Broad Peak podruhé

Návrat do Karákóramu

Léto 2026 jsme se rozhodli strávit v pakistánském Karákóramu. Proč padla volba právě na Karákóramu a konkrétně na osmitisícový Broad Peak? Po roční pauze od úspěšné expedice na Gašerbrum I s Lenkou Erlebachovou mě velehory táhly zpět. Lenka mi ale dala košem a upřednostnila mateřské povinnosti. Naštěstí jsem parťáka nemusela hledat dlouho – Karel, má spřízněná duše, lezec a běžec na lyžích, hned souhlasil a chystání dobrodružství mohlo začít. Volba padla na Broad Peak hlavně proto, že je to překrásná hora. Navíc jsem už před čtyřmi lety stála v osmi tisících metrech, na výpravě s Kačkou Mandulovou, ale samotný vrchol mi tehdy zůstal zapovězen. Minule mi nechybělo mnoho, tak proč to nezkusit znovu?

Cesta pod horu a 100kilometrový trek

Trasa Praha–Islámábád a následný přelet do Skardu proběhly hladce. Zajištění podpory na treku a v základním táboře jsme využili od osvědčené agentury Blue Sky v čele s Ghulamem Muhamadem. Z rozpáleného Skardu jsme pak vyrazili džípy do Askole. Byla to divoká cesta divokou krajinou, kde si silnice i mosty místy vzala příroda. Domorodci byli ale vždy ochotní pomoci nám tyto nesnáze překonat. Byli nám velkou oporou při přenášení zavazadel přes rozbouřenou řeku i srázy, kde silnici odnesla kamenná lavina. V samotném Askole jsme vzbudili pozdvižení. Děti volaly „Give me rupees!“, ženy před námi utíkaly a zblízka nás sledovaly pronikavé pohledy mužů. Zdejší nesmírně skromný způsob života, který v některých ohledech připomíná návrat do středověku, nenechá člověka chladným.

Před sebou jsme měli 100 km dlouhý trek, který nám trval 5 dní. Každý den nás čekaly neskutečné výhledy na karákóramské velikány – Trango Towers, Nameless Tower, Mašerbrum, Gašerbrum IV, K2 i Čogolisu. A pohled z křižovatky ledovců Concordia přímo na Broad Peak? Ten vás doslova ohromil! Base camp jsme postavili na moréně a kromě jedné další expedice jsme tam byli úplně sami. Luxusní „bejvák“ s přímým výhledem na K2. Jen my dva, náš sirdar Azgar a kuchař Alangi.

Změna podmínek a nová cesta

Celkem jsme podnikli tři rotace. Vysoké hory jsou neustálá hra, ve které pořád řešíte vhodnou konstelaci aklimatizace, počasí, podmínek na výstupové trase a stavění i zásobování výškových táborů. Podmínky na Broad Peaku mě po čtyřech letech hodně překvapily. Všimla jsem si například výrazného úbytku sněhu mezi Crampon Pointem (4 900 m) a C1 (5650 m). Při předchozí expedici jsme v těchto místech pohodově stoupali vysněženými a zaledněnými žleby. Tentokrát nás čekalo vytáté suťovisko, kde tekl silný potok a všude kolem spousta volného kamení. Nic příjemného – naopak velká motivace být z těchto míst co nejrychleji pryč.

Další nemilé překvapení nastalo, když jsme se dozvěděli, že v předchozí sezóně na Broad Peak nikdo nevystoupil. V partiích nad C3 přibylo obrovské množství sněhu, kterým se nikdo nedokázal probít. Proto letos nastoupila skupina dvanácti pákistánských horolezců s kyslíkem a s cílem vystoupit na Rocky Summit přímou variantou a minout tak horní, těžko prostupné pasáže zdecimované teplým počasím. Ambiciózní plán se jim povedl a tři pákistánští lezci stanuli na vrcholu. Cestu sice zafixovali, ale sami nám řekli, ať na lana ve skalnatých pasážích moc nespoléháme a v ideálním případě si je přefixujeme sami.

Záchrana v C3

Odpoledne před vrcholovým útokem, těsně poté co jsme dorazili do C3, nás na základě nouzového volání požádali o pomoc pro sestupujícího amerického lezce. Ten byl otřesen po pádu způsobeném uvolněním kotvícího bodu fixního lana. Karel neváhal a okamžitě vyrazil Američanovi doprovázenému nepálským šerpou naproti. 

K přímému kontaktu ale kvůli narůstajícímu lavinovému nebezpečí nedošlo, na pokyn styčného důstojníka se Karel musel vrátit. Dvojici však velmi pomohla termoska s pitím a jídlem, kterou jim Karel zanechal v depu přibližně ve výšce 7 100 m n. m. Sestupující dvojice v pořádku dorazila do C3 v pozdních večerních hodinách přímo k našemu stanu, kde jsem pro ně připravila teplé tekutiny, jídlo a místo pro spánek.

