SONÁTA PRO LEDOVOU TŘÍŠŤ (4)

Podzim s námi poťouchle laškuje a dopřává nám dosyta si užít příjemných teplot vody. Proto i my přicházíme s dalším, již posledním, dílem seriálu, v kterém společně objevujeme možnosti chladové terapie a vystupujeme ze své komfortní zóny.  Vyzkoušeli jsme ponoření do studené vody v zimní přírodě, jarní otužování chladným vzduchem i letní koupele ve vodopádech a horských říčkách. V tomto díle se ve vší jemnosti budeme orientovat na chladnější vzduch a pobyt v podzimních rybnících a potocích. Tak pojďme do toho, bude to balada.

A je to opět tady. Plískanice, líně se převalující mlhy, chlad, který se vkrade pod každou svrchní vrstvu, kratší den a méně sluníčka. Ale zato nádherné barvy, které dokáže vykouzlit jen podzimní příroda. Zkrátka balada, a ještě k tomu jako malovaná. Tedy aspoň pro nás, otužilce a v chladu si lebedící človíčky. Proč? No to dá přeci rozum. Protože se mílovými kroky blíží naše sezóna, kdy se v plné parádě – a po té letní, plavkové, téměř doslova - vyhrošíme v chladné vodě někde blízko za humny. Už nemusíme vymýšlet jako v létě, kde bude nejvíc studená voda, a jezdit desítky či stovky kilometrů, abychom se mohli ponořit pěkně v přírodě. 

Otužování v souladu s myslí

Využijme proto možnosti ještě společně potrénovat v podzimních teplotách a pomalu se tak připravovat na nadcházející ledovou tříšť, která ovšem v sobě také skrývá neskutečná kouzla. A jak praví jedna staročeská pranostika: “Podzim je vždy příznivý, když sedlák není lenivý.”, tak ani my nejsme lenivý a poctivě připravujeme nejen náš organismus, ale i mysl a duši na klesající teploty vody i vzduchu. Vždy záleží na našem zdravotním stavu, aktuální kondici, mentálním rozpoložení a nastavení mysli.

A protože víme a řídíme se pravidlem, že nic se nemá přehánět, a více neznamená vždy lépe, tak v první řadě vnímáme, co nám naše tělo říká. Jen my sami se známe nejlépe, a proto bychom se signály svého těla měli řídit. Když pocítíme jakýkoliv nesoulad, nepohodu, znamená to, že by bylo lepší zvolnit a do chladné vody se nehnat.  Je potřeba, i když pro mnohé to může být těžké, potlačit své ego a vnímat signály vycházející ze srdce.

Někdy je lepší přibrzdit

Přestože jsme přes léto načerpali spousty energie, cítíme se plní sil, je přeci jen nadcházející podzim a zima období, kdy i příroda odpočívá a ukládá se k zimnímu spánku. Z mých zkušeností mohu upřímně říct, že se v případě nepohody opravdu vyplatí týden otužování vynechat. Organismus se tím, že ho nevyčerpáte, rychleji dobije, vrátí do rovnováhy a vy tím dříve můžete opět naskočit do otužovací ceremonie. A kdo je plně při síle, může se chladnými doušky oddávat otužování v celé jeho přínosnosti pro zdraví.

Nekonečná podzimní show

Na otužování je totiž skvělé to, že s ním můžete začít kdykoliv. Jsou sice určitá období, která se pro začátky zdají být vhodnější, ale říká se: “Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.” Proto i na podzim si otužilečtí začátečníci mohou přijít na své. Zrovna letošní říjen i začátek listopadu byl jako stvořený pro vrhnutí adeptů střemhlav do peřejí. Kdo vnímá, že má své zdraví a život ve svých vlastních rukou a chce zapracovat na svém lepší já, určitě už suší plavky. I na podzim se nám nabízejí rybníky, přehrady, řeky, říčky, potoky, ať už v blízkosti měst či obcí, tak i při výletech do lesních hvozdů či horských oblastí. Možná jsou některé rybníky po létě kalnější, možná vypuštěné jako bohužel ten náš, ale není radno klesat na mysli, protože možností, jak se chladově vybít a zároveň nabít, je mnoho.

Horská romantika v plavkách

Podzimní horské treky lákají nejen teplým babím létem, menším počtem turistů, ale hlavně svojí přenádhernou barevnou scenérií. Ať už vyrazíte na uklidňující Šumavu, do romantických Jizerských hor nebo majestátných Vysokých Tater, přibalte si do báglu i ručník. No plavky také, pokud si myslíte, že se bez nich neponoříte. Hlavně nezapomeňte, že vystavování se chladu je skvělý tréninkový nástroj pro vnitřní sílu. Proto v klidu vyjděte na túru bez jedné vrstvy, třeba jako já jen v merino triku Devold a mikině Millet.

Softshelovou bundu od The North Face, nákrčník Buff i ručník Sea To Summit jsem v klidu zastrčila do batohu spolu s jablky, balíčkem ořechů a čokoládou. Jo, a ještě jsem si pro jistotu přibalila legíny Fjällräven. Celý rok vyrážím v sukýnkách, nejraději od La Sportiva, ale dlouhé nohavice mám vždy s sebou. No a Jirka vyrazil také v oblíbeném triku Devold a mikině, kraťasech a kšiltovce od Fjällräven.

Polské Zakopane bylo na tehdejší víkend s naší partou otužilců ta nejlepší volba. Jeden den jsme si naplánovali Morskie Oko, 1395 m n.m. kde jsme se nakonec k mojí velké lítosti nemohli ponořit, ale aspoň jsme udělali pár čarovných snímků. Počasí naprosto podzimně ukázkové, v severní části jezera bylo 8 stupňů. Dalším výletním místem byly vodopády Siklawica, u kterých bylo bohužel tolik turistů, že jsem si stihla sundat jen boty.

Při zpáteční cestě skrze horské velikány jsme ale narazili na romantickou kamennou plážičku se sympatickou tůňkou, a tak jsme s Jirkou neodolali. Ve velmi příjemné podzimní atmosféře horského potůčku a diváků na cestě nad námi jsme se ponořili do listím zapadané vody a kochali se klidem a pohodou v horském potoku, který se kaskádovitě valil. Naprostá paráda a ještě úžasnější pocit po vylezení. Konečně zase studená voda, perfektní příprava na sezónu, chválili jsme si. Náš oblíbený rybník nedaleko domova je totiž vypuštěný, a tak jsme měli pár týdnů absťák. Každodenní ledové sprchy jsou super, ale ponoření v přírodě je úplně jiný level. 

Když sud je tvůj osud

A pak je tady ještě další možnost. Sud, bečka, nebo jak chcete. V případě, že není v dosahu vhodná řeka, rybník nebo koupaliště otevřené i přes zimu, je to možné řešení. Jednoduše si pořiďte na zahradu, terasu nebo balkon přiměřeně velkou bečku, postačí 300 litrů, a choďte se ponořovat do ní. Principy jsou stejné jako při otužování v přírodě, tedy pro nastartování všech pozitivních účinků stačí 30 sekund pobytu v chladné vodě. Má to své výhody i nevýhody. Samozřejmě je prima otužovat se na čerstvém vzduchu a neztrácet čas chozením nebo ježděním k rybníku. Na druhou stranu zase ztrácíte kontakt s ostatními otužileckými parťáky. 

Síla rituálů

Rituál je činnost, kterou pravidelně opakujeme a která má pro nás určitý význam. V případě otužování si jich můžeme utvořit neskutečně mnoho. Od ranního sprchování studenou vodou přes ponoření se do rybníka dvakrát týdně, ranní výběhy do přírody nebo rozcvičky do půl těla, nošení o jednu vrstvu oblečení méně, vycházky do přírody za každého počasí jen v kraťasech. Takové mám já, ale určitě si každý najdete podle svých preferencí a možností.

Dalším skvělým rituálem, a to nejen v případě otužování, je dělání věcí vědomě. Mohlo by se zdát, že se vlastně nejedná o rituál, ale o běžnou věc. Ale uznejte sami, kolikrát jste se přistihli, že jdete jinam, než jste měli, že jste zapomněli koupit, co jste chtěli, že jste po cestě zakopli, nebo že jste se řízli při krájení cibule? A vše bylo jen proto, že jste v tu chvíli nebyli plně přítomni a tím pádem jste tu činnost nedělali vědomě, ale automaticky. Při otužování to má zásadní význam. 

Proto se zkusme teď, při našem podzimním koupání, zaměřit na uvědomění a zvědomění celého procesu. Udělejme si takový “koupací” rituál. Například já, než odjedu k rybníku, zadýchám si 3 série dechové techniky podle Wima Hofa. Takže se nejprve pohodlně usadím, udělám třicet usilovných nádechů a krátkých výdechů, po posledním výdechu zadržím dech co nejdéle to vydržím, a v této fázi si představuji, jak pomalu vcházím do vody, je mi teplo, nořím se po krk a pomalu dýchám, voda mě hřeje. Když už nevydržím bez dechu, tak se jemně nadechnu a ještě krátce na 15 až 20 sekund zadržím dech.

Po této dýchací “předehře” vyjíždíme k rybníku, kde vždy vnímám barvy a vůni lesa i vody a tím naprosto přesně vnímám přítomnost okamžiku “tady a teď”. V tomto nastavení a s úsměvem vstupuji do vody, která je přesně podle mé vizualizace teplá a hřeje mě. Soustředím se na vědomé dýchání, na každý pomalý nádech a o trochu delší výdech, ponořím se po krk, zavřu oči a pokračuji v dýchání. Přitom vnímám, co se děje s mým tělem, s hlavou, neustále se usmívám a prožívám zvláštní okamžiky.

To nejde popsat, to si musí každý zažít a každý to procítí jinak. Ale žádný pocit není špatný, tělo nám tak něco říká, a pokud se ve vodě necítíme příjemně, je lepší vylézt. Příště to bude zase jiné. Vnitřní pocit je důležitější než to, jak vypadáme před ostatními. Jen hlupák a člověk neznalý by mohl někoho odsuzovat či se posmívat, že v té vodě nevydržel třeba tak dlouho, jako někdo druhý. Každý jsme jiný, každý jsme originál, nejsme stroje, jsme živé bytosti, a to je to nejúžasnější. 

Takže opět jsme u toho, že „gros“ celého otužování, je vnímat a poslouchat, co nám říká naše tělo, ne hlava. Je potřeba se uvolnit, vědomě dýchat a vědomě prožívat svůj život. Tím harmonizujeme své tělo, duši i mysl a přirozenou cestou tak nastartujeme spoustu pozitivních zdravotních procesů a blahodárných účinků. Navíc tak přispějeme k našemu kvalitnějšímu spánku a také si uvědomíme skutečné potřeby. Připomeňme v krátkosti, že je vědecky dokázáno, že aplikace Wim Hofovy metody, tedy spojení vědomého otužování ledovou vodou, dechových technik a práce s myslí, přispívá k fyzickému i psychickému zdraví, dodává energii, zlepšuje odolnost vůči stresu, zlepšuje krevní oběh a předchází kardiovaskulárním chorobám, podporuje imunitní systém, posiluje tělesnou kondici a tělo se tak snadněji vypořádá s nemocemi. 

SONÁTA nejen pro otužilce

Podzimní přičichnutí k nastupujícímu chladu a budoucímu koupání v ledové tříšti je jemný krůček, který díky stále ještě silným slunečným paprskům zvládne každý. Tento drobný diskomfort může být začátkem a sonátou nejen pro nové otužilce, ale pro všechny, kteří chtějí zapracovat sami na sobě, přehodnotit svoje potřeby, hodnoty a pohled na život, jsou otevřeni novým věcem a učením. Otužování totiž otvírá oči. Neměňme svět, měňme sami sebe.