Islandem punkově a filozoficky

Island, země ohně a ledu, je snem snad každého dobrodruha. Tento drsný a nádherný ostrov nabízí nepřeberné množství přírodních krás – od gejzírů a sopek přes ledovce až po nekonečné vodopády. Naši cestu na Island poznamenává hned na začátku nečekaný a nepříjemný zvrat. Ten se však brzy stává katalyzátorem pro sérii nezapomenutelných zážitků, díky nimž jsme odhalili skutečnou krásu tohoto magického ostrova i lidí na něm.

První kroky po islandské půdě

Na Island jsme se vydali ve dvojčlenné výpravě s přítelkyní Karolínou. Po příletu na letiště Keflavík jsme nadšení a plní očekávání nadcházejícího dobrodružství. To jsme ještě nečekali, že budoucnost pro nás chystá dobrodružství, na které dlouho nezapomeneme. Hned na letišti se dozvídáme, že námi rezervované auto není k dispozici. Náhradní nabízené vozidlo je mimo naše finanční možnosti.

Po počátečním šoku se rozhodujeme neztrácet čas a využít stopování jako náš hlavní dopravní prostředek. Naše první zkušenost se stopováním odstartovala divokou sérii stopařských zážitků. Potkáváme mladý islandský pár, jemuž se nás zželelo. Po odvyprávění našeho příběhu nás mimo svezení zvou i k sobě domů a nabízejí nám nocleh. Nečekaný obrat!

Jak stopovat na Islandu? 

Stopování na Islandu se může zdát jako velká výzva, ale s několika praktickými tipy je to jednoduchá a příjemná záležitost:

Američtí rangers, snad jeden z nejlepších stopů z celé výpravy

• Nejlepší místa pro stopování: Kruhové objezdy, benzínové stanice a výjezdy z nákupních center jsou ideální místa, kde zastavit a čekat na svezení. Řidiči mají více času se zde rozhlédnout a zastavit.
• Vybavení: Mít u sebe vlajku své země může značně zvýšit vaše šance na zastavení. Řidiči jsou zvědaví a často chtějí vědět, odkud pocházíte.
• Úsměv: Nikdy nepodceňujte sílu úsměvu. Přátelský výraz a pozitivní energie mohou přesvědčit řidiče, aby vám zastavili.
• Největší šance na stopování: Páry a dvě dívky mají největší šanci na úspěch. Dva kluci mohou mít někdy problém.
• Informace: Užitečné informace spojené se stopováním lze nalézt na portálu Hitchwiki.org. 
• Lihová fixa a papír: Může být obrovským pomocníkem při výrobě cedule s cílovou destinací. 

  

V čem spočívá krása cestování? 

Na druhý vyrážíme vstříc dalším zážitkům. Hned z rána zastavujeme podél vedlejší cesty kanadské turisty, kteří přiletěli na otočku na Island a nemají žádný konkrétní plán. Spojujeme síly. Oni mají auto. My víme, kam jet. Kanaďané nemají moc fantazie a honí se jen za populárními místy a fotkami. Začínáme návštěvou slavného Golden Circle. Stavíme u gejzíru Strokkur, který nás fascinuje svými erupcemi. Poté se přesunujeme k majestátnímu vodopádu Gullfoss, kde trávíme čas obdivováním jeho ohromující síly a krásy.

Následuje cesta k ledovcovému jezeru Jökulsárlón, kde můžeme sledovat plující ledové kry a obdivovat neuvěřitelnou barvu vody. Kanadští turisté byli nadšeni krásou těchto míst, ale stále se zdáli být zaměřeni nejvíce na to, aby měli co nejlepší fotografie. Díky tomu jsme si uvědomili, že podstata cestování pro nás není o honbě za fotkami, ale o sbírání zážitků a objevování nových míst.

Setkávat se s novými lidmi, poznávat jejich kultury, naslouchat jejich příběhům. To je, oč tu běží. Cestování je pro nás o tom, jak se změnit a růst díky zážitkům, které sbíráme na cestách. Každé nové místo, které navštívíme, a každý nový člověk, kterého potkáme, nás učí něco nového o světě i o nás samých. Díky cestování jsme více flexibilní, přizpůsobiví a otevření novým zkušenostem.

Foto, anebo zážitek naplno? 

