TESTUJEME: Stan NEMO Hornet Elite OSMO 1P – Sršeň, co opravdu bodne

Honzík Král, nebo také Konzík Hrál, jak mu někteří přezdívají, není na stránkách HUDYblogu žádným nováčkem. Ve světě outdooru pak už vůbec ne. Připomeňme třeba jeho loňský počin, kdy v Jablonci nasedl na svého cyklo-oře a nedal pokoj, dokud nedobyl Nordkapp. Spal, vařil a žil samozřejmě, jak je jeho zvykem, kde ho napadlo. Kromě jiného se tak z Honzy stal vášnivý tester spacáků Grüezi-bag s náplní DownWool. A nedávno se po několika měsících vrátil ze Skandinávie, kde ho čekalo skoro 6000 kilometrů v sedle. Přičteme-li jeho vpravdě outdoorový, survivalový styl putování, dává nám to dohromady hodně velkou hromadu příležitostí otestovat vybavení. Dnes se tak s Honzou podíváme na stan, jenž v překladu nese jméno Sršeň. 

Pár měsíců tomu, co jste tady mohli poprvé číst recenze páně Kujana na vybavení z jeho projektu Suomi42, kterého mi bylo ctí a národním svátkem být součástí jako doprovodný cyklista pro případ výmyku, který nenastal. A tak jsem zpovzdálí sledoval, jak ten blázen skutečně přeběhnul Finsko odspoda nahoru za 42 dnů v tempu minimálně maraton denně. Žádný restday, ten byl dávno yesterday, počasí nepočasí, bez podpory to urval s plně naloženým vozíkem a 43. den už seděl v letadle směr domov. Já ne. 

Co byl pro jednoho životní výkon (a pojďme si říct, že uběhnout maraton denně, 42x za sebou s tím, že pod střechou spíte jednu noc, v pračce si za celou dobu vyperete 2x a teplou sprchu si dáte dokonce 3x, není úplně výlet na Kokořín), byla pro lenivého cykloturistu rozjezdová etapa. 

Protože ho po necelých 2000 km čekalo dalších 3700 km a dva měsíce v tomto stylu napříč Norskem, zpátky Finskem, Švédskem a Dánskem. K ještě většímu punku přispělo už jen to, že pokračování bylo sólo, plán nulový, trasa neznámá ani na další den a "cíl" se proměnil ve slovo bez významu… Aneb Jak přežít svobodu.

S vybavením jsme se kočkovali ještě pár dnů před startem. Původně jsem měl vyfasovat Dragonfly OSMO Bikepack 1P, ale protože mě neschvátila vlna posledních let, a sice gravel, kterému se co do bikepackingu podřizuje snad úplně všechno, sáhnul jsem po Hornet Elite Osmo 1P. Zkusím vysvětlit: Do loňského výletu od baráku na Nordkapp a skoro zpátky jsem jezdil všechno na fullu – celoodpruženém kole. 

Na tři etapy jsem objel republiku, na další dvě ji projel odshora dolů a zpátky a zleva doprava. Tohle už tedy s brašnami. Ty, než jsem objevil, objížděl jsem domácí Jizerky, Krkonoše za humnem a Český ráj pod humnem léta s krosnou. Loni jsem na Nordkapp přeskočil na hardtail (odpružená pouze přední vidlice) a u něj jsem zůstal, neb se osvědčil nad míru. 

VÝHODY A NEVÝHODY STANU NEMO HORNET ELITE OSMO 1P

Takže zatímco Dragonfly OSMO Bikepack je laděný, aby se vlezl gravelu do řídítek, Hornet Elite OSMO tu potřebu nemá, ale s délkou tyček a celého balení do 50 cm zase náramně pasuje přesně na brašnu na řídítka. U té, díky šířce řídítek, využijete celou její kapacitu a nemusíte pak ověšovat vidli, nebo nedej bože mít držák na boční brašny vzadu. 

