Suchá i mokrá Galície s extrémním vodákem Kosákem
Dlouho jsem odkládal jet do této destinace pádlovat kvůli nejistotě vodních stavů, ale není na co čekat. Kdo nevyjede, ten si nezajezdí. Partička se utvořila docela velká a na silvestra měli všichni zaplacenou i zálohu, což napovídalo tomu, že se teda asi pojede.
Vyrážíme směr Porto...
V druhé půlce února sedám s Wencou do letadla směr Porto, kde se setkáme s naší pozemní částí, která už je na cestě druhý den a má v autě už pár vopiček 
V sobotu ve čtyři ráno, po parádním večeru v Portu, se setkáváme všichni plni radosti a hurá kvrdlačkovat.
První zastávka - Rio Paiva v Galícii
Jako první se rozhodujem pro Rio Paiva. Říkám si, jestli je ta Galície taková, tak nechápu, proč už tady nejsem popáté. Super řeka na rozpinkání. Paivu jsme dali třikrát a pivu už nikdo neřekl jinak než "pajvo".
Pak se nám to ale začalo trochu hroutit. Dva dny trávíme u kamaráda Leonela ve Fafe opravou auta. Nejprve se ukázalo, že každý v autě je automechanik, ale na brzdy a turbo jsme si s Tesou netroufli
Alespoň jsme si užili místní kultůru (rozuměj portské a kafe) a všichni si po cestě okolo 2500 km oddáchli.
Hledáme to správné místo v Galícii, kde bude voda...
Objíždíme další řeky a vypadá to, že nám nechce žádná dát. Přitom úseky s názvem Sex up a Upper pajvo vypadají skvěle, ale tak na muškaření. Počasí je na únor suprové, ale pro nás bohužel suché 
S lehkou depkou už nasedáme na cokoliv, kde je alespoň trochu voda a pomalu se suneme za perlou zájezdu na hranice se Špáňem na Castro Laborreiro.
Přijíždíme do krásné vesničky v horách a plni odhodlání se těšíme na Castro. Samozřejmě se tak těšíme, až oslavujeme a ten večer toho napádlujeme hodně Jako všude, "u pajva" se toho vždycky nejvíc sjede, vyleze.....
Prší a voda konečně stoupá...
Jelikož už dva dny prší v této oblasti, tak nám to pěkně stoupá před očima. Konečně vytahuji svoji goretexovou výbavu, kterou mně všichni kladli na srdce, ať si ji vezmu. A co čert nechtěl, Castro je jediná řeka v Galícii, která má vodočet. Tak a co teď? Rady jsou různé, jdeme na to, to je v pohodě. Když se ti na mostě zdá, že tam není voda, je to v pořádku, Aniol (světová třída na ww) to jel za menší. Počkáme ještě den....
Nabíráme odhodlání a konečně usedáme
Nakonec úderná partička sedá se staženou řití na vodu a uvidí se. Po chvíli romantického pádlování v děšti skautujeme první peřej. A sakra!!! Na těch fotkách a videích, co jsem viděl, to vypadalo jinak. Nikomu se nechce dělat prvního hrdinu. Takže, po snad moudrém rozhodnutí, jdeme asi dvě hodiny zpátky na nasedačku. Určitě to šlo, ale nikdo to z nás nikdy nejel a pak už bychom asi nezdrhli.
Rio Louredo po dešti - řek jako máku
Balíme hračky a utíkáme do jiné oblasti, kde už taky dlouho leje. Vracíme se na Rio Louredo, na nám známej camping plac a honem na horní úsek. Tak tohle je perla, úžasné, skvělé, velké, boží....
Dostáváme nový morál a jsme nadšeni. Sice leje, je kosa, ale dá se jezdit. Najednou je tu řek, jak máku a všude je to super. No a za dva dny jsou tady povodně :-).
Tak nejdřív máme sucho jak blázen a pak vody, že nás to vyhnalo i ze spacáků. Ale ten střed zájezdu byl super.
Zpátky do Porta a domů
V podstatě jsme na konci super akce a tak nás pozemní skupina vyhazuje v Portu a jedou si obstarat pár vopiček cestou do vlasti a my běžíme čekat na letadlo do nejlepšího baru v Portu.
Když vám někdo veze všechny věci a vy si letíte s batůžkem, je to super. Díky za to kucíí a holko A vlastně i za všechny ty super večeře a snídaně. No, asi tam budu muset jet znovu.
Související články:
