Kačna jama – slovinské dobrodružství hluboko pod zemí

Už od 30. let minulého století hledají speleologové tajemnou chodbu ve slovinské jeskyni Kačna jama (Hadí jeskyně). Stále není jasné, zda opravdu existuje. Ital Prezzi ji svého času zakreslil do mapy. Nejspíš si ji ale (s)prostě vymyslel. Po jejích stopách pátrala letos také další česká expedice. Na co při svých výzkumech od roku 2004 speleologové přišli? 

Na letošní expedici Kačna Jama bylo v plánu hlavně náročné a riskantní potápění v nejvzdálenější části této 21 kilometrů dlouhé slovinské jeskyně. V hloubce 300 metrů pod zemí, za řečištěm aktivního toku řeky Reka, v povodňové chodbě Povirský rov se měly odehrávat legendární první ponory s rebreathery. Ty by umožnily proniknout potápěčům za čtvrtý sifon do oblastí pod vesnicí Povir s očekávanou Povirskou dvoranou a ještě dál. 

Nesplnila se ovšem základní nutná podmínka pro takové počínání, aby na Rece byly nízké průtoky a panovalo stálé počasí. Od přelomu května až do června se dostalo do Evropy nestabilní počasí, které různě po kontinentu způsobovalo lokální bleskové povodně. V takové situaci, v kombinaci s předpovídaným příchodem studené fronty s bouřkami, bylo nutno potápění odložit. Na druhou stranu se však naskytla jedinečná příležitost věnovat se v jeskyni dlouho odkládaným aktivitám a blíže k povrchu vychovávat novou generaci jeskyňářů. 

Nadšené začátky

Po rozbití základního stanu v kempu u Divašky jamy osazujeme vrátek ve Vstupní propasti a lanovku mezi vrátek a vrchol horních schodů. Nedávná instalace traverzu a sloupku vrátku se ukazuje jako geniálně přínosná. Někteří nedočkaví členové zlézají do jeskyně poprvé vyzkoušet bivak v blízkosti Vstupní propasti, v dómu Fotbalové hřiště před Kalvárií. Ve stejném dómu nedávno spali i kosmonauti z ESA, Evropské kosmické agentury. Ke zřízení bivaku nás táhne záměr vylézt komín nad Kalvárií s nadějí, že se nad nepřekonaným převisem zvaným Streha nalézá legendární Prelcev rov. Jeho mapa totiž dráždí k činnosti již několik generací jeskyňářů.

Postup komínem následující den zastavují nestabilní kameny, které se i s kotvením řítí dolů. Komín se pravděpodobně vyvinul na zlomu (nejspíše zlomu Risnik), proto jsou stěny tvořeny odlučujícími se bloky vápence. Cesta nejprve vede „tradiční cestou“ po suťovém kuželu a dalších deset metrů po historickém laně. Traverz vpravo směřuje na kompaktnější stěnu komínu. Pokračuje se v nýtování stěny akumulátorovou vrtačkou. Po dvou dnech 11 a 9 hodinách lezení se lezci dostávají do výšky asi 60 metrů, na hranu těsně pod Strehou.

Prospat se pod zemí

Do bivaku na jedno přespání mezitím vyráží další čtveřice speleologů. V Kačmě Kocour mají v plánu přestrojovat lanovku. Na povrchu se chystají zajímavé akce. Zdatní jedinci vyrážejí do propasti Labodnica/Trebiciano, kde po žebřících sestupují do hloubky 240 m a dále cca 70 m obrovským dómem až k toku Reky, zde zvané Timavo. Navštěvujeme také nejstarší veřejnosti přístupnou jeskyni Vilenica (Jeskyni víl) a jako třešničku na dortu jeskyni za Sežanou, kde přebývali pravěcí lidé.

Za návštěvu rozhodně stojí také jeskyně Lipiška jama, do níž děti a někteří rozpustilí dospělí slaňují 15 metrů, ostatní lezou pohodlnou ferratou. Následuje úžasná exkurze do obrovské ponorné jeskyně, kterou Reka kdysi odtékala do podzemí. Nyní je její spodní část zanesena bahnem. V jeskyni Medvedjak strojíme dvě cesty, aby sestup s dětmi mohl probíhat bezpečně a pod dozorem. Nejmenší jeskyňáři vyrážejí do jeskyně v Bukovniku, kde absolvujeme zajímavou přednášku o pravděpodobném odtoku Reky.

