Jotunheimen – krásný trek nadivoko v pohoří obrů

Pokud hledáte místo, kde se protínají ledovcové štíty, křišťálově čistá jezera a syrová atmosféra skandinávské divočiny, vaše kroky musí směřovat do Norska a národního parku Jotunheimen. Jeho jméno zní v překladu příznačně „Domov obrů“. Stačí hodit na záda spolehlivou výbavu a vyrazit na trail, který vám ukáže Norsko v té nejryzejší podobě!

Z Osla do Gjendesheimu za 4 hodiny

Náš trek zahajujeme ve známém Gjendesheimu, kam jezdí přímý spoj z Osla. Ve zdejší kavárně spojené s outdoorovým obchodem můžete doplnit poslední zásoby jídla a ulovit si i plynovou kartuši, pokud nemáte třeba benzínový vařič, který se pro cesty letadlem hodí přece jenom o trochu více.  Přímo před prodejnou totiž stojí velká plastová krabice napěchovaná kartušemi, které tu po sobě zanechali ostatní cestovatelé. K výběru byly prázdné, poloprázdné i naprosto plné. 

Krásný a hojně navštěvovaný hřeben Besseggen

Od spodní chaty můžete ihned začít stoupat na dramatický Besseggen. Unikátnost tohoto hřebenu spočívá v pohledu na dvě jezera ležící přes hřeben těsně vedle sebe – ovšem v rozdílné výšce a s úplně jinou barvou vody. Zatímco obrovské jezero Gjende má sytě tyrkysovou barvu díky ledovcovému kalu, Bessvatnet leží o 400 metrů výše a pyšní se tmavší barvou. Za krásného počasí to je opravdu parádní podívaná, kterou si samozřejmě nenechá ujít velká spousta turistů. Proto doporučuji na trek vyrazit brzy ráno, pokud je to ve vašich možnostech.

Surtningssue z Memurubu – nádherný jednodenní okruh srdcem Jotunheimenu

Vyhlášený hřeben Besseggen jsme si pro začátek odpustili (protože jsme ostudy a nečteme HUDY Blog, kde se o podobných tipech píše :D) a zvolili pohodovější trasu podél jezera Gjende k chatě Memurubu. Odtud se dá podniknout nádherný jednodenní okruh na vrchol Surtningssue (2 367 m n. m.). Při pohledu do mapy jsme se shodli na jasné taktice: raději zvolíme pozvolnější stoupání a prudší klesání.
Prvních několik kilometrů jsme se tak drželi řeky Muru. Šlo se po příjemné rovince a my se kochali okolní přírodou – a hlavně soby, kteří tu pobíhali docela na dohled.

Brzy ale pohoda skončila, cesta nabrala výšku a my začali pořádně funět. Kolem hranice 2 000 metrů, v místě, kde se spojují obě výstupové trasy, jsme si dopřáli vytouženou pauzu a doplnili energii tyčinkami Chimpanzee. Odtud nás čekal nejprudší úsek. Bohužel jsme v téže chvíli vlezli přímo do husté mlhy, která nás připravila o veškeré výhledy do krajiny. Největším zpestřením finálního výstupu tak byla malá atmosférická kamenná chatička těsně pod vrcholem. 

Cesta zpět k chatě nám dala ale ještě zabrat. Byla sice výrazně kratší, o to však příkřejší a náročnější na kolena. Do cíle jsme dorazili až po několika hodinách – zničení, ale spokojení.

UltraLight XR Insulated Mat – super volba pro skladné a pohodlné spaní

Po celodenním trmácení norskou přírodou s těžkým batohem na zádech jsme se už těšili na kvalitní regeneraci. Spánkový komfort jsem na této cestě svěřil nafukovací karimatce Sea to Summit UltraLight XR Insulated Mat a musím říct, že to byla správná volba. V batohu jsem o ní prakticky nevěděl. Její sbalitelnost je famózní, po vyfouknutí a sbalení zabere jen o málo více místa než běžná láhev na vodu. Pro vícedenní přechody, kde počítáte každý gram, naprosto ideální volba.

