Nepál - osmý div světa (2)

Nepál aneb osmý div či střecha světa. Přívlastky, které jsou naprosto zasloužené. Nepál je země, která vás nenechává chvíli v klidu. Pokaždé když si myslíte, že už jste viděli vše, překvapí vás další věc. Dva mladí lidé z HUDY týmu se vydali na vlastní pěst vstříc nepálskému dobrodružství a rádi se s vámi podělí o nevšední zážitky a působivé fotografie. Jejich reportáž může sloužit také jako inspirace či itinerář pro vaši budoucí návštěvu této úchvatné asijské země. Je druhý a závěrečný díl.

Druhá část naší pouti do ABC pokračuje 5. dnem, kdy jsme se začínali dostávat hlouběji mezi Himálajské vrcholky. Pokud jste nečetli začátek naší cesty, určitě nejdřív mrkněte na 1. díl našeho putování.

Den 5: Aklimatizační procházka s ovacemi

Nepálská tradiční hudba nám lehce po 6. hodině nedovolila dál spát. Zřejmě to byl každodenní rituál, jak popohnat trekaře ke snídani a dát jim tak najevo, že je čas pokračovat v cestě. Cyklistickou hantýrkou byla dnes před námi byla vrchařská prémie první kategorie.

Vyrazili jsme dříve než obvykle, abychom měli cestu v pohodě a vyhnuli se největšímu žáru slunce na otevřené planině. Vyplatilo se. Do vesnice Himalaya jsme dorazili za příjemné teploty kolem 26 °C.  Na kamenech podél stezky se vyhřívaly nenápadné ještěrky, buvoli prošlapávali nové cesty a kozy spásaly pučící zelené lístky. Snížení počtu schodů šlo ruku v ruce s jejich strmostí, které skoro připomínalo výstup do Hile. Naše funění přerušil hluk z okolí. Několik desítek minut od nás byla dlouhá skalní stěna formovaná obrovskou masou padající vody. Využili jsem tuto scenérii pro Danovu kávovou zastávku. Cituji: “Tykráso, tak tohle kafe je fakt luxusní, to koupím domu”. Fazolová Himalaiy Java coffe si ho získala. S posledními doušky kávy se přes vysoké skály přehnaly mraky. Zanedlouho na to nás zastihl první déšť. Krosny jsem zakryly pláštěnkami a nás chránily lehké nepromokavé bundy Mammut.

Nepromokavé, prodyšné, pohodlné a lehké hardshellky 

Déšť byl sice krátký, ale velmi intenzivní, nicméně moje červená Nordwand light women  ten nápor ustála na výtečnou, stejně jako Danova modrá Nordwand light. Klima v Nepálu je kombinací až překvapivě častých a vydatných srážek, vysokých teplot a ještě vyšší vlhkosti vzduchu. Zkrátka si tam připadáte jako ve skleníku. Byli jsme opravdu mile překvapeni, jak v těchto podmínkách bunda krásně dýchala, přičemž její nepromokavost byla fantastická. Materiál je fakt pevný, takže po treku ani části, ve kterých popruhy batohu intenzivně tlačí na ramena, nejevily známky opotřebení. Když tohle vše zkombinujete s nízkou hmotnostní, moderním designem se sytými barvami a optimálním střihem (zejména u dámské bundy), nelze než konstatovat, že bychom tuto bundu vřele doporučili i náročnějším outdoorákům. Bundy nám během putování přirostly k tělu i srdci a budou výtečnými parťáky na další akce doma i v zahraničí. 

Na mapě je po cestě vyznačeno pouze jedno místo, a to jeskyně. Ve skutečnosti to byl spíše skalní převis. Důvodem, proč toto místo zmiňujeme jsou velmi početné tlupy poskakujících opic, hulmanů posvátných, které jsme měli možnost pozorovat. Tento zážitek nám opět připomněl, jak okouzlující je divoká příroda. S každým vystoupaným metrem jsme pociťovali, jak teplota klesá níž a níž. Mechové porosty skal se změnily v mnohdy až 20 metrové rampouchy. Jaro začínalo probouzet přírodu. Každou chvíli jsme slyšeli oblevě podléhající masy sněhu, které padaly za děsivého zvuku. Voda stékala z hřebenů a místy vytvořila vysoké vodopády. Kolem 4. hodiny odpolední jsme z dálky zahlédli Deurali, cíl tohoto dne. Těsně před vesnicí nám ztížila postup nově spadlá lavina. Bylo to poprvé, co jsme na vlastní oči viděli něco podobného. Síla přírody je věc, co nelze podceňovat a musí se respektovat. Nocleh jsme si našli tak, abychom byli co nejblíže ABC. Dali jsem si krosny na pokoj, zahřáli se teplým černým čajem se zázvorem, který má údajně pomáhat s bojem proti výškové nemoci a na rady místních guidů jsme do programu zařadili krátkou aklimatizační procházku. Teplotní rozdíl oproti začátku dne byl markantní. Přes péřovou bundu jsem si oblékli nepromokavou bundu a postupně jsem nastoupali cenné výškové metry. Užili jsem si začátek ohnivého západu slunce zbarvující Machhapuchhre do oranžova a šli jsem zpět do Deurali. Obrovskou výhodou bylo prozkoumání cesty, kterou opět křížily 2 aktivní lavinová území, kvůli kterým byla vytvořena nová cesta přes řeku, která ovšem nebyla na mapě vůbec označena. Museli jsem spoléhat sami na sebe a trasu si důkladně zaznamenat, protože se ráz krajiny mění každý půl den vlivem počasí. Při namáhavém překonávání řeky přišlo na jednoho člena naší výpravy neodkladné volání přírody. Po statečném výkonu se mu dostalo velkých ovací od nedaleké skupinky Indů, která si natáčela snad jen západ slunce...