Důležité je neztratit se ve snaze zachytit každý okamžik na fotografii, ale raději si jej užít a skutečně ho prožít. Když jsme s Karolínou cestovali, často jsme si uvědomovali, že ty nejlepší zážitky přicházejí nečekaně – když se ztratíme, když se setkáme s místními obyvateli, nebo když se rozhodneme vyzkoušet něco nového a neplánovaného.

A nám začíná docházet, že právě tohle nám naše low cost cestování poskytuje. Díky absenci peněz často musíme pracovat s fantazií a improvizací, což nás přivádí do situací, do kterých bychom se jinak nikdy nedostali. Stopování a spoléhání na laskavost cizinců nás nejen učí důvěřovat lidem, ale také umožňuje zažít věci, které by při běžném cestování nebyly nemožné. Místo toho, abychom se drželi předem naplánovaných tras a luxusních hotelů, nacházíme krásu v jednoduchých, spontánních momentech.

Foto, anebo zážitek? Nebo zážitkové foto s grilem proti umrznutí?

Taková dobrodružství nás také učí vážit si maličkostí a být vděční za každý nový den a za každé nové setkání. Když cestujeme s omezeným rozpočtem, každý úsměv, každá nabídka pomoci a každý nový přítel znamená mnohem více. Ty nejcennější zážitky většinou s penězi moc nesouvisí. Když se s našimi kanadskými přáteli ten večer loučíme, jsme jim vděční za jejich pomoc. I za lekci, kterou nám poskytli, aniž to oni sami tušili. 

Hlavně neumrznout

Probouzíme se v zapadlém hotelu hned vedle písečné černé pláže Reynisfjara. Dnešním cílem je trek podél slavného vodopádu Seljalandsfoss na jižní straně Islandu – trek, od kterého nás dělí něco málo přes sto kilometrů pustiny a divočiny zasažené sopečnou erupcí. Protože byl hotel pár kilometrů od hlavní silnice, rozhodli jsme se zastavit si řidiče kamionu. Ten nás svezl do blízkého města. Dalším výchozím bodem se stává místo poblíž k výjezdu čerpací stanice. Čekají nás ještě desítky kilometrů měsíční krajinou. 

Tou dobou jsme nevěděli, že nás čeká jedno z nejzábavnějších setkání týdne – s dvěma Američany v obrovském pickupu. Tito dva obrovští chlapi nás vzali na trek k jednomu z nejkrásnějších vodopádů na Islandu. Cestou se nás ptají, jak plánujeme návrat. Měli nás za blázny, když zjistili, že žádný plán nemáme a jen doufáme, že chytneme stop zpátky. Naše hloupost se jim natolik líbila, že podpořili naši naivitu a nadšení a kvůli nám si i dost zajeli. 

Tu noc mělo být velice chladné počasí. Během loučení nám Amíci radí, že v noci můžeme spát mezi ovcemi, abychom se zahřáli. Nakonec nám darovali instantní gril. Prý abychom si měli čím zatopit, až z našeho plánu sejde a v noci nám budou mrznout pr***e. Koukáme za zvířeným prachem a pískem po odjíždějícím pickupu našich nových přátel a je nám upřímně líto, že tuhle veselou dvojku už nejspíš v životě nepotkáme. 

Seljalandsfoss na vlastní kůži

Samotný trek je stejně úchvatný jako náročný. Procházeli jsme kolem vodopádů, přes drsné a divoké terény, a užívali si každý okamžik. Seljalandsfoss je jedinečný tím, že se dá celý obejít. To poskytuje neuvěřitelné výhledy a možnost vidět vodní proud z jiné, neobvyklé perspektivy.

Cesta zpět je mnohem obtížnější. Stopovali jsme asi tři hodiny u silnice, kde projelo jedno auto za půl hodiny. Když bylo osm večer a my měli pořád 150 km před sebou, začali jsme být lehce zoufalí. Objevují se pochyby, jestli jsme nepřecenili své schopnosti. Po třech hodinách čekání jsme se dočkali. Okolo půl deváté zastavilo auto plné Číňanů, pro než jsme zřejmě největší atrakcí jejich dovolené. Jsme pro ně naprostí šílenci. Možná proto, či spíše navzdory tomu, nás odvážejí až k hotelu a my tak můžeme mezinárodní cestu rozšířit o česko-čínské přátelství.

