Cestování a turistika s dětmi v báglu? Stačí se dobře připravit…

Díky horám jsem poznala svého manžela. Holt vášeň, která lidi sbližuje. A když na to přijde, díky horám máme dvě báječné děti! A právě díky dětem je s horami tak trochu šmitec Kruh se uzavírá. Protože teď, teď už tuplem platí, že cílem není cíl, cílem je cesta… anebo alespoň dostat ty hady před barák, že 

Nejsme ti blázni, kteří mají s nadsázkou děti nastrkané po kapsách a zdolávají s nimi svou běžnou porci vysokohorské turistiky jak za mlada.

Na druhou stranu, smířit se s představou, že vysedíme důlek na pískovišti, to ne, díky! Prostě je naučíme hory milovat! Jen je třeba najít takovou cestu, aby cestování bavilo nás všechny. Protože hory, hory za to stojí!

Nadšení pro hory už od dětství

Vloni jsme vytáhli ročního synka a čtyřletou dcerku do hor v okolí Zell am See, kde jsme se je snažili poprvé nadchnout pro vysokohorskou turistiku. Cíl splněn. Však na jízdy lanovkou se většinou vzpomíná v dobrém.

Dokonce jsme „dali“ i jednu dvoutisícovku (Schmitten)! Ale jo, i manžel si to užil. Holt provětral ty své sedáky, karabiny a cepíny jindy. Letos nás čeká oblast Schladming. A já teď s úsměvem na tváři sleduji, jak se s dětmi změnil můj přístup k přípravám na hory.

Vybrat to správně vybavení

Jako bezdětná jsem týdny před odjezdem obíhala všechny „Hudáče“, abych vybrala ty nejúžasnější Lowy (jako bacha, mám je dodnes!), kalhoty Direct Alpin, „spešl“ ponožky… hlavně ale, aby mi to slušelo!

Po narození dětí jsem se slzou v oku své Direct Alpiny poslala dál.

Kvalitní materiál zůstává, leč mé tělesné proporce se zřejmě definitivně mění ne přímo ku obrazu mému.

Během hodinové vycházky (wow, pecka, celá hodina!) bez dětí jsem vlítla do „sportu“, kde jsem stylem „Je to funkční, kvalitní, ZAPNU TO, beru to, jdu zase kojit!“ obnovila svůj šatník. A tím také já končím své chystání na hory a přichází na scénu oni.

Časy se mění, děti vyráží na turistiku s námi

Vezměte si třeba takový batoh. Už to není o tom, že máte celý batoh pro sebe. Haha, zapomeňte! Vaše místo se smrsklo na plochu schopnou pojmout leda tak kapesníčky, jelení lůj a maximálně pončo. V lepším případě propašujete i rohlík pro sebe.

Pončo jako nepostradatelná součást výbavy pro cestování s dětmi

Pozor! Právě pončo je jedna z věcí, do kterých se opravdu vyplatí investovat. Pokud vás na horách zastihne přeháňka, ukryje se pod něj celá rodina i s kočárkem (odolný otec zůstane ev. venku). Nebo, napadlo by vás třeba, že si někdy budete do batohu na hory balit bublifuk? Cpát tam během cest šišky a životně důležité větvičky? A s tím vším na zádech poskakovat v rytmu Skákal pes přes oves?

Mladší syn jezdí stále v kočárku a my mu to dopřáváme. Však chodit bude zbytek života a on má vůni té své káry tak rád! Tím chci ale říct, že i s kočárkem si můžete vychutnat ty dokonalé výhledy a krásy hor. Pokud tedy máte tu správnou výbavu.

