Jak vystoupit na Allalinhorn?

Švýcarský vrchol Allalinhorn leží ve Walliských Alpách. Většinou se o něm dnes dočtete jako o „nejdostupnější čtyřtisícovce“ Alp. Hora za to vděčí moderní lanovce Mittelallalin, od níž pak vede normálka přes ledovec na vrchol. Allalinhorn se tak nabízí jako dobrý začátek pro seznámení s pohybem po ledovci a prací se souvisejícím vybavením. 

Z OBSAHU: 

• Historie Allalinhornu
• Proč se vydat na Allalinhorn?
• Příprava na cestu a doporučená výbava
• Aklimatizace
• Výstup na Allalinhorn
• Praktické informace
• Alternativní výstupové cesty na Allalinhorn

Trocha historie

Allalinhorn (4027 m n. m.) se nachází ve Walliských Alpách ve Švýcarsku, nad údolím Saas. Jeho první známé zdolání se datuje do roku 1856, kdy se na vrchol dostal farář Johann Josef Imseng s pomocníkem Franzem Josefem Andermattenem a klientem z Anglie. Přes ledovec Fee Gletscher a sedlo Feejoch šli v době, kdy se v horách nechodilo pro zážitky, ale spíše pro objevování. 

Dnes se k ledovci dostaneme snadno díky lanovkám a podzemnímu vláčku Metro Alpin, který nás vynese až do výšky 3456 metrů nad mořem. Neznamená to ale, že by se hora „zlehčila“ natolik, že by šlo o vycházku. Allalinhorn je pořád skutečný ledovcový vrchol plný trhlin. Bez potřebného vybavení (cepín, mačky, přilba, lano) a znalostí pohybu po ledovci bych vám tento kopec nedoporučovala.

Proč právě Allalinhorn?

Jela jsem tam s jasným cílem: zažít svou první čtyřtisícovku bez extrémů, ale s pocitem, že se opravdu pohybuji v horách. Allalinhorn je ideální volbou. Proč? 

1. Přístupnost - ze Saas-Fee vás lanovka a podzemní zubačka vyveze vysoko a ušetří vám tak dlouhé nástupy.
2. Metodická hodnota - můžeme se naučit mnohé dovednosti za relativně nízkého rizika
3. Cesta k vrcholu vede přes ledovec, takže je to skvělá příležitost vyzkoušet si chůzi s mačkami a práci s lanem.
4. Bez technických extrémů - není nutné lézt skalní stěny nebo exponované hřebeny.

Allalinhorn je zkrátka hora, kde se dá do čtyř tisíc dostat poměrně bezpečně.

Příprava na cestu: Co nepodcenit? 

Když se o Allalinhornu říká, že je to jedna z nejdostupnějších čtyřtisícovek, je důležité dodat i druhou půlku pravdy. Dostupný ještě neznamená jednoduchý. Stále se jedná o ledovcovou túru, kde se člověk pohybuje nad hranicí čtyř tisíc metrů, v prostředí, kde se chyby mohou krutě vymstít. Proto je dobré nepodcenit přípravu a na cestu se vybavit tak, aby člověk nemusel spoléhat na štěstí.

Doporučená výbava

Do ledovcového terénu je nutné mít kompletní základní výstroj pro pohyb po sněhu a ledu. Základem všeho jsou pevné, dobře vyšlápnuté boty s tuhou podrážkou. Bez maček a cepínu se také neobejdete. Mačky poskytují jistotu kroku na tvrdém a zmrzlém povrchu, který se na ledovci objevuje zejména ráno nebo při větrných podmínkách. Cepín vám poslouží nejen jako pomůcka při výstupu, ale především jako prostředek k zastavení případného pádu. Je proto důležité umět s ním pracovat a mít jeho použití zažité.

Pro pohyb po ledovci je nezbytné navázání do lanového družstva. Každý člen (v našem případě dva) má sedací úvazek, karabiny, prusíky a smyčky pro případnou záchranu z trhliny. Ledovec je dynamické prostředí, trhliny mohou být překryté čerstvým sněhem a nemusí být na první pohled patrné. Navázání na lano proto není doporučení, ale základní bezpečnostní postup, který snižuje riziko vážného úrazu při prolomení sněhového mostu.

Přilba je standardní součást ochranných prostředků. I když zde není výrazné riziko padajícího kamení, chrání naši hlavu před následky uklouznutí, pádu a nárazu. Je vhodné, aby seděla pevně na hlavě a neomezovala zorné pole.

Kromě technického vybavení je důležité správné vrstvení oblečení. V prostředí nad 3500 m se teploty drží výrazně níže než v údolí a vítr může rychle odvádět tělesné teplo. Samozřejmostí by měly být také spolehlivé rukavice a čepice. Nezbytný je rovněž opalovací krém s vysokým UV faktorem a brýle s filtrem kategorie 3 nebo 4, protože odraz světla od sněhu výrazně zvyšuje intenzitu slunečního záření. A spálený nos nebo zánět spojivek za pouhé dvě hodiny nemusí být přehnaná představa, ale realita.

vhodná Aklimatizace

Rychlý výjezd lanovkami do výšek nad 3000 metrů může představovat výraznou zátěž pro organismus. Bez předchozí aklimatizace se často objevují příznaky výškové únavy: bolest hlavy, zrychlené dýchání, pokles tempa a celková slabost. Při dalším zatížení se mohou rozvinout i projevy lehké výškové nemoci.

Doporučuji minimálně jeden den strávit ve vyšší nadmořské výšce, případně zařadit krátkou túru pro zvyknutí si na řídký vzduch. My jsme aklimatizaci rozhodně nepodcenili a předchozí týden jsme zdolali hned několik třítisícových vrcholů. Tělo tak lépe reagovalo při samotném výstupu a výkon byl stabilnější a bezpečnější.

Den D – výstup na vrchol

A jak tedy vypadal náš výstup? Probouzíme se spolu s údolím. Vzduch je ještě chladivý, ale první sluneční paprsky slibují krásný den. Dívám se na budík: půl šestá. Zbývá jen překonat poslední okamžiky ospalosti, než vyrazíme vstříc našemu cíli – Allalinhornu. Jeho vrchol přesahuje pouhými dvaceti sedmi metry čtyřtisícovou hranici. Leží zcela na švýcarském území a patří mezi snáz dostupné vrcholy, jak svou výškou, tak technickými obtížemi – nejde zde až tak o klasické lezení, jde spíše o výstup po sněhu a ledu. 

Doufáme, že případné trhliny budou dobře viditelné a nečekají nás žádné záludnosti.  Nervozita z neznámého však byla na nás znát a motýlci v břiše nás lechtali již od předešlého večera. Nadšení je ale silnější než strach, takže během chvíle vylézáme z vyhřátých spacáků a navlékáme na sebe jednotlivé vrstvy oblečení. Předpověď hlásí jasno, větrno a mínusové teploty, takže merino jako spodní vrstva byla jasná volba. Na to vlněná mikina a „guidka“ do batohu – na vrcholu se bude hodit.

Z kempu do hor

Rychlá snídaně, poslední kontrola batohů, a vyrážíme do nedalekého Saas Fee. Díky ubytování v kempu v Saas Grund jsme získali Saastal Card, takže lanovky máme pro dnešek zdarma. To bohužel neplatí pro podzemní vláček Metro Alpin. Čtyřicet pět franků za jízdenku se nám z počátku zdá hodně, ale když vystoupíme u Mittelallalinu (3 456 m n. m.), víme, že to stálo za to. 

Najednou jsme se ocitli ve světě, kde vzduch voní sněhem. Z konečné stanice vystupujeme společně s několika lyžaři, kteří si přijeli užít letní lyžovačku na ledovci Feegletscher. Zasněžený kužel Allalinhornu máme od prvního okamžiku na očích, takže cíl je jasný. Navlečeme se do sedáků, nazujeme mačky a vyrážíme vstříc novým zážitkům. Jakmile přeběhneme přes sjezdovky křižující naši cestu, navážeme se na lano a začneme pomalu stoupat. 

Cestou potkáváme několik dalších skupinek, ale překvapivě si nikdo nikomu nepřekáží. Je to spíš jako společná pouť za jedním cílem, kde každý kráčí svým tempem. Zpočátku jdeme celkem svižně díky naší aklimatizaci z předchozích dnů. S postupným ukrajováním výškových metrů se mi však začne krátit dech a pauz na vydýchání začíná přibývat. Přibližně v polovině výstupu se na chvíli zastavujeme, abychom se posilnili a pokochali se výhledy na okolní velikány. Viditelnost je parádní. Krása střídá nádheru! 

Ještě do sebe nacpeme protein tyčku a s novou energií vyrážíme vstříc druhé polovině výstupu. Sníh křupe pod mačkami, ledový vítr nám bere slova od úst, ale pohled na siluetu vrcholku nás motivuje pokračovat dále po vyšlapané stezce. Výška ovšem dělá své, takže naše tempo není nikterak závratné. Překvapivě však šlapeme bez dalších pauz na vydýchání. 

Sníh pod nohama se najednou vytrácí a nahrazuje ho tvrdá, zmrzlá suť. Zprvu váháme, jestli nebude bezpečnější jít bez maček. Naštěstí to ale rychle zavrhneme a záhy zjišťujeme, že se jde překvapivě dobře. Posledních 50 výškových metrů jsme dali takřka na jeden nádech a rázem se ocitáme na úzkém kamenitém hřebínku, který vede k vrcholovému kříži. Vítr se do nás opírá takovou silou, že mě to málem povalí. Poslední kroky a už stojíme pod závěrečnou pyramidou, na které se majestátně tyčí vrcholový kříž. Zvládli jsme to! Stojíme na Allalinhornu, 4 027 metrů nad mořem, s nebem skoro na dosah. Kolem dokola panorama švýcarských Alp, nekonečné hřebeny a bílé ledovce. A neutuchající ledový vítr!

Rychlé vrcholové foto a raději se přesuneme o pár metrů níž, do závětří. Teprve tady vytahujeme svačinu a v klidu si dopřáváme zasloužený odpočinek s výhledem na okolní velikány. Ne všechny dokážeme pojmenovat, některé dominanty však s jistotou určíme. Na svahu Strahlhornu sledujeme dvě lanová družstva pomalu stoupající po ledovci. Za nimi se zvedá masiv Monte Rosy. Naproti nám se ostře rýsuje Matterhorn a v dálce, jako bílý přízrak, vystupuje Mont Blanc.

Slunce pomalu začínají zahalovat mraky, takže velím k sestupu. Cesta zpátky jde o poznání lépe. U obří trhliny se na chvíli zastavíme a prohodíme pár slov s místním průvodcem. Ráz počasí se začíná rychle měnit. Sníh odtává pod nohama a svah nad námi se mění v potenciální lavinové pole. Přidáme trochu do kroku, abychom byli co nejrychleji dole. Konečně jsme v bezpečí lyžařského areálu, který tou dobou již zeje prázdnotou. Chůze v rozbředlém sněhu je namáhavá a nekonečná. Zpět k Mittelallalinu přicházíme kolem půl jedné. Jsme příjemně unavení, ale šťastní a náležitě hrdí. 

Praktické informace

• Výchozí bod: Saas Fee.
• Doprava: Lanovkami (jsou zdarma s ubytovací kartou Saastal Card) až do stanice Felskinn, dále podzemní zubačkou Metro Alpin 45 CHF/osoba do Mittelallalin.
• Výstup: z Mittelallalin přes ledovec Fee Gletscher a sedlo Feejoch.
• Obtížnost: Patří mezi jednodušší čtyřtisícovky, ale není radno ji podceňovat. Vzhledem k oblíbenosti této hory bývá výstupová cesta dobře prošlapaná.
• Nejlepší čas: Startovat brzy ráno, odpoledne přichází oblačnost. Celkový čas samotného výstupu je cca 3 až 4 hodiny.

tradiční výstupové cesty na Allalinhorn 

* UIAA stupnice: I–II = lehké lezení (pouze ruce pro rovnováhu), III = jednoduché lezení, nutné jistit, IV = středně těžké, technické lezení
** Alpská klasifikace: F = facile (snadné), PD = peu difficile (málo obtížné), AD = assez difficile (dost obtížné), TD = très difficile (velmi obtížné)