního vázání Fischer TOUR RACE LITE a lyžáků Fischer TRAVERS CS z nich dělá opravdu nekompromisní horské conquistadory.

Aktuální sněhové podmínky nenahrávají levným prašanovým radovánkam. Naopak, umlácený sníh střídá zrádná krusta. Když se obouvám do lyží, mám za sebou dlouhý lezecký den. Aby toho nebylo málo, na zádech vláčím přecpaný  Millet PROLIGHTER 60 + 20.

Přiznám se, že první rande s novými lyžemi jsem si představoval jinak. Ale co… Hladově začnu ukusovat první obloučky. A najednou mám z toho všeho veeelkou radost! Karbonové lyžáky drží fakt skvěle i přes unavené nohy a otravně těžký batoh na zádech. A lyže? Hravě zvládají přechod ze špatného do ještě horšího terénu. Zlehka si plují, perfektně poslouchají. Líbí se mi, jak dokáží vyjet dlouhý oblouk po hranách, a pak plynule začít sekat kristiánky, jak by to nedokázaly ani lyže vedené samotným Václavem Klausem. Když lyže, balím do auta, napadá mě, že jsem se snad nikdy tolik netěšil na druhé rande.