ČÍM A NA ČEM VAŘIT? – III. PLYNOVÉ VAŘIČE

Plynové vařiče jsou asi právem nejoblíbenějším druhem vařičů u nás. Proč právem? Jaké mají výhody a jakými naopak trpí neduhy? V obsáhlém článku si přiblížíme všechny plusy a minusy, a to za plusových i minusových teplot. Podíváme se na nejrůznější konstrukce plynových vařičů a zahledíme se i na zoubek nejrůznějším plynným palivům v tekutém i plynném skupenství. A naučíme vás i pár šikovných triků, jak si pohodově uvařit i za obtížných situací či velmi nízkých teplot anebo na téměř prázdné kartuši. 

OBSAH ČLÁNKU:

• Jak zapálit plynový vařič?
• Nevýhody plynových vařičů
• Mikroregulátor u plynového vařiče
• Jak v zimě uvařit na plynu?
• Fígl s kapalným plynem
• Výhody plynových vařičů

Plynové vařiče mají téměř samá pozitiva. Můžou být velice lehké a skladné, přesto však výkonné. Vařič se skládá z hořáku a kartuše s palivem, která se připojuje k hořáku. Obecně se rozlišují vařiče na ty, které se připevňují přímo na kartuši, a na ty, co stojí na zemi a ke kartuši jsou připojeny hadičkou.

Do výšky, nebo do šířky? 

První typ je konstruován více do výšky, tudíž není tak stabilní. Naproti tomu jsou takové přístroje kompaktnější a skladnější. Druhý typ vařiče s hadičkou je variabilnější a lépe se hodí pro fígle umožňující zimní použití. Někteří výrobci nabízejí i důmyslné sestavy tvořené kartuší, závětřím, bezplamenným hořákem, tepelným výměníkem a izolovanou nádobou. Zde však musíte dobře vybírat hned při nákupu, protože na vařič nelze postavit běžný ešus. Jste tedy odkázáni na velikost dodávané nádoby, popř. je potřeba dokupovat další nádoby s kompatibilním tepelným výměníkem. Nejznámějším zástupcem je Jetboil nebo MSR. Sestavy jsou oblíbené horolezci, protože ti je můžou i zavěsit do stanu (větraného!). 

TIP: Pokud na systém „outdoorové rychlovarné konvice“ přeci jen potřebujete postavit jiný ešus, než který byl v systému, použijte příslušnou redukci (např. adaptér Pot Support od Jetboilu). Tu nasadíme na hořák a na ni pokládáme ešus. Redukce zaručuje, že hořák bude mít dostatečný přístup vzduchu a vařič se neudusí. Je to elegantní řešení, počítejte ale s drobnou ztrátou účinnosti. Uzavřený systém, kdy hořák/tepelný výměník/nádoba tvoří jeden monolitický celek (tedy dodávaná sada), přeci jen funguje nejúčinněji.

I. DÍL: DŘÍVKÁČE A LIHÁČE
II. DÍL: BENZÍNOVÉ VAŘIČE

Existují tři běžně prodávané typy kartuší z hlediska jejich připojení k vařiči – šroubovací, ventilové a propichovací. Pro outdoorové využití se hodí pouze první dva systémy, v ČR se ale nejčastěji setkáte s kartušemi šroubovacími. 

Pokud máte vařič se šroubovacím napojením a ventilovou kartuši, můžete si koupit redukci, která vám umožní vařit i s touto kombinací. Anebo se vydejte cestou nákupu vařiče, který si poradí jak s ventilem, tak se šroubením. Například Primus vyrábí hned několik takových modelů (Mimer Stove Duo, Essential Trail Stove Duo). Jejich fígl spočívá v objímce, kterou nasuneme zboku na obrubu šroubení nebo ventilu a hořák vařiče vlastně shora přitlačíme na výpusť plynu z kartuše. Snad jedinou výhodou ventilových kartuší je, že bývají o něco levnější. 

Jak zapálit plynový vařič? 

