Čím a na čem vařit? – II. Benzínové vařiče

Minule jsme vařili doslova na větvích, případně na omamných výparech chvalně i nechvalně proslulého lihu. V tomto díle se podíváme – slovy básníka řečeno – pod povrch zemský, abychom poodkryli tajemství ropy, tedy hlavně však jejích uhlovodíků bez násobných vazeb – alkanů. Řeč bude o benzínu a vařičích, pro něž je potravou a jejichž tempo ohřevu je vskutku vražedné. Kdy se do benzíňáků vyplatí investovat? Na co jsou nejvhodnější? Jaké jsou jejich výhody a nevýhody? Dlouho a pečlivě jsme zkoumali, abychom vám přinesli ty nejzasvěcenější odpovědi.

Obsah článku: 

• Nádržka
• Hořák
• Výhody benzinových vařičů
• Nevýhody benzinových vařičů
• Benzín
• Varování
• Petrolej
• Nafta
• Trysky
• Na čem vařit v arktických zimách

Benzíňáky, i když tak zní jejich oficiální slangový název, nemusí spalovat pouze benzín, ale chutnat jim může také petrolej a nafta. Vždy ovšem záleží na konstrukci konkrétního vařiče. A určitě berme v potaz i doporučení výrobcovo. Obvykle nelze v takových vařičích spalovat líh. Pokud takovou skutečnost zjistíte z příbalového letáku, věřte výrobci a nezkoušejte to! Anebo se alespoň předtím poraďte se svým ošetřujícím lékařem. Stejně jako plynový vařič se i benzíňák skládá z hořáku a palivové nádržky. Ta může být s hořákem napevno spojena, nebo může fungovat jako palivová láhev propojená s hořákem hadičkou. 

Nádržka

Palivová láhev u moderního vařiče funguje obdobně jako plynová kartuše. Jedná se tedy o tlakovou nádobu, v níž je samotné palivo a natlakovaný vzduch, který palivo vytlačuje do vařiče. Tam palivo zplynuje a jeho výpary ochotně hoří. Na rozdíl od plynové kartuše, která je natlakovaná už z výroby, musíme palivovou láhev nahustit sami pomocí speciální pumpičky. Je to dřina, ale zase se v zimě zahřejete dvakrát – jednou při pumpování, jednou při požívání horkého nápoje pomocí vařiče připraveného.

Benzínový vařič má jako takový král samozřejmě svoje móresy, a tak ho je nutné po natlakování palivové nádržky ještě předehřát. Tím se vytvoří dostatečná teplota pro zplynování paliva. Po zahřátí pak už lze vařič pustit na plný výkon. Obvykle je nutné palivovou láhev ještě trochu dopumpovávat i v průběhu vaření, protože tím, jak nám ubývá paliva, klesá tlak v láhvi.

Vařiče s pevnou nádržkou

Pro úplnost uvádíme i vařiče, kde je hořák napevno nasazen na palivovou nádrž, i když jde o velmi starou vývojovou větev, kterou dnes evoluce už víceméně pohřbila. Z nádržky vede přes hořák trubička, ve které díky hladovým plamenům dochází ke zplynování paliva. Jinak to funguje stejně jako předchozí typ. Tedy natlakujete nádržku, předehřejete vařič a jedete – ehm, vaříte. 

Vařiče s odpojitelnou nádržkou

Pro trekové či horolezecké užití se zdá být mnohem lepším řešení s odpojitelnou palivovou láhví. Vařič s nádržkou si dokážu lépe představit v kempu nebo u podobných méně náročných příležitostí. Je totiž méně skladný. 

Vařič s odpojitelnou láhví je navíc variabilnější. Můžete mít více láhví o různých objemech. Podle délky akce si vezmete takovou láhev, která vám vystačí na celou dobu. Lze se vybavit i více láhvemi, kdy každá má svoji pumpu. V případě, že vám dojde palivo v jedné láhvi, bleskově připojíte druhou a vaříte dál. Nemusíte v terénu nic dolévat. Můžete mít i více lahví s různými palivy atd. Takové kombinační možnosti využijete na dlouhých akcích. A při počtu účastníků větším než jedna lze i velice efektivně rozkládat hmotnost mezi družinu dobrodruhů. 

