The Elements Diary: Divoké balení na divokou výpravu

Naivně jsme si mysleli, že zde Mára bude ‟pečený - vařený”, a tak jsme si pro něj v natáčecím plánu vyhradili celý červen, tedy měsíc těsně před odletem na výpravu. Ale chyba lávky! Dnes už víme, že jsme na něj měli s kamerou zaútočit daleko dříve! Čím více se totiž datum odletu blížilo, tím více se to, že bychom se s Márou sešli v jeho oblíbeném Adršpachu či ve Žlebu (nejdříve ve vertikální poloze na pískovcích a poté vertikálně horizontální poloze u pivínka v hospůdce při zapadajícím již letním sluníčku), jevilo jako nemožné. Nakonec jsme se k našemu (i Márovu) překvapení společně do skal skutečně vůbec nedostali, přestože jsme se na ty pohodové chvíle ve skalách všichni tolik těšili. A důvod? Jak sám Mára řekl před odletem do kamery (viz video níže), dostal se zkrátka do jakéhosi balícího, vyřizovacího a hlavně mediálního kolotoče a na to nejpodstatnější, tedy lezení, mu už zkrátka nezbylo tolik času, kolik si v počáteční euforii plánoval. No, kdo ví!

My nevíme, v čem byl zakopaný pes. Na tuto výpravu měl Mára totiž odjet už loni a právě to, proč se nakonec expedice neuskutečnila, zavinila téměř rozdrcená pata pár dní před odletem, kterou si Mára zranil při tréninku ve skalách při pádu z téměř devíti metrů. Je možné, že zde tak nějak trošku tedy zapůsobilo i Márovo podvědomí, ale ať tak či onak, letos se Márovi naštěstí nic zlého nepřihodilo, takže společně se svým spolulezcem, horolezcem a všestranným extrémním sportovcem Tomášem Petrečkem a také s naším režisérem a kameramanem Tomášem Galáskem alias Galasem, skutečně odletěl 8. července 2015 směrem na Islamábád - Pákistán. To ale teď trochu předbíháme…

Vraťme se nejdříve k výpravě samotné. Pro ty, kteří se ještě s žádnými informacemi o této významné události nesetkali, je připraveno pár následujících informací, aby i oni byli tzv. v obraze. Letošní výpravu nazval Mára příznačně: Wild Challenge 2015 - neboli po česku Divoká výzva. Proč divoká? Možná proto, že cílem výpravy je pokus Máry spolu s Tomášem Petrečkem o jedinečný výstup na osmitisícovou horu Gasherbrum I. jihozápadní stěnou ledovce Abruzzi vysokou 2500 m. A proč jedinečný? Rozhodli se totiž o výstup cestou, kterou se doposud nepodařilo tento vrchol zdolat nikomu před nimi, a to dokonce ani legendární dvojici Kurtyk – Kukuzcka, kteří se o to pokoušeli.

A to, že se opravdu nejedná o žádnou druhořadou záležitost, dokazuje i fakt, že tentokrát jde již o Márův třetí pokus pokořit karákóramského obra právě touto cestou. Bohužel druhý výstup v roce 2013 skončil tragicky úmrtím jeho kamaráda a spolulezce Zdeňka Hrubého. Obtížnost výstupu je daná i tím, že se o dokončení prvovýstupu budou kluci snažit nejčistší formou horolezectví, tzv. alpským stylem - tedy pouze ve dvou s batohem na zádech, bez pomoci od kohokoli jiného, bez možnosti návratů a fixních lan, bez umělého kyslíku i výškových záchytných táborů. Doufejme, že se jim expedice ještě neztíží tím, že s nimi tentokrát jede, podle Márových slov, divoký Galas My v Alternative.NOW jsme však stejně přesvědčeni o tom, že právě ‟náš Mel Gibson”, jak Márovi tajně říkáme, je ve výpravě tím divočejším :-)) Jasné však je, že pokud se Márovi a Tomášovi jejich odvážný plán podaří uskutečnit, bude to výkon na úrovni světové špičky výškového horolezectví. Českým horolezcům se podařilo vylézt prvovýstupem na osmitisícový vrchol naposled před sedmadvaceti lety, a to navíc pouze expedičně, nikdy ne alpským stylem! Zkrátka a dobře, kdyby se to klukům podařilo, přestože to zní až skoro pateticky, měli by být na co hrdí.

