Jak se chovat při bouřce v přírodě a na horách

Příroda a její úkazy mohou nabývat mnoha podob. Většina z nich nás může esteticky uspokojovat, obohacovat novými životními zkušenostmi. Mezi ty méně příjemné jevy patří bouřky. Hromy a blesky nejspíše nepatří mezi věci, které bychom chtěli zkoumat z bezprostřední blízkosti. A to ani nehovoříme o tom, že může jít nejen o naši dobrou outdoorovou pověst, ale i o život! Štěstí přeje připraveným a obezřetným, jak se tedy chovat za bouřky?

Budu vám teď vyprávět příběh, jehož ekvivalent jsme možná prožili každý. Je to ten, za který se v hloubi duše stydíme, a zároveň ten, díky kterému jsme se poučili, jak v horách přežívat. Ten příběh, ve kterém se cítíme tak malincí, že nás tíha hor drtí a ptáme se, proč jsme tam vůbec lezli, přestože víme, co se může stát…

Na horách v bouřce: jak rozhodně ne

Do hor chodím od dětství a v civilním životě jsem záchranář. Myslet si však, že jsem připraven na veškerá nebezpečí v horách, by bylo nešťastné a pyšné – každá záchranná akce, které jsem kdy byl přítomen, mě překvapila. Nejvíce však ty, kdy jsem sám přecenil své síly a dostal se do míst, kde jsem za daných podmínek neměl co pohledávat.

Chytré rady z knížky

Ještě v autě jsem si četl úvodník ferratového průvodce a smál se poučkám typu „Když se blíží bouřka v horách, odhoďte všechno kovové vybavení a odstupte alespoň dva metry od skály.“ Představa že učiním zmíněné vprostřed ferraty obtížnosti D mi přišla úsměvná, i když riziko usmrcení bleskem by se tím opravdu eliminovalo, neb by nebyl, do koho by blesk uhodil. Předpověď je slunečná, tak jsem se tomu hlasitě zasmál a vyrazil. Úplně špatně.

Špatně bylo hned od začátku mnohé. Na túru jsem šel sám a nikdo o tom nevěděl, takže až bych někomu začal chybět, dlouho by trvalo, než by zjistil, kam jsem vyrazil. A protože jsem šel sám a na chvíli, navíc na známou trasu, rozhodl jsem se jít nalehko – lékárna s izofólií i membránová bunda zůstaly v autě. Trasu jsem měl vymyšlenou asi na pět hodin, když půjdu rychle. Ale ouha.

Zdržení jako zásadní faktor – rychlost je bezpečí

Pod nástupem na zajištěnou cestu stojí hlouček zahraničních turistů, evidentně ferratového vybavení jen málo znalých. Jeden z nich nalezl do cesty a po dvaceti metrech nemůže nahoru ani zpět. Inu co, pomůžu mu s návratem, a rád. Jenže tím přidám další hodinu do narůstajícího řetězce chyb.

Právě tato hodina by mi možná zajistila bezpečný návrat domů, ale zase by nebylo o čem vyprávět. Ostatně schopnost rychlého pohybu je jedním z významných faktorů, když se v horách blíží bouře, ať letní nebo sněhová. Rychlá dvojice dokáže rychle utéct, zatímco velké družstvo rozdílné výkonnosti bouřka může chytit v nejnepříjemnější chvíli sestupování.

První kontrolka svítí, ale už je pozdě

Takže si shrňme situaci. Do cesty na pět hodin nastupuji s hodinovým zpožděním a velice sebejistě. Trasu znám, a tak jdu nalehko, chtěl bych lehčí části spíš běžet. Předpověď jsem zkontroloval, má svítit sluníčko. Ovšem během noci se i v předpovědi objevila studená fronta, která se vyznačuje rychlým a nečekaným příchodem, který oznamuje zvedající se vítr, húlava, po níž následuje ono pověstné ticho před bouří. Húlavu jsem zaregistroval těsně pod vrcholem, že je podezřelé ticho jsem si uvědomil až na vrcholu. Měl se mi otevřít výhled na jižní stranu Alp. Místo nich tam ale, zdá se, někdo postavil černou zeď. Zeď z deště, která se rychle blíží.