Prastará technika

Existují i starší konstrukce vařiče, které se nemusí pumpovat. Ty ovšem vykazují nižší výkon. Fungují na tom principu, že hořák je umístěn přímo na palivové nádrži. V palivové nádrži je knot, po kterém palivo vzlíná k hořáku, kde se musí zplynovat. Kruciální operací je prvotní nahřátí vařiče, resp. krčku pod hořákem. Postupně se rozpálí celá konstrukce vařiče, tedy palivo se odpařuje rovnou v nádržce. Čím více se vám podaří vařič rozpálit, tím lépe vařič následně funguje. 

To samozřejmě nemusí být vůbec jednoduché při studeném a větrném počasí, proto bych se v zimě na takový vařič úplně nespoléhal. Tím nechci říct, že by nefungoval, ale je prostě lepší několikrát zapumpovat a mít výsledek rychlý a jistý. Pokud byste nicméně chtěli takový vařič v zimě používat, bylo by vhodné mu zajistit co nejlepší izolaci, a to buď pomocí nějakého nehořlavého návleku, nebo vložením celého vařiče do vhodné nádoby, případně vařič opatřit závětřím. Samozřejmostí by měla být i izolační podložka... Sami už asi tak nějak vnitřně cítíte, že investice do moderního zařízení není vůbec od věci.

HOŘÁK

Samotný vařič, resp. hořák benzínového vařiče je obvykle vyráběn z oceli, palivové láhve se dělají většinou z hliníku. Každý benzínový vařič má svoje specifika. Vřele doporučuji se s vařičem seznámit v klidu a s předstihem. Ideální je startování a ovládání vařiče trénovat, pokud možno v takových podmínkách, které budou panovat na samotné akci. Jestli chcete vařič používat v zimě, určitě ho před nácvikem nechte vymrznout venku, a to včetně nádrže s palivem. Stejně tak nechte ochladit všechny propriety, které s vařičem používáte. Možná tak zjistíte, že zapalovač, který je plněn butanem, v zimě nefunguje a je nutné ho před použitím zahřát.

KRUCIÁLNÍ VÝHODY

Benzínový vařič má obrovskou výhodu v tom, že jej lze provozovat při téměř jakémkoliv počasí a teplotě a palivo lze sehnat po celém světě. Výkonově jsou benzíňáky srovnatelné s vařiči na plyn. Při plusových teplotách je zpravidla rychlejší propan-butan, při minusových teplotách se obvykle pořadí obrací. Podaří-li se vám kartuši dostatečně ohřát, vysoký výkon plynového vařiče zůstává zachován i v zimě. Regulace plamene je u benzíňáků dobrá, ale obvykle ne tak jemná a fajnová jako u plynových vařičů.

NEVÝHODY

Benzínový vařič má samozřejmé také některé nevýhody. Jak už bylo řečeno, nastartování vařiče je potřeba si nacvičit. Tryska paliva se ráda ucpává v tu nejméně vhodnou chvíli. Vařič samozřejmě nelze vůbec doporučit pro interiérové užití. Pomineme-li zdraví škodlivé a třaskavé výpary benzínu, při nahřívání vařiče z něj šlehají plameny o síle vikingské vatry, které mohou něco poškodit či dokonce zapálit. 

Vařič také při nahřívání obvykle nepříjemně kouří, záleží však na použitém palivu. Palivo totiž pod tlakem hoří modrým plamenem obdobně jako plyn, při nahřívání ale nehoří ideálně čistě. Každopádně je nutné vařič nosit v nějakém obalu. Některé typy benzíňáků při vaření doslova řvou jako startující tryskové letadlo. Lesní dělníci pak s hrůzou opouštějí své mírumilovné harvestory, medvědi se probouzejí ze zimního spánku... Dají se dokoupit různé ztišovače, tlumiče hluku hořáku, které ale přestavují zátěž navíc. Jejich nabídka je hodně omezená a obvykle snižují výkon vařiče. 

