Jak se bezpečně pohybovat po ledovci
Ondřej a Jiří Švihálkovi
6 minut čtení
Ledovce svým charakterem a charismatickou vizáží významně přispívají ke kráse velkých hor. Jsou takovým „krajkovým zdobením“ vysokých horských štítů a hřebenů. Avšak představují i určité nebezpečí a překážku během horských výstupů. Cílem tohoto článku z pera zkušeného profesionálního horského vůdce UIAGM je seznámit se s charakteristikou ledovců, bezpečného pohybu po nich a základními zásadami a pravidly záchrany z ledovcové trhliny.
V dnešní době už na internetu koluje celá řada článků o tom, jak probíhá záchrana z ledovcové trhliny a co je potřeba si k tomu zakoupit. Je však třeba uvést dvě poznámky: 1. Teorie je v tomto případě zcela nedostačující a záchranu z trhliny je potřeba nacvičit a zautomatizovat po praktické stránce a přímo v terénu. Od toho jsou ledovcové kurzy. A 2. Zakoupit vybavení a natrénovat záchranu z trhliny je teprve až krok číslo dva a číslo tři.

Prvním, zásadním krokem je ledovcům a jejich zákonitostem porozumět, stejně jako je potřeba porozumět lavinám, a ne pouze koupit pípák a naučit se s ním zacházet. Protože teprve pochopení hor a neustálé dodržování adekvátních opatření vytváří tu správnou prevenci před nehodou. A prevence je v horách to nejdůležitější. Je sice důležité umět člověka zachránit z trhliny nebo z laviny, ale ještě mnohem důležitější je mít znalosti a zkušenosti, díky kterým se do takových situací vůbec nedostaneme.

Jak vznikají ledovce?
Obecně se ledovce dělí na pevninské a horské. Pevninské ledovce vznikají v oblastech poblíž zemských pólů, tedy v arktickém pásu, kde je stabilně nízká teplota. Jsou to ledovce na území Antarktidy, Grónska, Baffinova ostrova atd. Zatímco horské ledovce vznikají tam, kde je dostatečně velká nadmořská výška, tedy kdekoliv ve vysokých horách, třeba i v tropickém pásu jako Cordillera Blanca v Peru. A nás budou v tomto článku zajímat právě ledovce horské.
Geomorfologie horského ledovce je vždy stejná. Nahoře má nějakou zdrojovou oblast, tedy oblast věčného sněhu, kde sníh zůstává prakticky celoročně ležet, v průběhu léta firnovatí a v průběhu let se postupně stlačuje tlakem sněhu nad sebou a mění se v led. To je obvykle nějaké plató či ledovcový kar, kde je trhlin jen minimum.

Tělo ledovce je gravitací taženo dolů a teče horským údolím směrem dolů až do míst, kde je tak malá nadmořská výška a mikroklima už natolik teplé, že postupně taje a mizí. Tato část ledovce se nazývá ledovcový splaz. V okolí ledovcového splazu jsou potom morény, které jsou tvořeny sutí a prachem, který ledovec vytlačí z horninového podkladu pod sebou a na svých okrajích. Morény také mohou představovat určité nebezpečí, protože jejich svahy jsou velmi strmé a sutinový materiál na nich je nezpevněný a velmi nestabilní.

Ledovcové trhliny
Jak ledovec teče dolů, zákonitě v něm vznikají zóny tlaku a zóny tahu. Ty jsou předurčeny skalním podkladem, přes který ledovec protéká. Tam, kde teče či přímo padá strměji dolů přes nějaký skalní práh pod sebou, vzniká vypouklý tvar a zóna tahu, a právě tam se otevírají ledovcové trhliny. Naopak v místě, kde ledovec znovu vtéká do roviny, vzniká místo tlaku a trhliny se znovu uzavírají. Na rovinatých úsecích ledovce trhliny být mohou, ale většinou nejsou nikterak široké a nebezpečné. Umístění trhlinových zón je tedy pevně dáno a v čase se příliš moc nemění. Díky tomu lze základní zóny trhlin zanést i do map, a to zpravidla do map 1:25 000. Dalším důležitým aspektem je fakt, že trhliny většinou vedou po vrstevnici, i když to tak samozřejmě nemusí být vždycky. Dá se tedy říct, že pokud trochu rozumíme ledovcům a jejich geomorfologii, dokážeme sami v terénu určit, která místa budou plná trhlin, a kde je to naopak nepravděpodobné.

Trhliny mohou být ve tvaru V, tedy že se směrem dolů zužují, ale také ve tvaru A, které se směrem do hloubky rozšiřují a ty jsou samozřejmě mnohem nebezpečnější. Speciálním typem trhliny je tzv. bergschrund, což je mezera mezi ledovcem a samotným „tělem“ hory. Výhodou je, že tato trhlina zůstává stále na stejném místě a je většinou dobře viditelná.

