Údolím Ötzal: na Kuhscheibe a ještě dál!

I pracovníci HUDYsportu si občas berou volno. Opouštějí svou milovanou práci a odcházejí si vyzvednout další zkušenosti a zážitky z náručí hor. Tu z náručí mateřsky přívětivého, tu z macešsky drsného, zatvrzelého až odmítavého. Poslyšte nyní příběh jednoho takového výletu. 

Zářijové počasí nešetřící teplotními rekordy nás láká do Alp. A ne do ledajakých, do těch Stubaiských, nedaleko horského střediska Sölden. Původní plán je ambiciózní – dostat se na vrchol Zahme Leck, na druhý nejvyšší vrchol v oblasti, hned po více známém vrcholu Wilde Leck nad ledovcem Sulztalferner. Touto oblastí mimochodem také vede známá alpská dálková trasa Ötzal Trek. 

Kudy a jak do Ötzalu

Za normálních podmínek je cesta autem do této oblasti poměrně snadná a z Plzně vám zabere zhruba šest a půl hodiny. Z tohoto důvodu jsme vyráželi zhruba okolo čtvrté hodiny ranní směr město Gries. Z dostatečně velkého (a placeného) parkoviště jsme se chtěli vydat směr chata Amberger Hütte (2 136 m n. m.). Následně jsme se chtěli ubytovat a jít na ledovec procvičovat pohyb po ledovci v lavinovém družstvu a simulovat záchranu z ledovcové trhliny. 

Ovšem vydatné deště z předchozích týdnů rozvodnily místní řeky natolik, že došlo ke stržení jediného mostu do této oblasti. Jako řešení se jevilo objet tuto oblast Alp přes Itálii a dostat se tak do cíle z druhé strany. Poseděli jsme si v našem zánovním dopravním prostředku další čtyři hodinky a z parkoviště vyrážíme krátce před půl šestou. Pak už půl druhé hodiny radostně šlapeme do kopce (545 výškových metrů) něco lehce přes šest kilometrů. Zhruba v polovině cesty se nabízí občerstvení na chatě Sulztalalm. Zda dostojí svému jménu a nabídnou vám i huspeninu (sulc = die Sulze), zjistíte na své další výpravě jistě sami. 

Předsunutá základna Amberger Hütte

Samotná Amberger Hütte je tradiční alpská chata nabízející možnosti ubytování v pokojích po dvou, šesti nebo až čtrnácti osobách. Její vybavenost je velkorysá. Chata nabízí vše, co si v horách můžete přát – místo k posezení venku nebo uvnitř, sociální zařízení i šatnu. Posledním místem, kde je možné zakoupit si něco na přilepšenou z potravin, je město Gries. 

Na chatě už musíte brát, co mají. V nabídce je bed and breakfast, polopenze nebo penze v plné palbě. Snídaně jsou formou bufetu, kde si každý vybere, na co má chuť - od cereálií nebo uzenin až po sladké pečivo. Milovníci kávy také rozhodně nepřijdou zkrátka. Ke snídani je podávána výborná káva, džus, čaj a voda. 

Obědem se rozumí spíše svačinový balíček, který si s sebou berete do hor. Večeře se skládá ze tří chodů. Čeká vás polévka, hlavní jídlo a dezert. Z naší výpravy investice do večeře nikdo nelitoval, takže vřele doporučujeme! 

Alpský spolek Alpenverein to jistí

Rozhodně se také vyplatí být členem Aplenvereinu, jelikož budete mít ubytování levnější. Dvě noci s polopenzí a nějakým tím radlerem se pohybuje v rozmezí 110 až 130 EUR. Nezapomeňte si vzít s sebou hotovost, protože celkově je v této oblasti velmi špatný signál, a na chatě tudíž neberou karty. Provozovatelé Amberger Hütte jsou velmi milí a vstřícní, jak se na Rakousko patří. Na čemkoli se dokážete domluvit, snaží se vyjít maximálně vstříc. Naše družstvo chatu určitě doporučuje a dává pět hvězdiček z pěti. 

Vzhůru na vrchol!