Byli jsem zpátky v Deurali. Ceny jídla odpovídali absolutnímu nedostatku potravin a plynu na vaření v takové výšce. Energii jsme doplnili chowmeinem (obdoba čínských smažených nudlí), gurung chlebem s medem a šli jsme na kutě. Snad 90 % vlhkost vzduchu v našem pokoji a chladné noční teploty až - 9 °C znamenali jediné, čeká nás promrzlá noc. Bohužel ani extrémní množství snědeného chilli nás nezahřálo natolik, aby nám bylo komfortně, proto jsem naplnili Nalgene lahve vroucí vodou za neuvěřitelných 250 NPR, což odpovídá zhruba 48 Kč, schovali je pod přikrývky a se vzpomínkami na včerejší vyprávění o ABC jsme si nechali snít o tom, jaké to bude.

Resumé : vzdálenost: 13,67 km, čas chůze: 3 h 23 min, celkový čas 5 h 23 min, stoupání : 1 194 m

Den 6: den D - ABC na dosah

Po poučném příběhu Francouze jsme vyrazili časně z rána, slovy o půl páté. Díky aklimatizační procházce jsme měli zmapovaný alespoň první kilometr cesty, za což jsem byli nesmírně rádi. Přiznáváme, že nás lákala myšlenka přejít 150 m širokou lavinovou oblast a ušetřit tak hodinu času. Ale během milisekundy jsme se jednohlasně shodli, že se vydáme náročnější a delší trasou a přistoupíme k treku s respektem. Zapnuli jsme čelovky a vyrazili vstříc základnímu táboru. Ačkoliv naše první zastávka byla plánována až mnohem dál, museli jsem nasadit nemseky dříve, než jsme čekali. Během 2 hodin, což přesně odpovídalo času východu slunce, jsem se dostali do základního tábora Machhapuchhre. Doplnili jsme vodu, svlékli vrstvy oblečení a jen něco málo přes kilometr a půl nás dělilo od vysněného cíle. Proti nám jsme potkávali první turisty sestupující z ABC. S úsměvem na tváří nám říkali, ať si výstup užijeme, že to pravdu stojí zato. Kolem hranice 4000 m n. m. jsme začali poprvé pociťovat vliv nadmořské výšky. Zadýchaní více než obvykle jsme stoupali dál. Přešli jsem malý kopec a v tu chvíli se nám odkrylo vysněné údolí, na jehož konci byly vidět modré střechy z Annapurna base kempu (4 130 m). Natěšením se nám rozbušila srdce. Zbýval poslední kilometr. Dan řekl, že tam budeme za 20 minut, v čem se ale hodně mýlil. Nevíme, jestli to bylo nadmořskou výškou, špatným odhadem, postupně tajícím sněhem nebo kombinací všeho dohromady, ale překonat tento kilometr nám zabralo téměř 50 minut. Každopádně nám to vůbec nevadilo, jelikož jsem celou tu dobu koukali na Annapurnu I. (8 091 m) a Annapurnu South (7 219 m).

Konečně!! Cedule NAMASTE ABC! Takový pocit jsme oba zažívali poprvé v životě. Pocit štěstí, uspokojení a vlastně i hrdosti. Zvládli jsem to. Pro mnohé lidi, to je třeba jen obyčejný trek, ale pro nás to byl začátek dalších podobných dobrodružství. Propadli jsme tomu. Osmitisícový obr si nás získal. Překrásné ticho přerušovaly zvuky padajících lavin. Jinak tam byl naprostý klid. Sedli jsem si vedle sebe a mlčky si vychutnávali atmosféru minimálně 3 hodiny. V tu chvíli si člověk uvědomí, jak malý je v tomto světě, že jsou tady mnohem větší síly, které nemůže ovlivnit. Zapadající slunce vrhlo na vrcholky zcela jiné světlo a přišlo nám, jako bychom znova přišli na nové místo.

