DownWool – parťák z Jizerek až na Nordkapp a zpět

Jeseníky, půlka června. Válíš se takhle po jedné z mála horských etap na cestě od Aše ku Třinci v přístřešku pod Zelenými kameny. Uvažuješ, kam se vrtneš příště, a tak nějak vůbec co se sebou, a na HUDY na tebe vyskočí, že za pár dní končí výběrko na testera spacáku. Necháš to, stejně jako poměrně orvané tělo, do rána uležet, zkusíš se nanominovat a směle pokračuješ v krasojízdě. Za pár dní ti přijde email, že jsi v užším výběru s dotazem, kde a jak bys spacák během července – září testoval. To už netřeba nechat uležet, neb vysněných krajin máš poměrně dost, a bo se jedná o třísezónní spacák, Skandinávie je na celé testovací období jasná volba...

Během jednoho týdne to vykrystalizuje do jízdy Jablonec – Nordkapp a za další dva sedám před barákem na kolo a vyrážím. Trasa poměrně nejasná, nejsem vyloženě z těch, co mají rozplánovaný den po dni. Vlastně nikdy nevím, kam ten den dojedu a kde lehnu. Odra/Nisa je jasná, nahoře odněkud trajekt do Švédska, kde mám po zhruba dalších 400 km první basecamp a nějak dál nahoru. Nordkapp dobyt po šesti týdnech. A teď, po zatím celkových 4800 km, na startu 13. týdne, sedím v Lillestrømu na cestě zpátky, pořád kolmo, a po několika dnech dojídání se a spánku je dost na čase to sesumírovat a vyslat zkušenosti a dojmy do světa. Za tu cestu jsme zažili opravdu všechno, co tři roční období nabízejí. Tropické noci, mlhy, vichry, deště, mráz, i různé kombinace jmenovaných... Inu, pojďme na to!

DownWool – první dojmy 

Úvodem by se slušelo říct, že pro mne jako kluka z Jizerek uvyklému v podstatě celoročnímu vlhkému podnebí je pro mě Grüezi Bag Biopod DownWool Subzero první péřový spacák vůbec. Avšak kombinace peří a ovčí vlny Downwool slibuje udržení tepla i v onom vlhku a zároveň odvod vlhkosti směrem ven. To jsem si na startu úplně nedovedl představit, ale teď, po několika měsících a všem, co jsme spolu okusili, mohu říct že tomu do puntíku dostál. 

V prvních týdnech, kdy teploty přes den stoupaly ke třicítce, leckdy přes, a v noci nepadly pod 20, jsem na svého "hvězdáře" (spacák ke kamnům, skrz který lze pozorovat vymetenou noční oblohu), toho času v bezpečí domova na polici, vzpomínal poměrně často. Na mě byl Biopod v těchto podmínkách výhřevný až moc, nicméně čuju, že leckteré děvče by ho se spokojeným výrazem ve tváři zaplo klidně až nahoru. Což se kolikrát, tedy díky komárům, nevyhnulo ani mně. Bo kdo by se tahal se stanem, nebo aspoň moskytiérou, že? 

Ideální podmínky pro DownWool

Zhruba od půlky Švédska začíná být příjemně. Teploty přes den plus minus kolem 20 °C, v noci kol 10 °C až 5 °C. Tady, si myslím, nastává pro Grüezi Bag Biopod DownWool Subzero ideální podmínka. S uvedeným komfortem +2 °C jste přesně tam, kde chcete být, a v noci jen ve spodním prádle, vyloženě jako v peřince. V tomto ochutnáváme pár lehce deštivých nocí a protože ne každý den narazíme na přístřešek, přichází na řadu žďárák (bivakovací pytel). Ten, jak známo, neproprší, nicméně ani nevydechne ven. 