Karimatka využívá technologii Air Sprung Cells. Jedná se v podstatě o technologii bodových svárů, která vytvoří pružné vzduchové komory. Matrace se tak výborně přizpůsobí tvaru těla s lepším rozložením tlaku. Výsledkem je nejen vyšší sbalitelnost, ale i stabilita a větší komfort v podobě dokonalého podepření těla. Podobné řešení najdeme u karimatky Rock Empire Air, ještě dokonalejší pak u NEMO u produktové řady Tensor. 

Zajímavým a na první pohled nenápadným bonusem je integrovaný nafukovací vak Airstream Pump Sack, chytře zapracovaný přímo do obalu karimatky. Žádné nafukování ústy se nekoná. Stačí do vaku zachytit vzduch, párkrát jej stlačit a za minutu máte hotovo. Navíc nafukování přes Pump Sack zamezuje pronikání vlhkého dechu do vnitřku karimatky. Tím chráníte vnitřní izolační vrstvu a výrazně prodlužujete životnost celého materiálu. Podobný systém využívá už zmiňovaná karimatka Air, u většiny karimatek NEMO je přiložený nafukovací vak samozřejmostí. 

Pevným krokem dále Jotunheimenem

Další dny pokračujeme skrze pohoří dále. Trek není ani tolik náročný převýšením, jako spíše terénem. Často tu putujete po ostrých kamenech nebo se proplétáte nekonečnými poli suťovisek a balvanů. Tam je potřeba neustálá soustředěnost a pevný krok. Ve vlhčím počasí vás také čekají rašeliniště a obecně velké mokro. Určitě tedy doporučuji zvolit kvalitní technickou obuv. 

Já jsem vsadil na nízkou verzi La Sportiva TX5 Evo GTX a ukázalo se, že i nízko střižená bota v tomto terénu obstojí na jedničku. Podrážka Vibram MegaGrip s agresivním vzorkem držela na mokrých kamenech i kluzkém suťovisku jako přibitá a celoobvodová gumová obsázka nekompromisně chránila botu před ostrými hranami kamenů. Bota bez obsázky by v tomto terénu dostala celkem zabrat. 

Na střeše Norska

Další dny jsme doputovali pod samotnou střechu Norska i celé Skandinávie – ikonu Jotunheimenu, Galdhøpiggen (2 469 m n. m.). Tento vyhlášený vrchol logicky znamená více turistů, ale alespoň částečně se tomu dá vyhnout. Vyrazili jsme brzy ráno a zvolili fyzicky náročnější trasu od chaty Spiterstulen, která vede přes skalnatý hřeben Svelnose. Obrovskou výhodou této cesty je, že nekřižuje ledovec, takže se obejdete bez maček a dalšího ledovcového vybavení. Čeká vás ale poctivé převýšení kolem 1 400 metrů, kde neustále stoupáte po suťovisku a ostrých balvanech. Asi za 3 hodiny jsme dobyli vrchol. 

Jakmile se prokousáte závěrečným kamenitým hřebenem na samotný vršek, vedle dechberoucího panoramatického výhledu vás čeká i lehčí civilizační šok. Z Galdhøpiggenu se totiž v sezóně stává tak trochu masová turistická atrakce. Z vrcholu jsme s úžasem pozorovali nekonečné zástupy lidí přicházejících z druhé, podstatně kratší trasy od chaty Juvasshytta.

Tato druhá cesta vede přes ledovec Styggebreen, kam je z bezpečnostních důvodů zakázáno vstupovat bez certifikovaného průvodce a odpovídajícího vybavení. Výsledkem byl téměř surrealistický pohled: po ledovci se pomalu sápaly neuvěřitelné lidské stonožky, kde šlo za sebou klidně třicet turistů na jednom jediném laně. Opětovně si musíme pogratulovat k našemu brzkému startu. V momentě, kdy nasazujeme naše batohy k odchodu, první stonožka právě přilézá na vrchol. Nejvyšší čas zmizet! 