Některé mají vlastní piezo zapalování, jiným musíte pomoct externě. Sirkou, zapalovačem nebo křesadlem. Plynový vařič nevydá ani čmoudíček, tudíž můžete použít i svůj sváteční ešus. Regulace plamene je skvělá. Hořák při vaření trochu hučí, pro průzkumníky nic moc, ale my civilisté to sneseme. Palivo lze při dodržení určitých zásad bezpečně a dlouhodobě skladovat. Výhodou je i zpravidla vlídný pohled ze strany orgánů při ne zcela zákonném vaření, ale zaručit to pochopitelně nelze.

Nevýhody plynových vařičů

I plynové vařiče však mají své mušky. Vzhledem k tomu, že se už nejedná pouze o zohýbané plechy, ale o přístroj, existuje určitá pravděpodobnost selhání vařiče. Rovněž nelze zaručit, že plynové kartuše zakoupíte po celém světě, přičemž do letadla vás s nimi nepustí. 

V plynovém vařiči můžete spalovat propan či butan, nejčastěji ale uvnitř kartuše šplouchá jejich stlačená směs. Poměr plynů ve směsi není nijak standardizován, proto je dobré se zajímat, co se v kartuši nalézá. Ačkoliv existují i zimní paliva, vařič nemusí pracovat dobře při teplotách hluboko pod nulou. Dá se tomu pomoci různými triky. Je ovšem vhodné zvážit, zda už není lepší použít vařič benzínový. 

Mikroregulátor u plynového vařiče

Asi všichni známe tu neblahou situaci, kdy kartuše začíná být více poloprázdná než poloplná a výkon vařiče postupně klesá, takže musíme regulačním ventilem korigovat průchod plynu do hořáku a už to jaksi není ono. Ne však nutně! Existují i vyspělé plynové vařiče s tzv. mikroregulátorem, kde soustava dvou proti sobě pracujících pružinek automaticky dorovnává klesající tlak v kartuši zvýšeným průtokem plynu k hořáku. Výkon je tak mnohem stabilnější a chvalitebný téměř až do trpkého konce života plynové kartuše. Udělátko ve formě mikroregulátoru najdete například u japonské značky SOTO, modelu Windmaster.

Výhody vařiče s mikroregulátorem jsou nasnadě. Jeho nevýhodou je o krapítek vyšší hmotnost, případně objem. Samozřejmě bude také o něco dražší. A ze statistického hlediska by takový přístroj mohl být poruchovější. Když si ale pořídíte kvalitní vařič s mikroregulátorem, nemusíte se něčeho takového příliš obávat. 

A zase ty alkany...

Propan je třetím v řadě tzv. alkanů, tedy uhlovodíků s jednoduchými vazbami mezi uhlíkem. Jeho molekulový vzorec je C3H8. Butan je čtvrtým v řadě alkanů s molekulovým vzorcem C4H10. Pro zjednodušení se tyto alkany označují také jako C3 a C4. Nejjednodušším alkanem je metan (C1), který tvoří hlavní složku zemního plynu. Pokud se setkáte s pojmem n-něco (např. n-butan), vězte, že se jedná pouze o jiné, tzv. triviální pojmenování. Prostě n-butan rovná se butan a neřešte to. Každý alkan má tzv. izomery, což je sloučenina se stejným chemickým složením, ale jiným uspořádáním atomů v molekule. Setkat se tedy můžete např. s izobutanem. 

Běžný turistický vařič pro své fungování potřebuje palivo v plynné formě. Kdo má vařič s hadičkou a zkoušel obrátit kartuši vzhůru dnem, zjistil, že vařič lze zásobovat palivem i v kapalné formě. Dělá to zajímavé ohňové efekty, a to zejména tehdy, zvednete-li kartuši nad úroveň hořáku. Ve stanu to rozhodně nezkoušejte! Existují ale i plynové vařiče, které si umí poradit s kapalným palivem značně kultivovaně. To poskytne výhodu zejména při minusových teplotách, kdy se směs může špatně vypařovat. (A když se nám to špatně vypařuje, tak nám to i špatně hoří, jestli vůbec.) Při tomto použití ale počítejte s vyšší spotřebou paliva.