Takže ráno v mokru sice jste, ale pěkně teplém, svém vlastním. A tady se DownWool poprvé ukázal funkční přesně tak, jak o sobě tvrdí. Kapek až potůčků kondenzátu máte z vnitřní strany žďáráku a na spacáku opravdu moc, ale pořád máte pocit, že jste v teple a suchu. A on to není jenom pocit. Ve spacáku je skutečně sucho. Po vyproštění se ven, které miluju hlavně během noci v případě potřeb, a vytažení spacáku si už od pohledu říkám "Jak?!". Spacák zvenku vypadá, že musí být durch nasáklý, i za tu noc něco přibral na váze, ale po otočení je jeho vnitřní strana opravdu suchá. A to je hodně dobře! Stejně se chová, i když padnou ranní mlhy a žďárák si hoví v zadní brašně. 

DownWool – když začne přituhovat

Vichry a teploty kolem nuly a pod ní poprvé ochutnáváme až v Norsku. První mrazivou noc strávíme v karavanu, na který narazíme uprostřed ničeho a který jsem určitě schopný vydýchat do plusových hodnot. Ostrý test přichází třetí noc v kopcích po lehké odbočce z EuroVelo7, u vodopádu na potoce dál směřujícího do řeky Altaelva, kde se k mrazíkům přidá ještě docela slušný severní vítr. 

Pár hodin se to snažím, už navlečený do drtičů ledu a trika s dlouhým rukávem, překlepat, ale vítr je podmínka, na kterou si dovolím říct, že spacák nachystaný úplně není. Ne, že by mu vyloženě neodolával, nebo že by při plusových hodnotách šlo o něco, co by vás budilo nebo nenechalo vyspat. Ale v mrazu cítíte, jak se na vás skrz dotahuje a nepříjemně vás uvnitř pomalu omotává. 

Limit má spacák stanovený na -4 °C a mohu potvrdit, že pokud jste někde v boudě aspoň se třemi stěnami a máte to štěstí, že fouká do jedné z nich nebo mrzne jen trochu a nefouká, popřípadě jen lehký vánek, jste v teplejších fuseklích a prvních funkčních vrstvách v úplné bavlnce. Já zalezl pro změnu do žďáráku a za pár minut upadl v krásné, spokojené, celonoční koma. 

Závěrečné shrnutí praktického testu

Suma sumárum je Grüezi Bag Biopod DownWool Subzero jasná volba. Za mne převážně na jarní a podzimní výlety. Jako bikepacker jsem ocenil i jeho sbalitelnost, ve které jsem po pár dnech dosáhl jistého mistrovství. Spacák stačí ráno v rukou zmuchlat, co vám to dovolí, znovu roztáhnout a spodní stranou začít tlačit do přední brašny, které při jejím objemu uváděných 14 litrů zabral třetinu. Přední kapsička na telefon, který jsem ze zim zvyklý uchovávat přes noc uvnitř, slouží dokonale třeba na špunty do uší, bez kterých se pár nocí holt neobešlo. 

Výborná věc je ten kus plastu chránící jezdce na zipu. Ze zipů mám vůbec největší strach na čemkoli. Tady mohu říct, že po více než dvou měsících denního užívání zip funguje jako první den plus vám při zapínání/rozepínání nepožírá materiál kolem. Další pecka je integrovaná kapsa na polštář, respektive péřovku složenou do kapuce. Kam ji večer dáte, tam ji ráno máte. 

A pro spáče v noci hodně rotujícího je vytvořen i celkový střih a šíře vnitřního prostoru. Nestalo se mi ani jednou, narozdíl od všech předchozích spacáků, že bych se během noci prorotoval do zaškrcení některé části těla nebo půlkou spacáku vrškem dole a naopak. Malinko bych vytknul onu odolnost proti větru a absenci zvýraznění vrstev/náplně v oblasti nohou. Ale na to podotýkám, že jde o třísezónní spacák, ne zimní a že většinu nocí jsme strávili pod širákem nebo pod střechou, ke které leckdy chyběly stěny. 

A co o Subzero říci závěrem? Je to spacák, který má hlavu, patu, duši, peří i vlnu, zkrátka DownWool. Teplý, lehký, skladný a hlavně spolehlivý. Parťák, který mě nenechal ve štychu z Jizerek až na Nordkapp. Zpátky k Oslu a ještě to kousek máme. Tak dobrou!