Jak na otužování: rady a doporučení

Co vás napadne při pohledu na zamrzlý rybník? Že je léto daleko? Že byste si šli zabruslit? Jsou mezi námi tací, kteří si postesknou, že si s sebou na koupačku musí vzít sekeru nebo pilu. Přijde vám taky, že těch bláznů je kolem v poslední době zase o něco víc? Že by za to mohl oceňovaný film Bába z ledu? Nebo Wim Hof? Nebo je to tím, že je spousta jiných věcí zákazaných? Ať už jsou důvody jakékoliv, myslím si, že i na našem blogu je žádoucí prostor pro tuto outdoorovou kratochvíli. Účinky otužování jsou blahodárné pro dospělé i děti.

Jak se začít otužovat?

Řekněme si tedy o otužování něco víc. Jak se dopracovat k tomu, aby člověk dobrovolně vlezl do studené vody? Co z této činnosti má? Rýmu překvapivě většinou ne. Pamatuji si na své první koupání v ledové vodě. Přijeli jsme s kamarádem autem vyhřátým na maximum až k břehu nedalekého rybníka, samozřejmě nechali běžet motor, a po krátkém smočení plného různých citoslovcí se honem vrátili zpět do auta. Chybami se člověk učí.

Jak často se otužovat

Naše poznávání ledové vody nebylo tehdy úplně podle příručky, ale nezabilo nás to. A byla legrace. Jak by to ale mělo správně vypadat, pokud chcete lézt v zimě do rybníka nebo do řeky? Aby otužování bylo opravdu otužování, je důležitá pravidelnost. Jednou až dvakrát týdně by mělo stačit. Ideální je chodit plavat pravidelně už od léta a chladnoucí vodou se proplavat až do zimy. Další variantou, ve které hraje hlavní roli voda, je domácí studená sprcha. Ideálně dát si po ránu 1-2 minuty. Sprcha má tu výhodu, že se můžete otužovat i v létě, když jsou rybníky odporně teplé nebo plný sinic. Voda v trubkách má cca 10°C.

Samozřejmě málokdo začne hned na nejstudenější vodě. Postupně teplotu ubírejte. Kdo by chtěl začít ještě volněji, může osprchovat třeba jen nohy a předloktí. Taková ranní studená sprcha dokáže nakopnout do nového dne. No a s podzimem šup do venkovní vody. Říká se, že když na podzim začnete včas, po Novém roce už můžete plavat závody v zimním plavání. Ale to už je zase jiná kapitola.

Alternativní způsoby otužování

Sprchu a ledovou koupel můžeme odložit a podívat se na jiné možnosti. Takovou zřejmou klasikou je chození „nalehko.“ Otužování vzduchem. Nemusíte ale hned běžet v tričku a kraťasech na Sněžku. Až půjdete do práce nebo venčit hafana, zkuste si kromě nezbýtné výbavy na venčení, vzít o vrstvu méně. Bude vám asi chladno. Ale bude to signál pro vaše tělo, něco začít dělat. Protože - jak se říká, náš termotegulační systém je zlenivělý. A doma  nebo v kanclu si nepřetápějte.

Další zajímavá metoda, je válení se ve sněhu. Důrazně doporučuji prašan, protože na přemrzlém to je vážně blbost. Další variantou je udělat si po ránu pár kroků bez bot a ponožek kolem domu v čerstvém sněhu. Mějte na paměti důležitou zásadu: nestoupejte si v mrazu bosí s mokrýma nohama na kovovou rohožku před domem (viz film Obecná škola a olizování zábradlí). 

Hurá do vody, co k tomu potřebuji?

Skoro nic, což je na otužování super. Koupat se můžete tak říkajíc na Adama, ale hodilo by se po výlezu z vody do něčeho se utřít. Ručník do kapsy je k tomu jako stvořený. Ačkoliv jak říkal Bear Grylls, utřít se můžete i sněhem. Však to někdy zkuste. Na druhou stranu, jak říká kamarád: „je třeba si to udělat hezký.“ Takže si můžete vybavení doplnit o pantofle nebo třeba neoprénové boty nebo i rukavice, župánek, kus karimatky pod nohy nebo mít třeba na břehu rozdělaný oheň, jako to mívá partička z Jihlavy. Sandály nebo neoprenky jsou fajn věc. Jednak vás chrání před poraněním o dno, ale samozřejmě trochu izolují, protože chodidla často po vylezení z vody dost bolí. Někdo na to trpí více, někdo méně. Fajnovou součástí je i termoska s čajem nebo polévkou. Alkoholu by se měl člověk vyvarovat jak před tím, tak i po akci.

