Ondra Beneš: Expedice Brazil 2014
Jako vždy před odletem jsem se o zemi a tamním lezení snažil dozvědět co nejvíce. Internet opět posloužil, jak má a my jsme si přes Google street view vybrali přesnou linii prvovýstupu na Pedro Camelo v oblasti Pancas v brazilském státě Espirito Santo. Tak se tedy sedmičlenná skupina vydala na dlouhou cestu do Pancasu.
Ihned po příjezdu jsme se dali do práce a začali prostupovat téměř 700 m vysokou stěnu velblouda. Místním materiálem je rula, jejíž kvalita se každým odlezeným metrem výrazně měnila. Od krásné pevné skály po totální drolivý šrot, ve kterém se nedalo lézt. A právě to nás po 250 odlezených metrech dokázalo zastavit. V kolmém terénu se ve šrotu bez chytů lézt prostě nedalo a lézt technicky po nýtech jsme sem nepřijeli. Proto jsme se rozhodli, že vyšroubujeme doposud osazené planžety a pustíme se do jiného směru.
Basecamp
Pedro de Camelo
Jako další alternativu jsme si vybrali na pohled lehčí, ale jasnou krásnou linii na vrchol Pedro Cara, který se nachází ihned nad pozemky místního farmáře Fabia, který zde poskytuje možnost kempovaní a stravování. Dali jsme dohromady lezecký materiál a okamžitě jsme se pustili do práce. Naše vybraná linie jasně kopíruje systém koutů a spár a několika stovek metrů rajbasového lezení mezi kaktusy.
Nový cíl Pedro Caro
Opět jsme narazili na skálu dobrou, ale také na skálu špatnou. Díky tomu lezení nabývalo na adrenalinu a dobrodružství. Pád do lana by zde totiž znamenal let do rajbasu a následné sedření kůže od skály připomínající rašply. Fidovo záda by o tom mohla vyprávět. Rozdělili jsme se do dvou skupin a začali se probíjet k vrcholu.
Během 6 lezeckých dnů jsme zažili ledacos. Asi nejvýraznějším okamžikem byla tropická bouře, která nás všechny chytla uprostřed stěny. Nikdy ve svém životě jsem neviděl spadnout tolik vody za tak krátký okamžik. Následovalo nepříjemné slanění ve velkých vodopádech a řekách, kde si každý zažil své. Každopádně nás tato zkušenost nezastavila a my jsme po 6 dnech stanuli na vrcholu a zanechali tak všem ostatním lezcům v oblasti Pancas první evropskou cestu, kterou jsme nazvali „Obrigado Amigos“, neboli „Děkujeme přátelé“, jako dík Fábiovi a jeho rodině za neuvěřitelnou péči a jejich přátelství, které mezi námi vzniklo.
Cesta má 650 m a nabízí jak tradičně jištěné kouty a spáry, tak vynýtované nepříjemně rajbasové lezení. Většina z 12 délek je hodnocena v šestém stupni až na dvě klíčové délky 7b+ a 7c, které nabízejí těžké nejisté lezení s často drolivými stupy. Celá oblast Pancas neposkytuje všem ostatním lezcům jen obrovské množství potenciálu pro své dobrodružné cesty, ale také možnost být v nádherném prostředí plném vysokých vrcholů posetých po krajině, kam až oko dohlédne.
nákres provovýstupu
Náš hlavní cíl byl tedy splněn a my jsme se mohli konečně po 14 dnech posunout o kus dál po Brazílii. Naši další destinací byla sportovní vápencová oblast Serro de Cipo. Oblast nabízí téměř 400 cest po kvalitním vápenci. Během týdne se nám podařilo s Editkou zopakovat dvě 8a+. Na těžší cesty nebyla už podmínka.
Obecně jsme termín naší expedice nenaplánovali na ten nejvhodnější měsíc. Listopad je přeci jenom v Brazílii už začátek léta a tak teploty často dosahovali 30 stupňům, takže pro extrémní lezení zde nebyl moc prostor. Nejlepšími měsíci pro lezeckou návštěvu Brazílie je období našeho léta.
Edita leze ve vápencové oblasti Serro de Cipo
Edita leze ve vápencové oblasti Serro de Cipo
V posledním týdnu našeho výletu jsme ještě stihli mnoho. Navštívili jsme mega žulovou jeskyni Passo Vinte, bouldrovali v oblasti Ubatuba, kde oceán omývá žulové bloky. Několik dní jsme strávili v Riu, kde jsme vylezli na turisticky populární cukrovou homoli Pao de Azucar.
Po měsíčním výletě jsme opět nasedli do letadla a za 10 hodin stanuli na evropské půdě. Byl to moc fajn výlet s moc fajn lidmi. Pokud byste chtěli vědět něco víc o této expedici, tak se přijďte podívat na naši dia show, nebo se můžete podívat na náš blog, který jsme se během expedice snažili plnit všemožnými informacemi.
Napsal HUDY a Chillaz ambasador Ondra Beneš
