Stoletý lyžař aneb Jak jako kmet bys kvet?

Všichni asi známe jedno z nejomílanějších pořekadel v českých zemích, že pěnivý mok dělá hezká těla. Stále více se ale ukazuje, že hezká těla dělá něco úplně jiného. A nejen to, představuje taky kvalitně strávený čas – životní náplň, chcete-li – a, jak se také opětovně potvrzuje, vstupenku do spokojeného, aktivního důchodu. Ano, hádáte správně, řeč je o outdooru, aktivitách v přírodě, tam venku. Jeden z nejpádnějších důkazů poslední doby přinesl stoletý, stále aktivní lyžař Gottfried Bistumer, řečený Sněžný leopard. 

Na lyže už ve školce

Jeho začátky jsou pro nás dnes jen těžko představitelné. Dokládají sílu nadšení a blahodárné účinky outdoorových pohybových aktivit aplikovaných již od předškolního věku. Poprvé si Gottfried stoupnul na lyže v mateřské škole. Tenkrát se ovšem nejezdilo na značkových ďáblových prkéncích s titanalovým vyztužením, sintrovanými skluznicemi a bezpečnostním vázáním z kosmických slitin. 

Gottfried Bistumer, ročník 1924, začínal na krácených zakřivených prknech určených k výrobě sudů. Jediné, v čem byly takové lyže progresivní, byl asi pořádný přední i zadní rocker. Nohy v běžných zimních botách Gottfriedovi propojovaly s lyží kožené pásky. Takovéto dřevní závodní speciály mu musely vydržet mnoho villachských zim na prudkých kopcích s ostrými zatáčkami. Už od mládí nešetřil ani sebe, ani svahy.

Málo času, hodně odhodlání

Později vyučený prodavač potravin, avšak spíše stavební dělník, často pracoval i o víkendech. A volný čas trávil s kamarády v zimě lyžováním, v létě na těch samých kopcích na podomácku sestrojené káře. Jak šel čas, oženil se a založil rodinu s celkem čtyřmi potomky. Ani tehdy to neměl snadné. Přesto se mu dařilo o víkendech odjíždět na pořádné kopce do Bad Kleinkirchheimu, kam ostatně rád zavítá ještě dnes. 

V současné době vyhlášené lyžařské středisko ovšem tehdy ještě nebylo ani vyhlášeným, ani střediskem. Nemělo vleky, ba ani sjezdovky. A tak se Gottfried mohl poprvé v životě svézt na lyžařském vleku až ve svých 35 letech. Do té doby byl po sjezdu vždy odkázán jen na vlastní nohy a pěší výstup zpět na vrchol kopce. Kdo z nás by to dnes zvládl a kdo z nás by k tomu byl ochoten?! (Samozřejmě všichni ti, kteří mají ambice udržet se na nohou i na lyžích i ve 100 letech!) 

První lyže, první vítězství

Počátky moderního lyžování si ale nesmíme nikterak malovat. První badkirchheimský vlek měl délku jen nějaké dvě stovky metrů a údržba sjezdovky spočívala v tom, že dobrovolníci stojící na svahu jako první plužili po celé její délce. 

Pořádné lyže si Gottfried začal nejprve půjčovat, první své vlastní lyže si zaobstaral až ve věku nějakých 41 let (!) A v šedesáti se rozhodl věnovat závodům Masters. Kromě vítězství ho ale bavila atmosféra a zábava a povídání s přáteli, mezi něž patřil i zlatý olympijský sjezdař Franz Klammer. S tím se ostatně potkávali na kopcích v Bad Kleinkirchheimu. Masters jezdil Gottfried až téměř do svých 95 let, tehdy jej závody přestaly bavit. V kategorii zůstal sám a už to prý nebyla taková zábava. 

Na mistrovství a ještě dál!

Mistrovství světa v Saalbach-Hinterglemmu a ve Schladmingu navštívil jako zanícený divák hned dvakrát: ve svých 89 letech a ve své stovce. A jestli si někdo myslel, že udrží Gottfrieda Bistumera jen v poklidu sedět na divácké tribuně, hluboce se mýlil. Sněžný leopard patří na svah – a tam jste ho v obou případech mohli také potkat. Není se tedy čemu divit, když mu přátelé zprostředkovali ke 100. narozeninám úplně nové lyže. Jeho stávající prý už na něj byly moc staré. 

Na lyžování jako takové ale Gottfried nezanevřel dodnes. A je tak nejstarším aktivním lyžařem na světě. Sněžný leopard dál vykrajuje obloučky na rakouských svazích, tráví na nich přes zimu alespoň dvě hodiny denně a jezdit pomalu ho prý neuvidíte.

Jak žít do sta let vám neporadíme, jak si udržet veselou mysl a zdatné tělo do vyššího věku je ovšem patrně zřejmé – trávit čas venku aktivním pohybem, pokud možno od útlého dětství... Outdoorové aktivity jsou tím tajným receptem. Deset z devíti HUDYsportovců dosvědčují!