Samostatnou kapitolou jsou potom séraky, které vznikají ve strmých ledovcových zlomech. Jsou to vlastně obří ledové kry velikosti domů a jejich stabilita je vždy nejistá. Kolaps séraků nemá žádnou zákonitost a žádný „jízdní řád“, jako mají třeba laviny. Je způsoben gravitací a je nahodilý, může se odehrát ve dne či v noci, stejně jako starý dům se může zřítit kdykoliv. Séraky proto představují jedno ze zásadních objektivních nebezpečí ve vysokých, zaledněných horách.
Zásady bezpečného pohybu po ledovci
- Nastudovat si trasu, kudy po ledovci půjdu, a předem si uvědomit, kde je riziko trhlin vyšší a kde nižší. Zdroje informací jsou mapa 1:25 000, popis túry a velmi dobrý může být satelitní snímek ledovce z letního období, kdy je ledovec obnažený a zóny trhlin jsou dobře vidět (např. na mapy.cz)
- Pokud je to možné, tak se problematickým místům úplně vyhnout i za cenu prodloužení trasy. A pokud musím projít přes zónu trhlin, tak je překonávat na kolmo k jejich směru. Nikdy nejít s trhlinami napodél!
- Držet dostatečný distanc od séraků. A když už musím projít v blízkosti séraků, nikdy se pod nimi nezastavovat na svačinu, ale projít úsek co nejsvižněji.
- Dodržet správný časový rozvrh túry! Vyhněte se pohybu po ledovci v odpoledních hodinách. Je nutné si uvědomit, že sněhový most přes trhlinu má úplně jinou nosnost brzy zrána, kdy je po chladné noci promrzlý, a odpoledne, kdy je na ledovci nesnesitelné horko a ze sněhu je břečka. Bezpečnost na ledovci je jedním z hlavních důvodů, proč se na alpských čtyřtisícovkách v létě vstává extrémně brzy a velká část túry probíhá ještě za svitu čelovek.

- Na ledovci se navázat, abychom byli jištění pro případ pádu do trhliny. Méně zkušení by tak měli učinit vždy, zkušenější už dokážou lépe rozlišit, kde je navázání nutné a kde ne.
- Rozestupy na laně vždy přizpůsobit konkrétnímu terénu a počtu lidí v lanovém družstvu! Pokud jsme pouze dva, měli bychom mít rozestup aspoň 15 metrů. Pokud jsme velké družstvo, např. 5 lidí na skialpu, je nutno zachovat alespoň minimální rozestup 8 metrů. Čím větší jsou trhliny, tím větší musí být rozestup!
- U dvoučlenného družstva na laně vždy navázat brzdící uzly! V případě velkých trhlin tak učinit i u tříčlenného družstva.
- Čím menší je lanové družstvo, tím je důležitější nechávat lano mezi členy napnuté. Prověšené lano znamená velkou rázovou sílu v případě pádu parťáka do trhliny.
- I při pauze zachovat rozestupy.
- Použít mačky a cepín, a to ne proto, že by snad byl terén strmý, ale protos mačkami s cepínem se pád parťáka do trhliny brzdí daleko efektivněji.
- Mít s sebou dostatečnou výbavu pro sebezáchranu a záchranu z trhliny.

Uzly pro pohyb v ledovcovém terénu
Pro přechod alpského ledovce nepotřebujeme znát příliš širokou škálu uzlů a prakticky si vystačíme se třemi uzly:
- Lodní uzel jakožto kotvící uzel u všech záchranných technik.
- Alpský motýlek jakožto uzel pro navázání členů do lanového družstva a rovněž jakožto uzel brzdící.
- Klasický Prusikův uzel jakožto manipulační uzel a samoblokant u záchranných technik.

Sebezáchrana z ledovcové trhliny
Tuto lanovou techniku lze považovat za úplný základ, protože je vždy nejlepší a nejefektivnější, pokud ji člověk spadnuvší do trhliny ovládá a, pokud není zraněn, dokáže si vyšplhat z trhliny v klidu sám a nemusí spoléhat na znalosti a schopnosti svých parťáků nahoře. Podívejme se na správný postup:
- Nejdřív musím kousek „vyprusíkovat“. Na lano, v kterém visím, navážu klasický Prusikův uzel pomocí tenké 120 cm šité smyčky. Tohle bude blokant pro nohu.
- Výše nad ni umístím na lano Tiblok, procvaknu jej karabinou a pomocí 150 cm repšnůry spojím s centrálním okem úvazku, tak aby mi Tiblok vycházel na nataženou ruku a dobře jsem na něj dosáhnul. Tohle bude blokant pro ruku a pro odsednutí.
- Vyprusíkuji cca 1 metr, abych získal volné lano.
- Nyní musím přejít do jiné techniky, která mi umožní překonat okraj trhliny. Sedím v Tibloku, mám už kus volného lana a zdemontuji 120 cm šitou smyčku. Volné lano, které vychází od Tibloku, vedu do Petzl Micro Traxion, který si zacvaknu pomocí karabiny do centrálního oka úvazku. Volné lano vycházející z Micro Traxion vedu zpět nahoru a karabinou jej připojím k Tibloku. Mírně se doberu, znovu odsednu, tentokrát už vlastně do Micro Traxion a už mohu zdemontovat i 150 cm repšňůru.
- Technikou „samodobírání“ přes takto sestrojený kladkostroj a pomocí opíraní nohou o stěnu trhliny stoupám až nahoru, zpět na povrch.

