Madeira – přechod zeleného ostrova

Perla Atlantiku, zelený ostrov, ostrov věčného jara… všechny tyto přezdívky najdeme v katalozích cestovních kanceláří u ostrova Madeira. Hornatý portugalský ostrov ležící ve východním Atlantiku asi 700 kilometrů od pobřeží Maroka si pozornost rozhodně zaslouží. Díky Golfskému proudu a členitému reliéfu tu nikdy nepanují kruté zimy ani nesnesitelná horka. Pobřeží má celoročně příjemné teploty kolem 16-25 °C, takže strelície kvetou i v prosinci a v lednu si můžete dát kávu na terase v tričku. Není divu, že se Madeira stala oblíbeným cílem evropských důchodců a lázeňských hostů. Pro trekaře je ale podstatné něco jiného – na tenhle ostrov se dá vyrazit prakticky kdykoli během roku.

Z OBSAHU:

• Madeira: Ostrov cukru, rumu a levád
• Přechod ostrova Madeira
• Omezení a novinky pro turisty na Madeiře
• Z Machica do Porto Moniz
• Madeira: Praktické rady na cestu
• Kam a co ještě na Madeiře

Ostrov cukru, rumu a levád

Madeira byla Portugalci osídlena už na počátku 15. století a brzy se stala centrem pěstování cukrové třtiny. Díky své poloze uprostřed oceánu byla zároveň strategickou zastávkou na cestách do Ameriky a Afriky. Lodě tu doplňovaly vodu a potraviny, než vypluly na dlouhou plavbu. Později se ostrov proslavil i typickým vínem a výrobou rumu.

Aby bylo možné přivádět vodu z deštivých severních svahů na suchý jih, začali kolonisté budovat unikátní zavlažovací kanály – levády. Tisíce kilometrů těchto úzkých vodních cest se vinou po svazích, prorážejí tunely a často visí doslova na úbočích hor. Zatímco původně sloužily zemědělství, dnes jejich obslužné chodníčky zpřístupňují divokou horskou přírodu turistům. Pro mnohé se staly symbolem Madeiry – ostrova, kde můžete jít desítky kilometrů v kulisách pralesa i hor a mít přitom pořád po ruce zurčící vodu.

Přechod ostrova

Kdo se rozhodne pro přechod Madeiry, musí počítat s tím, že to nebude žádná vycházka růžovou zahradou. Celková délka vychází na zhruba 125-135 kilometrů, podle toho, jestli zvolíte odbočky a vedlejší výlety. Převýšení se pohybuje kolem sedmi tisíc metrů nahoru i dolů. To už je pořádná porce, ale díky členitému terénu si každý den užijete úplně jiné prostředí – od útesů nad oceánem přes levády a pralesy až po drsné horské hřebeny a mlžné vavřínové lesy.

Nejčastější varianta je naplánovat si trasu na sedm až osm dní. Sportovněji ladění zvládnou přechod i rychleji, naopak kdo si rád přidá odbočky, tematické zastávky nebo si chce etapy zkrátit, snadno může strávit na ostrově dva týdny. Ať tak nebo tak, každý den přinese pořádnou porci kilometrů i výškových metrů.

Omezení a novinky

V srpnu 2024 zasáhly Madeiru rozsáhlé požáry, které poškodily více než osm tisíc hektarů lesních ploch a neblaze se podepsaly i na některých turistických trasách. V létě 2025 zůstávají uzavřené nebo jen částečně otevřené i ikonické úseky PR1 z Areeira na Ruivo a PR1.3 z Ruiva na Encumeadu. Proto je dobré počítat s alternativami a vždy večer před túrou zkontrolovat oficiální web lesní správy IFCN – situace se může měnit doslova ze dne na den.

Další novinkou jsou poplatky na nejnavštěvovanějších trasách. Stejně jako jinde v Evropě se Madeira potýká s overturismem, a proto byla zavedena regulace – vstupné ve výši 3 € na osobu nad 12 let. Platí se pohodlně online přes portál Simplifica, případně na místě pomocí QR kódu. U nejvytíženějších tras je zavedený i denní limit návštěvníků, takže je lepší platit předem – jinak se vám může stát, že systém už na daný den vstupenku nevydá.

Z Machica do Porto Moniz

Náš trek začíná na okraji města Machico u ústí silničního Túnel do Caniçal. Po pár kilometrech podél stejnojmenné levády odbočíme k vyhlídce Boca do Risco, kde se nám otevře výhled na majestátní Atlantik. Krásná traverzová cesta po strmých útesech pokračuje k nákladní lanovce Teleférico do Larano na okraji zemědělského Porto da Cruz.

Přeběhneme přes kopec a podél Levady da Portela dojdeme na stejnojmennou vyhlídku Portela. Je zde i velmi příjemná restaurace, kde podávají vyhlášenou espetadu – masové špízy pečené na rožni.

Trasa pokračuje po Levada do Furado (PR10) kolem domku lesní správy Lamaceiros a zprvu pohodový chodníček nás dovede do terénů jak vystřižených z Indiana Jonese. Úzká stezka ve strmém svahu pokrytém hustou džunglí vegetace se proplétá skalními tunely a průrvami. Paráda.

Levada do Furado nás přivede do oblíbeného výletního místa Ribeiro Frio, známého svými pstružími sádkami. Zasyceni smaženým pstruhem se můžeme osvěžit v baru John’s Poncha tímto tradičním nápojem z citrusů a třtinového rumu. Poncha je místní fenomén a je velmi snadné si na tomto osvěžujícím drinku vytvořit závislost. Takže opatrně!