Propan, butan, za mrazu i orangutan

Propan má teplotu varu při -42,1 °C, izobutan (izomer butanu) při -11,7 °C a butan (n-butan) zplyňuje při -0,5 °C. Pokud byste seděli v zimním lese a okolo bylo dejme tomu příjemných -15 °C, při použití kartuše s čistým butanem byste zjistili, že vařič nefunguje, protože palivo se neodpařuje. Naproti tomu kartuše s čistým propanem by při této teplotě zásobovala vařič plynem velice ochotně. Pro zimní použití je tedy nutno používat kartuše s co největším podílem propanu a co nejmenším podílem butanu. Určitým kompromisem je pak izobutan.

Outdoorové kartuše plněné čistým propanem však legálně nekoupíte, a to kvůli bezpečnosti. Propan vytváří v kartuši vyšší tlak, tedy pokud by si někdo takovou kartuši vzal na letní akci a odložil by ji na sluníčko, mohly by se dít nepěkné věci. Kartuše je vyrobena tak, aby jí za přílišného tlaku povolilo dno, tudíž naštěstí nevybuchne jako granát kropící své okolí střepinami. Pokud by ale na takové kartuši byl zrovna nasazen běžící vařič, mohlo by se v jeho okolí náhle oteplit.

Letní kartuše pro outdoorové použití obsahuje 20 % propanu a 80 % butanu. Je to taková základní směs, která vám vystačí při teplotách nad nulou. Zimní kartuše si však každý výrobce dělá po svém. Abyste se nemuseli namáhat, zjistil jsem složení nejčastěji prodávaných kartuší za vás:

Primus Power Gas (červená): 20 % propan, 80 % izobutan,
Primus Winter Gas (hnědá): 25 % propan, 70 % butan, 5 % izobutan, uvnitř je papír, který má zajistit větší odparnou plochu
Primus SIP Power Gas (červeno-šedo-zelená): 20 % propan, 80 % butan
Coleman Xtreme Gas -27 °C (šedo-zeleno-modrá): 40 % propan, 60 % butan,
Coleman Performance (černá): propan 30%, butan 70%
Jetboil Jet Power (černo-oranžová): 25 % propan, 72 % izobutan, 3 % n-butan

Jak vařit v zimě na plynu? 

Používejte kartuše s co největším podílem propanu a co nejmenším podílem butanu (resp. n-butanu). Berte s sebou plné kartuše a případné zbytky spalte mimo zimu. Čím větší kartuše, tím v zimě lépe. Pokud palivo nechce hořet, musíte kartuši zahřát. Pro to se lépe hodí vařič s palivovou hadičkou oproti vařiči nasazovacímu na kartuši. 

Kartuši lze opatrně (!) přiblížit k hořáku, aby se ohřívala teplem od plamene. Případně můžete do pokličky ešusu nalít trochu vody, položit ji na vrch ešusu a kartuši vložit do vody v poklici. Od kartuše pak vede hadička k hořáku, který ohřívá ešus (kartuše bude nahoře, hořák dole). V obou případech kartuše bude ohřívat sama sebe. Pro trik s vodou bude lepší menší kartuše a také si vyzkoušejte, zda máte dostatečně dlouhou palivovou hadičku. 

Máte-li vařič, který se šroubuje na kartuši, lze postavit celou sestavu do pokličky a teplou vodu přilévat z ešusu, kde se vaří voda. Vhodné je mít nějakou izolační podložku, aby se vám spodní voda neochlazovala o sníh. 

Jak udržet plynovou kartuši v teple? 

U všech triků platí, že pro úvodní zahřátí kartuše je dobré buď mít s sebou termosku s teplou vodou, nebo kartuši zahřát přes noc ve spacáku či ve dne pod bundou. Nouzově můžete použít teplou kapalinu z produkce lidského těla. Drsňáci můžou kartuši obejmout rukama a užívat si ten chladivý pocit.

