Zimní běžecký kondiční kurz HUDY – La Sportiva

Kdo uvěřil inzerátu na velkolepý zimní běžecký kurz a dopravil se o nedávném únorovém víkendu do jedinečné lokality blízko Adršpašsko-teplického areálu, vlil si v průběhu čtyřdenního programu do žil koktejl z nadšení do pohybu. A taky z radosti, tělesného vyčerpání a dobrého pocitu z překonávání sama sebe. Premiérový HUDY – La Sportiva zimní kondiční kurz Adršpach 2023 je úspěšně za námi. Jaký byl? A bylo by to i něco pro vás? Odpoví následující řádky.

Vyhřát kamennou základovou konstrukci penzionu Slunovrat se zpočátku jevilo jako nenaplnitelný plán. Teplo z kamen sálalo všemy směry, leč absorpce zdiva odolávala. Únor bývá ve skalách tuhý. To až s příjezdem všech osmadvaceti účastníků kurzu se teplo začalo rovnoměrně rozvádět do všech koutů naší dočasné ubikace. Jeden by řekl, že vytápění místnosti přiživilo i nejedno horké čelo orosené obavami z programu příštích dní. 

Strachy stranou, pečujeme o každého. Po večeři se shledáváme k úvodnímu slovu. Probíráme program a každý má příležitost vyjádřit svá očekávání. Status mezinárodnosti kurzu upevňuje Kuba, který přijel až z Košic. Dohovořeno, pojďme si po delší cestě ještě trošku protáhnout tělo a pak na kutě!

Ranní rozklus k nedalekým božím mukám je první skutečnou výzvou. Teplota klesla deset stupňů pod nulu. Odhodlání v nás však nezamrzá a před domem se tak po osmé ranní shledáváme v plném počtu. Pára stoupající od úst třicítce běžkyň a běžců vyvolává dojem projíždějící parní lokomotivy. Jen tato není hnána uhlím, tato se krmí překonáním sebe sama. Uf, jsme tu! Trocha tělocviku a valíme zpátky na snídani. Šéfkuchař Martin se opět činil a podobně jako na každém našem kurzu jde ovesná kaše na dračku. Kdos neochutnal, nekřiv ústa! 

Dopolední program má rozměr silový a rychlostní, každému však dávkujeme zátěž dle jeho vlastních možností a dle aktuálního kondičního i duševního stavu. Po vyváženém obědě následuje delší přestávka k odpočinku, kterou lektorsky doplňuje Tomáš svou přednáškou o atributech sportovního tréninku. Třetí a čtvrtá fáze však nečeká, proto obouvat ven a sundávat ponožky dovnitř, to podle příslušnosti k výkonnostní skupině. 

Běžecky nás čekají výběhy kopce, ve cvičení se s Terkou zaměřujeme na rotabilitu těch komponent lidského aparátu, které mají rotaci v popisu své fyziologické činnosti. Před večeří se společně protáhneme a uvolníme tak napětí svalové i psychické. Každá fyzická činnost je poháněna naším myšlenkovým softwarem, i o ten na kurzech pečujeme. Po večeři se slova lektorsky ujímá Monika a provádí účastníky programem posturální hygieny s akcentem na péči o plosku a nohu. Před devátou večerní ukončujeme program a trvá kradmou chvilku, než se společenský cvičební prostor vyprázdní. Těla odložená na podložkách patrně již propadla únavě z intenzivní náplně druhého dne.

Sobotní ráno je teplotně přívětivější, neboť teplota neklesá pod minus pět stupňů. Jev parní lokomotivy je na úbočí kopce však i dnes patrný. Po snídani se kurz opět rozděluje na dvě skupiny dle výkonnosti a zahajujeme dvojí program. Venku proběhnou takzvané běžecké hry, což je vlastně permanentní fyzický zápřah v kruhovém tréninku s líbivým pojmenováním. 