Ticho léčí

Na druhou stranu existují i vařiče poměrně tiché. Zvukové efekty vařiče ovlivňuje především typ rozptylovače plamene nad palivovou tryskou. Benzínový vařič je poměrně komplikované zařízení, tedy je zde vyšší riziko selhání, navíc se musíte potrénovat i v jeho rozebírání a čištění. V zimním terénu to každopádně jde se ztuhlými prsty ztuha. Nevýhodou je také vyšší hmotnost celé sestavy oproti třeba kompaktnímu plynovému vařiči. 

VSUVKA MALÉHO CHEMIKA

Základní složkou ropných paliv jsou alkany, tedy uhlovodíky s jednoduchými vazbami mezi atomy uhlíku. Nejjednodušším alkanem je metan, který tvoří hlavní složku zemního plynu, a pak to pokračuje přes etan, propan, butan, pentan dál a dál. Metan obsahuje jeden atom uhlíku, etan dva, propan tři atd. Proto se také alkany pro zjednodušení označují jako C1, C2, C3 apod.  Benzín se může skládat z C5 (pentan) až po C12 (dodekan). Petrolej tvoří C9 (nonan) až C16 (hexadekan). Motorová nafta se skládá z C9 až C20. Mimo alkanů jsou v těchto palivech obsaženy i izoalkany, cykloalkany a spousta dalších uhlovodíků. Nás ale budou zajímat hlavně alkany. 

Alkany

Pentan je první alkan, který je za pokojové teploty (20 °C) kapalný. Čím dále se v řadě pohybujeme, tím je bod varu jednotlivých alkanů vyšší. Od C17 už jsou alkany za pokojové teploty tuhé látky parafínové struktury.

Benzín

Ačkoliv se zdá, že benzín je pouze jeden, opak je pravdou. V průmyslové praxi se jednotlivé benzíny rozlišují podle destilačních bodů. Setkáte se tedy např. s označením 60/80, 50/110, 80/110, 100/140, 90/150 nebo 50/160. Číslo před lomítkem znamená začátek destilace, číslo za lomítkem konec destilace. Čísly se rozumí teploty ve stupních Celsia. Pokud si zjistíte body varu jednotlivých alkanů, můžete odhadnout, jaké z nich jsou v benzínu přítomny. Např. v benzínu 60/80 by měl být pentan (C5) a hexan (C6). V benzínu 80/110 je hexan (C6) a heptan (C7). Benzín 100/140 obsahuje heptan (C7) až nonan (C9). Benzíny obsahující pouze alkany s nižším číslem (např. C5 a C6) jsou lehčí, těkavější, prudčeji hoří a při nahřívání vařiče téměř nekouří. 

Pokud benzín obsahuje pouze alkany s vyšším číslem, svými vlastnostmi se začíná přibližovat k petroleji. Takový benzín se o něco méně vypařuje, klidněji hoří a při nahřívání vařiče více kouří. Pro laboratorní či lékařské účely se pak vyrábí i jednotlivé alkany (např. samotný hexan), ze nichž se benzín skládá, a to ve velice čisté formě. 

Pokud chcete topit benzínem, kupte si speciální benzín do vařičů nebo dobře dostupný technický benzín. Např. Primus Powerfuel obsahuje 39 % C5, 22 % C7 a 39 % směsi označované anglicky jako light naphtha (C5 a C6). Naphtha je anglický termín pro surový resp. technický benzín, který se skládá z C5 až C12. Naphtha se pak může rozlišovat na light, která se skládá pouze z C5 a C6, a heavy, která obsahuje alkany od C7 do C12. 

Petrol nebo gasoline, resp. gas je pak označení pro benzín automobilový. Běžně dostupný technický benzín je sice opatřen nápisem, že není vhodný do vařičů, jeho hlavní složkou je ale směs C6 a C7, která ve vařičích hoří výborně (mnohokrát jsem sám ověřil). V lékárně dostanete lékařský benzín skládající se z C6 a jeho izomerů. Je sice drahý, ale krásně voní (tedy alespoň pokud máte srdce technika či pyromana) a hoří přímo fantasticky. Někdy je jako lékařský benzín označována směs C5 a C6. Podstatou všech těchto paliv je to, že jsou čistě rafinované, tj. obsahují málo dalších, nežádoucích látek. Je však nutno brát v úvahu rozdíl v čistotě benzínu pro laboratorní a pro technické účely. Určitě dobrým kompromisem mezi čistotou benzínu a jeho cenou je speciální benzín do vařičů (angl. též white gas).

