Gasherbrum II (8 035 m): svižně a bez kyslíku

V červenci 2021 se českým himálajistům podařil další obdivuhodný výkon. Radost je o to větší, že jednu z dvou hlavních rolí v týmu hrála dívka. Devátý den poté, co dorazili do základního tábora, stojí na vrcholu pákistánské hory Gasherbrum II (K4). Naši kamarádi Marek Disman z DISMANTEAMu a všestranná sportovkyně Karolína Grohová zdolali vlastními silami bez lahvového kyslíku třináctou nejvyšší horu světa. Pojďme prostřednictvím Markovy reportáže sdílet jejich intenzivní a jedinečné zážitky.

Letošní karákóramská horolezecká sezóna je významně ovlivněna pandemií COVID-19, v jejímž důsledku nejsou na pákistánských osmitisícovkách početné nepálské komerční expedice. Prošlapávání nového sněhu a případné zajišťování technických úseků fixními lany tak zůstává na jednotlivcích.

Do základního tábora přicházíme klasickou cestou přes ledovec Baltoro, jeden z nejdelších ledovců světa mimo polární oblasti. Každodenní úseky zdoláváme ve svižném tempu, v táboře Urdukas (4 200 m) z důvodu aklimatizace jeden den zůstáváme. V průběhu sedmi dnů procházíme kolem hor a štítů, na kterých se dodnes píše horolezecká historie. Muztagh Tower, Chogolisa, Masherbrum, Broad Peak a ikonická K2. Hlavou se člověku honí všechny ty příběhy, které odmalička o těchto legendárních horách a jejich dobyvatelích četl.

Po týdnu jsme v základním táboře (base camp, BC, 5050 m) rozprostírajícím se na moréně pod dominantní stěnou Gasherbrum I. Od pohledu na typickou skalnatou pyramidu Gasherbrum II nás dělí ohromný ledovcový labyrint a několik set výškových metrů. Itinerář je jasný. Dva dny odpočinku v BC, první rotace do prvního výškového tábora (camp 1, C1, 5950 m), tři noci v C1, vynáška do druhého výškového tábora (camp 2, C2, 6500 m), ideálně dvě aklimatizační noci v C2 a návrat na regeneraci do BC. Následně buď druhé kolo rotace, nebo případně opatrný pokus o postup vzhůru.

Realita je ale jiná. V BC se potkáváme se skupinou deseti dalších Čechů z Expedition Clubu, kteří jsou na místě už jedenáctý den a právě se vrátili z rotace, v rámci které se podíleli na zabezpečování technických úseků hory fixními lany a někteří z nich se v rámci aklimatizace dostali až nad C2. Zjišťujeme detaily a ze získaných zpráv ohledně podmínek jsme trochu rozpačití. Zdá se, že pravidelné přísuny čerstvého sněhu a přítomnost malého počtu týmů budou výstup komplikovat.

U snídaně po první noci v BC se shodujeme, že aklimatizace během treku zafungovala a na to, že jsme ve výšce přes 5000 m, se s Karolínou cítíme svěží. Třetí člen našeho týmu, Roman, cítí následky svižného tempa z posledních dní. Kolem oběda už s námi čerti šijou, a tak se všichni tři navazujeme na lano Tendon Master 7.0 a prostupujeme pár set výškových metrů ledovcového labyrintu, aby se nám konečně ukázal Gasherbrum II ve světle ostrého poledního slunce. Je to nádherná podívaná, o které jsme dlouho snili.

Jíme, spíme a hydratujeme jako bychom byli v našich domácích Orlických horách a Krkonoších, tak na co čekat?! Po jednom dni aktivního odpočinku v BC vyrážíme Karolína a já natěžko do C1. S plně naloženými batohy Millet Prolighter 60+20 na zádech se za neustálého pukání ledu a vrzání maček v ranním zmrzlém sněhu proplétáme skrz ledový labyrint na trhlinami prošité ledovcové plato, kde nás propichují první paprsky vycházejícího slunce. Následují čtyři hodiny těžkopádného pochodu, přeskakování trhlin a hledání úlevové polohy pro hluboké nádechy. Po šesti hodinách přicházíme do C1, uvařeni ve vlastní šťávě. Stavíme stan, rozpouštíme sníh. Hustá mlha nás nutí setrvat celý následující den ve stanu. Snad jen malá procházka pod "Banana Ridge" vedoucí prudce vzhůru do C2. Během druhé noci v C1 se přidává husté sněžení, a tak z obavy, že nám zapadají stopy mezi trhlinami, se po dvou nocích v C1 vracíme za Romanem dolů do BC.

V BC se dozvídáme, že s ohledem na očekávané "okno" dobrého počasí se přítomné týmy formují na útok na vrchol. Z našeho pohledu nic podstatného. Nestihli jsme ani jednu plánovanou rotaci, do BC jsme dorazili teprve před třemi dny. Následující den tedy odpočíváme a snažíme se usušit mokré oblečení. Čtvrtek ráno vyrážíme Karolína a já spolu s dalšími týmy znovu do C1. Někteří již počtvrté, popáté. Roman vyráží za námi tentýž den společně s místním vojákem, kterému slíbil, že ho dovede do C1. Cesta ledovým labyrintem už pro nás není neznámá, trhliny na horním platu se změnily, ale už nás tolik neděsí.

V C1 se pečeme v ostrém odpoledním slunci. Rozpouštíme sníh, vaříme. Ostatní opravují sněhem zapadané stany. Ve čtyři hodiny ráno následujícího dne už zase cpeme věčně navlhlé spacáky do batohu a vyrážíme směr C2. Pověstný hřeben Banana Ridge je překvapivě příkrý, navíc zapadaný čerstvým sněhem. Po šesti hodinách dřiny už ve stísněném prostoru C2 jasně vymezeném hřebenem, trhlinami a svahem, vyhrabujeme lopatou prostor na náš malý útočný stan. Nebe je modré, nálada dobrá.

Vibrace hodinek mě budí následující ráno v pět hodin. Zatřepu hlavou do stran – nebolí. Tep standardní, dýchá se dobře. Karolína potvrzuje stejný stav. Není co řešit, v rámci aklimatizace budeme vděčni alespoň za jednu noc v C3 (camp 3, 7050 m), a tak balíme a vyrážíme spletitou cestou mezi ledovými séraky do C3. Výhledy jsou nádherné. Dohlédneme až na morénu do BC, blíže pod námi jsou vidět barevné tečky stanů v C1.

Další dlouhé hodiny dřiny jsou za námi. Hrabeme polici na stan v zasněženém svahu C3, nad námi se tyčí mohutná skalní vrcholová pyramida Gasherbrumu II, sousední Gasherbrum I máme před sebou jako na dlani. Při fyzické zátěži je výška 7050 m znát, jinak se cítíme překvapivě dobře. Od našeho příchodu do BC uplynulo 8 dní a my sedíme před stanem v C3 a užíváme si překrásné výhledy. Zapadající slunce barví okolní vrcholy do neskutečných barev, blížící se linie stínu přináší prudké ochlazení. Řešíme, co dál. Podle všech pravidel i našeho itineráře dává smysl jediné. Brzký ranní sestup, ideálně až do BC. Regenerace, hydratace, sledování předpovědi a vyčkávání na vhodné počasí. Ale vždyť se cítíme dobře! Celé je to skládanka se spoustou kostiček. Fyzická kondice, psychická kondice, počasí, sněhové podmínky, vítr, mráz, kvalita spánku posledních nocí, objem vypitých tekutin a snědeného jídla, odřená ramena z pětadvacetikilového batohu, počet hodin na úmorném slunci, minuty zmrzlých rukou při manipulaci bez rukavic, do krve popraskané rty a jazyk, spálené uši, odřený zadek, vysušené hrdlo, nehojící se trhlina na dlani, propocené a náhle zmrzlé nohy…. a nad tím vším hlava. Stav mysli, odhodlanost bojovat o vrchol a míra ochoty vpustit si do hlavy myšlenky na komfort a absurdnost celé situace.

Hodinky hlásí jednu hodinu ranní, hlava nebolí Karolínu ani mě. Na nebi svítí hvězdy a pod skalní pyramidou už jsou vidět světélka těch, kteří k vrcholu vyrazili před půlnocí. Zapínáme sedací úvazky, obouváme mačky a krátce za partou našich kamarádů z Expedition Clubu vyrážíme z C3 směr vrchol, od kterého nás stále dělí tisíc výškových metrů. Po třech stech výškových metrů jsme na úpatí skalní pyramidy. Procházíme místem posetým torzy stanů. Čtvrtý výškový tábor (camp 4, C4, 7300 m) se nevyužívá právě pro svou větrnou expozici. Traverz pod skalním štítem je nekonečný. Při pohledu z ledovce by člověk neřekl, že může být tak úmorně dlouhý. Nabíráme v něm dalších přibližně 200 výškových metrů a sněhovým žlabem mezi skalami dolézáme na sněhové plato pod posledním sněho-ledovým svahem vedoucím k vrcholovému hřebeni. V hlavě už jsme oba přepnuli z aklimatizačního výstupu na surový boj o vrchol. Avšak s výhodou toho, že pokud nás výška nebo jakákoli jiná komplikace přece jen donutí otočit se k sestupu, máme ještě dost času a dosažení takové výšky nám významně ulehčí následný pokus o vrchol.

Firnový svah místy s ledovými plotnami zvedající se až v čerstvým sněhem zapadaný vrcholový hřeben. Mačky na předních hrotech, ale jeden cepín v ruce pohodlně stačí. Noha před nohu, dvacet opatrných kroků přes úzký hřebínek a posledních pár desítek výškových metrů vzhůru než se otevře ta krásná podívaná do všech světových stran, s karákóramskými horskými velikány nadosah.

Devátý den poté, co jsme dorazili do základního tábora, stojíme Karolína a já na vrcholu Gasherbrum II ve výšce 8035 m, kam se nám podařilo vystoupit vlastními silami bez pomoci vůdců a nosičů a bez použití lahvového kyslíku. Je to nádherný pocit. Navíc v den Romanových narozenin, který touto dobou doplňuje do C1 zásoby jídla a plynu v domnění, že se budou hodit na vrcholový pokus o týden nebo dva později. Fotíme, Romanovi natáčím video s narozeninovým přáním a s ohromnou euforií sestupujeme zpět do C3.

Následující den se kazí počasí a my se zapadajícím sluncem sestupujeme až do C1, odkud se s východem slunce definitivně stahujeme zpátky do BC.

Asi nám to nedochází ještě ani v BC. Vylezli jsme první "osmu" a navíc v tak krátkém čase! Slavíme a odpočíváme. Třem našim českým a slovenským kamarádům z Expedition Clubu se podařilo dosáhnout vrcholu hory ve stejný den, a tak společně probíráme vše, co nás na vrcholové cestě potkalo. Jsme vyčerpaní, ale spokojení.

V následujících třech dnech sestupujeme přes sedlo Gondogoro La (5600 m) krásným údolím do kempu Saicho (4300 m) a poté do vesničky Hushey (3160 m), odkud se Land Roverem vracíme zpátky do Skardu.

Moc děkujeme všem, kteří nám drželi pěsti a mysleli na nás!

Brzy na viděnou v horách nebo na skalách!