Vůdcovské delikatesy díl I. – Gran Paradiso
Za mne osobně tedy díl první Gran Paradiso. Pro mnohé vysokohorské turisty první čtyřtisícovka, jeden z nejsnáze dostupných alpských vrcholů. Horský masiv tvořící jedinečnou krásu národního parku Gran Paradiso a mimo velmi známou normální výstupovou cestu poskytující i řadu lezecky více než zajímavých výstupů.
Gran Paradiso je srdcem Grajiských Alp nad údolím Aosta. Celé se nachází na italském území, takže to má jedno obrovské pozitivum. Na všech chatách a bistrech u parkovišť vždy dostanete perfektně připravenou kávičky v jakoukoliv denní dobu. Velmi vhodné jak před zahájením túry, tak po jejím ukončení.
Východisky pro výstupové varianty jsou Refugio Vittorio Emanuelle a Refugio Chabot. Pro normálku je klasičtějším východiskem Vittorio Emanuelle, pro lezecké túry v severní stěně a traverz hřebene přes Picollo Paradiso pak Refugio Chabot. Osobně mám raději Chabot, možná proto, že je komornější, ale třeba i pro to, že túry z ní jsou víc lezecké a tak se člověk přeci jen víc těší.
Klasikou z Refugio Chabot je severní stěna. Převýšení 600 m, strmost ledu podle varianty do 90°. Impozatní firnovo ledová klasika, která by neměla chybět ve vašem alpském „wishlistu“. U této stěny je dobré vyčkat podmínky a nehrnout se do ní za každou cenu. Pak se vám totiž může stát, že se brodíte ve sněhu, riskujete s ohledem na laviny, nebo naopak proklínáte betonová lýtka tancujíc na nedržících předních hrotech v 55° černém ledu. Pokud kopec respektujete a vychytáte firn, buď začátek léta nebo naopak čas k podzimu, odjistíte v průběhu lezení maximálně okrajovku, případně strmější varianty a jinak jedete nahoru jako po eskalátoru. Pro opravdové sběratele lahůdek a odvážné lyžaře může být tato stěna velmi hodnotným skiextrémem s velkým S.
Jednou z výstupových variant Paradisa, kterou jsem až do letoška nešel byl traverz hřebene pře Picollo Paradiso. Nástup strmým ledem a pak nekonečný skalní hřeben s několika firnovými pasážemi. Většinu času lezení těsně pod 4000 m a hlavně od určitého momentu velmi obtížný, až nemožný návrat nebo ústup za zhoršení podmínek. Takže pozor na plánování a rozhodování, kdy do tohoto cíle jít a kdy dát raději něco kratšího.
Na vlastní hřeben se nastupuje přes ledovec a strmější ledový svah do sedla. Sedlo je posledním rozumným místem k rozhodnutí o případném rychlém a bezpečném návratu. Směrem postupu k vrcholu Picolo Paradiso 3923 m hřeben postupně „utahuje“. Lezení místy až kolem IV UIAA ve velké expozici, výhledy na Blanc a s ne úplně ideálními možnostmi jištění vás již jednoznačně posílají vpřed směrem k hlavnímu vrcholu. Po dvou slaňovacích pasážích je váš postup už rozhodnut definitivně. Strmá skála střídá ostré firnové hřebínky. Nasluněná jižní strana se co chvíli mění v chladný severní stín a hloubku pod hroty maček.
Po hřebeni postupně dostoupáte až na hlavní vrchol Paradisa 4061 m. Zpravidla si jej užijete o samotě, což se o vedlejším „Madonen gipfel“ říct nedá, takže pokud si nechcete zkazit nádherný zážitek z majestátního alpského hřebene, pak prostě tento nejnavštěvovanější vrchol Paradisa podběhnete rampou na severní straně a mažete na kávičku a Minestrone. Podle podmínek je někdy výhodnější a bezpečnější seběhnout přes Vittorio Emanuele, bývá tam méně trhlin. Později v seóně může být ve spodní části ledovce černý led, ale případnou variantu obejití vám ochotně vyradí chatařka na Chabot.
Takže, už přemýšlíte co s letní alpskou sezónou 2016?
Shrnutí v kostce Travez Picolo – Gran Paradiso
- cca 1500 m výstup z Rif. Chabot
- obtížnost led do 60°
- skála do IV UIAA
- celkem více jak 2500 m v lezeckém terénu
- výstup na vrchol 6 – 12 hod, podle podmínek a kondice, sestup na Vittorio Emanuelle 2 – 3 hod.
Počátek výstupu:
Aosta, Val Savaranche, parkoviště pro Ref. Chabot. Příjezd nejlépe do Chamonix, tunelem do Courmayeru. Z Chamonix podle provozu na tunelu cca 1 hod. Nástup na Ref. Chabot cca 2,5 hod.
Základní outdoorové vybavení:
- Horolezecké vybavení: Lano 60 m (např. Mammut Serenity 8,7 mm), 4 šrouby do ledu, jednoduchá sada friendů (vel. 0,25 / 0,75 / 1 / 2 ), šité smyčky 120 cm, 6 expresek, sedací úvazek (např. Rock Empire Lightning), mačky (Rock Empire Machki) a dva lezecké cepíny (podle podmínek, pod sedlem cca 150 m ledu až 60°).
- Oblečení, obuv: Boty na zvážení, rozhodně nedoporučuji lehké pohorky, spíše pořádnou botu do ledu. Osobně jsem šel v La Sportiva Batura GTX a bylo to ideál. Do batohu nevynechejte pořádně teplou primaloftku (např. Direct Alpine Freney) za větru úsvitu dokáže být na hřebeni pořádná kosa.
- Další outdoorové doplňky: To, že máte dobrou čelovku, žďárák, lékárnu a další nezbytné propriety považuji za automatické. Přeci jen, toto není túra pro začátečníky v alpských túrách a to ani v doprovodu horského vůdce.
Radek Lienerth
HUDY Mountain Guide