Varování

Pro vaření nepoužívejte benzínový čistič ani automobilový benzín, které obsahují ošklivé látky jako toluen a benzen (obvykle skryté pod pojmem aromáty či areny). Prostudujte obal výrobku nebo bezpečnostní list (je obvykle ke stažení na internetu) a pokud je obsah aromátů vyšší než 2 %, rozhodně nepoužívejte na vaření! Automobilový benzín vždy obsahuje velké množství aromátů. Je sice nejlevnější, ovšem mám za to, že ve vařiči nespotřebujeme tolik paliva, abychom se rozhodovali podle ceny, a nikoli podle kvality/vhodnosti konkrétní pohonné hmoty. 

Pokud mermomocí chcete pálit motorový benzín, používejte ten, který má nejnižší oktanové číslo, protože ten obsahuje nejméně škodlivých aditiv, resp. aromátů. Kromě jiného platí často i nepřímá úměra: čím vyšší oktanové číslo, tím horší hoření ve vařičích. Rozhodně neplatí úvaha, že co je dobré pro auto, je dobré i pro vařič. Aditiva v automobilovém benzínu slouží mj. jako zpomalovače hoření. Vařič oproti motoru není na režim pomalého spalování nastaven. Proto při vaření na motorovém benzínu – kromě toho, že dýcháte toxické látky – vzniká více sazí než u benzínu technického či speciálního.

DALŠÍ VAROVÁNÍ

Benzín se používá jako odmašťovač. Tedy pokud si ho vylijete na ruku, není to k pokožce zcela přátelské, navíc v zimě kvůli rychlému odparu hrozí riziko omrzlin. Benzín se také s ohledem na kratší molekuly rychleji vstřebává skrze pokožku a samozřejmě jeho výpary také dýcháte. To taky nepatří mezi ty úplně nejzdravější kratochvíle. 

FILIPIKA ZA PETROLEJ

O petroleji se často říká, že je to špinavé palivo. Já bych se chtěl petroleje trochu zastat. Chcete-li používat petrolej, kupte si ten, který je určen na svícení v petrolejových lampách. Je běžně k dostání v drogerii nebo v hobbymarketech. Běžně dostupný petrolej na svícení obsahuje alkany C11 až C14. Je zcela čirý a nepřítomnost C15 a C16 znamená, že nebude při vaření kouřit. Během nahřívání vařiče sice určitý dým vydává, ale to benzín obvykle také. 

V zahřátém vařiči už petrolej hoří čistě a nezanechává na ešusu saze. Je zbytečné používat lampové oleje, protože je to prakticky totéž, jen obvykle dražší. Letecký petrolej neboli Jet A-1 (příp. Jet B do nižších teplot) používaný v turbínových motorech, je normální petrolej obsahující C9 až C16. Ale jak víme, čím těžší alkany jsou v palivu přítomny, tím více to při spalování kouří a také tryska vařiče z nich nebude úplně nadšená a bude se více zanášet. 

Kerosin je spíše ku létání

Pro vaření tedy nemá smysl letecký petrolej používat, protože vždy můžete použít petrolej na svícení, který má lepší složení. Existuje ještě směs označovaná jako n-alkany C10 až C13, což je něco na pomezí benzínu a petroleje, resp. velice lehký petrolej. Jedná se o zcela čirou a zápachu prostou kapalinu, která připomíná rozpuštěný vosk. Používá se většinou jako báze do nátěrových hmot a aditiv do automobilových paliv. Maloobchodně se téměř nedá koupit, uvádím ji tedy zejména pro úplnost. Při spalování se chová podobně jako petrolej na svícení.

