Jak spát pod širákem – rady a tipy

Složit ustaranou hlavu pod hvězdnou kopuli a usínat s pohledem zabodnutým do takových hlubin vesmíru, že jich nikdy nebude moci dosáhnout ani raketa Space-X? Před spaním na divoko si ale musíme položit jednu otázku, tedy vlastně hned dvě otázky. Jednak JAK?, jednak KDE? Ta druhá je možná ještě o něco důležitější. Stejně jako v realitním byznyse jde i v outdooru o tři nejdůležitější věci: o lokaci, lokaci a lokaci. 

Z obsahu

• Místo na bivakování
• Hrozby neživé přírody
• Hrozby živé přírody
• Co s potravinamí?
• Bivakování versus stanování
• Tipy na vybavení
• Co s botami
• Další vychytávky
• Nouzový bivak

Místo na bivakování

Že je nějaké místo krásné, ještě zdaleka nemusí znamenat, že se nám na něm bude krásně a bezpečně i spát. Zní to nejspíš trochu paranoidně, ale bezpečnostních faktorů stojících za pozornost je více než pár.

Je vyhlédnuté místo pod vzrostlými stromy? Nehrozí riziko pádu větších suchých větví, zvláště zavane-li silný vichr z hor? Je námi zvolené místo v dostatečném zákrytu, chráněno před větrem? Platí to i v případě, že by se vítr v průběhu noci otočil? V čím větší nadmořské výšce se nacházíme, tím naléhavěji bychom si tuto otázku měli klást. Nejdrsnější horolezci, alpinisté, polárníci a další se mohou mnoha komplikacím vyhnout sněhovým záhrabem. Na druhou stranu je praktické se ptát, zda pod tím sněhem pod námi je ještě pevná zem/skála. Jak rád jsem byl, když mi kamarád řekl až ráno, že když v našem bivaku pořádně zapíchnul cepín a vytáhl jej, viděl vytvořenou dírou do údolí pod námi... (Zkrátka: Pozor na ty převěje!)

Hrozby neživé přírody

Nalézá se zvolené místo ve skalách? Nehrozí pád kamení z míst nad námi? Pokud ano, jsme mimo jejich spádnici? Bivakujeme v zimě na sněhu? Nehrozí odtrh sněhové masy z míst nad námi? Nemůže nás zasáhnout eventuálně projíždějící lavina? Nenacházíme se v (lavinovém) žlabu? To je mimochodem jeden z nejhorších nápadů, jaký nás může postihnout. Mnoho z těch, kteří jej měli, nám to už ani nemohou potvrdit. 

Nacházíme se na břehu vodního toku? Neexistuje riziko jeho vylití z břehů a zaplavení našeho tábora? (Zvláště v soutěskách dochází k jevu flash flood, bleskovým záplavám.) Nacházíme se na mořském pobřeží? Jsme dostatečně vysoko nad linií přílivu? Nacházíme se v prostředí, které tvoří dolík? Budeme v pohodě, i když začne vydatně pršet a voda se začne koncentrovat v nejnižším místě dolíku? Hrozí, že přijde bouřka? Jsme dostatečně chráněni i před případnými blesky?

Hrozby živé přírody

To máme jen některé ukázky stran nástrah neživé přírody. Což teprve ta živá! Nechystáme se položit spacák do obýváku některého z hmyzích společenstev? Do mraveniště, do nebezpečné blízkosti vosího hnízda, hnízda lesních včel či sršáňů? (Tady se také ukazuje, že nejlepší je vybírat místo a stavět bivak ještě za dobré viditelnosti, nikoli potmě. Stejně si ale určitě vezměte i spolehlivou čelovku.) 

Porozhlédněme se pořádně kolem sebe i po širším okolí. Nestavíme svůj skromný příbytek na lesní/polní cestě (velmi, velmi blbý nápad, i kdyby široko daleko žádné jiné hezké, rovné místo nebylo!), kudy může brzkého jitra projíždět omámený traktorista s valníkem? Nechystáme se ulehnout přímo na stezku vyšlapanou pravidelným používáním lesní zvěří? Ani u nás nespoléhejte na to, že „zvířátka se člověku raději vyhnou“. Ušetříte si nemilé překvapení v podobě srnčí zvěře či divokých prasátek, kterážto se proženou prostředkem vašeho tábora hlava nehlava jen proto, že jejich přírodní autopilot je drží na léty a kopýtky budované stezce, jež právě tím vaším táborem prochází. Třeba jste zrovna v místech, kde se vám ani hloubavá zvěř nedokáže vyhnout. 

