Antarktická expedice Marka Holečka

Marek Holeček o výpravě za panenskými vrcholy Antarktidy

Ahoj Všem,

doufám, že vánoční obžerství u vás proběhlo uspokojivě jako u mně a jak říká můj kamarád „přežral jsem se tak, až jsem se bolestí opotil“. No a Ježuch vám určitě přinesl toho víc pod stromeček, než by uvezlo nákladní auto, že? O tom nepochybuji, ale pojďme dál. V mezičase, co jste nejspíš spokojeně trávili kapříka s bramborovým salátem a dovybavovali poslední překvápko v podobě svetru s jelenem, tak já se už nocí řítil prochladlou Evropou.

Jel jsem nazpět od Rakušánků, kde jsme lyžovali. Vedle mě seděla Kája a držela nade mnou patrolu, abych neusnul za volantem a naopak Viktorka vzadu v dětské sedačce si spokojeně ve spánku štkala. Přiřítil jsem se domů kolem čtvrté ráno, rychle naházel z podlahy do mammuťáckých vaků připravené oblečení včetně matroše na lezení a pokračoval kontinuálně na letiště. Takže teď už posílám tyto řádky z nefalšovaného konce světa, čili nejjižnějšího cípu Jižní Ameriky, z městečka Ushuaia.

A co tady opětovně dělám? Tak schválně, jestli na to přijdete. Věřím, že většina už tuší a těm, kteří tápou, házím záchranný kruh v podobě indicií. Tučňáci, velryby, tuleni, panenské štíty a plavba kolem Mysu Horn přes Drakea až…., až do země věčného ledu. Ano, jedná se o návrat do místa pohádek, stínů a neskutečných krás. Antarktida již čeká a naše expedice za dobrodružstvím za pár hodin odráží od argentinských břehů.

Co tam...jednoduché jak facka. Lézt na obří kopce, které rostou přímo z mořské hladiny, přičemž mnohé z nich nemají ještě ani své jméno. Tím snad navážu na výpravu z roku 2014, kdy se nám povedla vylézt nádherná cesta na do té doby bezejmenný kopec. Vznikla nová cesta a obryně dostala své jméno Monte Samila. Neboli Hora Samice milá, která nám „dala“. Samo sebou ten jedinečný a krásný zážitek z lezení.

Antarktický deník začíná plnit své stránky a můžete průběžně sledovat náš pohyb, jak na mých facebookových stránkách nebo hudáčských, či na serveru lidovky.cz, tak i v tištěné podobě u stejných novin.

No a nezbývá než odrazit vstříc bouřlivému oceánu, přičemž doufejme, že i s Neptunovým požehnáním, kterému jsme projevili úctu a pokusili si ho uplatit obětními rituály

Posílám Vám do Česka poslední suchozemský pozdrav, tjády jády já…

Mára