Fígle a rady pro začínající otužilce

Pár rad, jak se otužovat a jak se se studenou vodou lépe popasovat:

• Říká se, že pomůže nepotápět si ruce a zápěstí do vody ale mít je nad hladinou. To platí při statickém ponoru, ale jinak je doporučováno hýbat se. Tedy plavat nebo šlapat vodu. A hýbat při tom i prsty u rukou a nohou.
• Pomůže i zahřát se před vstupem do vody. Trochu se proběhnout, zacvičit si. Ale bacha, nezpoťte se!
• Do vody vstupujte s tím, že nejste zadýchaní nebo nervózní, ale naopak klidní a smíření s tím, co vás tam čeká. Ale to přijde časem.
• Můžete vyzkoušet i různá dechová cvičení.
• Choďte alespoň ve dvojici.
• Jako prohřátí po otužování rozhodně nezařazujte horkou sprchu. Raději pohyb.
• Pokud se plavec nebo otužilec ve vodě začne třást, je to znamení toho, že „jde do tuhého“. Hned vylézt a zahřát se!

Z toho vyplývá ještě jedna dobře míněná rada: Pracujte se svými pocity a poslouchejte své tělo. Potlačte své ego a soutěživost a koupel si užívejte a nehoňte minuty!

Respektujte prosím přírodu. Pokud se otužujete v chráněných oblastech či národních parcích, mějte na paměti, že vaše nepochybně ctnostné počínání podléhá určitým pravidlům! To ostatně platí kdekoliv v přírodě.

Přínosy otužování

Hovoří se o spoustě pozitivních účinků, více či méně lékařsky ověřených. Ale i kdyby to měla být jen ta dobrá nálada, kterou člověk má chvíli poté, co vyleze z vody, tak to stojí za to. Ale je toho více: prokrvení organismu, odplavování stresu, zlepšení imunity, omezení zánětů v těle, posílení kardiovaskulárního systému a snad i zlepšení alergií, exemů a krevního tlaku. Někteří pánové zmiňují i zlepšení libida. I otužilici můžou občas prodělat nějaký to nachlazení, ale to má dost často rychlejší a mírnější průběh.

Rizika otužování

Při otužování člověk zažívá určitý šok a s tím je spojené zatížení srdce. To znamená, že člověk mající nějaké srdeční potíže, by měl svůj otužovací záměr konzultovat s se svým lékařem. V každém případě je vhodné začít postupně a s rozumem. Není žádoucí "přepálit začátek". Zvažte taky potápění hlavy. Pro otužování jako takové to není třeba a nese to další rizika. Kdyžtak se doporučuje neoprénová čepice. Další riziko se skrývá v kontaktu se sněhem nebo ledem, třeba při přehnané procházce sněhem si můžete odnést i nějakou tu omrzlinku. Samozřejmě dávejte pozor na podchlazení.

Otužování je poetické

Osobně se rád otužuji jak s přáteli, tak i sám, což jak jsme si řekli, není úplně správné.
Začátkem ledna jsem jednoho rána vzal psa a šel k nedalekému rybníku. Led byl od předchozího dne rozrušený, ale na hladině se už začínala tvořit tenká krustička. Nikde ani noha a všude krásné ticho, bezvětří, ani zapomenuté lístečky olše se nehnuly. Pes v klidu seděl na břehu a já se pomalu nořil do vody. Ponořil jsem se po krk, stál jsem nohama na dně a snažil se nevnímat chlad kolem chodidel. Počkal jsem, až se hladina i já uklidníme. Jen jsem tak stál v té vodě, klidně dýchal a koukal jsem na rybník a užíval si ticho a pozoroval poletující sníh. Měl jsem v téhle takřka kouzelné chvíli k sobě i k přírodě tak nějak blíž. Z toho důvodu, je pro mě otužování v přírodní vodě to nejlepší.

Ták, drazí outdooráci, drahé outdooračky, v řádcích výše jsem nastínil základní informace, které by měly pro vaše otužovací začátky stačit. V podstatě jsem se věnoval jen rekreačnímu otužování. Ta sportovní stránka, kterou je závodní zimní plavání, je zase jiný, vyšší level. 

Buďte zdrávi!

Roman „Mañas“ Pospíchal

Foto: archiv autora, archiv Klokana Pepy, Jakub Koumar