Vyrázíme poměrně pozdě, okolo šesté hodiny ranní. Bereme směr na Wilde Leck po značené cestě číslo 22. Cesta vede údolím plným pravých alpských krav. Určitě se jako my budete neustále otáčet a podvědomě mezi nimi hledat Milku. Cesta ubíhá pohodlně a až později přechází ve spíše kamenitý terén, jaký od Alp čekáte. 

Odbočujeme a scházíme z cesty směrem k ledovci Kuhscheibenferner. Tady už hopsáme pouze po kamenech a nepotkáváme takřka nikoho, až na lovce kamzíků. Docházíme pod ledovec a naše zraky poutá vrchol Zahme Leck. Ouha! Z pravého hřebene sem tam padá nějaký ten uvolněný kámen. 

Vyplatí se mít záložní plán

Navazujeme se do ledovcového družstva a razíme si cestu k vrcholu, když se z ničeho nic z toho samého svahu spouští větší lavina kamení. Situaci vyhodnocujeme jako zbytečné riziko a loučíme se s představou zdolání vrcholu Zahme Leck. Naštěstí máme záložní plán, a to vrchol Kuhscheibe (3 188 m n. m.).

Víme, že z místa, kde se nacházíme, je možné dostat se na vrchol. Minimálně vidíme, kudy vede skialpinistická trasa a té se taky snažíme držet. Před finálním stoupáním na hřeben nám zbývá prokousat se posledním kuloárem. Ten je zpočátku přívětivý, ale hned záhy nám ukazuje svou pravou tvář. Kuloár je plný nahromaděné suti a kamení. 

Riskantní suť a kamení

Bohužel neposkytuje moc možností k vytvoření jistících bodů, které by nám usnadnily stoupání prudkým a podjíždějícím terénem. První člen výpravy se dostává na hřeben pomocí cepínu a následně se mu daří vytvořit jistící bod a hodit lano, které ostatní členové používají k přidržování/šplhání vzhůru. Z hřebene zbývá už jen kousek na vrchol. 

Na první pohled vypadá tento krátký úsek zrádně, ale nakonec není důvod se obávat a jde překonat bez jištění. A nakonec zasloužený vrchol! Slavili jsme sice nakonec úspěch, ale tuto cestu nemůžeme s klidným srdcem nikomu doporučit. 

Sestup z Kuhscheibe

Sestup už volíme standardní, doporučovanou cestou. I zde se jde krátký úsek po ledovci, respektive po tom, co z něho zbylo, a není potřeba se navazovat do družstva. Rozhodnutí ale samozřejmě přizpůsobte aktuální situaci. Celkově se po technické stránce nejedná o náročný výšlap, ale rozhodně potřebujete nějakou tu fyzickou zdatnost. Cesta zpět na chatu nám zabírá asi čtyři a půl hodiny. 

Poslední den našeho volna se rozhodujeme zasvětit spíše vycházkovému výletu pod ledovec Sulztalferner a zpět. V okolí chaty je ovšem možnost zvolit i několik jiných cílů. Například zmiňovaný vrchol Wilde Leck (3359 m n. m.), Wannenkogel (2977 m n. m.), Schrankogel 3497 (m n. m.) a mnoho dalšího. Zajímavostí je, že cesta z Gries na chatu je vedená i jako cyklistická cesta. Pokud máte slabost pro pedály, připravte se ovšem na velmi, ale opravdu velmi dlouhé stoupání a až nekonečné šlapání.

Doporučené vybavení

Rozhodně na svých výpravách nepodceňujte výbavu, protože hory neodpouští. Do domovské oblasti mumifikovaného Ötziho poručuji vzít si věci pro pohyb na ledovci a na ledovcovou záchranu. Na chatu se určitě hodí hygienická vložka do spacáku, deky a polštáře vám půjčí. Boty na vysokohorskou turistiku jsou nutností, ty budete potřebovat, ať se od chaty hnete kamkoliv. Co se batohu týče, vystačil jsem si s menším a pohodlně se zabalil do Guide 35+ od firmy deuter.