Běžecký kurs La Sportiva 2021: Ohlédnutí

S koncem letošního léta skomírala mediální okurková sezóna a v éteru přicházel na přetřes opět pandemický strašák. Bláhovou naději, že se nám podvakrát odvolaný běžecký kurz podaří na potřetí uspořádat, udržovalo při životě již jen pověstné „do třetice všeho dobrého.“ Když jsem však ani v posledním zářijovém týdnu nespatřil v ulicích našeho města barikády, v hypermarketech neubývaly konzervy a v telce nevystupoval fešák Ken z Finska, pojal jsem důvodné podezření, že se pořekadlo nemýlí a v pátek vystřelíme směr Adršpach.

Je pátek podvečer. Zdoňovský penzion Slunovrat září okny do tmy a na příjezdové cestě kreslí pomyslný světelný chodník. Postupně po něm do útrob stavení projde všech šestadvacet účastnic a účastníků letošního jediného La Sportiva běžeckého kursu 2021. Že prý málo repríz? Nezoufáme, jsme šťastní, že alespoň jedenkrát můžeme. Po úvodních poklonkách a zdravicích odpálí duo Ondřej a Oldřich i úvodní kineziologickou přednášku. Blízko k desáté večerní vypínáme projektor a napínáme se ke sklence na dobrou noc.

Nebylo by zdoňovských rán bez vítání nového dne á la tělesná cvičení všeho druhu, co probudí tělo i mysl. Kondicechtiví sebemrskači si dokonce i přivstali a odměnili se za to vyběhnutím na jednu z mnoha nedalekých homolí. Jak praví klasik - zjevně lepší oddíl. Od vynikající snídaně, co nám jesenický mistr Macháček podstrojil, si to šlapeme zpátky ven. Slunce svítí, a to nám stačí, připravte se všichni k dnešnímu mači. V něm se popasuje motorická učenlivost s uvědoměním vlastního těla. Rytmická cvičení dávají nejednomu vzpomenout na časy strávené v tanečních. Ačkoliv je direktor programu poněkud milejší a po nohách si šlape každý sám sobě, cesta k uchopení rytmu linoucího se z reproduktoru je pro mnohé stejně trnitá jako tenkrát před léty. Nejlepší recept na trudnomyslnost je ten, který uplatnil v kuchyni mistr Macháček, a my tak můžeme dát alespoň na chvíli zapomenout koordinačním útrapám.

Poobědový trojblok nabídne rekrutům kinematický rozbor běžeckého stylu, zácvik do rozvoje posturální kondice a samotnou korekci běžeckého stylu. Podnětů je mnoho, ale to lektorů taky, a proto se mohou věnovat individuálně každé účastnici a každému účastníku. S blížícím se podvečerem zvedají lektoři stavidla pozornosti a nechávají vše řečené a memorované odtéct s lehkým výběhem do blízkého okolí. Při návratu na nás z kuchyně mává bílou textilií mistr Macháček. Jelikož již při pátečním seznámení oznámil, že se v souboji s početnou skupinou sportem vyhladovělých strávníků nevzdá, chápeme toto gesto jako prosté znamení o podávání večeře. S plnými břichy se ještě zvládneme vyvalit do doslova obřího společenské prostoru pracovně zvaného koloseum.

Klidným hlasem hodným podvečerního rokování nás Marek provede praktickou lekcí péče o plosku, která zakončí košatý program druhého dne. Je neděle, za obzorem tak tak svítá, ale před budovou Slunovratu už se to hemží lidmi v barevných oděvech. Dvě družstva, jedno nezbedné a druhé „nedělní“, se po delším či kratším výklusu shledávají u božích muk pod vzrostlými lipami. Výhledy do právě se probouzející krajiny korunují jedinečnost tohoto plácku. Po snídani se prakticky opakují pohybové dovednosti objevené v průběhu včerejška. V některých hlavách se kontrolky rozsvěcí rychleji, v jiných pomaleji. Kdo potřebuje, je popotlačen, pohybový úkol je s ním individuálně rozpracován. V závěru dopoledne vyrážíme po kávové přestávce směr skalní vyhlídka. Cestou, která je nakloněna převážně ve směru našich nosů, se osvětlují zásady usnadňující vybíhání kopce. Že tím hlavním z nich je mít k tomu dostatečnou kondici, poznáváme na vrcholu de facto všichni.

Na „sýr“ ještě závěrečný kurzovní snímek a hurá přes les a pastviny zpátky na základnu k předobědovému protažení a uvolnění. S plnými bříšky se nám lépe spočívá a rekapituluje absolvovaný program. Slova chvály a spokojenosti plynou na vlně lektoři - účastníci obousměrně a při hodnocení gastronomie dokonce zazní potlesk. Inu, kde se dobře vaří, tam se dobře daří.