Liduprázdný masiv Mont Blancu

Lezecký ráj, modré nebe a bezvětří. K tomu žádní lidé. Naši kamarádi Marek a Petr z DISMANTEAMu se po otevření hranic rozjeli do francouzského Chamonix a podělili se s námi o aktuální informace z této oblasti.

Netrpělivě čekáme na otevření hranic po pandemii COVID-19. Česká republika povoluje vycestovat, Francie a Itálie záhy otevírají své hranice. Znovu se rozjíždějící Evropa, návrat povinností a několikadenní čekání na počasí nakonec znamená, že vyrážíme jenom dva, bráchové.

POST-COVID19 SITUACE

Volíme přístup z italské strany. Ubytováváme se v italském Courmayeuru, v malém hotýlku v serpentinách jen pár set metrů pod výjezdem z Tunnel du Mont-Blanc, který spojuje Francii s Itálií. Je krásný den, teploměr hlásí 25 °C a před námi se rozpíná nádherná kulisa masivu Mont Blanc. Ve druhé polovině června a za takových podmínek by tu člověk čekal davy turistů, horolezců, běžců, skialpinistů a „hikerů“. Ty tady ale pár dní po otevření hranic nenajdete.

V hotelu, stejně jako v restauracích a ostatních veřejných prostorech se striktně dodržují hygienická pravidla. Vše působí přirozeně, jako by tu tato pravidla fungovala odjakživa. Místní lidé jsou přívětiví. Na první pohled je znát jejich radost z obnovujícího se života v ulicích a prvních turistů po více než čtvrt roce zavřených hranic.

SKYWAY MONTE BIANCO, RIFUGIO TORINO

Provozovatelé lanovky Skyway Monte Bianco vedoucí z Courmayeuru na Pointe Helbronner, stejně jako ti mající na povel její francouzský protějšek vedoucí z Chamonix na Aiguille du Midi na severní straně ledovce, přizpůsobili provoz aktuální situaci a místním opatřením.

Lístek na lanovku Skyway Monte Bianco se dá zakoupit pouze online s tím, že je možné rezervovat si konkrétní čas odjezdu lanovky, vždy nejpozději do půlnoci předchozího dne. Lanovka jezdí každých 15 minut. Počet cestujících v každé kabině je omezen na třetinu standardní kapacity. Na vrcholové stanici mohou návštěvníci Pointe Helbronner strávit maximálně hodinu a půl. Pro horolezce toto omezení neplatí.

Před vstupem do lanovky je každému pasažérovi bezdotykově změřena tělesná teplota. Pokud přesáhne 37,5 °C, není pasažér vpuštěn do kabiny. Každý musí navíc povinně projít „dezinfekční komorou“. Po celou dobu pobytu v prostorách lanovky platí pravidlo zakrytých dýchacích cest. Ve stanicích najdete na každém rohu stojany s desinfekčním gelem na ruce a na zemi samolepky pro dodržování rozestupů.

I provozovatelům chalup přinesla post-pandemická doba nová pravidla. V chalupě Torino, která se nachází hned na konečné stanici Skyway Monte Bianco, je povinné zakrývání dýchacích cest. Samozřejmostí jsou i desinfekční gely. V samoobslužné restauraci jsou podlouhlé stoly rozdělené průhlednými přepážkami.

Podle informací od místních se pokoje v chalupách přidělují tak, aby se v nich nesetkávaly různé skupiny, což značně omezuje kapacitu. Bez předchozí rezervace se prakticky neobejdete. My se tentokrát rozhodli přespávat ve stanu na ledovci.

LEZENÍ A LEZECKÉ PODMÍNKY

Naším cílem byly tzv. satelity Mont Blanc du Tacul, žulové skalní věže nad Vallée Blanche nabízející nepřeberné množství lezeckých výzev. Počasí nemohlo být lepší. Modré nebe, bezvětří, teploty v noci lehce pod nulou.

Přestože jsou na ledovci vyšlapané cesty od lezců a skialpinistů, trhliny jsou stále zakryté značnou vrstvou sněhu podpořenou nedávnou nadílkou, což komplikuje přístup pod stěny a návrat z míst, do kterých vedou slanění. Zvýšená opatrnost a respektování pravidel pohybu na ledovci je tak zcela na místě.

Přímo ke skalám žádné cestičky nevedly, a tak jsme pro první den zvolili technicky méně náročnou Východní hranu (E. Croux, I. Grivel, Arturo Ottoz) na Pyramide du Tacul. Vzhledem k nestabilnímu ledovcovému terénu jsme nenastopili zleva na předskalí, jak se obvykle uvádí v průvodcích, ale zprava vertikálně v linii hrany.

Očekávali jsme rychlý průstup a začali lézt až v poledne. Cesta v jihovýchodně orientované stěně byla krásně vyhřátá a nabídla nám takřka letní lezení. I přesto nám však dala zabrat více, než jsme čekali. Jak už to tak v horách bývá, v koutech, spárách a na policích, kam nedosáhnou sluneční paprsky, jsme ještě narazili na sníh a led. Po nočním slanění na ledovec na levé straně Pyramidy nás čekal nepříjemný sestup po ledovci, kterým jsme se dostali zpět pod nástup. S ohledem na ranní návrat do stanu jsme lezecký plán na druhý den (Lepiney Route na Trident du Tacul) vypustili a užili si kouzelný odpočinek v ráji bez lidí.

ZÁVĚREM

Přestože se z uplynulých měsíců bude starý kontinent vzpamatovávat asi dlouho, pevně věříme, že při respektování nastavených pravidel již bude možné bezpečně cestovat a naplno si užívat zážitků v evropských horách. Takže, jak se můžeme dočíst na webu Skyway Monte Bianco: „Nothing can stop the Alpine summer!“