Huemul Circuit – 65kilometrový trek syrovou Patagonií

El Chaltén, známé lezecké a turistické městečko přímo pod ikonickým masivem Monte Fitz Roy, nabízí nespočet možností k trekování. Pokud se chcete vyhnout masovému turismu a poznat trochu autentičtější tvář patagonské přírody, určitě zvažte okruh Huemul Circuit, který začíná přímo ve městě a vede jižně od zmiňovaného masivu.

Trasa Huemul Circuit měří přibližně 65 kilometrů a obvykle se zvládá za čtyři dny. Čeká vás divoká krajina, dechberoucí výhledy na rozlehlá ledová pole i špetka adrenalinu při překonávání dravých patagonských řek. Na tomhle treku své outdoorové vybavení otestujete opravdu důkladně! 

Navštívit místní infocentrum se vyplatí

Než se vydáte vstříc patagonskému dobrodružství, udělejte jednu zásadní věc: zastavte se v místním infocentru. Na místě získáte aktuální informace o trase, stavu jednotlivých úseků i doporučení, která vám mohou ušetřit spoustu starostí. K dispozici je také krátké video, provádějící vás celou trasou – od turistického značení přes možnosti kempování, až po technické pasáže včetně takzvaných tyrolských traverzů při překonávání řeky. Díky tomu budete přesně vědět, do čeho jdete.

Bez registrace ani krok

Na stejném místě určitě také vyplňte online formulář pro místní horskou službu. Uvedete v něm hlavně v jakých dnech se budete na trase pohybovat. V tomto případě nejde ani tolik o byrokracii, jako o bezpečnost. Celá trasa vede poměrně izolovaným údolím s velkým nebezpečím špatného počasí. 

Patagonské povětrnostní podmínky jsou totiž samostatnou kapitolou. Během jediného dne můžete zažít čtyři roční období. Slunce, déšť, sníh i vichr od ledovce, který dokáže během chvíle změnit pohodový přechod v boj o rovnováhu nebo nedej bože o život. Silný vítr navíc může znemožnit (a často znemožní) i případný zásah vrtulníku. Sledujte proto předpověď počasí opravdu pečlivě – klíčové jsou zejména druhý a třetí den, kdy přicházejí nejnáročnější úseky.

Na nic nezapomeňte!

Služba v infocentru si také prověří, zda máte dostatečné vybavení pro celou túru. Možná vám ho fyzicky nezkontrolují, ale to neznamená, že na něm nezáleží. V opačném případě byste mohli mít celkem problém. Kromě klasického vybavení pro vícedenní trek je důležitá výbava pro překonání tyrolského mostu, který vás během výletu čeká hned dvakrát. Řeka, přes níž přemostění vede, se dá sice teoreticky přebrodit, ale je to veliký risk. Nikdy nevíte, v jakém stavu bude zrovna množství vody. Navíc převézt se na karabině nad rozbouřenou řekou je přeci jen lepší než se po kolena brodit v ledové vodě (a to tak, že opravdu ledové!). 

Následně stačí jenom zaplatit vstupné do národní parku Los Glaciares, což je relativně novinka – donedávna bylo vstupné zdarma, a vyrazit na 3–4 dobrodružné dny v krásně přírodě.

Potichu a oči na stopkách!

Hned za vstupem do národního parku začne trasa pozvolna stoupat. Není to nic hrozného, takže se v klidu můžete kochat pohledem na Chaltén pod vámi. Asi po hodině cesty se dostanete do krásného lesa, plného křivolakých stromů a větví dávajících úseku krásnou magickou atmosféru. Zároveň je to asi vůbec první možnost na trase, kdy můžete spatřit místního huemula, zdejšího jelena andského. Jedná se o velmi plachý a ohrožený druh, jeho spatření se tak rovná téměř zázraku. Ale třeba budete mít zrovna štěstí. 

První brody, první tábořiště

Když konečně po asi sedmi kilometrech dosáhnete nejvyššího místa dne, otevře se vám krásný pohled na řeku Rio Tunel, větvící se do několika ramen.  Dvě nebo tři z nich budete muset na své cestě přebrodit. Většinou se dají přeskákat přes položená dřeva nebo kameny. My jsme boty sundávali pouze jednou. V jinou část sezóny ale může být vody více. 