V takzvané tělocvičně probíhá lekce s odporovými gumami, kterou vede kapitán Tomek. Každý si zvolil míru odporu gumy dle vlastní preference. Kdo vybral černou, šel se rovnou sprchovat. K očistě po tréninku však dochází i u družstva běžeckého, kdy se vybrané členky a členové odebrali rovnou do potoka. Inu, i dobrovolné otužování je součástí programu kurzu. Jedna skutečnost mi při osušování ovšem nedá spát – jak je možné, že Kristýna a Jana mají na sobě plavky!? “My se otužujeme všude, kam jedeme. Plavky máme vždycky s sebou.” Zřejmě slušnej oddíl, jak praví klasik. 

To už mistr Macháček svolává k obědu a z lektorů se tak na pár chvil stávají vrchní. Poledňák byl zjevně třeba, neb v domě by po obědě byla slyšet i muší hádka. Odpolední fáze má čistě vytrvalostní rozměr, pro který je třeba se rozdělit do tří skupin. Nezlomní běžci si dají ve slušném tempu osm až deset kiláčků kolem skal. Ti znavenější se vydají s Markem a Terkou směr hraniční přechod Zdoňov/Laczna. Absence úsměvů při obouvání prozrazuje, že únava se načítá. Je to pochopitelné. Nejeden si ve dvou dnech kurzu splnil svou běžnou týdenní kilometráž. 

Po doběhnutí se shledáváme ve cvičebním prostoru a oddáváme se protažení vedenému Markem. Tiší nás medovým hlasem, pozvolným pohybem a ujištěním, že dnes už se nikam nepoběží. U večeře se opět rozjíždějí dišputace, což svědčí o blahodárném účinku potravy. Kdo však chtěl pro dnešek pověsit cvičební úbor na hřebík, má trošku smůlu. Z Brna totiž dorazila kamarádka Bětka s lekcí jógy a má v plánu nám ještě dnes večer dokázat, že tisíciletý koncept péče o tělo a ducha je přesně to, co potřebujeme. Poslední zbytky sil tak účastníci vynakládají na tahání za znavené končetiny, kroutí zmožené trupy do vrtulí a nevěřícně hledí na energickou blondýnku. Spásou všem je odbití deváté, jakožto času večerky. Sobota jak vyšitá, je na čase ji zapošít.

Nedělní ráno přináší úlevu teplotní i kondiční, neboť začátek programu je v konvenční den odpočinku posunut o deset minut. Psychice účastníků to jistě krátkodobě prospělo. Ranní fáze s názvem „Rozcvička – všichni bez trička“ byla nabídkou, co všeobecné nadšení rozhodně nevyvolá, nicméně pár statečných v krátkém rukávu se našlo. Po vrcholovém snímku uháníme ke snídaňovému stolu. Kávovar tlačí černé zlato do hrnků, kurzisté stravu do hlavy. Předposlední fáze tréninku bude věnována vystoupání na zasněženou skalní vyhlídku. Rozdělení do tří výkonnostních družstev, načtení GPS ve sporttesterech a vyrážíme. Nejrychlejší družstvo již čítá jen tři členy, druhé je nejpočetnější a i chodecké se rozrostlo. Tentokráte bude vyjma vůle třeba i trocha odvahy.

Dřevěné schody na vyhlídku jsou pokryty přemrzlým sněhem a v případě neopatrnosti věstí nedobrovolný tobogán. Embargo na běhání po schodech však nikdo neprolamuje a celý kurz tak dobývá vrchol pískovcové věže a následně z ní i bezpečně sestupuje. Zcela poslední fáze kurzu je věnována závěrečnému uvolnění a protažení. Po vydatném obědě, který alespoň chutí zavede do teplých asijských krajů, následuje závěrečné setkání kurzistů. Rekapitulujeme uplynulé intenzivní dny slovem i výrazem tváře. Kolik z těch všech milých výrazů je asi opřeno o skutečnost, že to máme za sebou. Ze slovní odezvy lze ovšem vyčíst, že koktejl, jenž jsme s kolegy namíchali, zachutnal skutečně každému.

Obstáli jsme na sněhu, jarní a podzimní kurzy budou za odměnu. Připojte se k nám a seznejte na vlastní kůži, že běh je potěšení a že ve skvělém uskupení je trénink jedna velká radost!

Vybírejte z nabídky zákaznických kurzů HUDY!