Ochrana a obrana potravin

Když už jsme u té zvěře, promyslete i případné zabalení a uskladnění (zavěšení do výšin) potravin. Ano, i v Česku. Nemáme sice moc medvědů nebo vlků, ale o ty zas až tak jít nemusí. Zvědavá (a nutno podotknout, že i chytrá) liška se kolikrát ráda přijde na vaše ležení a zásoby podívat zblízka. A to ani nemusí mít posunutý práh bojácnosti v důsledku nakažení vzteklinou. True story, několikrát jsem zažil na vlastní bulvy. Kamarádovi jedna nezbedná ryšavice prokousala fungl nágl nový ultralight stan a ohlodala roh karimatky. Těžko říci, který ze zajímavých zápachů lidské outdoorové výbavy ji k tomu přiměl. 

Nepodceňujte ale ani tak nicotné tvory, jakými jsou myši a jiné drobné hlodavenstvo. Hlavně v zimě nejspíš trpí nedostatkem potravy, a tak nepohrdne ničím v dosahu. Sám mám dodnes do batohu myšmi prokousanou díru od toho, jak se v nočních hodinách zlořečení hlodavci dobývali k mému kartáčku a pastě na zuby. Jestli jim nakonec poskytla dostatek kýžených kalorií, nevíme. 

Bivakování versus stanování

Spaní na divoko, pokud se budeme držet litery zákona, nelze provozovati jako stanování, nýbrž pouze jako bivakování. Tedy pouze s celtou / tarpem nad hlavou, nikoli však v příbytku, byť by tento byl pouze plátěný. Ovšem pozor, litera zákona v těchto místech není až tak jednoznačně čitelná ani pro tepce paragrafů. Zda je použití celty už táboření, nebo ještě stále bivakování, značně záleží na výkladu konkrétního orgána, s nímž byste se případně ocitli ve při. Jednoznačně o bivakování jde v případě, že střechu vůbec nepoužijeme a uchýlíme se pouze do žďáráku/bivakovacího pytle. Do něj se pak můžeme naskoukat s karimatkou, spacákem i batohem. S dnešní výbavou se lze s celou ložnicí (tarp, spacák, karimatka, žďárák) pohybovat třeba i někde na úrovni dvou kil. 

Pár tipů na vybavení pro bivakování v lese

Není to rozhodně nutností, zvláště pokud máte pěnovou karimatku, u níž nehrozí riziko propíchnutí, ale rád s sebou navíc vozím malou, lehkou plachtu. Až na ni pak vrstvím karimatku, spacák, rozkládám další části výstroje a výzbroje. Plachtou trochu ochráníte karimatku před zemní vlhkostí, nezašpiníte ji ani další věci. Je to zkrátka takové pohodlnější. Někdo třeba nedá dopustit na pruh parozábrany používané ve stavebnictví. Někdo zase vozí rozměrnější celtu, jejíž jednu polovinu má jako podlážku pod sebou, druhou nad sebou ve formě stříšky. 

Místo na spaní pod hvězdami si samozřejmě jako první očistím od větších větví, šišek..., aby bylo co nejrovnější, nejpohodlnější. Dobré je myslet i na případnou vodu stékající z naší plachty. Někdy je vhodné opatřit svůj bivak malými rigolky po obvodu. A možná se bude dát využít stékající dešťová voda i k doplňování tekutin. Stačí jeden cíp plachty šikovně nahnout a střádat kapky deště do láhve, odfiltrovat nečistoty třeba přes čistý látkový kapesník, případně využít i řádný filtr na vodu.

Stran karimatky záleží na vašich preferencích, objemových a hmotnostních možnostech. Já jsem už ve věku, kdy nepohrdnu ložem Princezny na hrášku, takže volím karimatky převážně (samo)nafukovací skýtající tlustší vrstvu za velmi malých objemových a hmotnostních nároků. Případně ji doplňuji ještě tenkou pěnovkou. 