Takže po malém úvodním odbočení začneme znovu. Co vše se tedy událo před odletem? Samozřejmě už samotná příprava nám dala zabrat, především pak balení carga, což laicky řečeno znamená nacpat vše nezbytné a upotřebitelné (jak pro samotnou expedici a výstup, tak hlavně i pro dvouměsíční pobyt v několikatisícových výškách karákóramských hor) do obrovských sudů, které letadlo přemístí společně s klukama do cílové destinace. To vše se však musí odehrát nějaký ten týden před odletem, protože byste asi vyvolali poměrně velký údiv, kdybyste se nahrnuli k check-inu s několika sudy vážícími i nějakou tu tunu pár minut před odletem. Problémem však je především to, že cokoli zapomenete do sudu zabalit, musíte si pak už přidat do svého osobního zavazadla, které je však, jak všichni víme, na rozdíl od carga limitováno váhou. Je tedy jasné, že snahou bylo zabalit do sudů kromě techniky (a kluků) vlastně skoro všechno.

I tady jsme však byli tak trochu v časovém skluzu, takže, když jsme přijeli k Márovi domů natočit jeho balení carga, samozřejmě jsme čekali, že bude mít vše již připraveno k zabalení, tzn. systematicky roztříděno a nachystáno podle seznamu, aby se na nic nezapomnělo. Ale můžeme uvést, že jsme to skutečně čekali? Spíše jsme tak nějak v koutku duše doufali, že to tak nějak bude, neboť rozlítaného a občas chaotického, ale věčně veselého a optimistického Máru už trochu známe. Ale i tak nás Mára docela dostal, když až po našem příjezdu začal vyndávat sudy ze sklepa, které tam měl již od minulých expedic. A aby toho nebylo málo, vše doprovázel výrazným slovním doprovodem, že zde nemůže najít nic, s čím počítal, takže mu to buď někdo ukradl, nebo to všechno rozpůjčoval. Obojí je prý možné. Faktem však zůstalo, že chyběl spacák, karimatka a jiné důležité věci, se kterými se počítalo pro  Galase – a protože je kameraman v této expedici také důležitým členem, určitě by si alespoň nějakou tu základní outdoor výbavu zasloužil. V té chvíli se změnil postup balení. Ze všech možných koutů a zákoutí pražského bytečku se postupně ocitalo na podlaze všechno možné – lana, mačky, boty, nečekané karimatky a spacáky, spousta všemožného oblečení, haldy čepic a rukavic a podobně. Zanedlouho tak byla na zemi docela slušná změť věcí. Mára začal házet věci do sudů a my jsme začali vyplňovat několikastránkové formuláře z pákistánského velvyslanectví, aby kluci získali nezbytná víza.

Když už jsme si mysleli, že jsme danou situaci docela zvládli, otevřely se dveře, ve kterých se objevila Márova přítelkyně Klára, jejich obrovský pes a dcera Viktorka. A aby toho nebylo málo, jejich cílem bylo sbalit vše potřebné na odpolední oslavu narozenin, které ten den Viktorka slavila. Takže se najednou hromada věcí na zemi začala podobat oné vytoužené hoře, neboť ke všem těm předmětům na expedici začalo přibývat vše potřebné na oslavu – a to včetně dárků pro Vikuli (jak říkají Mára s Klárou své malé Viktorce), které ne až tak statečně odolávaly rozbalení natěšené oslavenkyně a zájmu čtyřnohého přítele člověka. Vyvrcholením chaosu byl pan Jedlička z firmy Goal Zero, který přišel vysvětlit Márovi, jak fungují přenosné solární generátory a nabíječky, díky kterým budou mít kluci na kopci energii. Zkrátka, bylo to divoké balení na divokou výpravu a nedivili bychom se, kdyby Mára v Pákistánu vybalil z nějakého sudu i růžovou dárkovou taštičku či umělou kost

