Skialpová legenda jménem HOCH TIROL

18. 5. 2015

Popis jednotlivých etap bude vždy doplněn o osobní zkušenost nebo o tech tip, který by se vám mohl hodit při plánování nebo absolvování této skialpové perly.

Motivační odstavec

Kdysi se říkalo (za našich mladých let): „Chceš li poznat co je dřina, kup si kolo Ukrajina.“
Taková kola už nejsou a navíc se čím dál více používají ta elektrická.
Proto, když si někdo chce dát hodně do těla a zažít „dřinu“ – musí se poohlédnout po něčem stejně drastickém, ale dostupnějším.
Jednou z možností je tedy absolvovat HOCH TIROL.

Co to je ten HOCH TIROL?

Jedná se o vysoce hodnocený přechod Vysokých Taur spojený s náročným profilem jednotlivých etap. Přechod je určen pro zdatné lyžaře, ovládající základní jízdu v různých terénech. Délky etap jsou celodenní a někdy se protáhnou až do večera.
Celková délka je 140 km (když nebloudíte) a celkové převýšení 18 500 výškových metrů.
Jedná se o maximální vzdálenost. To znamená plnou variantu, která začíná v Kasernu (1566 m.n.m) a končí na vrcholu Grossglockneru (3798 m.n.m).
Jinak na HOCH TIROL se dá naskočit jako do staré tramvaje na plošinu a zvolit tak kratší variantu. Taktéž dovoluje dle kondice nebo podmínek několik zkratek nebo i přidání vrcholů nebo sedel mimo klasickou trasu.

Nejlepší podmínky?

Jaká bude ta vaše HOCH Tirol, hodně záleží na podmínkách. Může se vám stát, že budete šlapat stopu v hlubokém sněhu nebo klouzat po ledových plotnách. Taktéž můžete mrznout celý přechod, ale dost možná půjdete některé etapy v tričku s krátkým rukávem. Vždy tedy záleží na podmínkách.
Důležitým faktorem je i dostatek sněhu v údolích. Protože jeho nedostatek tak velice znepříjemňuje nástupy nebo návraty z vrcholů nebo sedel na chaty nebo na taxi.
Každá etapa je jedinečná. Délkou, převýšením, výstupy na alpské vrcholy nebo krásnými sjezdy.

Naše zkrácená varianta: Hinterbichl – GrossGlockner

My jsme naplánovali a absolvovali zkrácenou verzi. Ze 140 km jsme zvládli cca 85. Počasí nám až na poslední den přálo. Etapy se daly dokončit na lyžích a vrstvy sněhu i v údolích dovolovaly dojezdy až k chatám.

Den 1

Cesta z Prahy do Hinterbichlu (cca 6 hodin, dá se zvládnout bez dálniční známky, platí se pouze tunel). Od tam výstup na Johannishütte. Ubytování a aklimatizace. Příprava na túru a do bříška na dobrou noc řádná porce „špeclí“.

Na výstup na tuto chatu si udělejte rezervu a zkuste vyrazit od parkoviště nejpozději ve 4 odpoledne. Podmínky můžou být všelijaké.

Jestli nestíháte dorazit včas na večeři, zavolejte na chatu. Večeři vám schovají.

Určitě nezapomeňte hodit do batohu vložku do spacáku. Bez té to na většině chat nefunguje. A večer si zkontroluje mačky a seřiďte je na boty. Na hřebínku pod vrškem Grosvenedigeru už to nemusí být tak pohodlné.

Den 2

Od chajdy Johannishütte k chajdě Defreggerhaus. Tam veliká svačina. A že někteří vytáhli misku rajčat, okurek a šišku uheráku! Po několika desítkách výškových metrů se začne traverzovat ledovec (Většina družstev se v tomto období nenavazuje.) a posádka se natáčí směr Grosvenediger (3666 m.n.m.), který se jenom velmi pomalu přibližuje. Po cestě se silně ochladilo.

Na vršku jsme udělali povinné fota a panoramata. Před sebou jsme měli 2000 vertikálních metrů sjezdu na chatu Matreier Tauernhaus (1512 m.n.m.). Nakonec nám celý jinak krásný a nenáročný sjezd zabral 4,5 hodiny. O tom, ale až někdy jindy.

Den 3

Z pensionu Matreier Taurenhausu jsme to napálili přes novou silnici, která vznikla po zemní lavině za tunelem vedoucím do Matrei. Několikrát jsme ji na červenou překročili a začali hltat výškové metry. Do prvního sedla šlo prvních 1500 v.m. docela snadno.

