Mačky nebo také stoupací železa a jejich vývoj

Mačky jsou součástí mnohých túr. Vybíráme je a chováme se k nim často jak k chudým příbuzným naší výzbroje. Přesto, třeba i na mírném svahu, jsou to právě ony, komu vkládáme naši důvěru. I když nabroušené a dobře nastavené, jejich využití muže být značně problematické, pokud nenalezneme správné boty. 

TrochA historie...

Problém, který alpští průkopníci neznali. Neztráceli se v mnohých odděleních, které nabízí dnešní sportovní obchody. A navíc: v době, řekněme 19. stol., byly k mání pouze Tricounis a nic jiného. Je to to, co nazýváme „mušími křídly“: není potřeba rozmýšlet, který model si vybereme, byly tu pověstné Tricounis se svými kovovými háčky připevněným k podrážce boty.

V roce 1909 jistý Eckenstein sestrojil první mačky v současném slova smyslu, přesto byly ještě značně rustikální: 8 až 10 hrotů, velké řemínky a žádná možnost nastavení. Nicméně i bez nich někteří významní alpinisté dosahovali úžasných výsledků: kuloár Coup de Sable (1895) nebo Piaget (1899) v Les Écrins jsou toho skvělými důkazy.

Ale jak vůbec mohli postupovat ve svazích o sklonu 45°, 50°a místy i 55° bez maček? Jednoduše, vysekávanými stupy. Stovky, tisíce stupňů vytvořených cepínem nebo malou sekerkou. Velká trpělivost a výdrž při vysekávání tak určujícími dovednostmi dobrého lezce v ledu. Ještě dodejme, že na zvláště prudkých stěnách bylo potřeba vysekávat stupně i pro kolena, to aby se zamezilo odmrštění příkrostí svahu. Ovládnutí rovnováhy dospělo vrcholu při famózním výstupu kuloárem Lagarde-Ségogne dvěma aristokraty G.H.M. v mačkách o 10 hrotech v roce 1926. Dnešní výstupy již počítají s pasážemi o 85° a v průměru 64° na 300 m... Nikdo se už dnes neodváží jít do cesty po sněhu bez maček (kromě zesnulého Stéphana Deweze v kuloáru na štítu Coolidge, který dnes nese jeho jméno).

První vylepšení od Laurenta Grivela

Naštěstí pro nás, jistý Laurent Grivel si v roce 1929 vzal do práce Eckensteinovy mačky a zdokonalil je přidání 2 čelních hrotů, které horolezcům dovolují pohybovat přímo čelem k stěně. To učinilo mnohé pasáže lehčími a samozřejmě rychlejšími.

Není to náhodou, že se díky nim podařilo vyřešit mnohé „velké problémy“ horolezectví (připomeňme si hlavně 30. léta): dobrým příkladem je Welzenbach s jeho výstupem severní stěnou Grand Charmoz v roce 1931 nebo Grosshorn (Oberland) v roce 1934. Klíčem k úspěchu v této době však byla hlavně severní stěna Eigeru, slezená v roce 1938.

Ve Francii, jistý Armand Charlet, muž se stovkami výstupů na Aiguille Verte, ale také „muž gumových kotníků“ byl typickým představitelem desetihroté techniky přetrvávající až do 60. let. Nic neroztříštilo francouzský konservatismus, jako výstup severním kuloárem Drus v roce 1973 W. Cecchinelem a C. Jagerem.

Z hlediska upínacích systémů, mačky bývaly vybaveny koženými řemínky, později tkanými nebo neoprenovými popruhy. Princip však zůstává v základech pořád stejný: přeměnit svá chodidla v roštěnky a omotat jej řemínky. Klasické boty z kůže však nesly riziko: omrzliny díky špatné mikrocirkulaci uvnitř boty. Co se týče nastavení maček, buď neexistovalo nebo seřízení zabralo přinejmenším 3 h...

80. léta přinesla řadu inovací

Jedním z nejdůležitějších je systém „anti-boot“ (vložky proti nabalování sněhu) pro zamezení nabalování se sněhu pod mačku (což způsobovalo její naprostou neúčinnost): gumová placka byla vymyšlená Jean-Paul Fréchinem na počátku 80. let.

Tento nápad si nakonec vyžádal 10 let, než se mezi výrobci prosadil, a dalších deset než se začal automaticky dodávat ke všem typům. Dobré myšlenky zřejmě potřebují pro vnucení se svůj čas! Mnoho nápadů také vzniklo kopírováním z ostatních sportovních odvětví: příkladem je např. automatické vázání v podobě kovového drátku vpředu a záklopky na patě – snadnost, rychlost, a také jistota, podpořená navíc bezpečnostním popruhem (smyčka kolem kotníku). Z tohoto nápadu pak vzešla i kombinace – poloautomatické uchycení.

Klasika versus novinky

Z toho, jak jsme dokázali zevšeobecnit automatické upínání s drátkem na špici (a tím i tuhé boty s drážkami vepředu i vzadu) nebo poloautomatické upínání (a boty s drážkou vzadu), můžeme říci, že vývoj upínání jde ruku v ruce s vývojem turistických bot. První pevné mačky (Footfangs od Lowy) provázely narození prvních tvrdých bot (skeletů). Tento příklad se stejně jako vývoj lezení v ledu zasadil o velkou popularitu „pevného“ vybavení.

Je ale vhodné pořizovat si hned pevné mačky společně s pevnými botami?

Pokud poměr chození (kloubové mačky) vs. kolmé lezení (rámové mačky) je příznivý pro pevné mačky, i tak je tato kombinace určena pouze nejlepším horolezcům.

Pro lezce výkonnostní třídy F až D (lehké až těžké) je to spíš házení klacků pod nohy a je lepší pořídit si kloubové mačky pro chůzi: 90 % vystačí pro kurzy až do úrovně AD (velmi těžké). Různé značky nabízí hybridní mačky, přizpůsobené pro pohodlí při chůzi, ale stejně tak přizpůsobitelné pro strmý terén.  Např. firma Black Diamond nabízí mačky Cyborg, Sabretooth, Serac, Stinger...

Výrobci maček se víceméně moderní horolezecké botě přizpůsobili. Protiklady v podobě bot kožených či umělé, s drážkami či bez nich nebo podrážkou více či méně asymetrické však činí výběr správným maček těžkým. Proto se nikdy nevydávejte vybírat mačky bez vašich bot v podpaží. Většina výrobců označuje mačky levá / pravá, a tak většina typů toleruje určitou asymetričnost boty. Některé podrážky však vyžadují speciální typy.

Příčky pro starší typy maček

Skvělou novinkou je také to, že některé značky poskytují příčky na výměnu. Vaše staré mačky tak můžete upravit i pro výrazně asymetrické boty. Ale někdy ani to nestačí: drátek vepředu může být moc velký pro nejnovější přesné boty, stejně ta mohou být problémy na patě. Je tedy třeba drátek upravit nebo jednoduše zvolit poloautomatický model, vepředu s řemínky.

Materiály

Co se týče materiálů, tam se také vývoj posunul kupředu. Konec smyčkám, které vedly, kudy se jim zachtělo a řemínkům pokrouceným chůzí v neohrabaných mačkách: výrobci v současnosti nabízí tvarované řemínky z plastu, jejichž výhoda spočívá právě v jednoduchosti jejich nasazení.

Teď, když jste pochopili základy, jistě tušíte, že výběr mačky se nese ruku v ruce s výběrem boty, pak ještě  zbývá naučit se vaše nové mačky správně nasadit a neztratit v první trhlině... a můžete jít!

Mrkněte na článek jak vybrat mačky.