Otužujeme se: Vystavuj se chladu, zahřívej se v HUDY (2)

Jaro je konečně tady a s ním i další díl seriálu, v kterém společně objevujeme novou dimenzi pobytu nejen v přírodě. V minulém díle jsme vystoupili ze své komfortní zóny a ponořili se do chladné vody v zimním prostředí. Zkoušeli jsme se přitom uvolnit, vědomě dýchat a vnímat přítomný okamžik "tady a teď”. Tím jsme harmonizovali své tělo, mysl i duši a přirozenou cestou tak nastartovali spoustu pozitivních zdravotních procesů a blahodárných účinků.

V tomto jarním díle budeme po malých doušcích ochutnávat další způsob chladové terapie, a to otužování vzduchem.

Je to asi přívětivější forma, než koupání v zimní přírodě, ovšem i tady záleží na celé řadě faktorů. Na teplotě venkovního vzduchu, na vrstvách oblečení, na tom, jestli svítí sluníčko či prší, jak dlouho se této podobě chladu budeme vystavovat, na naší kondici a samozřejmě mentálním nastavení. Každopádně díky pobytu v chladu, ať už v jakékoliv formě, pracujeme na svém nejlepším já. Máme se tedy ve svých vlastních rukách. Jen my sami můžeme vnímat své tělo, jak se cítíme, jestli a nebo co nám schází.

Chladný budíček

Přesto, že už nám slunce ukazuje svoji sílu, bývají, pro mě naštěstí, rána stále chladná. Naštěstí proto, že si ještě nějakou dobu můžu užívat svého zimního koníčku. Kromě otužování v ledové vodě totiž milujeme i ranní výběhy do přírody jen v trenkách. Já tedy ještě ve sportovní podprsence, nejraději od La Sportiva. Oproti zimě, kdy si dám třeba jen dva sprintíky do kopce a do deseti minut jsem zpátky doma, si teď zaběhnu kopec-no kopeček-pětkrát.  Pak se zastavím, zklidním dech a pár minut se soustředím na vědomé dýchání. Po chvilce se ještě protáhnu a zacvičím, zavřu oči a nasávám jarní atmosféru. Pozoruji, jaké keře už mají lístky a které stromy pupeny, natrhám pár čerstvých kopřiv na čaj a pomalým klusem se blížím domů. Někdy tak strávím 15, jindy 30 minut, podle času a počasí. Za mě je to skvělý start do nového dne.

Studený vzduch je věrný přítel

Tak jako studená voda, i studený vzduch je tělu prospěšný. Má totiž stejné účinky, jen pomalejší. Vzduch odebírá tělesné teplo 25 krát pomaleji než voda o stejné teplotě. Takže i chladný vzduch je super kámoš pro otužování celého těla a nastavování mysli. Navíc stačí jen vyjít ven z domu. Když se budeme navlékat do vrstev teplého oblečení, budeme více zranitelní a náchylní na nachlazení, viry a různé nemoci. Pokud ale podpoříme svůj imunitní systém vystavování se chladnému vzduchu, po krátké době pocítíme rozdíly.

Zpočátku stačí pobýt venku bez oblečení dvě, tři minutky, třeba jen zamést chodník, vybrat schránku na plotě, či vynést odpadky. Po nějaké době můžeme prodlužovat čas, obejít nebo oběhnout parkoviště, dům, co nás napadne. A teprve pak bude ten nejlepší čas pro různé funkční vrstvy a zahřát se v kouscích vybraných v HUDY. Já se nejraději zahřívám v merino triku a legínách od Devold, přes které natáhnu nějakou sportovní sukni, a v ponožkách Bridgedale. A nesmí chybět slabší merino čepice nebo čelenka Fjällräven. Ta u mě vede. Odkládání oblečení při běhání, nebo chůzi venku vede k lepším výkonům našich svalů, zlepšení dýchání nosem, zvýšení VO2max a fyzické kondice všeobecně, podpoře imunitního systému a celkově k lepšímu zdravotnímu stavu, včetně duševního.

Odpolední chladové rendez-vous

Stejně jako v ranních krátkých výbězích bez oblečení si libujeme v delších procházkách. V podstatě chodíme celoročně do přírody v kraťasech. Nohy si zvykly a my nepociťujeme žádný chlad. Přiznávám, že v zimě, když je pod nulou, nosím péřovou sukni nad kolena, ale jinak mám nohy holé. Zpočátku jsem si natahovala podkolenky z merina, ale zjistila jsem, že je to naprosto zbytečné a je mi příjemněji bez nich. Na horní část těla se však oblékáme “standardně”. Zimní bundu od Fjällräven, čepici Devold nebo také Fjällräven, a rukavice Devold. Přeci jen jsme venku více než hodinu, často dvě až tři. Jarní počasí už ale vybízí k odkládání i horních vrstev a k provětrání sandálů. Nohy oslavují chůzi bez ponožek a to je teprve paráda. A nedej bože, když se dá jít bosky. To nožky zpívají árie. Není nad chůzi po měkké trávě.

I u procházek s minimem oblečení platí, že je potřeba vnímat své tělo a vše dělat podle pocitu, aktuálního nastavení a hlavně pro radost. Jít a klepat se zimou ten pravý prožitek nepřinese.

Ledový guru Wim Hof

“Ledový muž” Wim Hof, Nizozemec, o kterém jsem se zmiňovala v předchozím díle, nejen, že je mistr pobytu v ledových vodách, ale i v extrémním chladu. Jen v kraťasech a často i bos zdolává různé výzvy, které jsou mimo naše chápání. Svým tréninkem, dýcháním a meditací ovládá svoji mysl a posílá si v těle energii tam, kde je potřebná. Je až neuvěřitelné, že v šortkách a botách vystoupal do výše 7 300 m na Mount Everest, stejně oblečen zdolal nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro (5 895 m), či uběhl půlmaraton za polárním kruhem naboso ve dvacetistupňových mrazech. Mimo jiné organizoval skupinové zimní výšlapy na Sněžku, kterým předcházely společné tréninky. A můžeme zůstat v Čechách. Podobné zimní akce pořádají různí příznivci nejen otužování i u nás. Jak skupinově, tak individuálně. Vyrazí jen v šortkách a teplé oblečení si nesou v batohu. A když tělo spustí alarm, tak se zkrátka oblečou a šlapou dál. Tato výzva mě teprve čeká. Třeba se příští zimu někde potkáme.

A víte co Wim tvrdí? Že s pomocí jeho metody, která se skládá z dýchání, otužování a nastavení mysli, to dokáže každý. Zní to až nemožně, ale já mu věřím. Věřím, že jak si nastavíme hlavu, takové to máme. A není nic úžasnějšího, než si uvědomit, že každý jsme režisér svého života. Stačí jen vystoupit ze zažitého kruhu, vzdát se trošky toho komfortu a otevřít svoji mysl.

Adieu sněhu a zimo

O tom, že se paní zima nerada a dlouho loučí se svým kralováním, není pochyb. Svědčí o tom nenadálé sněhové nadílky i v průběhu dubna. A těchto překvapení si náležitě užíváme. Není nad to se bosky projít v čerstvě napadaném sněhu. Zasněžená terasa vždy vyláká i mojí desetiletou dceru, která se s posledním sněhem loučí po svém. Zapálí si prskavku. I děti si to umí udělat zajímavé. No a já? Já se letos rozloučila netradičně. Na Velikonoce jsme vyrazili do Krkonoš, kde jsme, kromě ranních koupáních v nelidsky ledové Jizerce, stihli i půldenní výšlap na skialpech po hřebenech. 

Jak se ještě chladit vzduchem?

Je i jednodušší a přívětivější forma, a tou je  větrání v místnosti. Samozřejmě to děláme každý, jenže většinou pak odcházíme do vedlejšího pokoje, nebo si oblékneme svetr. Nezahalujme se ale do další vrstvy oblečení a vydržme tam nějakou chvíli. Jinou a hlavně praktickou možností je snížit topení v bytě. My třeba máme úplně vypnuté topení v ložnici. Ano, když člověk sedí delší dobu v chladné místnosti, není to příjemné, ale pokud se hýbe, ničemu to nevadí. I to je však v hlavě. Já jsem několik let bydlela v baráku, kde se téměř netopilo, a byla jsem z toho opravdu dost zoufalá. Nechtěla jsem to. Chtěla jsem být v teple, nechodit doma ve dvou mikinách a tlustých ponožkách, a nemít stres z vymrzlé koupelny. Ale pak to z ničeho nic přišlo. Udělala jsem z chladu svého kamaráda, přestala jsem ho odmítat, spřátelili jsme se. Jako když na rádiu naladíte jiný program. Nastal obrat, nevadilo mi to a studené sprchy v nevytopené koupelně jsem začala mít ráda. Dnes už to jsou jen vzpomínky. Hlavně ale vím, že zvládnu vše, co budu chtít, “jen” si to nastavím v hlavě. A věřte, žije se mi o dost lehčeji.

Další formou může být kryoterapie. Pobyt v poláriu, tedy mrazícím zařízení, kde se tělo vystavuje chladu od cca mínus 110 do cca mínus 160 stupňů Celsia, znamená více času a také peněz. Ale určitě stojí za vyzkoušení. S oblibou ji využívají sportovci pro urychlení regenerace či rekonvalescenci po úrazech, je vhodná při spoustě různých onemocnění.

A co říci na závěr?

Pro toho, kdo s otužováním začíná, nebo o něm teprve uvažuje, mohou být jarní procházky v minimu oblečení nebo snížení teploty v místnosti tím pravým startem do světa chladu. Nic vás to nebude stát, jen trochu toho diskomfortu, který je však vstupenkou do světa harmonie.

Zkuste to!