Šerpové jsou šílení aneb jak dopadl letošní Sherpa Cup

Pokud máte chuť něco takového zkoušet, doporučuji se na to tak trochu připravit. Já jsem měl trochu kliku a v polovině května jsem odjel jako trenér s Dominikem Sádlem do nádherného italského střediska Riva del Garda, abychom se připravili na nadcházející běžeckou sezónu. Dominik trénoval poctivě rovinky na atletickém oválu a já jsem ve volných chvílích pobíhal po okolních kopcích. Některé tréninky trvali přes tři hodiny a bylo zapotřebí doplňovat tekutiny a něco do žaludku.

S batohem příliš neběhám a tak se mi velmi osvědčily kapsy na kraťasech Duke La Sportiva, v kterých jsem mohl mít dvě tyčky a klidně i prázdnou cyklo flašku. Kapsička na zip na zadní části je taky super, třeba na peníze nebo klíče. Při běhu z kopce jsem měl volné ruce a to bylo velmi pohodlné. Na nohách nic nezavázelo a nevypadávalo (pokud se pokazí počasí, využívám se stejnými výhodami ¾ kalhoty Core La Sportiva ).

Míra Duch při tréninku v Itálii

Nakonec jsem v kopcích naběhal za 9 dní celkem slušné objemy. Dobré bylo, že klouby nebolely a netrpěly, především díky novým běžeckým botkám Bushido, kde podrážky v terénu drží jako lepidlo. Žádné smekání, žádné kolize. Po návratu do Čech jsem lehce slevil, zregeneroval a připravoval se na další ze sportovních výkonů, na které budu dlouho vzpomínat.

Sherpa Cup 2014 ( 14. 6.) tentokrát s 60kg na zádech = výstup z Pece pod Sněžkou přes Obří důl na Sněžku. 1:40 hod. poctivé dřiny a trochu bolesti k tomu. Tento závod nosičů je stále populárnější, dokonce s přítomností žen ve startovním poli. V předchozích dvou letních ročnících se závodilo se 40 kg muži a 20 kg ženy, v zimě to bylo o 5 kg méně. Letos přibila kategorie 60 kg po vzoru proslulého tatranského závodu Sherpů. Dva předchozí ročníky jsem vyhrál a nezbývalo, než se posunout o úroveň výš.

Míra Duch - HUDY a La Sportiva ambasador s 60 kg na zádech v závodě Sherpa Cup 2014

Den před závodem jsem dolaďoval tradiční hliníkovou krosnu, kterou jsem s vekou oblibou využíval v předchozích letech. Bohužel při testování 60 kg závaží (moje žena Ivča) krosna nevydržela a rozlomila se vejpůl. Narychlo jsem uřízl žebřík, použil pár dílů ze staré krosny, něco málo sešrouboval a nová pomůcka nosiče byla na světě. Stará pravda ale říká, nepoužívej, co jsi nevyzkoušel. Měl jsem ale radost, krosna vypadala pěkně a tradičně.

Přišel den „D“ a já jsem u dolní stanice lanovky vedoucí na Sněžku dostal od pořadatelů svůj příděl závaží. Opět se nesly nápoje pro Poštovnu na Sněžce. Naplnil jsem krosnu až po vrch, vše dobře utáhl a provedl první test. Celkem dobrý říkal jsem si, ale opak byl pravdou, jak se ukázalo na trati. V 10:00 hod bylo odstartováno, počasí bylo víc jak dobré, žádné teplo ani zima, sem tam deštík. Stačily kraťasy La Sportiva, triko HUDY, čepice proti dešti a boty Vertical La Sportiva (velmi pohodlné a hlavně lehounké).

Je odstartováno. Vyrážím mezi prvními, ale nepřeháním to. 60 Kg na zádech a kopec na Sněžku budí respekt. V polovině cesty do Obřáku cítím bolení zad a také, jak mě zátěž táhne dozadu. Bylo jasné, že je něco špatně. Čím dál víc mě bolí záda, už se to nedalo vydržet, musel jsem zastavit a nechat oddechnout zádům.

Najednou se kolem mě proženou moji soupeři Milan Marhan a Zdeněk (Milan vyhrál před pěti lety Tatranského Sherpu, není to žádné ořezávátko). Koukám, kde se stala chyba. Krosna neměla řádně vyztuženou dolní část zad a tak se závaží kácelo dozadu a tlačilo na prohnutí páteře. Chvilku jsem zkoušel jít dál a řešil jsem situaci za chůze. Najednou jsem si nacpal ruce mezi krosnu a záda v dolní části a vše byl jako vyměněné – bolest pryč a já mohl frčet na plný plyn. Ruce plnily jiný účel, takže hole jsem zahodil a musel jsem bez nich až do cíle.

Míra Duch v cíli závodu Sherpa Cup 2014

Během chvilky jsem došel soupeře, předběhl je velmi rychle, takže tempo neakceptovali. Zahájil jsem ostré stoupání Obřím dolem. Bez holí to bylo horší, ale nohy šlapaly jako stroj. Pomalu jsem cítil, jak zakleslé ruce za krosnou koprní a odkrvují se. Konečně jsem dorazil se dvěma krátkými odpočinky do sedla pod Sněžkou. Rovinka po kostkové cestě byla příjemná, i když trochu fučelo. V tomto místě jsem měl náskok něco okolo 2 minut na druhého sherpu s 60 kg na zádech.

Závěr byl ale krutý, ruce mě už totálně odumřely, ramena a záda byly na šrot a tak jsem začal dodržovat krátké pauzičky zhruba po 5 sekundách, abych dorazil na vrchol včas. Nevzpomínám si přesně, ale myslím, že jsem si sedl do kamení asi hodněkrát. Vždy jsem ale vstal a začal zase hodně rychle makat. Závěr byl krutý, bolest byla silná, ale dopadlo to. Kluci dorazili 2 a 4 minutky za mnou. Na závěr jsme pokecali, sdělili si zážitky. Však to znáte. Poté jsme seběhli zpět dolů a rozjeli se lízat si rány domů.

Už jste vyzkoušeli, co dokážete?

Napsal Míra Duch