Horský vůdce Karel Kříž
Karel o sobě napsal...
"Vyrůstal jsem do svých 14 let v Lázních Kynžvartu, což je malé městečko na úpatí Slavkovského lesa. Nejsou to sice žádné hory (nejvyšší vrchol Lesný 982 m n.m.), ale v zimě se tam dalo lyžovat, v létě běhat po lese, bez lana slézat malé skalky a na kole bez brzd sjíždět lesní cesty. Zkrátka spousta prostoru pro dětskou fantazii.
Fascinován lyžařským filmem o Gustavu Thonim „Setina sekundy“ jsem si na místním kopci Špičák ušlapával svůj Hannenkamský sjezd včetně slavné zatáčky Hausberg a cílového skoku. S lyžemi na zádech a nebo při šlapání sněhu jsme ten kopec vyšli snad 100 tisíckrát.
V naší rodině jsem mojí vášeň pro outdoorové sporty po nikom nepodědil, a tak jsem jako většina kluků na vesnici začal s fotbalem a zároveň jsem se věnoval modelařině. Později jsme se přestěhovali o kousek dál do Marianských Lázní a fotbal jsem vyměnil za atletiku, kterou jsem vydržel dělat až do vysoké školy. Jako samouk jsem se, ale čím dál tím více věnoval všem možným „adrenalinovým" aktivitám, které mají dnes už jen anglické názvy s předponou free. Tenkrát to bylo lezení po stromech, po střechách, do starých štol, akrobacie na lyžích, potápění na nádech, cyklotrial a jiné.
Na střední školu jsem odešel do Plzně, která byla v osmdesátých letech šedivým průmyslovým městem a necítil jsem se tam příliš dobře. Vše ale vždy v mém životě vyplnil sport a lidi kolem něj a tak se i 80. léta dala užít. Naštěstí po nástupu na VŠ přišla revoluce a spousta možností. Také Plzeň se z mého pohledu změnila na fajn místo k životu a našel jsem tu nejlepší přátele.
Mým dalším osudem se stala Pedagogická fakulta, kde jsem vystudoval tělesnou výchovu a zeměpis. Kromě toho že jsem se začal věnovat bojovým sportům, jsem konečně našel cestu k horolezectví o kterém jsem jako dítě snil. Pak už bylo vše jasné. Lyžování a lezení zvítězilo na plné čáře. V rámci studia zeměpisu jsem také poprvé navštívil Alpy a hned jsem věděl, že tam nejsem naposledy. Jsou prostě nádherné."
... a proč jsem se stal vůdcem?
Po škole jsem se na fakultu vrátil jako asistent a outdoor se vlastně stal mou obživou. Přes horolezecký svaz, oddílovou horoškolu, vodění po horách pro cestovky jsem se logicky musel potkat s Dušanem Stuchlíkem. Tak se podařilo, že jsem v roce 2006 s první skupinou ukončil vzdělání horského vůdce. Učení je asi mým osudem a tak mám práci horského vůdce rád. Jak to spolu souvisí? Proces učení považuji za předávání zkušeností a sdílení prožitků. Já se snažím lidem předat něco zkušeností o horách a jako bonus získávám desítky zajímavých názorů, životních příběhů a postojů těch, které provázím.
Vzdělání
- 1977 – 1985 ZŠ Lázně Kynžvart, Mariánské Lázně
- 1985 – 1989 SOU Škoda Plzeň - Mechanik strojů a zařízení
- 1989 – 1990 ZČU Fakulta strojní
- 1990 – 1996 Ped. Fakulta – Tělesná výchova zeměpis
- 2004 – 2006 Kurz UIAGM
Praxe - zaměstnání
- 1997 – 2002 Odborný asistent KTV PF ZČU – úpoly a sporty v přírodě
- 2002 – 2008 SummitDrive,s.r.o zakladatel, jednatel
- 2004 – 2008 Lyžařská škola JPK Šumava
- 2006 – 2008 horský vůdce UIAGM
Další odborné předpoklady
- 2000 - 2008 Lektorský sbor ČHS
- 2008 - dokončil lyžařské vzdělání APUL licence A
- 2007 - Člen lektorského sboru APUL pro lyže a SNB
Zkušenosti s dalších aktivit: přístrojové potápění, freediving, parašutismus, speedski, outdoor víceboje, windsurfing
Jazyková vybavenost
angličtina, němčina, ruština
Koníčky
ostatní sporty, hudba, filmy, moje práce