Spravujeme si outdoorovou výstroj

Domníváme se, že outdoorová výstroj by měla sloužit maximální možnou dobu. Je to především šetrné k přírodě a naprosto přirozené: se svými oblíbenými svršky atd., s nimiž jsme prožili nezapomenutelné slasti i strasti, se často neradi loučíme. Pochopitelně, jsou spolutvůrci našeho životního příběhu. Proto je třeba tu a tam outdoorovou výstroj spravit. Životnost vaší oblíbené výbavy prodlouží i správná péče.

V květnu jsme na HUDY facebooku vyhlásili soutěž o ceny od společnosti Patagonia, jejímž celkovým přístupem k outdooru byla inspirována. Pravidla zněla takto: Pochlubte se, jakým způsobem jste svým oblíbeným outdoorovým věcem prodloužili život! Že by vás pochválil sám král kutilů Přemek Podlaha. Do komentáře nasdílejte fotku a stručný příběh vaší outdoorové výstroje či pomůcky (oblečení, boty, batoh, stan...zkrátka čehokoliv, týkající se outdooru, libovolné značky), kterou jste vlastní invencí, důvtipem a šikovnýma rukama vyspravili tak, že doposud slouží, ačkoliv už se zdálo, že se odebere na smetiště dějin. Můžete se rozepsat i o zážitcích se srdcovou outdoorovou záležitostí. Čím větší "punk", tím líp! Moc nás potěšilo 25 soutěžících, jejich fotky a komentáře. Desatero vám nabízíme a všem účastníkům srdečně děkujeme!

Petr

Resuscitace mých přes 10 let starých lezeckých montérek. Tyhle Directalpine Patrolky se mnou projely a prolezly kousek světa, kde jsem se k nim choval většinou dost surově a mám k nim značný citový vztah. Vyztužení řitě mi připomene, kde mám to své srdce při a po lezení hledat. Zpředu ani současný stav nemohu dokumentovat, bo jsou opět v péči mé úžasné ženy. Sice brblá, že už našívá "kalhoty na kalhoty", ale ještě tu se mnou několik let budou. Na písek nic jiného nechci... A já bych zase někam jel!

Jakub

Moje pravěká vesta Patagonia na lezení, sice se rozpadá, ale stále funguje!

Klára

Ahoj sporťáci a turisťáci, moje již legendární “vzdušňácké tílka” ze starých triček přežijí všechno!  Stačil rychlý šmik rukávů a cool trika jsou na světě! A navíc je to ekologické!

Marie

Taťkovi boty Lowa Renegade. Bylo v nich nachozeno cca 3000 km a stále se jich nechtěl vzdát. Vždy po túře je vyčistil a dal sušit za okno. Mamka mu vyhrožovala, že pokud ty sešmajdané boty, do kterých už i teče nevyhodí, tak je použije místo květináče na bylinky. Tak se i stalo.

Ondra

Po pár ročnících šíleného závodu na dráhových kolech (jeden převod, žádná brzda) jsem ze startovních čísel ušil pro sebe i blízké kapsičky na cokoli. Tu na fotce mám na vercajk, jezdí se mnou vždy na kole, ať už na 50km švih po práci nebo 1000km bikepacking k Severnímu moři. Po 3 letech je x-krát sešitá a nakonec přišla na řadu stříbrná páska a časem jí bude potřeba víc.

Alena

Long story short... Khaki stan na fotce je ultralight Big Agnes, pro osobu (i dvě). Byl nám darován s tím, že je podlážka prožraná od mravenců. Byla! Bylo to velký a na hodně místech. Moc nadějí jsme neměli, ale museli jsme to zkusit, protože váha a rozměry stanu byly pro cestování po Austrálii a následně Novém Zélandu rozhodující. Trocha googlení a zručnosti a během pár dnů vznikl voděodolný lektvar ze silikonu, který s mocí kusu rip stop nylonu zamaskoval všechny neduhy. Stan žije dál a my jsme nadšeni!

Kuba

I když mi na většinu bastlení stačí tejpa a zipky, tak v tomhle případě to chtělo trochu jinačí přístup. První verze byla nýtovaná, ta sice vypadala dobře, ale vydržela hodinu. V2.0 se šroubkem byla lepší, ale až V2.1 s karosářskou podložkou a upižlaným šroubkem se ukázala jako plně funkční. Byla to piplačka, ale zrovna u helmy na punk nejedu!

Nina

Snad nejsem jediná, kdo dělá tak mocné lezecké kroky, že mu při tom ve švu na zadku prasknou kalhoty. Ač to není žádná hrůza, kalhoty fungují a díra není ani moc velká. Pocit, že vás jistič celou dobu pozoruje zespoda, není nejlepší. Vzhledem k tomu, že jste právě ve skalách, je potřeba použít to, co vaše výbava zrovna nabízí. Pro mě byla jasnou volbou tejpka. Škoda jen, že pro svou bílou barvu vypadá spíš jako toaletní papír. 

Michal

Batoh kupovaný před mnoha lety se po každodenním nošení začal dole prodírat, tak jsem ho zašil hezky žlutě ať je vidět, že už má něco za sebou a ještě hodně před sebou!  Sice jsem psal pár mailů, co s tím, ale výměnu za nový bágl jsem nechtěl, takže jsem si to raději opravil sám a jsem za to rád! 

MichAel

Moje přes 10 let stará péřovka, kterou si beru poslední roky už jen na bouldering. Sem tam se objevila nějaká menší či větší díra, které jsem spravoval nejdříve černými nalepovacími záplatami a později už stříbrnou tejpou. I když už zdaleka nemá původní plnivost 800 cuin, stále ještě má schopnost zahřát (nebo spíš udržet tělesnou teplotu). Nicméně velkou parádu už s ní zřejmě neudělám, což dokládá zkušenost z letošního bouldrování v Kralupech u frekventované stezky podél Vltavy. Holčička (velká asi jako můj kluk na fotce), která šla kolem a viděla, jak tam sedím v umouněný péřovce pod převisem a tupě zírám na dva chyty, se zeptala maminky: "Mami, to je bezdomovec?"