Následně dojdete do prvního oficiálního tábořiště, kde je asi patnáct improvizovaných míst na postavení stanu, dokonce se závětřím. Je to opravdu krásné místo. Pokud sem dorazíte brzy jako my, budete mít navíc dostatek času pozvolna se toulat po ledovcovém údolí, kterým protéká zmiňovaná řeka – v případě slunečného počasí je to TOP! 

Tyrolský traverz – vzrůšo nad rozbouřenou řekou

Hned druhý den ráno na vás čeká první tyrolák. Princip je jednoduchý: ocelové lano natažené nad kaňonem a kladka, která vás bezpečně převeze na druhou stranu. Technicky nejde o nic složitého. 

Co budete potřebovat?

• sedák
• odsedku s karabinou (pro připnutí batohu)
• ocelovou karabinu pro připnutí do kladky
• ideálně ještě třetí karabinu a tenkou repku, díky níž si další člen skupiny může kladku pohodlně přitáhnout zpět

Batoh připnete na odsedku, sami se ocelovou karabinou zacvaknete do kladky – a pak už se jen odrazíte a pohodlně přeručkujete nad hučící vodou na druhý břeh. Teoreticky stačí jeden sedák pro celou skupinu – po přejezdu ho lze poslat zpět připnutý ke kladce. V praxi je to ale pomalejší varianta a v exponovaném terénu může znamenat zbytečné komplikace. Ocelové lano, po němž jsme se pohybovali, bylo trochu roztřepené – ferratové rukavice tedy přijdou určitě vhod. 

Přes ledovec Glaciar Tunel

Po překonání řeky se stezka začne zvedat po úbočí svahu a postupně nás dovede až k monumentální mase ledovce Glaciar Tunel. Zde můžeme pokračovat přes ledovcovou morénu nebo si to namířit přímo přes ledovec. Dobrá zpráva? Ledová plocha zde nebývá výrazně rozpraskaná, takže za stabilních podmínek nepotřebujete mačky ani speciální ledovcové vybavení. Je jen potřeba být opatrný, aby vám na kluzkém povrchu neujely nohy. 

Za ledovcem se podle kamenných mužiků napojíme na úzkou stezičku. Cesta není úplně stoprocentně značená, ale směr je jasný, a tak jsme žádný problém s orientací neměli. Pokračujeme kolem několika míst, kde se dá nouzově postavit stan. Pokud byste z nějakého důvodu plánovali přejít celý trek za tři dny, pak je na zvážení, zda první den nedojít až sem.

Nechvalně známý Paso del Viento

Poslední zhruba dva kilometry k průsmyku před námi celkem prověří naše nohy. Stoupání je prudší a terén místy sypký. Když konečně dorazíme do Paso del Viento, otevře se dechberoucí panorama. Nekonečné pole ledu a dramatické hřebeny, prostě surová patagonská krajina v té nejčistší podobě. Podle mého názoru se jedná o skutečný vrchol celého výletu. 

Průsmyk není vyhlášený jen výhledy, ale i větrem, který si tu nebere servítky. Silné poryvy jsou zde téměř pravidlem a odpoledne nabírají na intenzitě. I za jasné oblohy začíná po poledni vítr znatelně sílit a v nárazech může dosahovat rychlosti až kolem 160 km/h. To už je pořádná síla. Pro jistotu se tu snažte být před obědem. K dalšímu nocležišti to pak máte asi čtyři kilometry krásným údolím. 

Do druhého průsmyku

Další kilometry vás vedou po úbočí svahu Mount Huemul, kde se stezka lehce vlní. Každou chvíli se otevře nový pohled na ledovec, pokaždé z trochu jiné perspektivy. Asi po deseti kilometrech začnete lézt do dalšího průsmyku, kterým přejdete na druhou stranu. Stezka nahoru je kvalitní a stoupání o něco lehčí než včera. Z průsmyku se naposledy určitě podívejte na ledovcové pole a zahajte klesání dolů do údolí na druhé straně. 

