Míra Duch: Maraton Sudety jako 113km běžecká prověrka značky La Sportiva

9. 10. 2015

V sobotu 12. září se jako každý rok konal MTB maraton Rellay Sudety, který je známý jako nejtěžší maraton v Čechách. Tenhle super závod jsem jel již několikrát na kole a nebylo to tak zlé. I letos jsem uvažoval o cyklistické variantě, ale nakonec bylo všechno jinak.

Příprava na MTB Rellay maraton Sudety

Během léta jsem podstoupil několik zajímavých tréninkových soustředění, které mi dodávají do skialpové sezóny velmi důležité tréninkové objemy. V prvé řadě jsem absolvoval výlet na kole z Čech až na Jadran, následovali horské běhy, vynášky na Sněžku a mnoho dalších. To vše mě utvrdilo v myšlence, kterou jsem nosil v hlavě už několik let, že bych mohl oblíbené a náročné „Sudety“ běžet.

Na přípravy jsem neměl moc času. Trať závodu měří 113km s převýšením 3944 m a náročným skalním terénem. Za necelý měsíc bylo zapotřebí vymyslet strategii. Jaká tempa zvolit v různých pasážích, co budu jíst a pít, jaké budou krizové plány pro různé situace, zda mi bude stačit občerstvení určené vzdálenostně pro cyklisty a vyřešit mnoho dalších otázek, které nebylo dobré podcenit. Otázka oblečení byla neméně důležitá. Při tak dlouhém běhu dochází k otlakům nohou, odřeninám stehen, podpaží a dalších částí těla. Bude zima nebo teplo, vše musí fungovat i ráno i během dne. Boty nesmí smekat, a nesmí být ani moc těžké, přitom pevné.

Běh na 25 km jako otestování formy, termín MTB maratonu se blížil...

Bylo zapotřebí otestovat si formu na delším běhu. Ideálně do tohoto plánu zapadl běh Broumovskými skalami na 25km. Závod vede ve stejné oblasti jako Sudety, ale terén je mnohem náročnější. Broumovky dopadly na výbornou. Obsadil jsem 3. místo v perfektním čase a to celé v rozumném tempu, abych se nezničil před očekávaným víkendem.

Výsledek podpořil sebevědomí, forma se zdála dobrá a tak jsem se 12 září v 6:00 ocitl v Teplicích nad Metují na startu běhu na 113km.

Neběžel jsem sám. Na startovní čáře pro maraton Sudety byla u každého z nás (běžců i koloběžců) cítit nervozita a přitom odhodlání poprat se s tratí stůj co stůj. Po pár rozhovorech jsme si popřáli hodně štěstí a vyrazili vstříc prvnímu stoupání na Bišík. Počasí přálo a na Bišíku jsme za pohodového tempa mohli s Hanýskem (Honza Pohl) sledovat východ slunce. Po chvilce jsme se rozdělili a já pádil trochu rychleji z kopce napřed. Proběhl jsem Ádrem, kde jsem malinko zakufroval, i když trať znám jako své boty, a kluci byli zase přede mnou.

Sudety začínají na Valech

Sundal jsem šustku LaSportiva Oxygen (lehká, funkční, skladná) doběh kluky a kousek jsme zase utíkali pospolu. Mně se běželo opravdu dobře a lehce. Prvních 35 km na Laudonovy valy je docela příjemných a odsýpá to. Běžel jsem v průměru 13 km/hod, což bylo dost rychlé a trochu mě to děsilo. Stále jsem si opakoval „Sudety začínají právě na Valech“. Snědl jsem housku se sýrem a salátem, do kapsičky u dresu La Sportiva Pursuit Race zandal tyčku a běžel jsem dál směr pořádný terén.

V zádech jsem už cítil první cyklisty a tak jsem musel zrychlit, abych se s nimi nepotkal na úzkých cestičkách. Povedlo se, čelo závodu mě předjíždí až u druhé občerstvovačky v Americe. Do háku jsem nešel a pokračoval jsem dál přes Pánovu věž k Václavu a kořenovým sjezdem do Suchého dolu. První náročný terén prověřil bežecké boty La Sportiva Helios, které jsou prostě famózní. Drží jak přibité, žádné puchýře, žádné otlaky, noha v suchu - paráda.

Náročná trať k vysněnému cíli

Čas byl pořád perfektní, držel jsem tempo přes 10 km/hod a sbíral rezervu na můj vysněný cíl - dostat se do cíle pod 12 hodin. Další úsek ze Slavného do Machova a dále do Žďárek je opravu výživný. Trať je tady samý kámen, o kopcích a sjezdech ani nemluvím.

Čekal jsem první krizi, ale kupodivu si mě nevšimla, zato se začaly ozývat kolenní úpony. Na asfaltový úsek trati ze Žďárku do Hlavňova jsem se moc netěšil. Nemám asfalt příliš rád a hlavně otřesy při dopadu zhoršovaly bolest kolen.

Asfaltové kopce jako hlavní nepřítel

Čas byl super, měl jsem k dobru přes 1,5 hodiny na vysněný čas, ale v mírných asfaltových kopcích jsem musel sem tam jít a ulevit bolesti. Poslední, opět velmi náročný úsek trati, jsem si tak trochu protrpěl. Náladu jsem měl stále dobrou a tak jsem si vtipkováním krátil čas s Dominikem Sádlem, který se mnou běžel posledních pár kiláků jako podpora. Kopce jsem už musel sem tam scházet, ani na rovinkách mi kolena zrovna nepomáhala a tak jsem ukrajoval z nastřádaných rezerv.

Dominik mi říkal: „Až přestaneš mluvit, bude zle.“ Co se má stát stalo se. Běh dolů ze zadního Ostaše mě bolestí dodělal. Následovala nová bratrovražda ke kolejím a závěrečný Dědov.

Meloun jako nový impuls a rychlým tempem do posledního kopce

Dobelhal jsem k občerstvovačce v Dědově a tam přišel nový impuls. Ivča mi nabídla melouna. Znáte to, když vám zrovna něco sedne přesně do noty. Tahle vzpruha mě vyhnala celkem rychlým tempem na vršek posledního kopce. Teď jsem začal počítat, že pokud se dostanu dolu do cíle do 15 minut, dám trať průměrem 10 km/hod. To by bylo super. Zanadával jsem okolo sebe, zatnul zuby a rozběhl jsem se, co to šlo. Bolest byla šílená, ale v cíli jsem byl šťastný za to, že jsem doběhl, splnil si cíl a ještě něco navíc.

Za tenhle závod moc děkuju pořadatelům, je super; cyklistům, že nás tolerovali, a všem, kteří to zkusili jinak a podpořili tak jeden druhého.

Teplota se během dne měnila od ranních 13°C k odpoledním 25°C. Na závod jsem si připravil oblečení: funkční triko Epic Long Sleeve na ráno + bunda Oxygen, dres Pursuit Race na odpoledne, boty Helios, krátké šortky La Sportiva Gravity a čepici Shield. Vše fungovalo dokonale, po doběhu jsem na nohou neměl jediný puchýř, na těle žádné odřeniny i teplotní komfort byl ideální. Boty fungovaly perfektně v náročném terénu a v těžkých sjezdech mě podržely. Myslím, že tato extrémní zkušenost bez přetvářky potvrdí kvalitu značky La Sportiva.

Jak byste lépe otestovali materiál, na který se chcete spolehnout?

Přeji všem, aby zvládli svoje bláznivé cíle a měli z pohybu radost tak jako já právě na krásných Sudetech třeba v oblečení La Sportiva.