Proč nedám dopustit na batoh Mammut Trion 50

Když jsem zmínil batoh, chvíli se u něho zastavím. Pro vícedenní přechody v náročném horském terénu se mi dlouhodobě osvědčil Mammut Trion 50, který na první pohled zaujme svou techničností a čistě funkčním designem. Nechybí mu odolné materiály, které bez úhony přežily i neustálý kontakt s ostrými norskými skalami, ani praktická poutka na cepíny a další výbavu. I přes plné naložení zůstal batoh na zádech pohodlný, stabilní a skvěle vyvážený, což je v technických pasážích naprosto klíčové.

Naprostým milníkem v praktičnosti je pak pohodlný zadní vstup přes zip. Díky němu se dostanete ke všem věcem uvnitř okamžitě a bez nutnosti přehrabovat celý obsah odshora dolů – stačí batoh položit na čelní stranu a k veškeré výbavě máte pohodlný přístup, jako je tomu třeba u kufru. To oceňuji každičký večer ve stanu. 

Odměna za kamennou řeholi: Druhá nejvyšší hora Norska

Po rušném Galdhøpiggenu jsme zamířili na druhou nejvyšší horu Norska – Glittertind (2 465 m n. m.). Lidské stonožky vystřídal božský klid a za celý den jsme potkali jen hrstku turistů. Opět vyrážíme ze Spiterstulenu, tentokrát ale na druhou stranu. Nejedná se o příliš technicky náročný počin. Túra prověří spíše vaši morálku. Čeká vás totiž nekonečné stoupání po kamenných polích, jež se ke konci už trochu mění v únavnou rutinu, kdy se vrchol zdánlivě vůbec nepřibližuje.

Samotný vršek kdysi zdobila mohutná ledovcová čepice. Dnes už je ledovec natolik odtátý, že i těsně pod vrcholem stoupáte převážně po odkrytém kamení. Ledovcovou výbavu tak klidně můžete nechat pod kopcem. Nahoře je ovšem veškerá jednotvárnost rázem zapomenuta. Výhledy jsou parádní! Jotunheimen máme jako na dlani. Naše oči přitahuje především ostrá skalně-ledovcová hrana padající kolmo dolů do sněhového pole pod námi. To vše navíc bez dalších turistů. 

Norsko bez deště? To by se nepočítalo!

Při sestupu nám začíná pršet – nevadí, hlavně, že bylo hezky na vrcholu. Vytahuji svou gore-texovou výbavu Crater od Mammuta a pokračujeme v sestupu. Déšť nepřestává, a tak večer stavíme stan za mokra. Nevadí, jaký by to byl pobyt v Norsku bez deště? Hlavně udržet spacák Light Down od Milleta v suchu. 

Poslední den přicházíme zpět do Gjendesheimu. Počasí se příliš neumoudřilo, náš závěrečný výstup na Besseggen proto odkládáme na jindy. Tyto hory jsou tak famózní, že tady stejně určitě nejsme naposledy.

Horská příroda, která prověří morálku i výbavu

Jotunheimen je nádherný a nedá vám nic zadarmo. Spíše než převýšení vás tu prověří samotný terén – nekonečná suťoviska, ostré kamení, rašeliniště a možné sychravé počasí dají tělu i hlavě pořádně zabrat. Je to prostředí, které stoprocentně otestuje každý šev vašich bot a odolnost výbavy, a tak se do této země obrů rozhodně nevyplácí podceňovat outdoorovou výbavu. S dobrým vybavením takříkajíc v zádech vás vrtochy počasí nerozhodí a zbude vám jen čistá radost z putování touto podmanivou krajinou.