Cestování s dětmi - hlavní je svačina

Nám nikdy kromě klasické svačinky nechybí hroznový cukr, lízátka z hroznového cukru, rozinky a brusinky, ovocné tyčinky a přesnídávky do ručičky (dítěti se totiž dost blbě vysvětluje, že za dvě hodiny dojdete k super Hütte a že hladovému nejvíc chutná). Pro případ nouze se najde vždy i něco echt nezdravého. To totiž na případné výpadky energie, hysterické záchvaty zuřivosti (kdo dostal a kdo nedostal ten hroznový cukr jako první) a smrtící otázku „Už tam budeme?“ pomáhá zaručeně nejlépe.

Mimochodem, hlavně maminky chlapečků jistě ví, že taková obrázková náplast nezabere v batohu žádné místo a v případě „krve“ i „nekrve“ (prostě bebí) může zachránit náladu všech na celý den. Další nezbytnost, co nic neváží, je igeliťák. Ono když se nikdo zrovna nepočůrá, nepolije, či nepo…, určitě se najde někdo, kdo bude mít potřebu nabrat trochu sena dědovi pro králíky, nějakou tu šišku nebo kamínky. Ono totiž, když to děti netáhnou na zádech, je jim to tak trochu šumák. Starší dcera si už část nákladu nosí sama (rozhodně doporučuji zainventovat do batůžku s popruhem přes prsa). Synáček si nic netáhne, zato pro něj se toho obvykle táhne nejvíc

Bezpečí a pohodlí dítěte nadevše

Je pochopitelné, že rodičům se nechce investovat do výbavy dětí – však rostou jak tráva po dešti. Ale softshellová bunda a kalhoty jsou nutností stejně jako kvalitní boty.  I já jsem měla s tímto velký problém.  Noha roste rychlostí blesku, před očima vám jen naskakují ty stovky… Pak jsem ale mrkla na své Lowy a bylo jasno. Bezpečí dítěte je to nejdůležitější! A taky – chci z ní mít přeci horalku, ne? Mladšímu bráchovi stačí běžné boty, protože on prostě miluje tu vůni svého vozu.

Rectodelt či Zyrtec (pro případ bodance či alergické reakce), cestovní verze ochranného krému, pláštěnka pro děti a náhradní oblečení (které umožní vrstvení v případě, že se ochladí – počítejte s tím, že na horách může být ale hodně velká kosa a to velmi rychle) je skoro stejně důležité jako bublifuk či míček. Když už děti nemůžou, pomáhají je zabavit. Nám se osvědčilo i značkování cesty, kdy děti kreslí větvičkami do země a my dospělí pak stopujeme další nápady najdete i zde.

Spokojené dítě = spokojený rodič

Nicméně, třeba Rakousko je skvělé v tom, že je opravdu babyfriendly. Pokud pečlivě vyberete trasy a smíříte se s tím, že to nebude úplně turistika vašeho bezdětného standardu, vaše děti se nudit nebudou.  A co si budeme povídat, spokojené dítě = spokojený rodič.

My do plánování tras alespoň symbolicky zapojujeme děti. Ale platí jedno pravidlo – jeden den se nese v duchu „dětské“ turistiky (tzn., jsme ochotni si na hlavy nasadit i skřítkovské čepičky), ale další den je trochu víc nás dospělých. A tak jsme spokojeni všichni.

A tak tu teď tak sedím nad haldami plen, náhradních oblečků, napěchovanou lékárničkou a všema těma fixama, koníkama, lego kostičkama a usínáčkama a jedno mi je jasné. I když se nevyškrábeme z posledních sil na vrchol (teda to určitě ne :), ač na pokraji sil – psychických – možná budeme), snad právě díky dětem budeme mít možnost poznat hory z jiné perspektivy.

Budeme mít víc času vnímat věci kolem sebe – to, jak jsou rakouské krávy veliké, jak krásně hnědé jsou, jak voní suchá tráva, jak jsou kameny hrubé a špičaté, jak je tráva zelená a nebe modré… A těším se! Stejně tak jako se těším na to, až se společně s dětmi jednoho krásného dne na ten vrchol vyškrábeme. A oni nám potáhnou naše batohy!

Napsal server www.sdetmivbaglu.cz