Pouze hlad nás dokázal odehnat a šli jsem doplnit síly do kuchyně. Hodně pití a jídla s česnekem byl klíč k tomu, abychom se vyhnuli příznakům vysokohorské nemoci. I přesto se ale může stát, že lidský organismus se s výškou vypořádá trochu hůře, tím spíše ženský organismus. Ačkoliv jsem sportovkyně tělem i duší, fyzicky velmi dobře založená, příznaky se mi nevyhnuli. Celou dobu jsem byla v pořádku a celkově jsem nic moc nepociťovala až do 3. hodiny ranní. Probudila mě opravdu nepříjemná bolest hlavy. V tu chvíli jsme oba zpanikařili. Můžete číst článků a studií kolik chcete, ale když to přijde, bojíte se. Byli jen dvě varianty co udělat. Buď se sbalit a jít za měsíčního svitu do MBC do 3 700 m nebo se zkusit pořádně napít, najíst a počkat, jestli bolest přejde. Vybrali jsme variantu druhou a naštěstí byla správná. Asi za hodinu bolest postupně odezněla a mohla jsem dospat do dalšího rána.

Resumé: vzdálenost: 10,15 km, čas chůze: 2 h 24 min, celkový čas: 3 h 53 min, stoupání: 941 m

Den 6: Oběť za dokonalé fotky

Po krušné noci jsme mohli vstávat až o něco déle než obvykle. ABC se nachází v údolí mezi několika horami přesahujících 7 000 m, proto slunci trvalo delší dobu než se ukázalo. Krásy Himálají se těžko popisují. Kdybychom nebyli v časovém presu, stáli bychom tam dodnes. Posilnili jsme se teplou thukpou (velice silný vývar z čehosi s nudlemi) a plni emocí jsme opustili ABC. Platily stejné podmínky. Sníh, na který pražilo slunce musel zůstat zmrzlý, než sejdeme zpět do Deurali.

Cestou nahoru i dolů jsme museli být ostražití, abychom nezapadli do mnohdy i více než jeden metr hlubokých děr od lidí, kteří vyšli později. Krásné azuro a scenérie, kterou jsme předešlý den měli za zády a ignorovali ji, okouzlila Dana natolik, že se vydal mimo stezku, aby pořídil co nejlepší záběry. Rada pro Vás čtenáře, nestojí to za to. I přes muší váhu uvíznul ve sněhu a jenom díky trekovým holím se dostal pryč a neskončil jako výše zmíněný Francouz. Pozn. od Míši: “V koutku duše si stejně myslím, že si chtěl letět vrtulníkem a fotka byla jen záminka.”

Ač jsme mysleli, že cesta dolů nebude náročná, opak byl pravdou. Schody, schody a zase schody dávaly kolenům hodně zabrat a opět jsme ocenili hůlky, které nám hodně ulehčily sestup. 

Ve finále byl tento den jeden z nejdelších, co se týče času chůze. Do guesthousu jsme dorazili za setmnění. Teplá sprcha byla spíše vzácnost, takže jsme museli přepnout hlavu do stavu, kdy si užíváme himálajské otužování. Věděli jsme, že nás další den čeká jen krátký dvou hodinový trek, proto byl večer ideální čas na to doplnit minerály a vitamín B ve formě zaslouženého piva a do pár minut jsme spokojeně usnuli.

Resumé: vzdálenost: 23,6 km, sestup: 2 568 m, čas chůze: 5 h 45 min, celkový čas: 6 h 58 min

Den 7 - Osel má vždy přednost 

Je to tady, poslední pohledy na Machhapurchhe z okna pokoje, loučení s Chhomrongskými babičkami a šli jsem k předem objednanému sdílenému jeepu. Poslední schody nás přivedli ke 100 m dlouhému mostu přes řeku. Cedule dej přednost oslům zněla jasně. Majitel 20 členného stáda oslů nás předběhl a nám nezbylo než počkat. Bylo to zajímavé. Početné stádo řídil zezadu jen pískáním. Byli opravu vycepovaní a bez povelu nepopošli ani o metr. Na hřbetu vezli věci od rýže po obilí, a dokonce i lahve s plynem. Loučení s přírodou opravdu bylo těžké. V tu dobu nám vůbec nedocházelo, jak moc velké dobrodružství to pro nás bylo. S odstupem času máme husí kůži při vzpomínce na to, co všechno jsme zažili, co jsem se dozvěděli, naučili a kolik inspirujících lidí jsme potkali. Bohužel je nemožné tyto okamžiky zachytit na fotoaparát tak, aby ukázaly realitu daného chvilky, ale i přesto jsem se Vám snažili co nejvíce přiblížit v našem článku.

Resumé: vzdálenost 4, 57 km, sestup: 646 m, čas chůze: 1 h 14 min, celkový čas 1 h 54 min

Tady končí naše několikadenní cesta do ABC. Neskutečně jsme si užili každý moment této cesty ! Chceme poděkovat HUDY, že byli na této cestě stále s námi a dali nám možnost sdílet s vámi naše zážitky skrz tento blog.

Celkové resumé: vzdálenost: 97,5 km, vystoupané metry: 5 491 m a spousty hodin...

S pozdravem krásných budoucích cest

Dan a Míša

NAMASTE !