Z Ribeiro Frio si můžeme udělat krátký výlet na vyhlídku Balcões. Výhledy jsou pěkné, ale jedná se o jedno z nejvytíženějších míst, takže raději batoh na záda a vzhůru do hor. Tam jsou vyhlídky ještě lepší. Nedaleko sádek leží i jedno z povolených tábořišť a hned vedle horský potok s vodopády, který dělá čest svému jménu Ribeiro Frio – Studený pramen.

Nyní už jsou na pořadu dne hory. Přes tábořiště Chão das Feiteiras a restauraci Poiso stoupáme po „oslí stezce“ Vereda do Burro (PR3) kolem astronomické observatoře až na vrchol Pico do Areeiro. Opět se ocitáme na jednom z turisticky nejexponovanějších míst Madeiry. Turisté sem proudí od časného rána pozorovat východ slunce a vydávají se odtud na nejikoničtější túru Pico do Areeiro – Pico Ruivo (PR1).

Je to krásná, nesmírně fotogenická sedm kilometrů dlouhá trasa, která vede částečně po úzkém hřebeni, překonává tunely, žebříky i příkré schody. To vše v monumentálních kulisách madeirských hor. Cesta končí u chaty Casa de Abrigo do Pico Ruivo, která nabízí základní občerstvení i možnost ubytování. Od chaty už je to jen 100 výškových metrů na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo (1862 m) s krásným výhledem.

Z nejvyšší hory pokračuje náš přechod krásnou, leč výživnou hřebenovkou, která svým profilem připomíná motokros a řádně prověří naše kolena. S vidinou ponchy a Bolo do Caco ve snackbaru v sedle Encumeada však zvládnete i tu poslední stovku metrů po kluzkých schodech.

Další etapa začíná půlkilometrovým tunelem Levada do Norte, pak nás čekají vyhlídky, vodopády a trochu strašidelné tábořiště Caramujo. Následuje náhorní planina Paul da Serra s fakultativním výstupem na Ruivo do Paúl.

Z planiny scházíme do Rabaçalu – je zde kavárna, vodopád Risco, leváda 25 Fontes a Levada do Alecrim, ale také davy turistů. Z Rabaçalu opět stoupáme opět na planinu Paul da Serra a míříme do magického vavřínového lesa Fanal, fantastického místa známého svou tajemnou mlžnou atmosférou.

Pak už nás čeká dlouhé klesání podél Levady do Cedros až do vesnice Ribeira da Janela. Je zde kemp, vyhlídka na monumentální skalní jehlu v moři a stará nepoužívaná silnice, po které dojdeme až do cíle naší cesty – Porto Moniz, poklidného přístavního městečka známého svými přírodními mořskými bazény.

Praktické rady na cestu

Na Madeiře se dá chodit celý rok, ale nejlepší podmínky pro vícedenní treky nabízí jaro a podzim. Dny jsou delší, počasí stabilní a příroda ukazuje to nejlepší. V létě bývá horko a plno, v zimě zase časté mlhy a déšť.

Pokud dorazíte v květnu, můžete zažít Květinový festival, vrcholící průvodem alegorických vozů. Celý Funchal se promění v barevnou slavnost, ale je třeba počítat s tím, že jde o vrchol sezony a lidí bude opravdu hodně.

Na ostrov se pohodlně dostanete přímým letem z Prahy do Funchalu. Po ostrově jezdí autobusy několika společností – fungují spolehlivě, ale vyznat se v jejich jízdních řádech je trochu vyšší dívčí. Pomoci může Google Maps nebo aplikace Rome2Rio.

Ubytování mimo hlavní turistická centra seženete poměrně snadno, v horách už je nabídka skromnější. Kromě klasických kempů funguje několik oficiálních tábořišť spravovaných IFCN. Místa na nich je třeba si (zdarma) rezervovat přes portál Simplifica. Divoké táboření je oficiálně zakázané, ale pokud nerozděláváte oheň, nezanecháváte stopy a použijete trochu soudnosti, místo pro bivak se vždy najde.

Restaurace po cestě jsou, ale doplnění zásob je možné jen ve městech a větších vesnicích. Velkou výhodou je voda – prameny, kohoutky, vodopády a levády. Pokud máte filtr, voda je dostupná prakticky všude.

Na přechod Madeiry se hodí lehké trekové boty nebo trailovky s dobrou podrážkou. Na pobřeží bývá teplo, takže nezapomeňte na krém, brýle a čepici. V horách se počasí rychle mění, takže večer přijde vhod mikina nebo lehká péřovka. Déšť a mlha jsou tu realitou, proto je membránová bunda nezbytností. Další vybavení už je trekařská klasika, funkční oblečení, lehký stan či tarp, lehčí spacák. V členitém terénu oceníte trekové hole – tady se opravdu hodí. Oblíbenou disciplínou jsou zde průchody tunely, takže nezapomeňte na dobrou čelovku. Na vaření se nejlépe osvědčí plynový vařič, kartuše je možné pořídit ve Funchalu – třeba v Decathlonu nebo v obchodu O Bordão.

A co potom?

Pokud vám po přechodu zbyde trochu sil a času, rozhodně stojí za to vyrazit ještě nalehko na poloostrov São Lourenço. Úzký výběžek na východě Madeiry je úplně jiný svět – dramatické sopečné útesy, minimum vegetace a kontrast tyrkysového moře s červenohnědými skalami patří k největším highlightům ostrova.

A když se vrátíte zpět do civilizace, přijde čas na zaslouženou odměnu. Madeira je totiž ráj jídla a pití – od grilované ryby espada s banánem, přes čerstvý batátový chléb bolo do caco s česnekovým máslem, až po sklenku madeirského vína, lokální rum nebo ponchu. Po takovém treku chutná všechno dvojnásob.