Balení však nebylo jedinou neodkladnou záležitostí, která nás čekala. Byl to také nezbytný mediální kolotoč před odletem. Prvním krokem byla tiskovka v Lokal Bloku, kde Mára společně s Tomášem představili expedici Wild Challenge 2015 veřejnosti. Pár dní nato jsme s Márou odjeli na Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, kde se v domě České televize konal rozhovor, jenž proběhl v rámci představení dokumentárního seriálu Himalájské dobrodružství II, který se bude vysílat v České televizi již na podzim. Po vysílání jsme se setkali s režisérem série Martinem Kratochvílem, přičemž přišla řeč i na Pákistán, kde on sám již několikrát byl, a tak jsme se dozvěděli pár zajímavých informací, které sice můžeme považovat za přínosné, ale na druhou stranu Galase poněkud rozhodily. Ať už šlo o zjištění, že abyste si mohli koupit v Pákistánu jakýkoli alkohol, musíte předložit lékařské potvrzení, že jste notorický alkoholik, jinak vám neprodají ani pivo nebo hláška, že Pákistánci považují muže s delšími vlasy spíše za ženy. Nevíme, co je na tom pravdy, každopádně vzhledem k délce jejich vlasů to kluky krapet znervóznilo.

Další mediální zastávkou bylo vysílání Nočního Mikrofora v Českém rozhlase, kterou uváděl opět režisér Martin Kratochvíl. Zde byl Mára hostem společně s moderátorkou Alenou Zárybnickou, která pro něj bude na expedici představovat značně důležitou osobu, neboť přestože nebude přítomna fyzicky, alespoň ze vzdáleného Česka mu bude podávat nejčerstvější zprávy o stavu počasí. Protože jí Mára prý z jedné z minulých expedic dovezl křišťálovou kouli, aby se jí předpovídalo snadněji (než složitou cestou přes meteorologické modely počasí), tak snad i tato pojistka přispěje ještě více k přesnosti pro horolezce tak důležitých aktuálních předpovědí počasí, jak se nechal Mára v rozhovoru slyšet

Naše mediální cesta však tímto ještě neskončila. Bylo to ještě studio České televize, kde byl Mára hostem v živém vysílání Sportovních zpráv na ČT sport, aby zde promluvil nejen o expedici samotné, ale i o svém celkovém přístupu k horolezectví. A to už bylo opravdu vše. Potom už je nám jasné, že české skály čekaly marně.

Ale nebyl to jen Mára, kdo nestíhal. Jelikož se vše zmíněné odehrávalo těsně před odletem, tak si v tom šrumu Galas ani neuvědomil, že odlétá s Márou i on. A nebylo to o tom, že pouze odlétá, ale hlavně o tom, že i on má povinnosti, před kterými jako kameraman prostě neuteče. A co je pro kameramana důležitější – než kamery. A tak v tom největším shonu začal navazovat přátelství s oněmi novými kamerami, které jsme před odletem dostali od firmy SONY, seznamoval se s nimi a zjišťoval, co vše ještě potřebuje dokoupit k tomu, aby vše fungovalo tak, jak má.