Tesla a kydání hnoje na Západních fjordech

Cesta nás zavádí také do odlehlých Západních fjordů, kde se dramatické horské scenérie setkávají s tichými zátokami a malebnými vesničkami. Tato oblast Islandu je rájem pro milovníky přírody, ať už jde o pozorování tuleních kolonií v Patreksfjörðuru nebo obdivování majestátního vodopádu Dynjandi.

Jedním z dalších zážitků, které nám stopování během naší cesty přineslo, byla jízda v nejnovější Tesle – v nejluxusnějším autě, jakým jsme kdy jeli. Bohužel naše štěstí se vytrácí, když jsme uvízli poblíž tříproudové silnice, kde je stopování téměř nemožné. Silný studený vítr nás bičuje bez přestání a my mrzneme další tři hodiny, než se nad námi slituje projíždějící farmář.

Tento laskavý muž nás nejen odvezl, ale když zjistil, že na dnešní noc stále nemáme ubytování, nabídl nám přespání ve volném pokoji na farmě. Protože měl ten den ještě spoustu práce, s nadšením jsme mu nabídli pomoc. A tak jsme se ještě ten den ocitli s lopatou v rukou a pomáhali kydat kravský hnůj. Na oplátku nás pozval na večeři, při které nám u teplého jídla vyprávěl fascinující příběhy o svém životě na farmě. Nechal nás nahlédnout do svého života v této divoké a krásné krajině a my jsme za jeho štědrost byli nesmírně vděční.

Chuť ledového moře

S dalším dnem přichází další bláznivý nápad: Otužovací výzva! Co by to bylo za dobrodružství, kdybychom neochutnali Island se vším, co nabízí. Vydali jsme se proto na odlehlou pláž Rauðasandur, známou svým červeným pískem a čistou vodou. Počasí bylo chladné a obloha zatažená, ale nic, co by správného dobrodruha odradilo.

Po rychlém převléknutí do plavek jsme váhavě vkročili do ledové vody. První dotyk nás doslova ochromuje, ale s odhodláním pokračujeme dále. Jakmile jsme se ponořili, pocit živosti a adrenalinu byl neuvěřitelný. Plavali jsme jen krátce, protože chlad byl opravdu vražedný. Po návratu na břeh se naše těla třásla, ale cítili jsme se neuvěřitelně živí.

Zatímco jsme se sušili a oblékali do teplého oblečení, dorazila na pláž skupina místních obyvatel, kteří nás povzbudili a nabídli nám horký čaj. Ukázalo se, že se jedná o místní nadšence otužování. Během popíjení horkého čaje jsme tak pozorně poslouchali jejich zkušenostech s plaváním v ledových vodách a o tradičních islandských způsobech, jak se zahřát po takovém zážitku. Poznáváme opravdovou sílu ledového muže. 

Na konec relaxace v horkých pramenech 

Poslední den našeho islandského dobrodružství jsme zakončili návštěvou termálních pramenů. Tyto geotermální zázraky nejsou jen krásné na pohled, ale mají i řadu zdravotních benefitů. Koupání v nich pomáhá uvolnit svaly a zmírnit stres – i díky vysokému obsahu minerálů, jako je síra a křemík. Tyto minerály prospívají pokožce, zlepšují její elasticitu a přispívají k její regeneraci. Horká voda také podporuje krevní oběh, což může pomoci při úlevě od bolesti kloubů a zánětů.

Tím jsme se rozloučili s touhle nádhernou zemí, v duchu jsme ale věděli, že tu rozhodně nejsme naposledy. Máme týden plný nezapomenutelných zážitků a dobrodružství, kterým se jen stěží věří, že se pravdu stala. Každý okamžik, každé setkání a každá překážka, kterou jsme překonali, udělala z výletu něco výjimečného. Odjíždíme jsme z Islandu s pocitem naplnění a radosti, že jsme mohli zažít něco tak nezapomenutelného.

Stihli jsme navštívit a vidět vše, co jsme chtěli? Ne. Marně jsme vyčkávali polární záři, velryby prohánějící se po mořské hladině nebo tuleně vyhřívající se na kamenech podél pobřeží. Život ale není o tom, že nám dá všechno, a nejlépe na stříbrném podnose. Smyslem je vážit si a uvědomovat si to, co máme, a neprahnout po dalším a chtít stále víc.