Petrolej na rozdíl od benzínu hoří klidněji a déle. Je to taková chemická obdoba jedné nejmenované politické strany – klidná síla. Petrolej je mírně mastný, tudíž je k těsněním vařiče a pokožce rukou přátelštější. Díky pomalejšímu vypařování se ho také tolik nenadýcháte. Dále netvoří výbušnou směs se vzduchem a neklade takové nároky na skladování. Na některých vařičích lze s petrolejem dosáhnout kratší časy vaření než u benzínu. A konečně lze petrolej používat i v řadě jiných zařízení, jako jsou petrolejové lampy nebo kamna. Na druhou stranu se petrolej zapaluje hůře než benzín, a to hlavně při nižších teplotách. Pokud chcete nahřívat vařič petrolejem, dejte pozor, protože jeho plameny mívají dlouhé prsty.

MOTOROVÁ NAFTA

Motorová nafta je ze všech kapalných outdoorových paliv nejtěžší a nejmastnější. Takže nejhorší. Vaření na ní se pokud možno vyhněte. „Čistá“ nafta neexistuje, protože nafta je vlastně petrolej (C9 až C16) s přísadou těžších alkanů (C17 až C20), kterým se v petrochemickém průmyslu říká „plynový olej“. Cokoliv v praxi dostanete, je aditivovaná motorová nafta, tedy opět spalujete a čmucháte něco, co nechcete. Použití nafty v zimě je stejně problematické jako v autě, neboť parafínuje. Východiskem by byla koupě zimní či arktické nafty, ale je to zbytečné. Ve vařiči, kde můžete spalovat naftu, totiž vždycky můžete použít petrolej, který netrpí naftovými neduhy. I kdybyste byli na nepříliš civilizovaném místě a prodávali tam jen paliva do auta, budou patrně nabízet i benzín. Tudíž bych volil raději ten. 

Při vaření na naftě vřele radím nahřívat vařič čímkoliv jiným, protože nafta se velice špatně zapaluje, kouří a páchne. Na naftě jsem vařil jen ze studijních důvodů a ke svému údivu jsem po dovaření zjistil, že spodek ešusu je pokrytý nespálenou vrstvou paliva. Prostě dno ešusu, které stálo v plameni, bylo pokryté vrstvou mastnoty. Vzhledem k tomu, že nafta (resp. její těžší složky) se neodpařuje, bylo nutné ešus dekontaminovat.

TRYSKY

Zcela kruciální součástí každého benzínového vařiče, jež předurčuje jemu chutnající paliva, čistotu hoření a výkon, je – světe div se – malinkatá dírka, totiž tryska. Lze s poměrně značným úspěchem tvrdit, že podstatná část vařičů je dnes konstruovaná jako multifuel, vícepalivová zařízení. V praxi to znamená buď to, že máte sadu výměnných trysek a pro každé palivo byste měli použít tu správnou, nebo že máte jednu pevnou univerzální trysku. 

Trysková mnemotechnická pomůcka

Výměnné trysky se liší svým průměrem. Pro plynná paliva se používá tryska s největším, pro benzín se středním a pro petrolej či naftu s nejmenším průměrem. Např. Primus udává průměry 0,45 mm, 0,37 mm a 0,28 mm případně 0,37 mm, 0,32 mm a 0,25 mm. Pokud byste v terénu nevěděli, jakou trysku nasadit, je možné použít jednoduchou pomůcku: Aby plamen u různých paliv hořel pořád stejně, je nutno tryskou procpat stejné množství molekul. Propan-butan má nejmenší hustotu, molekuly jsou dál od sebe, je tedy nutno použít větší otvor, aby za určitou časovou jednotku prošlo dané množství paliva. Naopak petrolej (resp. nafta) je nejhustší, postačí tedy průměr menší. 

Pokud má vařič trysku pouze jednu, je patrně optimalizovaná na některé palivo. V tom případě je vhodné vyzkoušet různá paliva a zjistit, co vařiči chutná nejvíce. V praxi to zjistíte tak, že si změříte, jaké palivo vám uvaří vodu za nejkratší dobu. Případně můžete naopak zjistit, že některé palivo v konkrétním vařiči nehoří moc dobře či dokonce nejde zapálit. 