Současně si připravoval s sebou i svou kvadrokoptérku, kterou nás nesmírně iritoval, neboť ji odmítl uložit do carga, protože byl skálopevně přesvědčen o tom, že už by se s ní neshledal, takže musí cestovat spolu s ním přímo v prostoru letadla. My jsme byli naopak jiného názoru, neboť jsme se obávali toho, že ji do letadla buď vůbec nepustí nebo případně nepustí je všechny jako špiony z letiště v cílové stanici. Galas ke všemu zjistil, že jeho předchozí výprava do Himalájí se odehrála přeci jen v čase velmi minulém a jeho současná výbava do velehor už neodpovídá dnešnímu standardu. A protože ani v Márově kupě nebylo vše potřebné, bylo zaděláno na další problém. Pomocné lano však tentokrát nabídl HUDYsport, který poskytl vše, co bylo potřeba. Tak už nezbývalo nic jiného, než odletět. Rozepisovat se zde o tom, že taxikáři v průběhu nalodění všech zúčastněných už začalo v pravidelném rytmu cukat levé oko, by bylo zbytečné. Že jel při cestě na letiště jako o závod, zatímco my ostatní sledovali, zda se letadlo již pozvolna nevznáší směrem k nebesům, by bylo rovněž zbytečné rozepisovat. Přesto však, jestliže jsme se nakonec přeci jen dočkali chvíle, kdy jsme my, co jsme zůstali na rodné hroudě, zamáčkli pár slziček a o to více mávali letadlu, které se nám pozvolna ztrácelo před očima, je jasné, že kluci odletěli. A to znamená, že s Galasovými historkami z pákistánského natáčení se na stránkách v deníku The Elements Diary setkáte až po ukončení celé expedice, jelikož nyní nemáme možnost od něj dostat jakýkoli natočený materiál, článek či fotku. Pokud vás však upoutal příběh tří Čechů jdoucích za dobrodružstvím, můžete sledovat Márovy zápisky na HUDY blogu (I. díl už k přečtení),  kde se díky jeho zprávám, které se mu snad podaří posílat i ze satelitního telefonu, budete postupně dozvídat, jak cesta pokračuje a co nového naše hrdiny potkalo…

Ale přeci jenom pár slov ještě na závěr ke konkrétnímu plánu expedice, tedy k tomu, co kluky z expedice Wild Challenge 2015 čeká v následujících dnech a týdnech. Prvních pár dní kluci stráví ještě v civilizaci, jelikož musí vybalit věci z carga, připravit je do batohů pro nosiče a především se přepravit skoro přes celý Pákistán, aby se dostali na místo, ze kterého budou vycházet na několikadenní trek. Cílem letu byl Islamábád, hlavního město Pákistánu, kde je čekalo ještě daleko větší vedro, než v poslední době sužovalo nás doma. Odtud se musí dopravit do města Skardu, které se už nachází v samotném srdci pohoří Karákóram. Jak nám Mára, který už tuto cestu několikrát podnikl, řekl, existují dvě možné alternativy dopravy z Islamábádu do Skardu. Jednou je možnost letět letadlem, což je samozřejmě příjemnější (a snad i bezpečnější). Zde je však problém, že velmi často letadla díky špatnému počasí nelétají. Druhou možností je dopravit se džípem po nechvalně proslulé vysokohorské silnici Karákóram Highway, která v některých místech dosahuje nadmořské výšky až 4693 metrů, což z ní činí nejvýše položenou mezinárodní silnici s pevným povrchem na světě a současně také jednu z nejnebezpečnějších cest vůbec. Cesta z Islamábádu do Skardu autem by tak trvala minimálně jeden den. Odtud se budou muset dále dostat džípem do malé vesničky Askole, která je nejvýše položenou (3048 m n. m) a rovněž poslední obydlenou osadou v údolí pod ledovcem Baltoro. Askole je tzv. vstupní branou ke čtyřem osmitisícovkám světa (K2, Gasherbrum I, Gasherbrum II a Broad Peak). Odtud se pak kluci vydají již po svých vlastních nohách do základního tábora Abruzzi Base Camp, který se nachází ve výšce zhruba kolem 5 000 m n. m. a cesta by jim tak měla dle plánu trvat zhruba týden.

A proč si Mára vybral právě Gasherbrum I.? Zdá se to jednoduché. Hoře se přezdívá ‟Krásná” a jelikož Mára často přirovnává hory k ženám, tak to mluví rozhodně za vše Dobývat krásnou ženu není podle něj jednoduché, neboť žádná krásná žena se nedá dobýt lehce, obzvláště když si vybereme komplikovanou cestu s mnoha překážkami k dosažení úspěchu. Ale každá žena se většinou dříve nebo později nakonec dobýt nechá. Věřme, že to bude tentokrát a držme klukům palce! Přece do třetice všeho dobrého…a divokého!

Aktuality a fotky z expedice sledujte na naší FB stránce.
A nebo zde zápisky z expedice Marka Holečka.

Malá video ochutnávka z natáčení

Související články: The Elements