Na Milence přes Sněžku

19. 5. 2016

Jaro dorazilo v plné síle už i do krkonošského Obřího dolu, všude okolo jsou kvetoucí louky, jen vysoko na svazích Studniční hory svadí poslední zbytkysněhu marný boj o svou existenci.

Já, spolu s kamarádem Míšou Veselým, pro změnu svadím boj s trailovými batůžky, do kterých se pokouším narvat vše potřebné. Zadaří se a my konečně můžeme vyběhnout. Dynamické stoupaní okolo Trkače nás rychle probere a zároveň připomene včerejší dlouhé "ponocování". Na vrcholu Sněžky nezbytné "selfí" a konečně svižně sbíháme po hřebeni směr Pomezní boudy. Z Pomezek je to kousek do rozkvetlých Rýchor.

Proběhneme Žacléř a sbíháme do Bernartic. Díky ne zcela odpovědné přípravě dostáváme možnost si tento malebný kus Čech prohlédnout přeci o něco více, nežli bylo v plánu. Brzy však narážíme na Polskou hranici a náš výběh tak dostává mezinárodní rozměr.

Polsko je príma, ale my už bychom rádi ten Adršpach. Repatriace neprobíhá plně dle našich představ, bloudíme v podivném hustníku plném trnů a do cesty se nám staví další hřeben. Z jeho vrcholu se nám však konečně otevírá krásny výhled na Křížák, louky plné pampelišek a adršpašskou pneumatikárnu. Už to nemáme daleko.

Tří obři dohlíží, aby nás ve finále naši cesty nepřejel vlak a v dálce se konečně zakývá česká vlaječka, zdobící náš cíl. Snad z povinnosti, že právě běžíme po trati Adrkrosu, snad proto, že už to chceme mít konečně za sebou, zrychlíme. Konečně po necelých 44 km a 4, 34 hodinách stojíme v jemném písku pod majestátní Mileneckou stěnou. My si však musíme vylézt nahoru.

Z obavy, že by naše běžecké outfity špatně nesly konfrontaci s Mileneckými komíny a širočinami, převlékáme se do lezeckého a cestou přes Fichtly stoupáme k vrcholu. Lezení je příjemná změna a za chvíli s Míšou popíjíme pivo s vlaječkou nad hlavou a Adršpachem u nohou......

Jakou výbavu jsem potřeboval na tento podnik: