Švýcarské krasavice Strahlhorn a Dent Blanche – perly ve stínu monumentů

Jako horský vůdce nemám šanci slézt více než 30 velkých kopců za sezónu. Nemohu se tedy ohánět slovy Ferdy Mravence „všechno vím, všude jsem byl a všechno znám“. S ohledem na podmínky, které se v Alpách neustále mění a často dost zásadním způsobem ovlivňují charakter výstupu, to ani není možné.

Dříve jsem si říkal, tam jsem už byl, tam to znám, ale s postupem času tuto skutečnost považuji spíše za handicap, jelikož to odpoutává pozornost od racionálního zdravého rozhodování.

Alpské čtyřtisícovky, které vás prověří

Pomalu se tak dostávám k hlavní myšlence tohoto článku, jejíž cílem bylo vybrat několik alpských 4tisícovek, které prověří a posílí šestý smysl každého dobrodruha. Haha, šestý smysl, viděl ho někdy někdo? Já teda ne, ale je to právě on, kdo mi pomáhá při rozhodování. Jedna věc je domácí příprava. Člověk si snadno dohledá, co a jak si spočítat a naplánovat. Stačí však trošku pozměnit vstupní hodnoty výpočtu (množství sněhu, únava, blbej den) a člověk si začne uvědomovat, že svět není černobílý.

Samozřejmě, když někdo jde přes ledovec a neumí ledovcovou záchranu, tak ji prostě neumí a pravidelným chozením po ledovcích se to nijak nezmění. Když někdo cestuje celý život autobusem, taky to neznamená, že ho umí řídit.

Snídaně na ledovci s výhledy na Strahlhorn(vlevo) a Rimpfischhorn(vpravo)

Výstupové trasy kopců, které jsem vybral, patří v zásadě k nejsnazším výstupovým trasám na samotný vrchol a řadíme je tedy mezi tzv. „normal routes“.

Nechávají však dostatek prostoru pro ty, kteří si chtějí usnadnit námahu, minimalizovat potenciální nebezpečí a nebojí se odklonit od prošlapané stopy, červené čáry v mapě nebo GPS navigaci, které často trackovali ještě dinosauři. A jak s tím začít?

Eliminovat jeden z nejvýznamnějších stresových faktorů, kterým je strach z neúspěchu, což je pro mnohé strach z návratu bez vrcholu. Ano, jsou výstupové směry, které neumožňují  bezpečný návrat stěnou.

V těchto případech to může být lehce stresující faktor, avšak cesty dále zmiňované mezi ně rozhodně nepatří. Osobně jsem toho názoru, že jakýkoliv návrat bez zranění je ten nejlepší.

Výstup na Strahlhorn, 4190m

Ano, určitě se najde mnoho důvodů, proč si vybrat jiný a známější kopec. Proč tedy chodit na Strahlhorn, který zná jen málokdo? Normal route na Strahlhorn nabízí jen chůzi po ledovci ve svahu od 10° do 45°, není tam skalní lezení ani ledové plotny. Je to však samotný ledovec, který dělá výstup obtížným a především zajímavým, a to už v labyrintu suti ledovcového koryta, odkud ledovec dávno ustoupil.

Obří slalom na Allalingletscher

Výstupová trasa zpočátku kličkuje mezi trhlinami ledovce Allalingletscher. Tuto část považuji za nejobtížnější, jelikož se chodí brzy ráno, a tedy při světle čelovek. Trhliny je třeba zpočátku přeskakovat, později s přibývajícím sněhem se výstup zjednodušuje, přibývá sněhových mostů a trhliny mizí pod sněhovou pokrývkou. Odměnou za vynaložené úsilí jsou výhledy téměř na všechny známé i méně známé 4tisícové vrcholy Walliských Alp.

Strahlhorn, v pozadí celé Walliské Alpy

Výstup začíná na chatě Britaniahütte 3030 m, odkud je vidět i téměř celá výstupová trasa. Z chaty krátký sestup a traverz přes Hochlaubgletscher na Allalingletscher. Jím vzhůru do sedla Adlerpass 3789m. Ze sedla podél SSZ hřebene k vrcholu.