Vrcholový pokus

Vyrazili jsme po půlnoci. Konečně poprvé nalehko, na tenhle okamžik se v horách vždycky těším! Prokousáváme se nocí, mráz je snesitelný a stoupáme vstříc sněhovému platu a žlebu. Přibližně v 7 000 m n. m. se s Karlem rozpojujeme a pokračujeme každý svým tempem.
Po sněhovém výšvihu žlabem a traverzu přede mnou stála skalní hradba. Vylezla jsem přibližně 150 výškových metrů, když vtom přišla hustá mlha, silný vítr a sněžení. Dost mě to polekalo. Skála i cesta vzhůru se zahalily do mlhy a já se rozhodla pro sestup. Zklamaná jsem slanila až zpět k patě skály, kde bylo počasí výrazně lepší. V hlavě mi to šrotovalo, a protože jsem se fyzicky cítila výborně, rozhodla jsem se zkusit to znovu.

Znovu jsem vylezla do stejného místa v cca 7 650 m n. m., ale tam opět nastal výrazný zvrat špatného počasí. Předpověď sice hlásila obrat k horšímu až na večer, ale já se obávala, že okno špatného počasí přišlo o půlden dříve. Už jsem neměla odvahu pokračovat výš. Sestoupila jsem proto do C3, kde jsem se potkala s Karlem, kterému se předtím povedlo vystoupat do 7 300 m n. m.

Sestup a cesta domů

Chvíli jsme v C3 spočinuli a pak jsme se rozhodli vzhledem ke zhoršujícímu počasí pro sestup až do BC. To se nám v pozdních večerních hodinách naštěstí podařilo. Další dny už v kuse jen lilo nebo sněžilo a hory se kompletně zahalily do mlhy. Proto jsme se rozhodli pro návrat domů. Vzhledem ke špatným podmínkám nebylo možné jít kratší cestou přes sedlo Gondogoro La, takže jsme se museli vrátit stejnou trasou jako při cestě do BC. Ale zvládli jsme to už za čtyři dny, protože jsme se nesmírně těšili domů…

Naše expediční vybavení z pohledu Karla

◘ Kostičkovaná košile La Sportiva doprovázela Káju na sto kilometrů dlouhém treku a stala se z ní její srdcovka. V horku ji perfektně chránila před ostrým sluncem a díky lehkému, prodyšnému materiálu se jí příjemně nosila i s těžkým batohem. Kája navíc oceňovala, že jí tenhle kousek ideálně pomohl vyřešit povinnost být jako žena v Pákistánu zahalená, aniž by musela obětovat pohodlí.

◘ Kája se pro aklimatizační rotace rozhodla využít bundu Direct Alpine Guide s kalhotami Cyclone. V méně strmých částech výstupu Káje usnadňovaly výstup a dodávaly jistotu hole Leki Makalu se skvěle tvarovaným madlem, osazené většími kroužky vhodnými i do sněhu.

◘ Já jsem vsadil na komfort extrémně lehké péřové bundy Mamut Eigerjoch a jednu z klíčových částí výstroje tvořily výškové boty La Sportiva Mons, které vynikají nepřekonatelným tepelným komfortem při nízké váze, spolu s dvojitým systémem dotahování BOA. Jeho rychlost a spolehlivost oceníte hlavně v technicky náročnějších pasážích výstupu.

◘ Oba jsme v průběhu treku a pro přístup ze základního tábora využívali trekové boty La Sportiva, které nám poskytly spolehlivou oporu jak na moréně, tak v ledovcovém bludišti. Jak v průběhu treku, tak především na vlastní výstup jsme využili batoh deuter Expedition Ultra 60 SL, který nás přesvědčil jak svojí neuvěřitelnou lehkostí, tak velkou variabilitou.

◘ Takřka ve všech situacích jsme využili oblíbený univerzální šátek. Zásadním prvkem pro zajištění tepelného komfortu, zvláště při vrcholovém útoku byla péřová bunda Sir Joseph Terag s bezchybným zpracováním a dokonale sedící kapucí. Ta se vyplatí obzvláště v zesilujícím větru. Stejně tak komfort a tepelná pohoda spacích pytlů Looping III 900 v kombinaci s podložkami na spaní Thermarest Neoair Xlite NXT. 

◘ Pro zajištění potřebných kalorií při výstupu, a především pro zajištění tolik nutné hydratace nám spolehlivě sloužil vařič Jetboil. Ten byl schopen bleskově rozpouštět velké množství sněhu, jediný to zdroj vody při výstupu. V některých okamžicích výstupu jsme pod vlivem silného pákistánského slunce odložili svrchní části výstroje a užívali si univerzálnost spodního oblečení z přírodní vlny, ať už v podobě merina Devold Expedition Arctic nebo ve variantě o něco slabšího merina Devold Duo Active. Spodní prádlo vás zahřeje při silném mrazu, zároveň skvěle odvede pot i ve chvílích, kdy teploty výrazně přesahují 20 stupňů.

◘ Důležitou součástí ochrany proti stále intenzivnějším slunečním paprskům jsou brýle Julbo Fury a Monterosa 2 se svými tmavými skly a tvarem chránícím i před paprsky odraženými od sněhových polí. Nepříjemným důsledkem globálního oteplování je mimo jiné stále častější pád kamení i ve výstupové trase, a tak jsme ani na okamžik neodkládali lehoučké a velmi dobře nastavitelné helmy Mamut Wall Rider 2.0.