Následoval parádní sjezd vykoupený dalším stoupáním 500 v.m. do sedla Sonnblick scharte. Od tam opět veleluxusní sjezd k Rudolfshütte. (Výstup na Sonnblick 3088 m.n.m. jsme pro nedostatek sněhu a časovou tíseň vynechali.) Včetně přejezdu jezera.

Ubytování jsme sehnali až v Utterndorfu a tak jsme sjeli i celou sjezdovku a chytli poslední ski bus v 16.45 hod..

Dole v hotelu už nás čekal jeden člen výpravy, který tuto etapu vychladil a povozil se tunelem stopem.

Den 4

Bohužel tento den začal až dost pozdě. První ski bus jel dost pozdě a než jsme se opřeli do holí pod Rudolfshütte bylo 10.15 hod.. Takže jsme stačili vystoupat „pouze“ na Medelzkopf 2790 m.n.m za to však s luxusním a „extrémním“ sjezdem. (Normálně se stoupá až na Granatspitze 3086 m.n.m.) Ten pokračoval až do Taurerwirt Kalsu.

Od tam taxíkem cca 9 km na Lucknerhaus 1918 m.n.m..

Zde opět po svých až na Stüdlhütte 2801 m.n.m.. Po cestě padla mlha a tma. Upadlo jedno vázání a došlo i na navigaci. Přesto jsme stihli super večeři bez ztráty kytičky.

I když né každému dneska po odpoledních 900 v.m. stoupání dobře chutnalo. Někteří předvedli i pěkné puchýře. Když to viděla jedna členka týmu na chatě, dříve než omdlela prohlásila "co fy tam sítra budete dělat? jeden sehr kaput na stole druhej ohne haksen?"

Den 5

Tvrdé jádro se vydalo po snídani směrem na GrossGlockner 3798 m.n.m.. Po totálně katastrofické předpovědi nakonec nebylo tak zle, ale na vrchol to dneska opravdu nešlo. Dosáhli jsme cca výšky 3300 m.n.m.. (Cca 150 výškových metrů pod Adlersruhe 3451 m.n.m.)

Odtam jsme se spustili v panenském prašánku zpět na chatu. Jeli jsme již nenavázáni, ale dodržovali jsme bezpečnostní rozestupy.

Na chatě jsme s chatařem přilepili vázání. Oblepili nohy. Probudili spáče a plně se oddali luxusnímu sjezdu až k Lucknerhausu.

Zde jsme si zkrátili čekání na taxi, které nás odvezlo do Hinterbichlu jedním rychlým pivkem. Na taxi jsem se zeptali na chatě Lucknerhaus a za chvíli dohrčel VW Transporter, který nás nabral všechny najednou.

Doporučené vybavení:

Hlavním kritériem této akce je hmotnost a to co nejnižší!
Přesto lyže, boty, pásy a hole musí mít každý ve skupině. Stejně tak i lavinovou výbavu (vyhledávač, lopata a sonda) musí mít každý svou. Tyhle položky se nedají sdílet.
Dále: rukavice + náhradní pár
Izolační vrstva (bunda peří nebo primaloft)
Sluneční i lyžařské brýle
Helma (doporučená)
Navigace: mapy, kompas, navigace
Pro výstup na GrossGlockner (částečně i na Grossvenediger a Granatspitze) potřebujete: sedák, lano, mačky a cepín

Tento článek a řadu tech tipů připravil horský vůdce HMG - Vojtěch Dvořák.

Jestli vás zajímá tento skialpový přechod, který patří do slabikáře každého skialpinisty, navštivte stránky HUDY MOUNTAIN GUIDES a kontaktujte některého z horských vůdců HMG nebo přímo autora článku.

Horský vůdce s licencí UIAGM je člověk s nejvyšší kvalifikací na světě pro profesionální vedení lidí na horách (lyžování, lezení a alpinismus). Každý horský vůdce je jiný, tím, co všechny spojuje, jsou hory a lidé v nich. A horští vůdci HMG jsou jedni z nejlepších.

Další doporučení:

bedlivě sledujte počasí a lavinovou situaci
rezervujte si chaty s dostatečným předstihem (některé vyžadují zálohy)
nepodceňujte fyzickou přípravu
ideální počet lidí na túru 4 - 6
mějte uzavřené členství Alpenverein (kromě pojištění uplatňujete slevy na chatách)