Prudký sestup z Paso Huemul

Čeká vás skutečně náročný úsek dlouhý zhruba 2,5 kilometru – i když to podstatné se odehraje především na posledním 1,5 kilometru. První část sestupu je ještě relativně přívětivá, klasické horské klesání po drolivé stezce mezi nízkými keříky. Pod vámi se přitom rozprostírá obří modré jezero s výhledy, které budou lákat k častým zastávkám. Na chvíli se terén dokonce srovná – pokud by bylo potřeba, dá se zde poměrně pohodlně přespat. Nechybí zdroj vody ani alespoň částečné přírodní závětří.

Pak ale vstoupíte do nízkého lesa a charakter trasy se dramaticky změní. Na úseku dlouhém asi 1,5 kilometru ztratíte přibližně 600 výškových metrů. Za mokra nebo nepříznivého počasí může být tento sestup opravdu tvrdý oříšek. My jsme měli naštěstí krásně, přesto naše kolena dostala pořádně zabrat. Některé pasáže jsou tak strmé, že je nutné využít natažené lano a prakticky po něm slézt o několik metrů níž. O to větší respekt budí kolmé úseky, kde žádná lanová pomoc nepřichází. Zde je potřeba být opravdu opatrný. Odměnou za náročné klesání bude kempovací místo, kde nabereme síly na poslední den. 

Spáleništěm podél jezera 

Poslední den treku se nese v mnohem klidnějším tempu. Čeká nás příjemná procházka podél jezera, při níž můžeme nechat doznívat všechny zážitky z předchozích dní. Párkrát možná přebrodíme ledovcové přítoky do jezera. Cestou budeme také míjet spálenou krajinu, pravděpodobně smutnou připomínku neopatrnosti některého z turistů. Při manipulaci s vařičem zde buďte maximálně obezřetní – i ten nejmenší plamínek se v suchém porostu dokáže šířit rychlostí blesku. Nejbezpečnější variantou je k vaření využívat plechové budky, které jsou ve všech kempech k dispozici a slouží právě k minimalizaci rizika požáru.

Tyrolák ještě jednou

Největší dávku adrenalinu posledního dne přinese druhý tyrolský most. Není sice tak dramatický jako ten první, zato je však o něco delší. Pravděpodobně se stane, že kladka zůstane na opačné straně lana nebo někde uprostřed nad řekou. V takovém případě je potřeba se nejprve bezpečně přicvaknout ocelovou karabinou k lanu a pro kladku si po laně doručkovat. Pokud jdete ve skupině, vyplatí se mít s sebou alespoň 35 metrů tenké repky, kterou připnete ke kladce. Druhý v pořadí si pak kladku může pohodlně přitáhnout zpět. 

No, a od řeky už to je asi deset kilometrů zpět do El Chalténu, kde výlet končí. Zastavte se v infocentru, kde je potřeba nahlásit svůj návrat. Íčko má otevřeno do 17 hodin. Pokud přijdete později, stačí hodit papírek s vašimi jmény do schránky u dveří. 

Trek za tři dny?

Pokud z nějakého důvodu chcete ujít celý trek za tři dny, doporučuji první den dojít až k bivakovacím místům nad ledovcem. Značně si tak druhý den zkrátíte výstup do Paso del Viento a budete mít dostatek času pro překonání návětrné části a případné zdolávání Paso del Huemul. My jsme první den zakončili v prvním kempovacím místu u Laguny Toro. Druhý den jsme vyrazili brzy ráno, abychom větrný pas prošli co nejdříve – a to se naštěstí podařilo. Oběd jsme si dali s výhledem na rozlehlé ledové pole před námi. Seděli jsme jen v tričku a vyhřívali se na slunci, jako by vítr ani neexistoval.

Jenže s přesností digitálních hodinek se během pěti minut přihnal ledový vítr, který už nepolevil po celé odpoledne. Do druhého průsmyku jsme stoupali až k večeru. Pohyb byl místy velmi náročný a bez trekových holí bychom jen stěží udrželi rovnováhu. 

Co dál v oblasti?

Pokud nemáte po Huemulu trekování ještě dost, určitě vyrazte na další výlety v okolí. Kromě Fitz Roye a Lago de Tres určitě doporučuji výlet k Lago Eléctrico, které se nám moc líbilo. Tato oblast zkrátka nabízí tolik možností, že je jen stěží zvládnete během jedné návštěvy projít všechny. Opravdu koncentrovaná Patagonie!