Kdy vyměnit lezecký materiál a jak to poznat?

V květnu 2015 se ze slavné skály Kobyla v Příhrazech zřítil lezec, kterému se přetrhlo lano. Po pádu z asi desetimetrové výšky utrpěl středně těžké zranění, kvůli kterému musel zasahovat vrtulník. Hrozí vám při vertikálních dobrodružstvích něco podobného? A jak časté jsou podobné nehody?
 

Od roku 1972 do 1982 došlo u rakouských a německých horolezců k jedenácti případům přetržení lana. Od roku 1983 pouze k jednomu.

Moderní lana se tedy trhají jen velmi zřídka, za což můžeme děkovat technologickému vývoji. Výrobci jistící prostředky a lezecký materiál stále zdokonalují a průběžně testují, díky čemuž je stále bezpečnější. Neplatí to ale neomezeně v čase, na čemž se podílí celá řada faktorů.

Na co si dát pozor u lezeckého materiálu?

Horolezecká lana

Základní podmínkou bezpečného lezení je vizuální kontrola lana uživatelem před každým použitím a po něm. Je oplet lana někde prodřený nebo protržený? Leze z něj „duše“? Takové lano nemusíte vyhazovat – dá se použít třeba k pomocnému jištění při boulderingu, tam, kde nehrozí dlouhý pád nebo na výrobu dětské houpačky. Svěřit poškozenému lanu svůj život při jištění dlouhých cest by už byl ale hazard.

„Klíčovým parametrem je životnost, kterou udává výrobce,“ vysvětluje Martin Riedl, odborník na záchranné systémy z Rock Empire. „Většina lan má životnost patnáct let od data výroby a deset let od data prvního použití.“ Životnost podle Riedla nelze zaměňovat se záruční dobou podobně, jako třeba u bot. Pokud budete v jedněch pohorkách chodit každý den náročným terénem, velmi pravděpodobně je zničíte dřív, než za zákonem stanovených 24 měsíců. Záruka je totiž jen dobou, kdy by se měly projevit případné výrobní nebo materiálové vady. A ty jsou na rozdíl od bot u dnešních lan tak velká výjimka, že je můžeme prakticky zanedbat.

Vydrží lano deset let? Odpověď velmi záleží na tom, co s ním budete dělat. „Pokud lano budete tahat po ostré skále každý den, můžete ho odepsat klidně i za měsíc,“ říká Riedl. „Při méně častém lezení vám ale může vydržet i těch už zmíněných deset let od prvního použití. Na písku bývají kotvící body daleko od sebe a pády jsou často poměrně dlouhé. Při jednoduchém lezení bych si tam bezpečnost lana tipnul tak tři nebo čtyři roky. Pak už bude tak chlupaté, že bych si ho na prvolezení nevzal. Raději bych si koupil lano nové a to staré použil už jen při aktivitách, kde se tolik nepadá.“

Další důležitou otázkou je, kolikrát jste do lana spadli a jak. Tohle už je poměrně složitá technologická „alchymie“, ve které se můžete setkat s výrazy jako je pádový faktor nebo normovaný pád. Pro laika jsou zbytečně složité. Stačí si zapamatovat, že každý výrobce pro své konkrétní lano udává, kolikrát do něj můžete spadnout, aby bylo ještě bezpečné.

„Při běžném lezení se většinou používají takzvaná dynamická jedničková lana, u kterých je počet normovaných pádů nejčastěji pět až deset,“ vysvětluje Riedl. „U těžších pádů ale ke snížení bezpečnosti lana dochází rychleji. Neodborník ovšem těžko odhadne, co už je těžší pád. Zapojte proto raději zdravý rozum. Přestáváte už lanu po několika pádech věřit? Prostě ho vyřaďte – zdraví a život máte jen jedny.“

A konečně jde i o správné skladování lana, respektive o vyloučení jeho kontaktu s chemickými látkami. Německý horolezec Pit Schubert popisuje v knize „Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu“ případ, kdy kdosi lano skladoval v garáži. Jenže v autobaterii je kyselina sírová, s jejímiž výpary přišlo lano do styku. Polyamid, z něhož je lano vyrobeno, naleptaly výpary tak, že degradoval. Při slaňování se pak lano snadno přetrhlo.

Sedací a prsní úvazky

Riziko nežádoucího kontaktu s chemikáliemi je tu ještě větší. Úvazky jsou totiž polyamidové, ale šijí se polyesterovými nitěmi. Kromě kyselin je tedy poškozují i zásadité látky, třeba louh. Pokud úvazek čímkoli potřísníte, kontaktujte výrobce. Můžete je vyprat v pračce, ale zásadně ne běžnými pracími prostředky s avivážními přísadami. Použijte přírodní mýdlo a vodu teplou maximálně třicet stupňů. Občasná očista úvazků zlepší i možnosti vizuální kontroly jejich technického stavu a opotřebení.

I u úvazků hraje stejně jako u lan roli počet pádů. Sledujte také mechanické poškození, ale jen u částí, které mají vliv na bezpečnost. Natržený či roztřepený popruh úvazku vás může stát život, zatímco opotřebované polstrování jen snižuje uživatelský komfort.

Karabiny, skoby a další jistící, slaňovací a záchranné pomůcky

Jsou z oceli, nerezu, duralu a dalších vysoce odolných kovových materiálů, takže jejichž životnost je při správném používání prakticky neomezená. Má smysl je měnit jen při deformaci, způsobené třeba dopadem z velké výšky na skálu. Výjimkou je lezecký materiál s plastovými prvky, třeba slaňovací brzda s plastovou pojistkou. Plast časem degraduje, na což je třeba myslet.

Další výjimkou je párací tlumič pádu používaný třeba na via ferratách. Kromě kovových částí obsahuje i textilní prvky, pro které platí to samé, co pro úvazky. Navíc tu ale ještě musíte kontrolovat i případné natržení, které může vzniknout třeba příliš prudkým odsednutím. Principem tlumení pádu je zde totiž dynamické zachycení energie páráním, což natržení snižuje. Tlumič by pak nezafungoval správně.

Helma

Je skořepina po předchozích pádech prasklá? Nesedí příliš velká helma dobře na hlavě? Přestaly ji vytahané pásky správně držet? Je případná pěnová nebo polystyrenová vložka degradovaná a drolí se? Ve všech těchto případech helmu vyměňte za novou.

Shrnutí: nemyslete, podezřívejte

Nejhorší je domnívat se, že dosluhující vybavení snad ještě chvíli vydrží.

Po laických lezcích samozřejmě nikdo nechce, aby si pamatovali složité termíny, materiálové složení a normy. Pokud si lezecký materiál půjčujete, měl by poškozené nebo příliš staré kusy vyřadit odborně proškolený personál. „Základní bezpečnostní poučkou při lezení je zdravá podezřívavost,“ shrnuje Martin Riedl. Nejhorší je podle něj domnívat se, že dosluhující vybavení snad ještě chvíli vydrží. Věta „…ale já myslel, že….“ nikomu zdraví ani život nevrátí. Pokud si nejste jisti, kontaktujte výrobce nebo distributora. A nebo se obraťte na takzvanou autorizovanou osobu s oprávněním ke kontrole osobních ochranných prostředků pro prevenci pádů – česky řečeno na revizáka.