Vystupte na Hoher Dachstein klasickými cestami

Solná komora, kraj průzračných jezer a strmých vápencových stěn, v němž se snoubí nádherná příroda s bohatou historií lidského osídlení, patří právem ke světovému dědictví UNESCO. Tato organizace však není jejím jediným ochráncem, odpradávna nad ní ze svého ledového trůnu bdí bezmála třítisícový Hoher Dachstein (2995 m), druhá nejvyšší hora Severních vápencových Alp. Vydejte se s námi na vrchol cestami, které si dodnes zachovaly své kouzlo, a to i přesto, že byly vytyčeny již v první polovině 19. století.

Po stopách prvovýstupců

Prvovýstup na Hoher Dachstein uskutečnil v roce 1832 Peter Gappmayr přes ledovec Großer Gosaugletscher. Historie turistických výstupů se začala psát o dva roky později, kdy bratři spolu se svým bratrem přivedli na vrchol jednoho z průkopníků alpského lezení profesora Petera Karla Thurwiesera.

Pokud se rozhodnete vyrazit po stopách těchto mužů, stane se pro vás východiskem parkoviště u jezera Vorderer Gosausee (933 m). Cesta č. 614 vás nejprve povede podél jeho břehu a dále pozvolna lesem k jezeru Hinterer Gosause (1154 m). Teprve zde začne příkré stoupání serpentinami, z nichž se otevírají nádherné výhledy zpět do údolí.

Ledovcový potok, který stezka křižuje, se během namáhavého výstupu stává vítaným zdrojem osvěžení. Zastavit a odpočinout si můžete i u pozůstatků chaty Grobgesteinhütte (1638 m), která svého času poskytovala několika málo nocležníkům bezpečný, avšak nikterak pohodlný úkryt. Zbudována byla v letech 1878–1879 a sloužila až do roku 1907, kdy byla otevřena chata Adamekhütte (2196 m). Ta je díky příjemné atmosféře a poloze uprostřed amfiteátru vápencových stěn ideálním místem k přenocování a načerpání nových sil.

Od chaty cesta vede přes suťoviště a morénu k úpatí Hohe Schneebergwand (2804 m) a čelu ledovce Großer Gosaugletscher, po kterém dále pokračuje kolem Mitterspitz (2922 m) pod sedlo Obere Windlucke (2746 m). V jeho levé části se z ledovce zvedá výrazné sněhové pole, které vás přivede na západní hřeben k začátku zajištěné cesty, po níž vystoupíte až na samotný vrchol.

Přečtěte si článek Jak na via ferraty bezpečně

První zajištěná cesta na světě

Masiv Dachsteinu učaroval mnoha lidem, ale jen někteří z nich s ním spojili svůj život tak, jako to učinil Friedrich Simony. Tento rodák z Hrochova Týnce a pozdější profesor vídeňské univerzity zasvětil svůj výzkum Alpám, přičemž se především věnoval jejich geomorfologii. Na Dachstein vystoupil poprvé v roce 1843 a nakonec na vrcholu setrval čtyři dny, které strávil meteorologickým pozorováním.

Právě z jeho popudu byla téhož roku výstupová cesta z ledovce Hallstäter Gletscher osazena ocelovými kolíky, kruhy a přes 140 m dlouhým konopným lanem. Zrodila se první zajištěná cesta na světě, předchůdkyně dnešních via ferrat. Friedrich Simony ovšem na Dachsteinu drží ještě jeden primát, a to zimní prvovýstup, který uskutečnil v roce 1847.

Budete-li se chtít vydat do míst, kterými tento významný badatel a alpinista kráčel, započne vaše výprava v údolí Echerntal nedaleko Hallstattu. Z parkoviště u usedlosti Müllerboden vás cesta č. 601 povede kolem Simonyho pomníku a dále tunelem na rozcestí, kde doposud mírné stoupání nabere na strmosti. Po průstupu soutěskou Waldbachstrub pokračuje stezka lesem k opuštěné chatě Tiergartenhütte (1457 m), u které si můžete z čistého pramene doplnit zásoby vody.

Následný výstup je zpočátku pozvolný, avšak závěrečné serpentiny k chatě Wiesberghaus (1873 m) důkladně prověří vaši kondici.  S přibývajícími výškovými metry se před vámi začnou otevírat výhledy na Dachstein a cíl prvního dne, kterým je chata Simony-Hütte (2203 m). Jak již název napovídá, místo pro její stavbu vybral sám Friedrich Simony. Základní kámen byl položen roku 1876 a k otevření došlo o pouhých 12 měsíců později.

Od chaty vás další den cesta dovede na ledovec Hallstätter Gletscher. Postupně minete masivy Hohes Kreuz (2837 m) a Niederer Dachstein (2934 m) a dorazíte pod severovýchodní stěnu Hoher Dachsteinu k nástupu výše zmiňované zajištěné cesty. Ta dnes nese jméno Randkluftsteig a snadno se po ní za malou chvíli dostanete až k vrcholovému kříži.

Jan Klega

Honza je nadšený lezec, který se ve světě vertikál pohybuje více než patnáct let. Domovskou oblastí je mu jesenický Rabštejn, za skalami se ovšem vydává i mimo českou kotlinu, třeba do Vysokých Tater nebo italského Arca. Řídí se jednoduchým heslem: „Polezeme, dokud nám neupadnou prsty.“

Marie Lollok Klementová

Maruška je instruktorka rakouského Alpenvereinu a horská průvodkyně s mezinárodní licencí UIMLA, která na horách tráví takřka všechen pracovní i soukromý čas.

„Štíty, hřebeny a skály. Led a sníh. Hvězdné nebe a rajské ticho. Tohle je ta nejlepší kancelář, kterou znám. A proto v ní každoročně trávím více než 4 měsíce. Ale ani po zbytek roku se bez hor neobejdu. Věnuji se jim na školeních, přednáškách a besedách. Píšu o nich články do časopisů a na svůj blog. Mám je zkrátka zaryté hluboko v mysli. Proto si říkám Děvče z hor.“