Roste další generace

Na večer je pro děti přichystána jeskyňářská bojovka. Děti se musejí plazit potmě pod stolem, obléct se do overalu, plazit se, přenést bágl na zádech, přefiltrovat vodu a nakopat kýbl štěrku. Zdatní dospěláci mezitím opět míří do Kačmy, aby se vydali na otočku za Reku. To se jim daří a dostávají se až na konec Petkovškova rovu a k Lojzově podoru (závalu). Akce to ovšem musí být rychlá. Panuje zvýšený stav Reky a nejde ani vyloučit nějakou bouřku či přeháňku. V Rece valí o poznání více vody, obvyklé písčité a štěrkovité pláže jsou pod vodou. Penasto jezero, které je pod peřejemi, má hladinu zvýšenou o metr. Před koncem povodňové větve a odtokového sifonu v Lojzově podoru je nová odtoková cesta.

Nekonečný komín

Lezci pokračují v dobývání komína. Bezpečně překonávají hranu Strehy a pokračují vzhůru k dalšímu převisu. Zastavují se až na úrovni mohutné sintrové výzdoby. Ta je nejspíše zbytkem původní úrovně síně, která byla pod současným stropem hlavní části komína. Dno síně se postupně odspodu vyvalilo na Kalvárii kvůli narušení masivu zlomem. V koutu proti lezené části komína je zbytek patra s velkým krápníkem a pár menšími, za nimiž je ještě slibný prostor. Navíc v rohu je pravděpodobně další větev komína, pokračující vzhůru. Na lezené části komína je malá sintrová „Šperkovnice“ (nádherně čisté sintry, krápníky, náteky…). Představuje ale překážku ve výhledu do bočního pokračování komína. Velký temný otvor slibuje chodbu...

Pod vstupní propastí pokračujeme v Kopení. Je jasné, že propojení s Propástkou u kola se přibližuje, protože se již přes skalní pukliny dá dorozumět. Ukazuje se, že z krátké chodby v horním patře komín pokračuje dále vzhůru. Stěny jsou tvořeny kompaktnějším, ne zrovna nejlepším vápencem a sintrovými náteky. Charakter lezení se mění, už to není tak vzdušné a adrenalinové lezení. Lezeme do vyčerpání zásob kotviček a energie a na konci dalšího lana v celkové výšce asi 120 metrů. Komín však stále pokračuje! Od nejvýše vylezeného místa je viditelných dalších deset dvacet metrů. Celkem se tedy podezřele přibližujeme povrchu. Ne že bychom chtěli otevřít další vchod, věc je ale spíše zajímavá z hlediska geneze jeskyně. Třeba tam zastihneme zbytek nějaké starší úrovně jeskyně podobný těm, které se nacházejí v okolí. 

Všechno jednou končí

Zbývá už jen fotograficky zdokumentovat objevy a umýt a vysušit materiál. Samotný závěr expedice tvoří party s kamarády ze Slovinska. Opéká se ražniči, něco se popije, hodně nasměje. 

Nepříznivé vodní stavy a špatné předpovědi počasí hlavním plánem – potápěním v Kačne jamě v povodňovém Povirském rovu – dost zamávaly. Je nutné ponor o rok odložit. O to více času jsme měli věnovat se mladé generaci jeskyňářů a organizovat pro ně lehké i náročnější exkurze. Odměnou nám jsou rozzářené dětské tváře a jejich první jeskyňářské úspěchy v podobě slezených desítek metrů do překrásných jeskyní. 

Ital kecal

Lezec Pavel Kubálek a jeho parťák Jan Enčev zdolali prvních zhruba 120 metrů komína nad Kalvárií. Lezením tohoto komína se bohužel nepodařilo potvrdit teorii, že by v něm mohla být bájná a nikým doposud nepotvrzená Galerie Prez (Prelcev rov). Její existence se nyní jeví jako nereálná. Cesare Prezzi si nejspíš galerii vymyslel, doposud se ji totiž nepodařilo nalézt v žádném komínu. Náš návrh nového jména tedy zní „Faustův nekonečný komín“. Pro připomínku neutuchající touhy po poznání a s mezinárodním odkazem na klasické literární dílo. Poděkování pak patří všem členům expedice a hlavně dětem, mladým jeskyňářům, že vzali svoje rodiče s sebou a umožnili jim tak trochu si zablbnout. 

FOTO: Petr Šimon Janíček, Pavel Kubálek, Jan Enčev, Petr Chmel, Lucie Feixová