Znáte lezecké disciplíny?

Při alpském lezení jde o lezení v horách, které přináší i mnohem větší nebezpečí (např. padající kamení, změny počasí atp.).  Tento terén vyžaduje dostatečné lezecké zkušenosti  jako je orientace, budování štandů, práci s  jisticími pomůckami a psychickou odolnost. V  horách bychom měli lézt cesty o  1 až 2 stupně nižší obtížnosti než na umělé stěně. Alpské lezení je také náročnější na vybavení (např. přilba, dvě lana, friendy, skoby atd.)

Jedná se o lezení vysokých skalních stěn, kdy vylezení cesty o mnoha lanových délkách může trvat i více dní – lezci obvykle spí na speciální skládací plošině - portaledge. Lezecký materiál, voda a další potřebné vybavení je uloženo v lezeckých vacích (haulbag, tahačák, sviňa), které lezci vytahují od štandu ke štandu.

Tato zimní disciplína spočí ve zlézání zamrzlých vodopádů nebo zledovatělých stěn. Je nutné umět pracovat s jisticími pomůckami do ledu. Vzhledem k nevyzpytatelné kvalitě ledu a možnosti zajištění bývá toto lezení psychicky náročné. Dále je velmi náročné na vybavení – především kvalitní zbraně (cepíny), mačky - nebo-li stoupací železa, šrouby do ledu a dokonalé funkční oblečení.

Lezení v  alpském terénu, při kterém se střídá skalní a ledový terén. Velmi komplexní lezení pro všestranné a zkušené horolezce. Stále více populární je tzv. drytooling, což je lezení  po skále s použitím cepínů, maček. Pro tuto disiplínu jsou vyhrazeny speciální oblasti, kde kvůli špatné kvalitě skály nelze provozovat sportovní lezení. I tato disciplína se provozuje na některých umělých stěnách.

Lezení ve vysokých horách, někdy zvané taky himálajské. Fyzická náročnost, vysoká nadmořská výška a extrémní klimatické podmínky většinou převyšují technickou obtížnost výstupů. Vzhledem k extrémním podmínkám jde o nejnebezpečnější formu horolezectví.