Pro zahřívání kartuše se mi neosvědčily jednorázové ohřívací polštářky. Kartuše v plynné fázi potřebovala dodávat víc tepla, než byl polštářek schopný vyvinout. Nevýhodou je také vysoká spotřeba polštářků při delších akcích. Opětovně použitelné polštářky jsem nezkoušel, každopádně jejich vaření na samotné akci považuji za neefektivní z důvodu spotřeby paliva. 

Výhody kapalného plynu

Nechcete-li zahřívat kartuši, obstarejte si vařič, který umí spalovat palivo v kapalném skupenství. Principem je palivo vycházející z kartuše jako kapalina a zplynující až v hořáku. Jako vařič můžete použít buď multifuel (benzíňák s možností spalování propan-butanu) nebo čistě plynový vařič se zplynovací trubičkou nad hořákem. Každopádně se vždy bude jednat o vařič s palivovou hadičkou. 

Ideální je multifuel, protože u něj máte jistotu, že kapalný propan-butan spolkne. U plyňáku s trubičkou je nutné si předem vyzkoušet, zda zplynování paliva ve vařiči reálně funguje. Testování provádějte v zimě. V létě napomáhá zplynování vyšší okolní teplota. Co funguje v létě, nemusí fachat v zimě.

Plynový vařič v zimě

Při použití kapalné fáze paliva vám může být jedno, že se palivo v kartuši neodpařuje, neboť postačí obrátit kartuši vzhůru dnem, palivo teče hadičkou v kapalné formě a vařič si s tím poradí. Počítejte s vyšší spotřebou paliva, ale zase relativně rychlým ohřevem. Při tomto stylu vaření nemusíte mít kartuši se zimní směsí, na druhou stranu není vhodné používat kartuše s čistým butanem. Určitý podíl propanu v kartuši zajišťuje, že kapalina bude aktivně vytlačována ven, zatímco čistý butan vytéká v podstatě samospádem a hořák má markantně menší výkon. 

Pokud byste v mínusových teplotách používali plynnou fázi paliva a kartuši neohřívali, plná kartuše zpočátku může hořet dobře. Žádný problém, řeknete si, nicméně vtip je v tom, že se z kartuše odpaří pouze propan a zůstane vám kartuše s čistým butanem. Při použití kapalné fáze tento jev nenastává, tudíž nějaký tlak v kartuši pořád zůstane. 

Fígl s kapalným plynem

Mějte na paměti, že kartuše se při použití plynné fáze ochlazuje pouhým odparem paliva, které je uvnitř. Určitě je tedy vhodné kartuši pokládat na nějakou podložku, aby nestála přímo na sněhu. I tak se ale kartuše bude ochlazovat pod teplotu okolí a bez dodávky energie zvenku bude ztrácet výkon. Při použití kapalné fáze propan-butanu se kartuše neochlazuje (resp. drží teplotu okolí), protože palivo se odpařuje až v hořáku vařiče.

Výhody plynových vařičů

Plynový vařič je tou nejuniverzálnější volbou pro každého outdoorového nadšence. Na turistiku, treky, kola, bike-packing, horolezení i na vodu. Necestujete-li do nějakých exotických krajin letadlem a nepohybujete-li se venku při extrémních minusových teplotách, nic jiného hledat určitě nemusíte. 

Michal Sladký
 

Sice se živí “humanitní pavědou,” ale nic technického mu není cizí. Nadšeně rozebírá věci, aby zjistil, zda po opětovném složení stále fungují. A pokud v těch věcech lze i něco pálit, jeho srdce pyromana plesá. Jinak pálí alespoň sám sebe, neb jest nadšeným pěstitelem a konzumentem chilli papriček. Rád se válí v lese a je spokojen, pokud zůstává nikým nespatřen a nezpozorován.