Výhled na výstupovou trasu z chaty Britaniahutte

• Charakter výstupu: ledovcová túra
• Výchozí bod: Saas Fee nebo Saas Almagell, 1-3 h na chatu Britaniahütte
• Obtížnost a doba výstupu: sklon svahu <55°, E1-2, ↗1250 vm 4-6 h z Britaniahütte, ↘3 h zpět k chatě Britaniahütte
• Mapový podklad: ISBN 978-3- 905756-25- 8
• Ledovcové vybavení: lano 60 m (např. Tedon Master 8,9 mm), 2-4 šrouby do ledu 22 cm, šité smyčky 120 cm, sedací úvazek (např. Rock Empire Lightning), mačky (Rock Empire Machki), kvalitní turistický cepín a další příslušenství nutné pro záchranu z trhliny (tibloc, minitraction, prusíky, zámkové karabiny)
• Další outdoorové doplňky: To, že máte dobrou čelovku, nůž, žďárák, dobře vybavenou lékárnu a další nezbytné propriety považuji za automatické.

Výstup na Dent Blanche 4357m, Südgrat

Noční můrou každého alpinisty je špatná viditelnost na bílém ledovci umocněná větrem, kde oči nenacházejí žádnou oporu ve skále nebo čemkoliv barevném, co se nehýbe. V této kombinaci jsou i relativně technicky snadné výstupy těmi nejtěžšími. Kdo zažil, toho asi nepřekvapí, že výsledkem těchto podmínek je ztráta rovnováhy. Podmínky, které zkušeného alkoholika nemohou zaskočit, ale těch na ledovci moc nepotkáte.

Výhledy při výstupu na Cab. de la Dent Blanche

Südgratt

Proč je Dent Blanche opomíjen?

Dent Blanche je často opomíjen, a to jen z důvodu, že v jeho okolí leží hned několik 4tisícovek, které jsou k jeho smůle mnohem známější.

Jedním z nich je například symbol Švýcarska Matterhorn nebo Weisshorn, Dom a Monte Rosa.

Pravda je, že těmto pojmům lze jen stěží konkurovat, přitom Dent Blanche dokáže nabídnout minimálně stejné množství zábavy.

Čím a pro koho je vlastně Dent Blanche nejzajímavější?

Koukněte do mapy a zjistíte, že je to kopec, kde vás nečeká cesta přes ledovec ani traverzy pod nimi, kde hrozí pády seraků. Chata je velká tak akorát a výškové převýšení z chaty na vrchol většinou nepřesáhne 900 m.

Člověk má tedy za ideálních podmínek relativně dost časoprostoru pro přemýšlení, které se dá věnovat třeba volbě ideální výstupové trasy, která však hned u chaty začíná lezeckým terénem.

Skalní výšvih pod chatou Dent Blanche

Standartní podmínky na jižním hřebeni

Ten vyžaduje základní znalosti a dovednosti lezení ve skále, přijišťování vlastním vybavením, dobrou koordinaci chůze na mačkách a práce s cepínem v ledu a skále. Pominu-li jméno a publicitu, pak je charakter výstupu velice podobný výstupu na Matterhorn, ale čtení terénu, a tedy volba optimální stopy je daleko snazší.

Také potenciální riziko pádu kamenů je zde v porovnání s Matterhornem mnohem příznivější. Z makropohledu je trasa jednoznačná. Vede po jižním hřebeni z chaty Cabane de la Dent Blanche. Pro bližší informace doporučuji k zhlédnutí mapové podklady uvedené níže.

• Charakter výstupu: skalní a mixové lezení
• Obtížnost a doba výstupu: 4a,50°,E3, ↗860 vm 4-5 h, ↘4 h zpět k Cabane de la Dent Blanche
• Výchozí bod: Ferpècle, 6 h na chatu Cabane de la Dent Blanche
• Mapový podklad: ISBN 978-3- 033-02431- 1, ISBN 978-3- 905756-46- 3
• Horolezecké vybavení: lano 60 m (např. Tedon Master 8,9 mm), 2-4 šrouby do ledu 22 cm, protříděná sada friendů (např. 0,25, 0,75,1,2,3,4 ), šité smyčky 120 cm, 6 expresek, sedací úvazek (např. Rock Empire Lightning), mačky (např. Rock Empire Machki Expert) a dva lezecké cepíny nebo kvalitní turistický (podle podmínek, pod Grand Gendarm cca 100 m ledu až 50°).
• Oblečení, obuv: boty pro lezení nejen v mačkách. Rozhodně nedoporučuji lehké turistické pohorky, spíše pořádnou botu jako La Sportiva Trango Cube GTX .V batohu by neměla chybět zateplená bunda (nař. Direct Alpine Freney).
• Další outdoorové doplňky: To, že máte dobrou čelovku, nůž, žďárák, dobře vybavenou lékárnu a další nezbytné propriety považuji za automatické.

Napsal horský vůdce a člen HMG Lukáš Pálka