Záchrana partnera z trhliny
Pokud je člověk spadnuvší do trhliny zraněný nebo nemá-li dostatečné znalosti k provedení sebezáchrany, přichází na řadu pokročilejší lanová technika, která nám umožní člověka zachránit z povrchu, bez nutnosti sestupu do trhliny. Postup:
- Nejdřív je potřeba zabrzdit samotný pád. To je třeba nacvičit v praxi. Ale obecně lze říct, že brzdit je třeba hlavně mačkami na nohou. Musím nohy i tělo dostat do postoje podobného tomu při agresivním carvingovém oblouku. Cepín je v tuhle chvíli jen sekundární brzdící pomůckou, protože mnohem větší síla je v nohách.
- Po zastavení pádu musím cepínem vykopat sněhovou kotvu. V hutném jarním či letním sněhu na to postačí turistický cepín, dostatečně hluboko zakopaný a omotaný plochou šitou smyčkou 120 cm. V zimním prašanu dobře poslouží třeba zakopané lyže, taktéž omotané smycí (pozor na ostré hrany lyží!). Do této smyčky potom pomocí repšňůry 150 cm a Prusíkova uzlu převěsím zatížené lano.
- Jakmile je váha bezpečně odvěšena pomocí repšňůry a prusíku ve sněhové kotvě, uvolním více lana na sobě. Potom si vytvořím sebejištění pomocí repšňůry 300 cm, kterou pomocí Prusíkova uzlu navážu na nezatížený pramen lana, její volné konce protáhnu centrálním okem sedáku a svážu k sobě, klidně pomocí obyčejného vůdcáku.
- Jakmile je sebejištění vytvořeno, mohu se definitivně odvázat/odcvaknout z lana. Aby ale váha obou horolezců nevisela v kotvě pouze pomocí tenké repšňůry a Prusíkova uzlu na ní, zafixuji teď lano do kotvy ještě i pomocí lodního uzlu.
- Máme převěšeno, lano je zajištěné v kotvě lodním uzlem, a máme vytvořené sebejištění z repšnůry a Prusíkova uzlu. Takže můžeme vyrazit k hraně trhliny.
- Na hraně trhliny navážu vizuální spojení s parťákem a na nezatíženém prameni lana k němu spustím Petzl Micro Traxion, už i nasazený do lana a s nacvaklou HMS šroubovací karabinou.
- Parťák si pouze zacvakne Micro Traxion do centrálního oka, a my ho můžeme začít tahat nahoru. Složitější kladkostroj není třeba, taháme nyní ½ parťákovi váhy (na dvojnásobku dráhy/délky lana – fyzika…). On nám navíc může pomoci tím, že se bude přitahovat za zafixovaný pramen lana, na kterém celou dobu visel.

Vybavení na ledovec
- Ledovcové brýle
- Ochranný krém
- Lékárnička
- Čelovka
- Poloviční lano 50-60m (Mammut Alpine Sender Dry)
- Lehký úvazek
- Turistický cepín (Black Diamond Venom)
- Mačky (Black Diamond Serac)
- Ledovcový šroub (Black Diamond Ultralight Ice Screw 19 cm či 22 cm)
- HMS šroubovací karabina 4-5 kusů (Mammut Classic HMS Screwgate)
- Minimalistický blokant (Petzl Tibloc)
- Blokant s kladkou (Petzl Micro Traxion)
- Šitá plochá dyneema smyčka 120 cm
- REP šňůra 6 mm silná (1x150cm a 1x300cm)
- Nůž
Poznámka:
Článek neobsahuje všechny lanové techniky, které mohou být při řešení nehod na ledovci nutné!!! Pro komplexní obsažení problematiky je nutné absolvovat některý z vícedenních ledovcových kurzů.
Mnoho šťastných kilometrů nahoru i dolů přeje
Jiří Švihálek, horský vůdce UIAGM
web
instagram
facebook