Další nespornou výhodou Hornet Elite OSMO je jeho váha 657 g. Jako fakt! Oproti Dragonfly Osmo Bikepack je to ¾ kg dolů. Čímž tu brašnu nijak výrazně nezatížíte a můžete být v klidu, že by vám snad popraskaly švy na popruzích. Na druhou stranu nižší váha, samozřejmě, s sebou přináší určitá omezení v jiných parametrech. Stan je prostorově menší, i když ne nějak výrazně. Kvůli tříbodové konstrukci, oproti šestibodové u Dragonfly OSMO Bikepack, si vršek neroztáhnete do šířek, že byste se uvnitř protáhli v sedě s roztaženýma rukama.

V předsíňce nenajdete ani odspodu izolovaný, nepromokavý "šuplík" na mokré oblečení. Na to si pár dní zvykáte, než zvlhlé svršky s ledovým klidem házíte na podlahu po obou stranách od karimatky, kde je na něj místa dost. A to, prosím, i po uskladnění brašen, které se vám úplně v klidu vejdou nad hlavu včetně batohu, pokud nějaký vozíte. Na vyvoněné fusekle je úplně ideální šňůrka s karabinkou, která provazuje moskytiéru s tropikem, čímž se vám rozšíří vnitřní prostor aspoň na rozpažení po lokty, a je takříkajíc hned za dveřmi. 

Dalším lehkým ústupkem kvůli minimalizaci hmotnosti je tenčí zátěr. Dostáváme se tak na 1200 mm vodního sloupce, a to jak na tropiku, tak na podlážce. U ultralight (UL) vybavení je zkrátka vždy něco za něco. Výrobci musí každý gram v ruce třikrát obrátit, než o něm rozhodnou, že je opravdu nezbytný. Hornet Elite OSMO mě a všechno uvnitř udržel v suchu i za vytrvalých dešťů bez stromů nad hlavou. Pokud byl déšť intenzivnější, a to ne úplně zřídka byl, objevila se sem tam kapka od stropu, kterých moskytiéra také udrží několik, než vám je začne trousit na spacák. 

Váha stanu se, asi logicky, nejlépe šetří na tloušťce materiálů. Hornet je opravdu tenký jako závoj lesní víly. Může tak být náchylnější k protržení o ostré větve, trny, při hrubém zacházení. Takže při každém stavění je úplně ideální místo vyčistit od šišek a větviček, popřípadě ostřejších kamenů a používat speciální podložku footprint (originální má tu obrovskou výhodu, že přesně lícuje s půdorysem stanu a má adekvátní promyšlený systém uchycení).

To čištění se vám taky nepovede vždycky, ať už díky již probíhajícímu veledoji, nebo útoku tisíců komárů, které zajímá místní repelent zhruba tak deset minut. Muchničkám je taky jedno úplně všechno a máte jich plný nos a pusu při prvním nádechu a plnější s každým dalším. Několik trhlinek ve stanu jsem během více než stovky dní na cestě posbíral – není nad to mít s sebou pořádnou záplatu, kterou po zalepení obou stran pocitově vytvoříte v podstatě neprůstřelnou vrstvu.

Za těch tři a půl měsíce jsme toho co do počasí, a nejen toho, zažili se stanem mnoho. Kromě sněžení úplně všechno. Deště lehké, až takové, že nemělo smysl celý den vylézat. Ve stejném ranku vichry, kombinace obého, hmyzí nálety, které výrazně zastiňovaly slunce během polárního dne. A musím říct, že od ultralightu, kterým Hornet Elite OSMO bezpochyby je, bych ani zdaleka nečekal to, co předvedl, jak dlouho to vydržel a ještě vydrží. 

Když odečtu ubikace a dvě boudy, kdy ještě nebyla potřeba moskytiéra, než byla potřeba furt, jsme na kulaté stovce nocí. Loňská skandinávská eskapáda proběhla bez stanu – po komáří sezoně. Všechny předchozí jakbysmet. Říkával jsem: "Kdo by se s tim tahal?" Teď se nějak ani moc nezamýšlím nad tím, že bych bez svého stanu ještě kamkoli vyrážel. A to nejen kvůli tomu, že ta věc mi ještě přidává na svobodě a nemusím nahánět přístřešek v případě, že počasí nepřeje.

Za mě je NEMO Hornet Elite OSMO jasná hvězda zájezdu! Stan prostě skvěle „bodnul“. Jako sršeň!