Obecně jsou pěnovky velmi trvanlivé, vzdorovité nepřízni osudu. Jsou ovšem zato velmi objemné, neskladné. Jejich tepelný odpor bývá nemalý, leč pohodlí mohou vzhledem ke své malé tloušťce poskytnout jen omezené. Je to něco za něco. 

MEGATIP: Některé věci nemusíte vůbec řešit, máte-li s sebou hamaku. O hamakování si přečtěte tento článek: JAK SPRÁVNĚ NA SPANÍ V HAMACE. Snad jedinou nevýhodou hamakování je nutnost mít dva pevné body ve vhodné vzdálenosti od sebe. 

A další várka tipů

Jak spát ve spacáku, který na karimatku položíme, vás učit nebudu. To už umíte nebo se dozvíte v článku: JAK SE OBLÉKNOUT DO SPACÁKU. O peří versus syntetice toho na našem blogu najdete taky dost. Tak vás snad jen upozorním na jednu progresivní novinku – quilt. Je to takový půlspacák, který se může pro spaní v přírodě velmi hodit. Vyrábí ho třeba Grüezi bag nebo Sir Joseph. Chybí mu spodní strana, protože tam slehnutý spacák stejně moc neizoluje, a funkci strážce proti chladu přebírá dobrá karimatka. Opět lze ušetřit na hmotnosti i objemu, aniž by bylo potřeba vzdávat se tepelného komfortu. 

K tarpu a celtě snad je tolik, že je dobré mít ty největší možné. Déšť nepadá z oblohy vždy jen kolmo, takže nemůžeme počítat s plným využitím zakrytého půdorysu. Čím více má celta našitých oček, tím snadněji se nám bude stavět improvizovaný příbytek v nejrůznějších prostředích. Super je, když má tarp očka našitá i uprostřed, tedy podél „hřbetu“. Lze jej tak zavěsit na způsob opony a dle potřeby podél ridge-line odhrnovat nebo zahrnovat. Za tato očka lze také docílit lepšího vypnutí a stability vůči větru a tíze padající vody.

Do své sady pro kempování na divoko nezapomeňme přibalit dostatek šňůrek, provázků – právě pro vypínání celty, zavěšování výbavy třeba pro účely jejího sušení atd. Co se kolíků týče, lze si je snadno vyrobit cestou z nalámaných klacíků. Jsou ale situace, kdy oceníte třeba titanové jehly, odlehčené aluminiové bodce, pořádné sněhové kolíky, nebo dokonce zemní šrouby.

Co s botami?

Pro stavění přístřešku pro spaní v přírodě se určitě hodí znát několik spolehlivých uzlů. A když už se do našeho nového improvizovaného nocležiště svalíme, nastává otázka, co s botami? Vždy určitě minimálně otočit podrážkou nahoru. Ochráníme tak jejich vnitřek před případnou vodou nebo rosou anebo zvídavým hmyzem, který by se nám do nich mohl přes noc nastěhovat. Můžeme je někam i zavěsit, napíchnout na větev – opět podrážkami nahoru. V zimních měsících může být výhoda zabalit je (řádně očištěné) do sáčku a strčit do nohou bivakovacího pytle nebo spacáku. Neztuhnou tak za mrazu na kost a třeba se nám je podaří i trochu vysušit. 

Zbytné vychytávky

Tak, bivakovat teď už umíme. Na závěr pár tipů na vybavení, které vám může dobrovolný nebo i počasím nucený pobyt v bivaku značně zpříjemnit. Co se spaní na divoko týče, je toho tu více: Někdo se vyspí na čemkoli a v jakékoli poloze. Ale možná i vy patříte k těm, co mají rádi něco příjemného pod hlavou – polštářek. Existují speciélní outdoorové polštářky – samonafukovací i péřové. Někdy ale stačí mít třeba obal od karimatky, do kterého si smotáme bundu, mikinu nebo kalhoty. Já mám jeden takový zevnitř pošitý příjemným flanelem. Na noc ho obrátím, nacpu nepotřebným šatstvem a mám polštář jako malovaný!