Panika

Korunu mým reakcím jsem nasadil právě teď. Místo rychlého zvážení možností – zběsilý úprk suťovištěm. Samozřejmě jiným, než po kterém vede sestupová cesta, to moje končí vysokým skalním prahem. Kdybych nezpanikařil a pokračoval stejným tempem dál, po půl kilometru bych došel k turistickému altánu, o kterém jsem dokonce věděl. Mohl jsem se před deštěm ukrýt. To je jen důkazem toho, že většina chyb v horách je výsledkem ne jednoho pochybení, ale celého řetěze chyb, který je potřeba včas přerušit a učinit rozhodnutí – radši se vrátit. Od této zkušenosti nepodceňuji svou intuici, když říká, že se těch chyb děje podezřele moc.

Ztracen

Je to tady, největší noční můra každého horského turisty. Vydatný déšť, kluzká skála, ztráta orientace, mlha. Vybavení do těchto podmínek leží v autě asi kilometr pode mnou. Blesk, rána. Skála se chvěje, někde slyším rachot padajícího kamení. Netuším, kde jsem, marně hledám jeskyni nebo alespoň nevýrazný převis, kde přečkat nejhorší. Ve vzduchu je cítit elektrický náboj. Teď se začínám bát o život a velmi dobře si uvědomuji všechny chyby – především nikdo neví, kde jsem.

Zklidnění a katarze

Studená fronta přichází nečekaně a nárazově, a naštěstí úplně stejně odchází. Za ní se naštěstí v tomto případě rozzáří slunce a ukáže mi úsměvné – v suťovišti jsem se motal v kruzích a nacházím se asi padesát metrů pod vrcholem. Můžu se tak vrátit na trasu, k autu přicházím docela vyčerpaný, mokrý a o pět hodin později, čelovku naštěstí nosím vždy. V autě naplno hučí topení, přerušuje ho klapot zubů. Neplánovaně jsem přes deset hodin nejedl, nepil. I to možná mělo vliv na mé zbrklé rozhodování. Balím se do péřovky a izofólie a sám sobě slibuji, že už je v autě nikdy nenechám.

Na co si dát pozor při bouřce v horách

Být v horách v bouřce je samo o sobě chybou. V dnešní době spolehlivého připojení k předpovědi počasí je lepší se rizikovému počasí vyhnout a radši strávit jeden den v údolním wellness, než se hnát na vrchol za deště. Když už se ale do takové situace dostanete, podobně nešťastně jako já výše, mějte na paměti následující.

Déšť a sníh

Vydatný déšť promočí na kost horolezce i turistu, stejně jako jejich batohy. Rozhodně je dobré vyhledat úkryt. Jeskyně ve skalním žlabu může být lákavá, ale voda teče cestou nejmenšího odporu, tedy právě žlabem a údolím, tak pozor, ať vás náhlý déšť z úkrytu nevypláchne.
I v Krkonoších v létě umí sněžit. Zaskočenému turistovi najednou povrch klouže. Pokud na to není vybaven, bude muset počkat, až se počasí zlepší. Ideálně v bezpečí horské chaty, provizorně v altánu nebo seníku, potažmo jeskyni nebo jiném přírodním útvaru.

Vítr

Vítr je mnohdy podceňovaným rizikem. Nezřídka fouká tak silný, že na hřebenech hor není možné vzpřímeně stát. Naštěstí se vítr vždy někde láme a lze vyhledat závětří. Než vítr pocítíte na tváři, můžete pozorovat čočkovité mraky nad jednotlivými vrcholy (lenticularis), v zimě pak poryvy větru viditelně shazují z vrcholů sníh – na takový vrchol nelezeme, ale obdivujeme sílu počasí z tepla útulny a uvědomujeme si naši lidskou malost, pokora je více než na místě. Dalším rizikem způsobeným větrem jsou padající stromy. Když fouká, zmizte z lesa.

Orientace a rychlost

Ve výše popsaném příběhu je jedna z největších chyb právě spoleh na známý terén. Myslet si, že když to tam znám, nepotřebuji navigaci ani mapu, je obrovskou chybou. Vzpomeňme na Vrbatu, umrznuvšího pár metrů od bezpečí. V krizových situacích může rychlost vést do bezpečí, a tak je dobré znát síly skupiny a vždy mít rezervu ke zrychlení, když se blíží bouřka.

Pomoc

Vždy, ale vážně vždy musí někdo vědět kam jdete a kdy se plánujete vrátit. V bouřce často vypadává signál, volání o pomoc tak může být marné. Pokud vyrážíte do vzdálených oblastí, není od věci nosit satelitní nouzové tlačítko, které přivolá pomoc přesně k vám, v ČR se hodí aplikace Záchranka, která aktivuje i horskou službu.

Blesk - rizika při bouřce

Úder blesku je snad trochu přeceňovaný, nemluvě pak o blesku kulovém. Respektive je toho velmi málo, co proti úderu blesku můžete udělat. Nakupená elektřina prostě někam uhodí a člověk má jediný úkol – nebýt právě tam. Blesk udeří zpravidla do vyvýšených míst, kovových předmětů nebo kamkoliv, kde je vysoké napětí. Takže šanci na zasažení bleskem rozhodně snížíte, když nebudete jediným předmětem široko daleko – jděte z plání do členitějšího terénu. Nepohybujte se ve skupině, ale s rozestupy, snížíte tak napětí. Schovejte se, ale ne pod nejvyšší strom nebo skálu. Odhoďte kovové vybavení.

Vše výše popsané jsou kroky, které riziko úderu blesku mohou snížit, ale nikdy zcela eliminovat, navíc neplatí stoprocentně. Jasné ale je, že si o úder bleskem říkáte, když v bouřce lezete po ferratě na nejvyšší horu v okolí. Ovšem stále je potřeba postup pečlivě zvažovat a nebrat doslova pokyny v tomto článku i v úvodu zmíněném průvodci – od skály odstupte dva metry a kovové předměty odhoďte, prosímt, až ve chvíli, kdy nemůžete ze skály spadnout. Udržet klidnou hlavu a rozvážně se rozhodovat je nejdůležitější. Jo a důležité vybavení je vám v autě k ničemu, noste ho u sebe a naučte se ho dobře používat – třeba v lékárničce noste přesně jen to, s čím dovedete dobře pracovat – dovednosti jsou důležitější než materiál!

Co dělat, když vás v přírodě zastihne bouřka? 

Pár dobrých rad od světoběžníka Jardy Zaorala

Bouřky jsou zrádné a nebezpečné. Co má ale člověk dělat, když ho zastihne bouřka ve volné přírodě? Bouřky není radno podceňovat. Podle statistik zabijí blesky na celém světě asi tisíc lidí ročně. Co si budeme říkat, nejlepší je se bouřce vyhnout, zejména na horách. V horském prostředí je méně možností bezpečného úkrytu, a tak je nutné před každým výletem sledovat předpověď počasí. Bouřky se většinou objevují až odpoledne, proto je dobré túry podniknout brzy ráno. Ale pozor, není to podmínka, bouřky se mohou objevit někdy i ráno nebo v noci. Sledovat předpověď počasí je prostě základ. Doporučuji aplikaci Windy, která nabízí porovnání několika různých meteorologických modelů.

Když už vás bouře ve volné přírodě zastihne, je důležité vyhýbat se vrcholkům hor, hřebenům, osamoceně stojícím stromům anebo jiným bodům, které v okolí vyčnívají. Dále je nutné vyhýbat se kontaktu s kovem. Jste-li zrovna například na ferratě, může být rychle zle. U ferrat je navíc často velmi exponovaný terén a blesk může způsobit tlakovou vlnu, která může lezce odhodit do údolí. Důležité je najít co nejrychleji co nejbezpečnější místo. Na takovém místě je dále důležité zaujmout co nejnižší polohu. Ideální je se přikrčit do podřepu a sedět na něčem nevodivém, například na batohu.

U ferrat pozor i na tlakovou vlnu! Nejbezpečnější místo hledáme ve stínovém trojúhelníku.

Pokud jste ve skalách, pak nejbezpečnější místo pro úkryt před blesky se nachází v tzv. stínovém trojúhelníku, který začíná zhruba dva metry od skalní stěny. Bude na vás sice pršet, je to ale určitě příjemnější než se smažit v blesku, který má při kontaktu se zemí až 30 000 stupňů.

Ani převis nemusí být vždy zárukou bezpečí!

Pozor na převisy! Přirozený pud člověka vybízí chránit se před deštěm, který bouřku doprovází, pod skalními převisy. Právě tam ale hrozí nebezpečí takzvaného zkratového přemostění. Vzhledem k tomu, že si blesk hledá cestu nejmenšího odporu, může využít jako vodič právě člověka.