Po stopách velké války aneb via ferraty v Dolomitech

Italské Dolomity patří k místům, na jejichž návštěvu zapomenete jen stěží. Nádherná krajina se vám vryje hluboko do paměti stejně jako stopy konfliktu, který zde zuřil před více než sto lety. 

Hory světová válka těžce poznamenala. Takřka na každém kroku zde narazíte na dlouhé galerie a palebná postavení pracně vybudovaná ve strmých skalních stěnách. Mnoho dnes tak oblíbených zajištěných cest dokonce vede stezkami, kterými vojáci znepřátelených stran stoupali do svých okopů. Rozhodnete-li se vydat v jejich stopách, poznáte úchvatný svět rozervaných štítů a na vlastní kůži okusíte atmosféru míst, kde se psala historie 20. století.

Via ferrata Ettore Bovero

Zázemí pro své výpady do hor jistě naleznete v městečku Cortina d'Ampezzo, odvěkém centru celé oblasti, které ze všech stran obklopují majestátní vápencové masivy. Col Rosà (2166 m) mezi ty nejvyšší rozhodně nepatří, díky osamělému postavení a strmým srázům ovšem k výstupu přímo láká. Pokud tomuto vábení podlehnete, vydejte se z kempu Olympia po lesní cestě a serpentinami do sedla Passo Posporcora (1720 m). Odtud vás stezka po několika dalších výškových metrech dovede k začátku via ferraty Ettore Bovero. Středně obtížný a dosti exponovaný výstup si jistě vybere svou daň, vydané síly ovšem plně vynahradí úžasné výhledy na panorama tvořené masivy Tofana a Pomagagnon. Na sestupu si nezapomeňte prohlédnout vojenská postavení zbudovaná kousek pod vrcholem.

Stezka horského vůdce

Vrchol Punta Fiames (2240 m), který patří ke skupině Pomagagnon, leží na opačné straně údolí než cíl předchozího výstupu Col Rosà, výchozí bod je tedy stejný. Od kempu Olympia vyrazte kolem hotelu Fiames, projděte lesem po cestě vybudované na trase bývalé zásobovací železnice a vystoupejte okrajem suťového pole do výrazného kuloáru. Stezka vás zavede na začátek via ferraty nesoucí jméno horského vůdce Albino Michielli Strobela.  Tato klasická cesta sleduje logickou linii systémem ramp západní stěny Punta Fiames. Při průstupu vás čekají snadné, takřka chodecké pasáže, které střídají strmé výšvihy okořeněné kramlemi a dlouhým žebříkem. Tofany, Cristalo a další štíty v okolí budete mít po celou dobu takřka na dosah ruky. Sestup vede do sedla Forcella del Pomagagnon (2178 m), ze kterého se suťoviskem spustíte až do údolí.

Na dohled Tre Cime

Vydáte-li se z Cortiny přes sedlo Tre Croci na sever k rakouským hranicím, dorazíte k břehům jezera Misurina, kolem kterého se rozkládá stejnojmenné lyžařské středisko. Právě zde začíná horská silnice, po níž se příkrými serpentinami vyšplháte takřka až k úpatí ikonických věží Tre Cime. K jejich vrcholům ovšem zajištěné cesty nevedou, proto zamiřte na nedaleký Paterkopfel (2744 m), ze kterého budete mít symbol Dolomit jako na dlani.

Auto nechte na parkovišti u chaty Rifugio Auronzo a vydejte se kolem Rifugio Lavaredo k chatě Dreizinnenhütte. Od ní je to už jen pár kroků k začátku via ferraty De Luca Innerkofler. Stezka vás nejprve povede skrze zákopy vybudované na hřebeni, po několika stovkách metrů však zmizí v dlouhém tunelu. Světlo do něj proniká jen několika střílnami, nezapomeňte proto do batohu přibalit čelovku. Ze tmy vyjdete do zajištěného suťového žlabu, kterým se dostanete do sedla Gamsscharte (2650 m), italsky Forcella del Camoscio, odkud už přes skalní prahy rychle vystoupíte na vrchol.  Z výhledů, které se na něm otevírají, se vám jistě zatají dech. Na cestě zpět nejprve sestoupíte do sedla Gamsscharte, ze kterého následně zamíříte exponovaným terénem k štěrbině Forcella Passaporto a do sedla Paternsattel. Odtud už známou cestou dojdete až k chatě Auronzo, východisku túry.

Tunelem a zákopy v okolí sedla Falzarego

Západně od Cortiny leží sedlo Passo Falzarego (2105 m), které bylo během bojů na italské frontě v letech 1915 až 1917 považováno za důležitý strategický bod . Ve snaze o jeho kontrolu došlo mezi italskou a rakousko-uherskou armádou k několika bezvýsledným střetnutím, jejichž cílem byl zisk dominantního postavení na Piccolo Lagazuoi (2756 m). Průstup Italy vyraženou galerií a zákopy obou vojsk na vrcholu je dnes velmi oblíbenou a nikterak obtížnou túrou. V tunelech, které měří více než jeden kilometr a překonávají převýšení zhruba 500 m, není zavedeno osvětlení, bez zdroje světla se tedy neobejdete.

Pokud by vám ani tento intenzivní exkurz do historie nestačil, zamiřte na protější štít Sass de Stria (2477 m). Pozice na jeho hřebeni patřily k obrannému komplexu rakousko-uherské armády v sedle Passo Valparola (2168 m). Od bývalé pevnosti Tre Sassi, v níž se dnes nachází muzeum, povedou vaše kroky přímo skrze zákopy. Cestu lemují kusy ostnatého drátu, zbytky zátarasů či dávno zborcené výztuže okopů. Atmosféra, kterou podtrhují trouchnivějící kříže, nutí k zamyšlení nad tím, co zde museli zažívat vojáci vystavení krom palby nepřátelských zbraní i drsnému vysokohorskému prostředí. Traduje se, že tvrdé podmínky si na obou stranách vyžádaly více obětí než samotné kulky a granáty.

Víte, jaké vybavení byste si na zajištěné cesty měli vzít s sebou? Podívejte se na video, ve kterém vám horský vůdce Dušan Stuchlík vysvětlí, co je k bezpečnému pohybu na via ferratách důležité: