Staň se mistrem seběhů!

Pakliže dělá něco outdoor outdoorem a hory horami, jsou to kopce, vrchy, pahorkatiny, vrcholy a štíty. Je tedy jasné, že pokud jste propadli kouzlu trailového běhu, dříve či později narazíte na něco, co bude představovat rovinu. Pořádně nakloněnou rovinu. Jak správně seběhnout kopec, abychom se zbytečně nešetřili, zbytečně nezranili a ztratili co nejméně sil, rychlosti i radosti?

Seběhy v terénu se moc netrénují, většinou se trénují jen výběhy, což je vážně škoda. Pokud si někde v kopcích, horách zaběhnete svůj vysněný okruh, jistě bude platit, že součet nastoupaných metrů bude roven součtu těch naklesaných. Tudíž seběhy stojí stranou zcela neoprávněně. Staň se běžeckou anarchistkou, běžeckým anarchistou a vynikni v tom, co většina běžců opomíjí!

Vhodná obuv je základ

Základem je – asi trochu nepřekvapivě – dobrá terénní bota. Chodidla při sebězích potřebují ochranu asi nejvíce. A zároveň platí, že i samotné boty budou dosti trpět. Odolný svršek s pořádnou obsázkou a vyztuženou špičkou je jistě samozřejmostí. Pro řícení se s kopce budeme potřebovat i pořádnou podrážku. Není nic horšího než ověřovat na vlastní pozadí, že naše podešev nevykazuje dostatečný koeficient tření. Ideální stav – když je podrážka na prudké seběhy a brzdění (jako) dělaná. Příkladem budiž Impact Brake System od La Sportiva (modely Prodigio, Prodigio Pro, Bushido, Akyra...), kde se oboustranně orientované zuby řádně zakusují do terénu jak při pohybu směrem nahoru, tak směrem dolů.

Důležitá je i použitá směs podešve. Měla by dobře držet i na oklouzaných, či dokonce mokrých kamenech. Určitě vyzkoušejte předem, než se pustíte do opravdu „velkých akcí“! A když je nejhůře, nebo třeba i mrzne, vždycky ještě mohou pomoci drobné, ale účinné hřeby od La Sportiva.

Důležitá je také volba správné velikosti boty. Více než kdy jindy oceníte u seběhů nějaký ten prostor před špičkami prstů, které tak ani při prudkých došlapech nenarážejí do špičky boty. I když existují i názory, že zčernalé nehty jsou jedinou přípustnou formou zušlechťování nohou správné trailrunnerky či správného trailrunnera...

Technika – jak na to?

Tak, máme správné boty ve správné velikosti, stojíme na kopci a chceme dolů. Co teď?

1. Kdo někdy viděl běžecké video třeba Kiliana Jorneta, dokáže si představit, jak to vypadá, když člověk poslechne první obecnou poučku: zbavit se strachu, vypnout hlavu. To se snadno řekne, hůře udělá. Určitě ale neuděláme chybu, když nebudeme myslet na to, kde všude se dá spadnout, kam všude se dá zřítit a co všechno si můžeme odřít či zlámat. I tady se nám vyplatí mít dobrou a odzkoušenou obuv. Dodá nám to jistoty a my si můžeme ponechat je nezbytně nutnou dávku strachu – takovou tu, co horolezcům pomáhá přežít a vrátit se zase domů.
2. Dalším důležitým bodem je pohled na věc. Často se dělá ta chyba, že běžec hledí přímo pod svoje nohy a od určité rychlosti už zkrátka nestíhá reagovat na přicházející podněty, musí zpomalit. Výhodnější je koukat před sebe – asi tak na dva tři kroky dopředu. Náš mozek tak bude mít o zlomky vteřin více času zareagovat na nerovnosti terénu a zároveň můžeme periferním zrakem plánovat nejvýhodnější sestupovou variantu.
3. Asi přirozenou reakcí při přechodu do seběhu je takzvaně nadrobit krok. Dodává nám (mnohdy falešný) pocit jistoty. Pokud ale nechceme ztrácet na rychlosti, krok bychom měli udržet spíše delší, zároveň s co nejvyšší frekvencí, abychom minimalizovali kontakt chodidla s problémovým povrchem.

   

   Brzda, nebo plyn?

Pokud ale terén opravdu vyžaduje nějaké úpravy rychlosti, nebo dokonce brzdit máme několik možností:

• snížit délku kroku
• snížit náklon, který nám pomáhá v udržování rychlosti, někdy možná bude nutné přejít i do mírného záklonu
• přestat myslet na dopad chodidla na přední či střední část a využít paty. To může být velice účinné při sbíhání suťových nebo sněhových polí. Někdy nám podmínky mohou dovolit takové svahy i vyloženě sjet technikou ne nepodobnou lyžování.

Při sebězích se více zatěžují klouby. Měli bychom na to myslet a použít techniku, která jim v maximální míře ulehčí: vyvarovat se dopadů na napjaté nohy, ty bychom měli mít vždy alespoň mírně pokrčená v kolenou. A ano, je to docela náročné na stehna, předchozí trénink je určitě výhodou.

Balance yourself!

Další věc, která nás může potrápit, je rovnováha. Tělesná, nikoli ta duševní. Tu duševní nám hory a kopce dodávají tak nějak automaticky. Rychlé seběhy, navíc v terénu ovšem mohou zamávat s naší rovnováhou tělesnou. V takovém případě myslete na gepardy, veveky nebo i další zvířátka, která dokáží svými oháňkami vyrovnávat kdejakou dysbalanci.

Nám už ocásky po opičích předcích tolik nerostou, použijeme proto podobným způsobem ruce. Úplně je uvolněte a nechte efektivně přirozeně reagovat – tu povlávat, tu prudce vyrazit do neobvyklého směru, polohy či úhlu. Já vím, člověk u toho vypadá tak trochu jako větrný mlýn, tak trochu jako blázen. Ve skutečnosti je ale letadlo. Letadlo letící s kopce rychle, efektivně – a hlavně s hravou radostí v očích!

Mnoho šťastných kilometrů bez nehody přeje zelená vlna HUDY!