Ohlédnutí za podzimním běžeckým kempem

Podzimní pobíhání má nepochybně své kouzlo. Nižší teploty svědčí snazší termoregulaci a vlhký vzduch se snáze hltá. Příroda nám z jindy ztvrdlých cest vytvoří měkoučké stezky, když na ně stromy snesou své již nepotřebné listí. Hltání nekončí respirací. Nastávající podzim rozlil na les bohatou paletu barev, čímž boří jindy zelenou jednolitost a běžce tak překvapuje nový rozměr jindy tak dobře známých míst. Stoprocentní podmínky pro uskutečnění posledního La Sportiva běžeckého kempu v roce 2017. Vítejte v místě zaslíbeném, v adršpašsko-teplických skalách.

Zázemí dostálo mírných změn, to když jsme se ubytovali namísto vlevo vpravo, tedy budovu Slunovratu jsme vystřídali za Montanu. Michal Brunner nám jako hostitel opět připravil domácí podmínky, takže by se jednomu ani nechtělo z domu. První večer patří rozhovorům. Lektoři mluví o smyslu a náplni kempu, kurzisté pohovoří o sobě a svých očekáváních a i úvodní přednáška promluví, leč ke každému jinak. Z následné diskuze jednotně vyplývá, že i běh se lze znova učit. V rámci kempu má každý možnost vyzkoušet si všechny druhy terénních bot, které La Sportiva nabízí. Je na čase si je rozebrat, a jelikož je čas neúprosný, loučíme se pozdě večer s přáním dobré noci.

Kdo chce spatřit svítání, musí si přivstat

Krátkým výklusem se dostáváme ke kapličce svatého Jana Nepomuckého, kde nás Lenka „Laky“ provedla jogínskými figurami vítajícími nový den. Blok ranního probouzení pár odvážlivců zakončí zachlazením nohou ve Zdoňovském potoce. Po snídani nastává čas pořízení videozáznamu předvedených pohybů, které se budeme po čas kurzu pokoušet jaksi uhladit, učesat. Do oběda bylo onoho dne možné zahlédnout ve Zdoňově poměrně početnou skupinku sportovně oblečených jedinců, kteří na první pohled vypadají jako zasaženi elektrickým proudem. Umět v běhu běžet a nikoliv kráčet je zkrátka otázka rozdrobení běžeckého kroku na atomy. Před obědem se stihneme ještě proběhnout na místní Kopeček a i sousední Křížový vrch. Zachlazení strhlo davy a počet dobrovolně trpících se zdvojnásobil na čtyři osoby. Úspěch kvete. Dáváme vale pohybu a hurá na vege-oběd. Naše hostitelka Asia se opět kuchařsky vyznamenala.

Nastává čas analýzy odebraného videa

Ondřej kreslí laserem na pomyslné plátno křivky, kterých by mělo být dosaženo. Vidět se běžet je skutečně zážitek. Konfrontace s ideálním běžeckým modelem ještě ukáže kam je optimální se „probojovat“ a už si kráčíme před chalupu k dalšímu nácviku. Že prý kadence, což v nejednom probudí vzpomínku na Donutilovo černobaronské „ta-ta-ta-ta-ta!“. Střílet se ale tentokrát nebude, to nohy se musí řádně rozpohybovat.

Co přichystala genderově vyvážená dvojice dále? Diskotéku! Ta se nedá popsat, to si musí jeden zažít. Stále ještě v rytmu neustálého „raz-dva-tři-čtyři“ odtančíme do chalupy, kde nás čeká večeře a po ní další přednáška. S tělovýchovným lékařem Kryštofem se do pozdního večera probírá mnoho úskalí sportu – od výživy přes hydrataci až k doplňkům výživy. Přednáška formou diskuze, tomu se říká interakce. Nasyceni nutričně i informačně odcházíme za tou troškou spánku, na kterou nám zbyl čas. Nastala druhá a poslední noc na kempu.

Dvě lípy, boží muka, louka a mlžný opar nad ní. Ne zcela tradiční tělocvična, ve které několika figurami z tai-ji vítáme nedělní ráno. Ruda svým pohybovým projevem nabízí ideální kompozici pro snímek „Jak jsem se zbláznil“, což Ondřej zvěční videozáznamem, protřeme si oči ranní rosou a klušeme zpátky za dobrotami od naší milé hostitelky. Dopoledne je nejprve věnováno repetici včera nacvičeného a poté lektoři prakticky vysvětlují podstatu běhu z hlediska dokroku vůči těžnici. Teoreticky to zní dobře, prakticky se nám uzlují nohy.

Naučené prvky máme po krátké svačině začít převádět do plného běhu, což většinu atletů přivádí k smíchu. Věru, dobří lidé se tu sešli, nálada o tom jasně vypovídá. Náhlé rozestavění trojnožky s kamerou umístěnou kraniálně připomene, že se bude opět natáčet a vyhodnocovat. Po obědě se dozvíme resultát. Za teplého podzimního počasí ještě usedáme na trávník a vyhodnocujeme proběhlý kemp. Námitek žádných, pochval četně, všichni se nejen tváří, ale i cítí spokojeně. Jde se jíst, balit a číhneme tedy ještě na závěrečné video.

S tím, co je nám přívětivé, se loučíme jen neradi. Zjištění, že běh nemusí být urputné zvedání nohou a kmihání paží, je tím nejlepší výsledkem, jaký si z říjnového kempu odvážíme. Těšte se na pokračování tohoto výukového seriálu i v roce 2018. Bude opět určen všem, kteří se chtějí naučit běžet s lehkostí a uvolněním.