Popřemýšlejte třeba také nad tím, zda s sebou na spaní nevzít také „noční čapku“ – něco teplého, neprofoukavého, příjemného. Hlavou se ztrácí hodně tělesného tepla a ne každý máme od přírody vlohy udržet svou tykev celou noc v zajetí kapuce spacáku. Do teplotně méně příznivých podmínek bych se nebál doporučit kuklu. 

Rád s sebou taky vozím alespoň jednu litrovou Nalgene. Zvláště za studených nocí si do ní navařím teplou vodu – a ona je pak dlouhé hodiny vítaným hřejivým návštěvníkem mého spacáku. (Pokud máte velikostně vhodného pejska, můžete jej zkusit vycvičit k podobným účelům. Kamarádův psík vždy nejraději spočíval v dolní části jeho spacáku. Nikdo sice nevěděl, jak tam dokáže dýchat, ale celou noc krásně hřál a ráno vyskakoval svěží – živ a zdráv.)

Když jsme u toho vaření – ať už večerního grogu nebo ranní kávy, či vody do ohřevné láhve, je dobré mít k bivakování spolehlivý, kompaktní, snadno obsluhovatelný, výkonný a rychlý vařič. Typ Jetboil nebo WindBoiler/WindBurner od MSR. Tyto původně horolezecké vařiče mají tu výhodu, že nemusí stát na zemi (v základní sadě je ovšem i stabilizátor-trojnožka), ale můžete je zavěsit na větev/skálu/stalaktit nad vámi a v klidu vařit i za silného větru. Jsou na to dělané. Navíc je možné je doplnit také pístem se sítkem na french-press. 

Po větší část roku, alespoň v našich zeměpisných šířkách, budeme bojovat s dotěrným bodavým a krvesajným hmyzem. Aby nám tahle zviřátka nepila krev, existují dvě alternativy: dobrý repelent, dobrá moskytiéra. Existují dokonce spacáky, které mají obličejovou moskytiéru už integrovanou. Pro spaní vyloženě pod hvězdami existují pyramidové moskytiéry, které nad sebou vztyčíte podobně jako stan. 

A poslední tip: Rád s sebou vozím jeden dva daisy-chainy, horolezecké smyce s očky. Hlavně když se oddávám hamakismu. Daisy-chain není žádná nutnost, spíše taková moje libůstka. Využívám ho k zavěšování hamaky na stromy a dalších věcí včetně batohu. Díky němu můžu mít taky nevídaný pořádek v horolezeckém železe. A když mi někdy začnou padat kalhoty, dá se skvěle využít i jako opasek.  

Nouzový bivak

Možná už i z jeho názvu vyplývá, že nepůjde o nic příjemného. Většinou se nouzového bivaku dopouštíme, jen když už opravdu není zbytí, tedy kdy představuje tu nejlepší z nejhorších možných variant vyústění našeho pobytu v přírodě. Typicky zažívají nouzové bivaky třeba horolezci, kteří nestihnou zdolat stěnu a sestoupit do setmění. U nouzového bivaku většinou nemíváme ani spacák, když máme hodně štěstí, vzali jsme si nějaký ten emergency shelter. 

V dřevních dobách, kdy ještě takové vymoženosti nebyly, se kupovaly v army-shopech vyřazené armádní pytle na mrtvoly. Je přiměřené počítat s tím, že po nouzovém bivaku se člověk cítí jako mrtvola vytažená z pytle. Nouzový bivak zkrátka není nic doporučeníhodného. Nouzový bivak člověk využije v krizové situaci, ale příliš se u toho nepotěší. Existuje snad jediná výjimka – známý český polárník, survivista, outdoorista, sadista a masochista Jarda Pavlíček. To je snad jediný člověk, který si umí i nouzové bivakování užít. A přinutí vás, abyste si ho užívali taky.

Snad tento článek odpověděl na všechny vaše otázky stran KDE i JAK. Ještě doplním: Ať bivakujete kdekoli, spíte mimo kempy, pod hvězdami, na horách či u vody: Dobrou a vydatnou noc! 

PS: Vyhledat dobré místo na spaní a mít k tomu ty správné, osvědčené věci, chce svůj čas. Bivakování není zcela bez rizik, ale když necháme promluvit statistiky, je pravděpodobnější, že bídně zhynete doma při umývání záchodku, než že by vás sežral medvěd. Takže spěte venku, kde chcete, ale hlavně si to užijte!