Ideální je vyzkoušet činnost vařiče za různých teplot a povětrnostních podmínek. Pokud vařič dokáže spalovat propan-butan a benzín, tryska patrně bude optimalizovaná na lehký benzín. Jestliže je vařič určen pouze pro kapalná paliva, může být nejvýhodnější ve vařiči spalovat těžký benzín nebo lehký petrolej. Troufám si tvrdit, že tryska vařiče nikdy nebude specializována na naftu, ta se vždy bere jako krajní možnost. V to tedy po svých zkušenostech alespoň pevně doufám.

Jedna tryska vládne všem?

Vaříte-li s vařičem, který nemá výměnnou trysku, jsou určité rozdíly při vaření na benzínu a na petroleji. Petroleji zpravidla postačí menší otevření regulace plamene (zhruba na polovinu maxima). Při maximálním otevření se petrolej nestačí dokonale spalovat a hoří žlutým plamenem. Ten má nižší teplotu a čadí, navíc paliva spotřebujete zbytečně moc. I když petrolej hoří správně, může být plamen dole modrý a nahoře žlutý. To není potřeba řešit, protože až postavíte ešus na vařič, plameny budou už pouze modré.

Na čem vařit v arktických zimách?

Chcete-li používat benzínový vařič v třeskuté zimě, plňte ho raději lehčím benzínem, abyste zachovali odpar paliva a tím snadné zapálení a stabilní hoření. V létě zase můžete používat těžší benzín či dokonce petrolej, aby se vám palivo příliš nevypařovalo při skladování a manipulaci s ním. Samozřejmě vždy záleží na tom, co váš vařič umí spalovat. 

Zimní finta

Pokud vám nevadí s sebou tahat lahvičku navíc, můžete i v zimě pro vaření používat petrolej a pouze pro zahřátí vařiče použít benzín, případně líh. Lehký lékařský benzín i v třeskuté zimě a větru chytne spolehlivě a hoří velice čistě. Líh se v chladu hůře zapaluje, ale zase oproti benzínu méně čadí. Pokud se chystáte na řádnou expedici, raději vše předem vyzkoušejte a důkladně nacvičte!

VE STANU NIKDY!

Nemusím snad podotýkat, že nahřívání vařiče a vaření ve stanu je vždy na vlastní riziko. Nejedná se pouze o nebezpečí podpálení stanu, ale též o přítomnost oxidu uhličitého nebo oxidu uhelnatého jako produktů spalování. Je nutno mít na paměti, že obě látky jsou těžší než vzduch a drží se při zemi, a hlavně nejsou jakkoliv cítit!

JAK SE SKLADUJE BENZÍN

Skladovatelnost kapalných ropných paliv je relativně dobrá. Benzín se vypařuje rychleji než petrolej a nafta, tudíž je nutno více dbát na těsnost nádoby. Ideální je mít skladovací nádoby naplněné až po okraj, aby se do paliva nedostával kyslík a vzdušná vlhkost způsobující degradaci paliva. Těžší uhlovodíky (= ty s vyšším číslem) mají obecně delší skladovatelnost. Petrolej může při správném skladování přetrvat dlouhé roky. Pokud přeléváte lehký benzín ze skladovací nádoby do palivové láhve, je dobrým nápadem obě nádoby předem ochladit. V zimě je dejte na chvíli ven, v létě do chladné místnosti. Jinak se vám bude odpařovat pentan (C5) a tudíž vám bude ubývat jeho podíl v palivu.  

SLOVO DO PRANICE NA ZÁVĚR

I na poli nejrůznějších vařičů je dnes z čeho vybírat. Pokud byste si měli zvolit pouze jeden jediný vařič do všech myslitelných podmínek, rozhodně neuděláte chybu, když si zaopatříte právě vařič benzínový. Já jich mám pro jistotu šest.

Michal Sladký

Sice se živí “humanitní pavědou,” ale nic technického mu není cizí. Nadšeně rozebírá věci, aby zjistil, zda po opětovném složení stále fungují. A pokud v těch věcech lze i něco pálit, jeho srdce pyromana plesá. Jinak pálí alespoň sám sebe, neb jest nadšeným pěstitelem a konzumentem chilli papriček. Rád se válí v lese a je spokojen, pokud zůstává nikým nespatřen a nezpozorován.