Jak vyběhnout do nové sezóny tou správnou nohou?

Podivnou zimu a nižší teploty začínají pomalu nahrazovat podmínky příznivější pro běh. V parcích a na cyklostezkách už je to vidět. Běžkyň a běžců razantně přibylo a tento jev už nelze přičítat plnícím se novoročním předsevzetím. Další běžecká sezóna je tu! Jak se správně dostat do laufu a zároveň se vyhnout největším chybám?

Čemu se tedy vyhnout a jak si nejlépe a nejsnáze přivodit radost z pohybu?

Trénink i při nemoci

Ne, že by to byla chyba úplně nejčastější, ale dnes s ní začneme. Zdá se – alespoň v mém okolí se to tak jeví –, že tyto dny jsou naplněné všelijakým pšíkáním, posmrkáváním, ba dokonce chrchláním. „To nic není,“ řekneme si často. A protože zimní čekání trvalo příliš dlouho a sluneční paprsky mají až kouzelnou moc vytahovat nás z brlohů ven na svěží povětří, vrhneme se do trénování hlava nehlava, pohoda nepohoda, nemoc nenemoc.

Chyba! Hlavně začátek sezóny – stejně jako začátek závodu – není radno přepálit. Tím spíš velmi opatrně, pokud na nás zrovna něco leze anebo se to už chystá slézat. Tělo na začátku sezóny ještě není připravené na plný výkon a každá zdravotní komplikace je pro něj stres navíc a má o to horší důsledky. Lepší chorobu řádně vyležet, dokurýrovat a pak se teprve pustit do řádné tréninkové sezóny.

Nedostatek odpočinku

Ani na začátku nové sezóny, kdy jsme plni mentálních sil a optimismu nesmíme zapomínat na to, že odpočinek je jednou z nejdůležitějších součástí tréninku! Právě při odpočinku tělo sílí a posouvá své limity zase o kus dál. Zkusme teď dávat do tréninků především kvalitu místo kvantity a klást důraz na odpočinek. Trochu zkrácený dnešní trénink nám příště dá možnost trénovat lépe a intenzivněji. I přes krásné počasí a lákavá panoramata se zkusme udržet a pravidelně zařazovat dny odpočinku i v týdenních a měsíčních tréninkových cyklech.

Fixace na kilometry

Sledovat naběhané kilometry sice může být zábava, ale opět pozor! Kilometry nejsou všechno. A naše digitální tréninkové deníky zpravidla nejsou schopny rozlišit kilometry s kopce, do kopce, s větrem v zádech... Berme kilometráž zpočátku jen jako lehkou orientaci a soustřeďme se především na signály našeho těla. Bez ohledu na naběhané kilometry je naším současným cílem (znovu) získávat radost z pohybu. Tréninky by nás měly zanechávat s pocitem, že jsme síly spíše načerpali, než ztratili.

Nepravidelnost v tréninku

S předchozí chybou souvisí i nepravidelnosti v tréninku. Když se – celí jarně rozjaření – pustíme do větší akce, kde se bohapustě odděláme, hrozí, že další trénink vynecháme. A to nechceme. Pravidelnost, kontinuita je základním stavebním kamenem běžecké formy. Vytrvalost budujeme postupně. Po tréninku řádně zregenerujeme, odpočineme, zrelaxujeme, abychom mohli zařadit další přiměřenou zátěž podněcující náš výkonnostní růst. „Jet bomby“ párkrát za měsíc a ve zbývajících dnech si lízat rány nás do formy nedostane. Přiměřený, pravidelný trénink s pozvolným nárůstem zátěže ano.

Ubíjející monotónnost

Běžci mají někdy sklony k monotónnosti. Pravda, běhat zpočátku například stále stejný okruh a sledovat na něm, jak nám roste výkonnost a my jej zdoláváme za stále kratší čas, přináší velkou radost, ale pozor! Už slavný a úspěšný Emil Zátopek říkával, že tělo je potřeba stále něčím překvapovat. To je výzva – zkus občas změnit trasu a dopřát si zcela jiný výškový profil, zcela jiný povrch i pohrát si s rychlostí. Výběhy do kopců, seběhy, změna asfaltu za lesní cestu nebo šotolinu, vyměnit nížinu za horské prostředí, pravidelně zařazovat fartlek, osamocený běh vyměnit za skupinový výběh... Jakákoli změna, jež pro nás bude zdrojem nové radosti z běhu (a rostoucí fyzičky), je více než vítána.

Chybějící základ

Nezapomínejme ani na starou prověřenou pravdu, že základem jsou delší a pomalejší kilometry. I ten nejhonosnější palác běžeckých výkonů stojí na základním kameni jménem Vytrvalost. Kdo navštívil naše HUDY Běžecké kempy, slyšel z úst nejpovolanějších, že i profesionálové odběhají až na drobné výjimky skoro všechno v nízkých intenzitách. Právě tam se buduje vytrvalost, na níž pak vystavíme všechno ostatní.

Podcenění stresu všedního dne

Všichni, kdo někdy zkusili běh, nejspíš mohou potvrdit, že tato pohybová kratochvíle funguje na stres bezvadně. Běh skvěle čistí hlavu. Ovšem pozor! Když nás třeba hodně naštve kolega v práci, ještě to neznamená, že je potřeba si o to více naložit v tréninku. Berme svoje tělo jako celek, který v zásadě nerozlišuje zátěž pracovní a tréninkovou, jen samotnou zátěž v souhrnu.

Běh nám pomůže stres odbourávat, ale pozorujme, co nám při tréninku říká naše tělo. Je dost možné, že po náročném dni bude lepší zařadit jednodušší nebo kratší tréninkovou jednotku, než bylo původně v plánu. Nic se neděje, tělo nám tuto pozornost brzy vrátí – možná lepším výkonem příště, lepší motivací, dlouhodobější tělesnou i psychickou pohodou...

Ať to běhá, vždy s radostí a lehkostí!